Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání
Původní znění.
1510.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Schweichharta, Fischera a druhů
o omezení výhod trestancům (tisk 1165.)
Zdejším výnosem z 10. listopadu 1920, č. 28827 (nová úprava mzdy za práci trestanců a pracovní odměna trestanců) bylo zároveň omezeno dovolení potravinových přínosů trestancům zvenčí na chléb, obyčejné bílé pečivo, mléko, bílou kávu, cukr, máslo a sádlo a na jeden přinos v týdnu.
Důvodem opatření toho není ani úzkoprsost ani byrokratismus, nýbrž jednak zřetele disciplinární, jednak moment sociální spravedlnosti.
Zásobování a tudíž i stravování v trestnicích a věznicích zlepšilo se během, minulého roku tak, že jest — při vší své jednoduchosti — kvalitativně i kvantitativně potud postačitelné, aby trestanci hladu netrpěli. V tom směru i páni občanští inspektoři jednotlivých trestnic vyslovují se ve svých zprávách s uspokojením.
Neomezená volnost potravinových přínosů byla povolena za války, a za svízelných životních poměrů poválečných, kdy pro nedostatečné zásobování nebylo lze trestance dostatečně stravovati.
Za nynějších zlepšených poměrů zásobovacích a stravovacích má justiční správa za správné a spravedlivé, aby potravinové přínosy trestancům byly omezeny a — jakmile poměry ještě vydatněji se zlepší — úplně zrušeny, protože:
1. trestanec má pociťovati pobyt v trestnici jako trest i v tom směru, aby též co se tkne osobního pohodlí a požitků, a tedy také co se tkne stravy, omezen byl na míru nejprostší potřeby; v tom směru též nynější omezená míra přínosů jest na výsost dostatečnou i pro větší jedlíky, kterým by snad kvantita trestnické stravy nedostačovala.
2. Přínosy masa, salámů, lahůdek, jež. donášejí se některým trestancům, dráždí pochopitelně trestance ostatní, jimž takového přilepšení nikdy se nedostane a tito pociťují to jako křivdu a nespravedlnost, že trestanci, který snad mnohem tíž se provinil — dovoluje se, aby dopřával si vybrané lahůdkové stravy, kdežto on jen tak tak se nají a nemá možnosti stravu si přilepšiti; docházelo proto k hádkám, pračkám i krádežím mezi trestanci. Mimo to stávalo i důvodné podezření, že pronášeny byly i potraviny kradené.
3. Trestancům je dovoleno, aby si jednou týdně koupili potraviny za polovici své týdenní pracovní odměny (nejvýš za 12 K týdně) a je z důvodů kázeňských záhodno aby trestanci co se tkne přilepšení stravy především na tuto cestu byli odkázáni už proto, že bude jim to pobídkou ke zvýšení pracovitostí.
Z těchto důvodů přikročila justiční správa k omezení potravinových přínosů trestancům a neshledává příčiny, aby dotyčný výnos měnila neb rušila.
Co se tkne druhého bodu interpelace, že trestanci z mnohých stavů jsou vykořisťováni příliš vysokými cenami za potraviny, jež smí si kupovati, jest ministerstvo spravedlnosti arciť ochotno v každém takovém případě, jenž byl by mu konkrétně hlášen, se vší přísností zakročiti. Na pouhé tvrzení, jež neuvádí ani jména trestnice nebo věznice, nelze zahájiti šetření. Stížnost byla však vrchním státním zastupitelstvím a presidiím vrchních zemských soudů sdělena se žádostí, aby na věc dohlédla.
Co se konečně tkne čtení novin, nemůže být trestancům ponechána plná volnost výběru, poněvadž mohlo by toho býti zneužito na újmu discipliny a řádu v trestnicích. Není však překážky, aby trestanec zažádal o povolení k odbírání a čtení některého listu mimo ťČeskoslovenskou RepublikuŤ a ťPrager AbendblattŤ a bude o každé takové žádosti podle povahy případu rozhodnuto.
V Praze dne 23. ledna 1921.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Popelka, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání
Překlad.
1510.
Antwort
des Justitzministers
auf die Interpellation der Abgeordneten Schweichhart, Fischer und Genossen
betreffend Einschränkung von Begünstigungen für die Strafgefangenen (Druck 1165).
Mit hieramtlichem Erlaß vom 10. November 1920, Z. 28827 (Reform des Lohnes, für die Arbeit, der Sträflinge und die Arbeitsentlohnung der Sträflinge) wurde die Lebensmittelaushilfe für die Sträflinge von außen auf Brot, gewöhnliches weißes Geback, Milch, weißen Kaffee, Zucker, Butter und Fett und auf eine Aushilfe in der Woche eingeschränkt.
Diese Verfügung geschah weder aus Engherzigkeit noch aus Bürokratismus, sondern einerseits aus Disziplinrücksichten, andererseits aus Gründen sozialer Gerechtigkeit.
Die Verpflegung und daher auch die Verköstigung in Straf- und Gefangenhäusern hat sich im Laufe des letzteren Jahres soweit gebessert, daß sie — bei aller Einfachheit — qualitativ und quantitativ ausreicht, daß die Sträflinge nicht Hunger zu leiden haben. In dieser Richtung haben auch die Herren Zivilinspektoren der einzelnen Strafanstalten in ihren Berichten sich mit Befriedigung ausgesprochen.
Die unbeschränkte Freiheit, Lebensmittel zubringen, war während des Krieges und der traurigen Ernährungsverhältnisse in der Nachkriegszeit, als es wegen dar unzureichenden Versorgung nicht möglich war, die Sträflinge ausreichend zu verköstigen, zugelassen worden.
Unter den gegenwärtigen gebesserten Verhältnissen der Verpflegung und Verkostigung hält es die Justizverwaltung für richtig und angemessen, die Lebensmittelaushilfen für die Sträflinge einzuschränken und sobald die Verhältnisse sich noch ausgiebiger werden gebessert haben, völlig aufzuheben. Und zwar aus folgenden Gründen:
1. Der Sträfling soll den Aufenthalt in der Strafanstalt als Strafe auch in der Richtung empfinden, daß er bezüglich der persönlichen Bequemlichkeit und Versorgung, demnach auch in bezug auf die Kost, auf das Maß des einfachsten Bedarfes eingeschränkt sei. Die jetzige herabgesetzte Lebensmittelaushilfe ist ganz und gar ausreichend, auch für stärkere Esser, denen vielleicht die Quantität der Strafkost nicht genügen würde.
2. Das Hereinbringen von Fleisch, Salami und Leckerbissen, welche einzelne Sträfling zu bekommen pflegen, reizt begreiflicherweise die übrigen Sträflinge, denen eine solche. Aufbesserung niemals zugute kommt, und diese empfinden es als Unrecht und Ungerechtigkeit, daß Sträflingen, welche sich vielleicht weit schwerer vergangen haben, erlaubt wird, sich eine ausgesuchte Feinkost zu gönnen, während sie selbst nur eben noch erträglich leben und keine Möglichkeit zu einer Aufbesserung der Kost haben. Es kam deshalb zu Streitigkeiten, Raufereien und Diebstahlen unter den Häftlingen. Überdies bestand begründeter Verdacht, daß auch gestohlene Lebensmittel eingeschmuggelt wurden.
3. Den Sträflingen ist es gestattet, einmal wöchentlich für die Hälfteihres wöchentlichen Arbeitslohnes (höchstens um 12 K wöchentlich) Lebensmittel einzukaufen, und es ist aus Gründen der Disziplin angezeigt, daß die Sträflinge mit der Aufbesserung der Kost vornehmlich auf diesen Weg angewiesen sind, u. z. schon deshalb, weil darin ein Anreiz zu erhöhter Arbeitsleistung gelegen ist.
Aus den angeführten Gründen ist die Justizverwaltung zur Einschränkung dar Lebensmittelaushilfen für die Sträflinge geschritten und findet keinen Anlaß, die bezügliche Verfügung abzuändern oder aufzuheben.
Was den zweiten Punkt der Interpellation anbelangt, daß die Sträflinge vieler Anstalten durch übermäßige Preise für die Lebensrnittel, die ihnen einzukaufen erlaubt ist, ausgebeutet werden, so ist das Justizministerium bereit, in jedem einzelnen ihm konkret gemeldeten Falle mit aller Strenge einzuschreiten. Auf die bloße Behauptung hin, die nicht einmal die Namen der Strafhäuser und Gefängnisse anführt, läßt sich eine Untersuchung nicht einleiten. Indes, wurde die Beschwerde, den Oberstaatsanwaltschaften und den Präsidien der Oberlandepgerichte mit dem Auftrage zugemittelt, die Angelegenheit zu prüfen.
Was endlich das Lesen von Zeitungen betrift, so kann den Sträflingen die volle freie Wahl nicht zugestanden werden, da sie zum Schaden der Disziplin und Ordnung in den Strafhäusern mißbraucht werden könnte. Es besteht aber kein Hindernis, daß der Sträfling um die Bewilligung zum Bezug und zum Lesen eines anderen Blattes als die ťČeskoslovenská RepublikaŤ und ťPrager AbendblattŤ ansuche, und es wird über jedes derartige Gesuch nach Lage des Falles entschieden werden.
Prag, am 23. Jänner 1921.
Der Justizminister: