Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání
Původní znění.
1508.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance inž. Junga a soudr.
o událostech při krvavé slavnosti letního slunovratu v Jihlavě (tisk 340).
K vyšetření událostí v Jihlavě, ke kterým došlo dne 23. a 24. června 1920, byla vyslána dne 26. června 1920 úřední komise, složená ze zástupců ministerstva vnitra a min. N. O. za spoluúčastenství zástupců obou sborů zákonodárných, která na místě samotném provedla potřebná šetření. Mimo to zavedeno bylo trestní řízení, které dosud není ukončeno.
Vzhledem k zmíněné interpelaci podotýká se jen, že účastníci slavnosti, vracející se do Jihlavy přes výslovný zákaz pořádání průvodu, šli průvodem za zpěvu velkoněmeckých písní jakož i rakouské hymny.
Hledí-li interpelace svaliti veškeru vinu na vojsko, poukazuje se k tomu, že střelnými ranami usmrceni byli dva vojínové a poraněno bylo dalších 8 vojínů. Z osob civilních poraněna byla střelnou ranou pouze jedna a to lehce na lýtku. Při domovních prohlídkách nalezeno bylo asi 60 pušek, dále několik revolverů, sečných zbraní a větší. počet nábojů. Pověsti, že se jednalo o konflikt mezi českým a slovenským vojskem, byly vyšetřováním úplně vyvráceny.
Postrádá také všeho věcného podkladu tvrzení interpelace, že zatčení Němci byli v poutech vedeni k radnicí. Rovněž telefonní a telegrafní spojení Němců nebylo uzavřeno. V kritických dnech a to hlavně v dopoledních hodinách byla telefonní vedení na Prahu a Brno obsazena státními rozhovory, které dle platných předpisů mají přednost před soukromými a tu poštovní personál upozorňoval volající účastníky, aby rozhovory na Prahu a Brno přihlašovali odpoledne, neb na večer. Ve dnech od 24.—27. června podáno bylo 317 telegramů, z nichž 198 německých. Podané telegramy byly vypravovány dle doby podání přesně dle poštovních předpisů. Informace dodaná pánům interpelantům je tedy nesprávná.
Na otázku, kterou interpelace klade, jak ospravedlňuje vláda úplně prý zbytečné zvětšení jihlavské posádky, sděluji:
V Jihlavě byl posádkou 31. pěší pluk. Když tento pluk povolán byl službou na Těšínsku, byl nahrazen 26. pěším plukem, který před tím byl po delší dobu v pohraničí a konal tam službu v malých oddílech, takže z důvodu vojenského výcviku a kázně bylo nutno přeložiti jej na místo, kde by mohl býti soustředěn. Při výběru posádky pro Jihlavu rozhodovaly pouze věcné důvody a nelze dobře mluviti o zbytečném zvětšení jihlavské posádky, pokud se týče o zvětšení k účelům politickým, zejména volebním. Při výtržnostech, jež jsou předmětem interpelace, posádka jihlavská musila býti v zájmu udržení veřejného klidu a pořádku ještě sesílena dalším assistenčním praporem z Brna.
Již v dobách mírových byli v Jihlavě posádkou 3 pěší prapory.
Podle platných dosud předpisů, jež vydány byly již před tím, než stát Československý vstoupil v život, má každý vojín k strážní a podobné službě u sebe 10 ostrých patron. Zneužití jich jest ovšem podstatou trestního činu a bylo již také v tomto případě zahájeno přísné šetření.
Domněnka interpelace, že Dr. Červený sesadil při jihlavských událostech městské úředníky a zřízence není správná.
K vysvětlení dodávám:
České obyvatelstvo města Jihlavy pohlíželo již od dřívějších dob na úředníky městské a městskou stráž policejní složenou převážně z Němců, jako na ochotné vykonavatele protičeských snah jihlavských Němců. Proto směřovalo rozhořčení českého lidu a vojska vyvolané usmrcením 3 vojínů a poraněním dalších 8 vojínů v prvé řadě proti těmto městským orgánům a dostoupilo vrcholu, když se městem rozšířila zpráva, že jistý strážník účastnil se ztýrání legionáře. Za takových okolnosti nebylo pro tu dobu jejich setrvání na služebních místech možným. Proto udělil vládní komisař městským strážníkům německé národnosti dovolenou až do uklidnění myslí a nahradil je dobrovolným sborem ochranným, složeným ze Sokolů, členů Dělnické tělocvičné jednoty a vojska. Také úředníkům městským udělil dovolenou. Opatření tato byla pouze přechodná.
Jakmile došly četnické posily, které byly ihned povolány, byly zmíněné dobrovolné stráže odvolány a bezpečnostní služba svěřena četnictvu. Také úřednictvo nastoupilo, když se rozčilení lidu poněkud uklidnilo, opětně službu.
Veškerá tato opatření provedl ze své moci vládní komisař města Jihlavy. Dr. Červený neměl na nich žádného podílu, účastniv se pouze jako člen Sokola provisorní občanské služby strážní, avšak i v této funkci, jak se šetřením zjistilo, na radnici nepůsobil a též sám nikoho nezatkl ani nevěznil.
Není tedy důvodu, aby proti Dru červenému bylo nějak zakročováno.
K posledním bodům interpelace dodávám:
Vláda stojí ovšem na stanovisku ústavou zaručeném, že každý může v mezích zákona projevovati své mínění slovem, písmem a pod.
Nikdo nebránil a nebude brániti německým státním občanům, aby zpívali německé písně, nemůže však být trpěno, aby zpívány byly demonstračním způsobem písně, jako je rakouská hymna, několika sty lidí, kteří přes výslovný zákaz politických úřadů uspořádali průvod městem v úmyslu zjevně provokativním.
Zakročení ovšem mělo se státi výhradně k tomu povolanými bezpečnostními orgány.
Vláda stojí na stanovisku, že všem občanům tohoto státu bez rozdílu národnosti musí býti zajištěno právo svobodného projevu smýšlení a na tomto stanovisku bude státi i nadále; ovšem projevy tyto musí se díti, jak již shora řečeno, v mezích zákona.
V Praze dne 24. ledna 1921.
Předseda vlády:
Černý, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání
Překlad.
1508.
Antwort
der Regierung
auf die Interpellation des Abgeordneten Ing. Jung und Genossen
über die Vorfälle bei der blutigen Sonnwendfeier von Iglau (Druck 340).
Zur (Untersuchung der Iglauer Vorfälle am 23. und 24. Juni 1920 wurde am 26. Juni 1920 eine Amtskommission entsendet, die aus Vertretern des Ministeriums des Innern und des Ministeriums für nationale Verteidigung unter Teilnahme von Vertretern beider gesetzgebenden Körperschaften bestand, die am Orte selbst die nötigen Erhebungen gepflogen haben. Außerdem wurde das Strafverfahren eingeleitet, das bisher nicht abgeschlossen ist.
Mit Rücksicht auf die erwähnte Interpellation wird nun bemerkt, daß die Teilnehmer an der Feier auf dem Rückweg nach Iglau gegen das ausdrückliche Verbot des Umzugs im Marschschritt gingen unter Absingung von großdeutschen Liedern und auch der österreichischen Hymne.
Gegenüber dem Versuch der Interpellation, alle Schuld auf das Militär zu schieben, wird daraufhingewiesen, daß durch Schüsse zwei Soldaten getötet und weitere acht verwundet worden sind. Von Zivilpersonen wurde nur eine durch einen Schuß verletzt und zwar nur leicht an der Wade. Bei den Hausdurchsuchungen wurden etwa 60 Gewehre vorgefunden, weiter einige Revolver, Hiebwaffen) und eine größere Menge Munition. Die Gerüchte, daß ein Konflikt zwischen dem čechischen und slowakischen Militär vorgekommen wäre, sind durch die Untersuchung vollständig widerlegt worden.
Auch die Behauptung der Interpellation, daß die verhafteten Deutschen gefesselt zum Rathaus geführt wurden, entbehrt der sachlichen Grundlage, auch wurde den Deutschen der Telephon- und Telegraphenverkehr nicht gesperrt. An den kritischen Tagen und namentlich in den Nachmittagsstunden war die Telephonverbindung mit Prag und Brünn durch staatliche Gespräche besetzt, welche nach den geltenden Vorschriften von den privatenden Vorrang haben, und das Postpersonal machte auch die anrufenden Teilnehmer aufmerksam, daß sie die Gespräche mit Prag und Brünn für Nachmittag oder für Abend anmelden. An den Tagen vom 24. bis 27. Juni wurden 317 Telegramme aufgegeben, darunter 198 deutsche. Die aufgegebenen Telegramme wurden gemäß der Aufgabszeit streng nach der Postvorschrift abgefertigt. Die dem Herrn Interpellanten gegebene Information war also unrichtig.
Auf die Anfrage der Interpellation, womit die Regierung die gänzlich unnötige Vermehrung der Iglauer Garnison rechtfertigt, erwidere ich nachstehendes:
In Iglau war das 31. Infanterieregiment in Garnison. Als dieses Regiment durch den Dienst nach Tetschen abberufen wurde, wurde es durch das 26. Infanterieregiment ersetzt, welches vorher längere Zeit im Grenzgebiet. war und dort den Dienst in kleinen Abteilungenleistete, so daß es aus Gründen der militärischen Ausbildung und Disziplin nötig wurde, es auf einen anderen Ort zu verlegen, wo es konzentriert werden konnte. Bei der Wahl der Garnison für Iglau entschieden lediglich sachliche Gründe und es kann von einer unnötigen Vergrößerung der Iglauer Garnison, soweit politische Zwecke. und besonders Wahlzwecke in Frage kommen, nicht wohl gesprochen werden. Während der Unruhen, die Gegenstand der Interpellation sind, mußte die Iglauer Garnison zur Aufrechterhaltung der öffentlichen Ruhe und Ordnung noch durch ein weiteres Assistenzbataillon aus Brünn verstärkt werden.
Schon zur Friedenszeit hatte Iglau 3 Infanteriebataillone in Garnison.
Nach den noch geltenden Vorschriftens die erlassen wurden, ehe der čechoslowakische Staat ins Leben trat, hat jeder Soldat für den Wachdienst und ähnlichen Dienst 10 scharfe Patronen bei sich Sie zu mißbrauchen, bildet allerdings einen strafbaren Tatbestand, und es wurde auch in einem solchen Falle eine strenge Untersuchung eingeleitet.
Die Vermutung der Interpellation, daß Dr. Červený bei den Iglauer Vorfällen städtische Beamte und Bedienstete abgesetzt hätte, ist unrichtig.
Zur Aufklärung führe ich an:
Die čechiscbe Bevölkerung der Stadt Iglau erblickte schon aus früherer Zeit her in den städtischen Beamten und der städtischen Polizeiwache, die überwiegend aus Deutschen bestehen, die willigen Vollstrecker der antičechischen Bestrebungen der Iglauer Deutschen. Deshalb wandte sich die Erbitterung der čechischen Bevölkerung und des Militärs über die Tötung zweier Soldaten und Verwundung weiterer 8 Soldaten in erster Reihe gegen diese städtischen Organe und erreicht den Höhepunkt, als sich in der Stadt die Nachricht verbreitete, daß ein Wachmann sich au der Mißhandlung eines Legionärs beteiligt habe. Unter solchen umständen war für diese Zeit ihr Verbleiben an den Dienstorten unmöglich. Deshalb erteilte der Regierungskommissär den städtischen Wachleuten deutscher Nationalität bis zur Beruhigung der Gemüter Urlaub, und ersetzte sie durch ein freiwilliges Schutzkorps, das aus Sokoln, Mitgliedern des Arbeiterturnvereins und des Militärs zusammengesetzt war. Auch den städtischen Beamten gab er Urlaub. Diese Vorkehrungen waren nur provisorischer Art.
Sobald die Gendarmerieverstärkungeneintrafen, die sogleich einberufen worden waren, wurden die erwähnten freiwilligen Wachen zurückgezogen und der Sicherheitsdienst der Gendarmerie überlassen. Auch die Beamtenschaft trat, als die Erregung des Volkes einigermaßen nachließ, wieder den Dienst an.
Alle diese Vorkehrungen traf kraft seines Amtes der Regierungskommissär der Stadt Iglau. Dr. Červený hatte an ihnen keinerlei Anteil, da er sich lediglich als Mitglied des Sokol an dem provisorischen Wachdienst der Bürgerschaft beteiligte, aber in dieser Funktion, wie durch die Untersuchung festgestellt wurde, auf dem Rathause nicht eingriff und dort auch niemanden hat verhaften oder einsperren lassen.
Es ist daher kein Anlaß, gegen Dr. Červený irgendwie einzuschreiten.
Zu den letzten Punkten der Interpellation führe ich nachstehendes an:
Die Regierung steht allerdings auf dem durch die Verfassung verbürgten Standpunkt, daß jeder in den Grenzen des Gesetzes seiner Meinung in Wort, Schrift und drgl. kundgeben darf.
Niemand hat es den deutschen Staatsbürgern verwehrt, oder wird es verwehren, deutsche Lieder zu singen, es kann aber nicht geduldet werden, daß Lieder, wie die österreichische Hymne demonstrativ von Hunderten von Leuten gesungen werden, die gegen das ausdrückliche Verbot der politischen Behörden einen Umzug durch die Stadt offenbar provokatorischer Absicht unternommen haben.
Das Einschreiten hätte freilich ausschließlich durch die hiezu berufenen Sicherheitsorgane erfolgen sollen.
Die Regierung steht auf dem Standpunkte, daß allerdings den Bürgern dieses Staates ohne Unterschied der Nationalität die Freiheit der Meinungsäußerung gewährleistet sein muß und wird auf diesem Standpunkte auch weiterhin beharren; die Äußerungen aber müssen, wie oben gesagt, in den Grenzen des Gesetzes geschehen,
Prag, den 24. Jänner 1921.
Der Chef der Regierung: