Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1501.
Návrh
poslance dra Matouška a soudr.
na novelisaci zákona ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n. o pensijním pojištění.
Zákon ze dne 5. února 1920 č. 89 Sb. z. a n., kterým se mění některá ustanovení zákona o pensijním pojištění (zákona z 16. prosince 1906) č. 1. ř. z. z r. 1907 a cís. nař. z 25. června 1914 č. 138 ř. z. mění se v §u 64. odst. 1. tak, že odst. tento bude mít toto znění:
Pojistnou povinnost (§ 1) lze též splniti pojištěním u některého tuzemského náhradního ústavu (§ 65-66); nové přistupování zaměstnavatelů k náhradním ústavům přípustno jest, jde-li o náhradní ústav odborový některého odvětví podnikatelského a zaměstnavatele odvětví tohoto, pokud vedle zaměstnavatele i nejméně nadpoloviční většina jeho zřízenců pojištěním povinných přistoupení to žádá. Okruh působnosti takového, náhradního ústavu vymezí ministr sociální péče.
Změna nařízení nabývá platnosti dnem vyhlášení. Ministru sociální péče se ukládá, aby tuto změnu provedl v dohodě se súčastněnými ministry.
Důvody:
Vlastním účelem zákazu z roku uvedeného V §u 4 zák. z 20. prosince 1918, č. 92 Sb. z. a n., bylo zameziti hromadné vystupování zaměstnavatelů ze Všeobecného pensijního ústavu, obávané v důsledku osudné ukládací politiky jeho vídeňského předchůdce; dnes však pozbývá smyslu, ba příčí se zjevně cítění sociálnímu, aby zaměstnavatelé a zřízenci určitého odvětví podnikatelského združiti se nesměli v stávajících již autonomních ústavech odborových, v nichž zaměstnavatelé, jsouce v úzkém styku vzájemném se svými zaměstnanci, ochotni budou přinésti oběti nepoměrně vyšší, jichž by zřízenci odvětví toho při pojištění u Všeobecného pensijního ústavu nikdy dosíci nemohli. Tomuto ušlechtilému snažení zaměstnavatelů v sociální péči o zaměstnance zajisté nelze brániti.
Aby zajištěn byl zřízencům potřebný vliv na rozhodování o změně pojištění, má změna taková nastati jen, žádá-li ji vedle zaměstnavatele i nejméně nadpoloviční většina jeho zřízenců pojištěním povinných.
Zájmy Všeobecného pensijního ústavu nebudou změnou nijak dotčeny, neboť ten obdrží vyloučením skupin nepeněžních z ústavu náhradního členů daleko více, než jich sám propustí. Mimo to nelze podceňovati, že naopak povolení změny takové bude znamenitou vzpruhou v účelném provádění tohoto sociálního opatření, ježto pak nositelé pojištěni v ušlechtilé soutěži navzájem předstihovati se vynasnaží poskytnutím co nejlepších podmínek pojistných, zavedením co nejúspornější správy a t. d.
Povolením žádané novelisace pensijního zákona splynuly by eventuelně stávající již náhradní smlouvy a ústavy pensijní při peněžních ústavech v jednotný celek a tím uchráněno bylo by úřednictvo těchto peněžních ústavů, aby o výhody, zákonem přiznané, nuceným přístupem ku Všeobecnému pensijnímu ústavu nebylo zkráceno.
Z těchto důvodů podávají podepsaní shora, uvedený návrh novelisační — a poněvadž provedení jeho nežádá žádných nákladů, odpadá doložka úhrady.
Návrh buď přikázán výboru sociálně-politickému a rozpočtovému.
V Praze dne 8. února 1921.
Dr. Matoušek,
Dr. Lukavský, Bergman, Mašek, Zavřel, Dr. Hajn, Dr. Kramář, Dr. Rašín, Dyk, Špaček, Dr. Stránský, Votruba, Veverka, Petrovický, Purkyňová, inž. L. Novák, inž. Bečka, G. Navrátil, Hudec, Modráček, Stejskal.