Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1500.
Návrh
zemědělského výboru
o návrzích poslanců: J. Dubického a spol. (tisk 832), J. Koudelky a spol. (tisk 570), Zierhuta a spol. (tisk 260), Dra Hahna a spol. (tisk 285), Zierhuta a spol. (tisk 442) a Dra Lehnerta a spol. (tisk 445)
na doplnění zákona ze dne 27. května 1919, č. 318 Sb. z. a n. o zajištění půdy drobným pachtýřům.
I. Revoluční Národní shromáždění, stanovivší v zákoně ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n. o zabrání velkého majetku pozemkového program pozemkové reformy v Československé republice a přijavši §§ 1. a 15 tohoto zákona zásadu, ze úkony zákonem státu svěřené obstarává pozemkový úřad, jen s jistým váháním odhodlalo se vydati zvláštní zákon o zajištění půdy drobným pachtýřům, který nejen vybočuje ze stanoveného rámce pozemkové reformy, nýbrž také zužuje působnost pozemkového úřadu tím, že provedení jeho svěřeno jest soudům.
Tím se vysvětluje, že zákonu ze dne 27. května 1919, č. 318 Sb. z. a n. vytčeny byly dosti úzké meze a to nejen po stránce věcné, nýbrž i co do jeho praktického trvání. Lhůty k provedení zákona vyměřené svědčí jasně o snaze tehdejších zákonodárců zaručiti, že dílo v tomto zákonu uložené ukončeno bude dříve, než pozemkový úřad začne sám prováděti pozemkovou reformu.
Účast soudů, umožňujíce současně provádění zákona ve všech územích republiky, poskytuje však oproti více méně lokálnímu provádění pozemkové reformy úřadem pozemkovým, ještě nyní ne dosti vybudovaným, takových výhod, že velmi záhy a vždy důrazněji bylo usilováno o to, aby platnost zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům byla co nejvíce rozšířena.
Tak stalo se, že novelou z 6. dubna 1920, č. 247 Sb. z. a n., byl zákon rozšířen i na poměr želiarský a k provedení jeho na Slovensku (v Podkarpatské Rusi) dány byly nové lhůty. Zároveň byla zmocněna vláda, aby nařízením určila nové lhůty pro území, na něž podle mírových smluv rozšířena byla nebo bude svrchovanost Československé republiky.
Tím posíleno bylo ovšem volání, po nových lhůtách i v ostatním území. K pachtýřům promeškavším lhůtu z neznalostí zákona připojili se později a to velmi naléhavě i pachtýři jichž nároky byly zamítnuty z důvodu toliko formálních, zejména pro nesprávné označení vlastníka respektive hospodářské jeho správy, když soudy, zvláště nejvyšší soud, přiklonily se mimo veškeré nadání a — jak právem možno říci — i proti jasné tendenci zákona k restriktivnímu výkladu pojmu ťhospodářská správaŤ.
Zemědělský výbor poslanecké sněmovny, uvažuje o iniciativních návrzích v tom směru podaných a jemu k projednání přikázaných (tisk č. 442, 570 a 832), nemohl upříti oprávněnost těmto požadavkům a proto čl. III osnovy stanoví nové — avšak poslední — lhůty k provedení zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům. Činí tak pro celou oblast republiky Československé počítajíc v to i Hlučínsko, na něž se platnost zákona současně rozšiřuje (viz zákon z 30. ledna 1920, čís. 76 Sb. z. a n. a § 21 č. 2. nařízení ze dne 4. května 1920, č. 321 Sb. z. a n.).
Tím odpadá nejen, nutnost stanoviti podle § 2 novely ze dne 24. května 1920, č. 247 Sb. z. a n. zvláštní lhůty pro Hlučínsko, Vitorazsko, Valčicko a Těšínsko a — hledíc k nedostatečnému praktickému využití § 32 a) želiaři — i pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, nýbrž poskytuje se i možnost likvidovati blíže neprovedený předpis § 14 o dvouleté, dnem 12. června 1921 končící lhůtě přihlašovací pro ty, kdož zmeškali všeobecnou lhůtu pro skutečnosti neodvratné a na jich vůli nezávislé. Z důvodu toho se navrhuje prodloužení lhůty k přihláškám do 12. června 1921 všeobecně a zrušení zmíněného výjimečného předpisu § 14. (Viz čl. I lit. D.)
Předpis druhého odstavce článku. III. má umožniti, aby přihlášky podle dřívějších předpisů v čas podané mohly býti dojednány před uplynutím nových lhůt. Odstavec 4. a 5. zmíněného článku týká se přihlášek podaných sice po uplynutí původních lhůt, ale před působností tohoto zákona a má za účel odstraniti formální závady způsobem co nejjednodušším.
S prodloužením lhůt souvisí kromě již zmíněné změny § 14 změna druhého odstavce § 7 (čl. I lit. B.) prvého odstavce § 11 (čl. I lit. C.) a dále nově navrhovaný § 30 b) vsunutý článkem I lit. H. Toto poslední ustanovení má čeliti námitce, že by novým zákonem mohlo býti příliš, zdrženo provádění pozemkové reformy pozemkovým úřadem, jakož i námitce, že by soudy zbytečně byly obtíženy prací tam, kde pozemkový úřad má možnost uspokojiti požadavky pachtýřů způsobem snazším (přídělem převzaté půdy).
Článek IV. uznávaje do jisté míry námitky zastanců účelnosti pozemkového majetku církevního, chce aspoň částečně zmírniti nepříznivé důsledky stanovení nových lhůt majíce vliv na jeho celistvost.
Zemědělský výbor uznal konečně za spravedlivé, aby vedle vlastníků (§ 26 odst. 1. ) i pachtýři, jimž dostává se půda do vlastnictví, přispěli náležitě k úhradě nákladů, jež vzniknou státu prováděním zákona ve prospěch jich vydaného. Zemědělský výbor očekává, že příspěvek tento umožní justiční správě, aby dotovala soudy zaměstnané prováděním tohoto zákona pro dobu přechodnou potřebným počtem soudců, po případě použila ho k zvláštním odměnám soudců, jímž agenda tato ukládá mimořádně zvýšené výkony. Vždyť jest v zájmu věci, aby převod půdy do vlastnictví pachtýřů byl co možná nejvíce urychlen. Příslušné ustanovení obsahuje článek I. lit. E.
II. Zákon o zajištění půdy drobným pachtýřům ustanovuje v § 1 posl. odst., že pachtýři nemohou uplatniti nároky jim podle tohoto zákona jinak příslušející na pozemky, kterých obec požaduje pro svůj stavební rozvoj a pro zajištění svých komunálních podniků, a na pozemky, které jsou požadovaný pro vydržování nemocnic, léčebných ústavů a jiných humanitních zařízení, bude-li tento nárok uznán pozemkovým úřadem.
Ustanovení to byvši pojato do zákona v poslední redakci jeho nebylo blíže provedeno, ač obsahuje látku zákonu celkem cizí. Tím vysvětluje se, že připravuje namnoze pachtýře o jejich právo, ale nikterak nezjišťuje, že účelu, pro který se tak stalo, bude ve skutečnosti také dosaženo. Chybí totiž v zákoně předpisy o tom, zda vůbec a jakým způsobem obec nebo ústav nabude vlastnictví pozemků, jež proti pachtýřům pro sebe vyreklamovala. Právem proto žádá návrh poslance Koudelky a soudr. (tisk e. 570), aby mezera tato byla odstraněna.
Zemědělský výbor došel, přesvědčení, že není v zásadě důvodu, aby pozemkovým úřadem uznaný přednostní nárok obce nebo ústavu byl jinak posuzován, než nároky pachtýřů, kteří musiti ustoupiti se svým právem požadovacím. Navrhuje proto v § 1 d) ustanovení, že korporace a ústavy, jichž přednostní nárok byl uznán, vstupují v požadovací právo pachtýřovo. Tím jest zároveň řečeno, že existence požadovacího práva obce nebo ústavu nezávisí jen od uznání pozemkovým úřadem, nýbrž i od existence, požadovacího práva pachtýřova, takže soud, dříve než obci nebo ústavu nárok přizná, musí rozhodnouti. zda a pokud (§ 3 odst. 1.) nárok takový příslušel by ustoupivšímu pachtýři. Aby však zákon nemohl býti pachtýři obcházen, jsou pro korporace a ústavy přednostní právo uplatňující dány po stránce formelní (doba a způsob ohlašování) předpisy zvláštní takže v tom směru jest nárok jejich od nároku pachtýřova nezávislým.
Třebas rozumí se samo sebou, že nelze žádati, aby věcné podmínky, jež ohledně pozemků požadovaných korporací (ústavem) splněny býti musí na straně ustoupivšího pachtýře, dány byly také u těchto korporací, přece jen v § 1 lit. D, výslovně se podotýká, že právu korporací a ústavů na místě pachtýřů požadovací právo uplatňujících nepřekáží, mají-li samy více než 8 ha zemědělské půdy, nebo přestoupí-li jejích zemědělská půda tuto výměru získáním požadovaných pozemků (§ 3 odst. 1. a 2.).
Zemědělský výbor shledal předpis § 1 odst. 1. také potud nedostačující, že sice pamatuje na zájmy obcí a jistých ústavů, zapomíná však, že i vyšší organisace jako jest okres, župa, země a konečně stát, mohou míti stejně oprávněné nároky strana jejich podniku a ústavů veřejných. Proto v § 1 lit. A. navrhuje rozšíření práva přednostního i na tyto korporace pokud se týče účely.
Na druhé, straně však bylo třeba v zákoně samém zajistiti, že nároky těchto korporací a ústavů nebudou uznány tam, kde konkurenční nárok pachtýřův jest stejně oprávněn (§ 1 lit. b.)
Ježto zemědělský výbor vycházel z přesvědčení, že může býti pachtýř z důvodů veřejných zbaven svého práva jen potud, pokud to právě veřejný zájem vyžaduje, stanovil v § 1 e) povinnost obce, které pozemek byl do vlastnictví přiřčen pro její stavební rozvoj nebo komunální účely, ponechati pachtýři k žádosti jeho pozemek v pachtu aspoň po tu dobu, po kterou ho k zmíněným účelům nepoužije. Jiných korporací než obcí se omezení to netýká.
Z téhož důvodu stanoví se v § 1 f, že právo pachtýřovo oživuje, nedojde-li ke skutečnému výkupu, korporací nebo ústavem požadovaného pozemku vinou jejich.
K provedení ustanovení § 1 posl. odst., pokud se týče ustanovení jej doplňujících potřebné předpisy rázu formálního obsahují pak ostatní ustanovení čl. 1 lit. A. zejména § 1 e a pak § 1 d odst. 2 a § 1 e) odst. 2 a § 1 f) odst. 2.
Přechodná ustanovení k čl. I dána jsou v článku II.
III. Vedle změn a doplnění zákona o drobných pachtýřích souvisejících s podanými návrhy iniciativními navrhuje zemědělský výbor, za souhlasu zástupců. súčastněných úřadů (ministerstva zemědělství, spravedlnosti a pozemkového úřadu), aby zrušen byl třetí a čtvrtý odst. § 24 a poslední odstavec § 26. ježto pozbyl provedením § 9 záborového zákona zákonem náhradovým praktického významu (článek I. lit. H.) a dále, aby změněn byl odst. 2. §u 30 jednající o útratách řízení I. stolice, ježto v praksi požadavky pachtýřů neoprávněných zatěžovaly příliš pachtýře k požadování oprávněné.
IV. Naproti tomu zemědělský výbor přihlížeje ke zvláštní povaze zákona o zajištění půdy drobným pachtýřům neuznal i za důvodné, aby platnost zákona toho rozšířena byla i na pachty kratší než 18 let, jak to navrhováno bylo v tisku číslo 260 a 285.
Návrh poslanců dr. Lehnerta a spol. tisk č. 445 navrhuje zemědělský výbor vyříditi připojenou resoluci.
Zemědělský výbor doporučuje poslanecké sněmovně Národního shromáždění, aby usnesla se na tomto zákoně, pokud se týče resoluci:
I.
Zákon
ze dne .................................................. 1921,
kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 27. května 1919, č. 318 Sb. z. a n. o zajištění půdy drobným pachtýřům (Novela III.).
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Čl. I.
Zákon ze dne 27. května 1919, č. 318 Sb. z. a n. o zajištění půdy drobným pachtýřům, doplněný zákony ze dne 6. dubna 1920, č. 247 Sb. z. a n. a ze dne 15. dubna 1920, čís. 311 Sb. z. a n., mění a doplňuje se takto:
A) Za § 1 vkládají se tato ustanovení:
§ 1 a).
Přednostní nárok stanovený v posledním odstavci § 1 přísluší také státu, zemím, župám a okresům pro jejich podniky a stavby veřejné.
§ 1 b).
(1) Přednostní nárok nevztahuje se na obytná a hospodářská stavení s pozemky, na nichž jsou zbudována, ani na dvorky, a domovní zahrádky, jichž požadovati může pachtýř na základě § 2 nebo § 28.
(2) Rovněž netýká se pozemků, jichž pachtýř potřebuje ku zřízení nebo rozšíření obytného nebo hospodářského stavení, nebo ke zřízení nebo rozšíření dvorku a domovní zahrádky u těchto stavení, pokud požadovaná plocha spolu s plochou, pachtýři k zmíněným účelům již sloužící, není větší než 1440 m².
§ 1 c).
(1) Přednostní nárok jest oznámiti nejdéle do tří týdnů ode dne kdy uplyne lhůta k přihláškám pachtýřů: u okresního soudu, v jehož obvodě jest požadovaný pozemek (§ 12). V oznámení budiž přednostní nárok řádně odůvodněn a pokud možná i osvědčen.
(2) Opožděná oznámení zamítne soud z moci úřední: ostatní postoupí pozemkovému úřadu k rozhodnutí, udávaje zároveň, zda a pokud na požadované pozemky činí nároky i pachtýři.
(3) Pozemkový úřad sdělí své rozhodnutí všem súčastněným prostřednictvím soudu.
(4) Útraty šetření nese korporace (ústav) přednostní nárok uplatnivší. Pozemkový úřad je upravuje a vymáhá soudní exekucí.
(5) Pozemkový úřad může pověřiti řízením i rozhodnutím okresní politický úřad, v jehož obvodě jest požadovaný pozemek.
§ 1 d).
(1) Korporace a ústavy jichž přednostní nárok byl uznán, vstupují v požadovací právo pachtýřovo, i když pachtýř práva svého neuplatnil. Právu těchto korporací a ústavů nepřekáží, mají-li více než 8 ha zemědělské půdy, nebo přestoupí-li jejich zemědělská půda tuto výměru získáním požadovaných pozemků.
(2) Stran pozemků, na něž pachtýři nároků neuplatnili, přísluší vlastníku k vyjádření podle § 15 lhůta tří týdnů ode dne kdy mu bylo doručeno rozhodnutí pozemkového úřadu, že uznává přednostní nárok korporace (ústavu).
§ 1 e).
(1) Pachtýř, jenž ustoupiti musí obci, může žádati, aby obec ponechala mu v pachtu pozemek přiřčený ji do vlastnictví pro její stavební rozvoj nebo komunální podniky, pokud ho nepoužije k těmto účelům, za roční pachtovné, rovnající se 6% ceny přejímací, a za náhradu všech daní, přirážek a ostatních veřejných dávek připadající na pozemek pachtovaný v době pachtovní.
(2) Nárok tento jest oznámiti soudu (§ 12) nejdéle do 14 dnů ode dne kdy doručeno bylo pachtýři rozhodnutí pozemkového úřadu, že byl uznán přednostní nárok obce na pozemky jím požadované. Soud sděluje rozhodnutí pachtýři upozorniž ho výslovně na toto ustanovení.
(3) Nárok v prvém odstavci stanovený přísluší pachtýři jen v mezích uvedených v § 3 a 29, a soud rozhodne o něm vydávaje usnesení dle § 17 o požadovacím právu obce (§ 1 d).
§ 1 f).
(1) Požadovací právo pachtýřovo oživuje, jestliže se korporace nebo ústav vzdají přednostního nároku, nebo pomine-li jejich právo požadovací z důvodu uvedeného v § 21.
(2) O tom budiž zpraven pachtýř okresním soudem (§ 12), pokud se týče knihovním soudem (§ 21) z mocí úřední. Pachtýř budiž zároveň vyzván, aby do tří týdnů po doručení oznámil soudu, zda na nároku trvá, jinak že nárok jeho zanikne.
B. V druhém odstavci § 7 nahrazují se slova ťaž do 30. září 1919Ť slovy ťaž do konce hospodářského rokuŤ.
C. V prvém odstavci § 11 nahrazují se slova ťrokem 1920Ť slovy ťpříštím rokemŤ.
D. § 14 má zníti takto:
ťPachtýř, který se nepřihlásil ve lhůtě § 12 stanovené, pozbývá práva požadovacího.
E. Do § 21 vkládá se jako odstavec druhý ustanovení:
ťKromě přejímací ceny nebo části její jest povinen pachtýř zaplatiti u téhož soudu a v téže lhůtě 5% přejímací ceny, jichž stejně jako 5% srážky ceny přejímací, odvedené dle § 26. odst. 1 ve prospěch státu použito budiž k úhradě nákladů způsobených státu provedením tohoto zákona.Ť
F. (1) Za druhý odstavec § 22 vsunutý zákonem ze dne 15. dubna 1920. č. 311. Sb. z. a n. vkládá se jako třetí odstavec ustanovení:
ťNabyvatel pozemku jest zavázán podrobiti nabytý pozemek úřednímu scelovacímu řízení.Ť
(2) Třetí odstavec zní pak takto:
ťOmezení podle odstavce 2. a 3. poznamenají se v knihách. Omezení podle odstavce 2. vymaže soud po vytčené tam lhůtě na návrh vlastníkův.Ť
G. Třetí a čtvrtý odstavec § 24 a poslední odstavec § 26 uvedeného zákona se zrušují.
H. Druhý odstavec § 30 zní:
ťÚtraty řízení I. stolice nesou žadatelé je způsobivší v poměru ceny pozemků jimi požadovaných.Ť
Ch. Za § 30 a) vsunutý zákonem ze dne 6. dubna 1920, č. 247 Sb. z. a n. vkládá se toto ustanovení:
§ 30 b)
(1) Oznámí-li pozemkový úřad podle § 2 zákona náhradového knihovnímu soudu, že rozhodl se převzíti zabranou půdu, na kterou ohlásili nároky drobní pachtýři, může pozemkový úřad u soudu podle § 12 příslušného navrhnouti, aby stran převzaté zabrané půdy řízení podle tohoto zákona zastavil. Pozemkovému úřadu pak náleží, aby přiděluje převzatou půdu uspokojil řádně ohlášené a zákonem odůvodněné nároky pachtýřů přídělem půdy téže hodnoty a pokud jde o práva korporací a ústavů (§ 1 d) i k témuž účelu způsobilé.
(2) Na pozemky do vlastnictví již přiřčené se ustanovení to nevztahuje.
Čl. II.
(1) Ustanovení čl. I lit. A tohoto zákona vztahují se — až na ustanovení prvého odstavce § 1 c) — i na přednostní nároky korporací a ústavů ohlášené u pozemkového úřadu nebo okresního soudu (§ 12) před působností tohoto zákona, a — až na ustanovení odst. 3. § 1 c) — i na nároky korporací a ústavů uznaných pozemkových úřadem před působností tohoto zákona s těmito však změnami:
1. Přednostní nárok korporací a ústavů netýká se vůbec pozemků, které byly již pachtýřům do vlastnictví přiřčeny (připsány).
2. Proti přednostním nárokům korporace a ústavu uznaným pozemkovým úřadem před působností tohoto zákona uplatniti může pachtýř práva uvedená v § 1 b), jen tím, že navrhne, aby na jeho útraty pozemkový úřad přezkoušel své rozhodnutí. Návrh podati jest dvojmo do tři týdnů ode dne, kdy zákon tento nabude působnosti, u okresního soudu, v jehož obvodě jest pozemek pachtýřem požadovaný. Návrhy opožděné zamítne soud z moci úřední.
3. Lhůty v odstavci druhém § 1 d) a v odst. 2. §u 1 e) počínají dnem, kdy zákon tento nabude působnosti.
(2) Ustanovení čl. I lit. E (§ 21 odst. 2.) nevztahuje se na pachtýře, jimž požadované pozemky byly přiřčeny do vlastnictví (§ 17) před působností tohoto zákona.
Čl. III.
(1) K provedení zákona ze dne 27. května 1919, č. 318 Sb. z. a n., jehož platnost rozšiřuje se zároveň na Hlučínsko, stanoví se další — poslední — lhůty a to:
1. k přihlášce pachtýřů podle § 12 do 12. června 1921 a
2. k vyjádření vlastníka neb jeho správy o přihláškách podaných podle čísla 1. (§ 15 odst. 2.) do 31. srpna 1921.
(2) Přihlášek řádně podaných do 18. září 1919, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi do 30. září 1920 (čl. 2. odst. 1. zákona ze dne 6. dubna 1920, č. 247 Sb. z. a n.), se toto prodloužení netýče.
(3) Ve lhůtě pod číslem 1. uvedené ohlásiti mohou nárok i pachtýři, jichž nárok před působností tohoto zákona byl soudem zamítnut z důvodu, že nebyl ohlášen včas nebo řádným způsobem soudu nebo vlastníku. Přihlášky nároků pachtýřů zamítnutých z jiných důvodů, jakož i přihlášky dle toho zákona opožděně podané zamítne soud z moci úřední.
(4) Přihlášky, podané před působnosti tohoto zákona u příslušného soudu (§ 12) dosud však nevyřízené, nelze již zamítnouti z důvodů, že nárok pachtýřův nebyl oznámen včas nebo řádným způsobem soudu nebo vlastníku požadovaného pozemku. Zjistí-li soud tuto závadu, vyrozumí vlastníka nebo jeho hospodářskou správu o obsahu přihlášky sám z moci úřední na útraty pachtýřovy a určí jim zároveň přiměřenou, nejméně třínedělní lhůtu k vyjádření podle § 15. Je-li soud sám nepříslušen, postoupí přihlášku příslušnému soudu.
(5) Přihlášky pachtýřů podle tohoto článku jest podati dvojmo jen u okresního soudu, v jehož obvodě jest požadovaný pozemek. Doručení přihlášky vlastníku nebo jeho hospodářské správě obstará soud z moci úřední.
Čl. IV.
(1) Provedením článku III. tohoto zákona nesmí býti zmenšen zemědělský majetek, patřící církevní nadaci nebo obročí, pod 8 ha.
(2) Soud rozhodne, který z pachtýřů domáhajících se vlastnictví k půdě církevní má ustoupiti, přihlíželo ke všem závažným okolnostem, zejména k velikosti jmění, pozemkového majetku a druhu hlavního zaměstnaní pachtýřů a osob co do výživy od nich odvislých.
(3) Pachtýř jenž má ustoupiti, může žádati, aby mu požadovaný pozemek byl podle § 29 ponechán aspoň v pachtu.
(4) Pachtýři ohlásivší svůj nárok před působností tohoto zákona včas a náležitým způsobem, nepodléhají omezení tímto článkem stanovenému.
Čl. V.
Zákon tento nabude působnosti dnem, kdy bude vyhlášen; provésti jej náleží veškerým ministrům.
II.
Resoluce.
Vláda se vyzývá, aby uložila Pozemkovému úřadu, aby prováděje pozemkovou reformu, vzal zřetel na uživatele dominikální půdy (Zinsgereuter) a odčinil bezpráví, které se jim stalo při vyvážení půdy r. 1848, tím způsobem, že dá jim možnost získati pozemků těch v celém rozsahu a pokud možno bez náhrady do vlastnictví.
2. Přednostní právo obcí atd. budiž omezeno na skutečnou potřebu.
3. Vláda se vyzývá uložiti pozemkovému úřadu, aby, přiděluje půdu, přihlížel v prvé řadě k pachtýřům.
4. Aby bylo urychleno provedení zákona, příděliž ministerstvo okresním soudům potřebný počet pomocných sil soudcovských.
V Praze dne 4. února 1921.
Adolf Prokůpek, v. r.
předseda.
J. Dubický, v. r.