Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1489.
Interpelace
poslance Kunsta, Tausika a soudruhů,
ministru spravedlnosti o nezákonném postupu státního návladního Kubíčka v Prešově na Slovensku.
Kulturní státy pečlivě dbají toho, aby v soudnictví dodržována byla aspoň ta ustavení lidskosti, která beztak přísné soudní a trestní řády připouštějí. Je hanbou státu, jednající jeho orgánové barbarsky vůči těm, kteří jsou ve vyšetřovací vazbě, neboť často nebývá jejich vina zjištěna. Barbarství je tím větší, jde-li o vyšetřovance politické.
Jednání s politickými vyšetřovanci, kteří byli zatčeni pro prosincovou stávku, bylo na mnohých místech bezohledně a příčilo se zákonu, ale vyvolalo takový odpor, že musila býti prováděna náprava.
Uvádíme případ, který přímo volá po zasáhnutí a nápravě.
§ 155. Kdo je v zajišťovací nebo ve vyšetřovací vazbě, má nárok na pohodlí, které odpovídá jeho stavu a jeho majetkovým poměrům. Obzvláště má nárok stravovati se na vlastní útraty, jakož i používati vlastního šatstva a prádla.
Přes tato rozkazovací opatření zákona nedovolil státní návladní v trestní věci č. B. 1756 (záležitost jakéhosi Fristika), aby se vyšetřovanému bylo doručilo jídlo, kterému otec přinesl.
V záležitosti Ondřeje Čajky (čís. 2173/20), jakož i Silbermanna (2174/20), zapověděl v prvních dnech donášeti jídlo z domova a odkázal je na vězeňskou stravu.
Totéž se stalo s ředitelem mlýna Déri (č. 1906/20), jemuž, právě tak jako jeho společníkům, odepřel po týden donášení stravy, načež se krajně nervosní Déri oběsil.
Dle § 145 trest řízení jest státní návladní povinnen, nejpozději během 48 hodin, počítaje od počátku vazby, osobu v zajišťovací vazbě se nalézající předvésti vyšetřujícímu soudci.
Proti tomuto ustanovení, které se má přísné dodržovati, jedná pan Kubíček ustavičně. Tak v případě Bujnaka, Stellbarsti a spol. (č. 2172/20), dal zatčené předvésti teprve pátého dne vyšetřujícímu soudci, který je okamžitě propustil na svobodu. V svrchu zmíněných případech Čajky a Silbermamna, nechal rovněž projíti 3 dny a právě tak v případech Dériho a soudruhů.
Křiklavý jest také případ č. 2200/20, v němž dne 26. prosince 1920 vyšetřující soudce propustil na svobodu vězně a jej se spisy poslal zpět s vězeňským dozorcem. — V takovém případě má státní návladní podle zákona ihned vyšetřovaného propustiti anebo nejdéle do 48 hodin podati rekurs. Státní návladní ponechal vyšetřovance dále ve vazbě a teprve třetího dne, totiž 29. prosince, podal rekurs. Obhájce zjistil, že spisy, ačkoliv ještě 26. prosince byly poslány zpět, teprve 27. prosince byly v kanceláři protokolovány. Tento obhájce (W. Kraus) žádal, aby byl o této události sepsán zápis, což státní návladní odmítl. Dne 29. prosince osvobodil žalovaného také senát, takže byl proti zákonu nesprávně vězněm 48 hodin.
Tyto případy měly by se vlastně trestně stíhati, poněvadž znamenají zneužití moci úřední a omezování osobni svobody.
Všeobecně: Kubíček jest nejvýš suťový a hrubý vůči stranám, advokátům i poslancům; býti dnes obhájcem jest přímo trýzní, ježto jest snášeti snižování a potupy státního návladního. Návštěvní hodiny stanovil od půl 12. hodiny do půl 1. hodiny, takže, je-li kdo zatčen odpoledne, není k němu připuštěn obhájce až druhého dne v poledne. Také často jsou nutné případy uvěznění a trestní případy v projednávání, takže jest to nesmyslem, pouze jedinou hodinu stanoviti.
Podepsaní se táží, zdali pan ministr spravedlnosti jest ochoten zjednati nás právu?
Kunst, Tausik,
Krejčí, Teska, Svetlík, Borovszký, Blažek, Burian, Surányi, Rouček, Malá, Skaunicová, Merta, Warmbrunn, Toužil, Dr. Hahn, Kreibich, Dr. Šmeral, Mikulíček, Skalák, Houser, Koutný.