Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1480.
Interpelace
poslance R. Bergmana, Frt. Maška, Frt. Zavřela a soudruhů
ministru pro zásobování lidu a ministru zemědělství,
kdy zamýšlí stanoviti závazné ceny zemědělských plodin a výrobků.
Stále trvající mimořádné hospodářské poměry, vyznačující se nestabilisovanou naší měnou, vyžadují, aby hospodářská politika našeho obnoveného státu usilovala o jeho pokud možno největší soběstačnost, zvláště pak soběstačnost zemědělskou, resp. obilní. Jsouť posavadní vyživovací i finanční krise státu prostě důsledkem toho fakta, že zemědělská výroba posaváde nemohla dosáhnouti takového stupně intensivnosti, jak jest to v zájmu hospodářské a sociální konsolidace státní. Příčinou toho byla protizemědělská státní politika, která se domnívala, že otázky intensivní zemědělské výroby dají rozluštiti vrchnostenskou reglementací zemědělského výrobního procesu a hospodářskou nesvobodou zemědělce.
Zkušenosti s tímto vázaným hospodařením však jasně ukázaly, že výkonnost půdy dá se zvýšiti jen cílevědomou investiční politikou, nikoli pouze regulací spotřeby. Dlouholetou válkou vymrskaná půda potřebuje soustavného doplňování různých výživných látek, které následkem porušené ohební statistiky za války byla ztratila. Kromě toho potřebují naše zemědělské hospodářské jednotky podstatného doplňování a obnovování živého i mrtvého inventáře, který rekvisicemi, pokud se týče opotřebením, se značně zmenšil a znehodnotil. Tato restaurace (obnova) výrobního zemědělského kapitálu vyžaduje při dnešní měnové anarchii nezměrných peněžních obětí, takže dnešní výrobní náklad při zemědělské výrobě nesmírně převyšuje výrobní náklad předválečný. Avšak naznačenými absolutně nutnými investicemi není celý výrobní náklad vyčerpán, ježto jeho největší součást tvoří stále se násobící mzdy zemědělského dělnictva a veřejné dávky, zvláště daně.
V dnešní době činí výdaje na mzdy přes 60% veškerého výrobního nákladu a novou kolektivní smlouvou se ve formě t. zv. stabilisace mezd posavadní služné zemědělského dělnictva znova zvyšuje, čítajíc v to i ošatné. Tato mzdová politika stává se největší brzdou zintensivnění zemědělské výroby, protože pro směrné ceny, nepřihlížející k nutnosti hospodářských investic po válce a daňovým břemenům, jest hospodářskou nemožnosti trvale poskytovati půdě to, co nemůže nalézti úhrady v úředně stanovených cenách zemědělských plodin a výrobků. Není pochybnosti, že při dotčené protivýrobní mzdové politice, jest státní cenová politika nebezpečným logickým pokleskem, neboť chce-li stát opříti svou samostatnou hospodářskou existenci o intensivní zemědělství, nesmí znemožňovati jeho produktivní sesílení takovými cenami plodin a zemědělských výrobků, které nejsou výsledkem úvah o podmínkách intensivního hospodaření. V zájmu zvyšování výkonnosti půdy jest, aby ceny zemědělských produktů byly čas od času stanoveny dle měnících se výrobních nákladů, ať věcných, neb osobních t. j. mezd. Od tohoto ustanovování příslušných cen závisí celá hospodářská kalkulace našeho zemědělce, otázka hospodářsky možných investic a celého hospodářského plánu vůbec. Je proto pro nové hospodářské období nezbytno, aby ceny zemědělských produktů byly předem a bez průtahu závazně stanoveny a vyhlášeny.
Podepsaní táží se proto, zda pan ministr pro zásobování lidu a zemědělství zamýšlí stanoviti nové směrné ceny zemědělských plodin a výrobků a do které doby.
V Praze dne 3. února 1921.
Bergman, Mašek, Zavřel,
Dr. Lukavský, Dr. Rašín, Dr. Kramář, Votruba, Veverka, inž. L. Novák, G. Navrátil, Špaček, Dr. Stránský, Dyk, Dr. Hajn, Petrovický, Purkyňová, inž. Bečka, Dr. Matoušek, Šamalík, Kopřiva, Fr. Navrátil.