Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

I. volební období.

2. zasedání.

1476.

Návrh

posl. Landové-Štychové, Zeminové, Pechmanové, Sladkého, Slavíčka, Sajdla a spol.,

aby upravena byla organisace dívčích škol odborných a právní poměry učitelstva těchto škol v republice Československé.

Slavné Národní shromáždění račiž se usnésti na této osnově zákona:

ZÁKON

ze dne ................................................................. 1921,

upravující organisaci dívčích škol odborných a právní poměry učitelstva těchto škol v republice Československé.

§ 1.

Dívčí odborné školy průmyslové-rodinné jsou samostatné veřejné ústavy s vlastní správou, vlastním učitelstvem, vlastním inventářem, umístěné pokud možno ve zvláštní samostatné budově, jichž účelem je poskytnouti dívkám a ženám jak vzdělání pro domácnost a rodinu, tak i sprostředkovati vyučení v živnostech ženám přístupných.

§ 2.

Dívčí odborné školy průmyslové-rodinné vydržují se nákladem státním a zřizují se rozhodnutím ministerstva školství a národní osvěty, které při tom přihlížejí jak k poměrům místním, tak i k tomu, aby síť ženského školství odborného byla v republice souměrně rozložena. Činitelům místním (okresům, obcím, spolkům), o zřízení školy se ucházejícím, jest zavázati se opatřiti potřebné místnosti, případně zvláštní budovu pro školu, další náklad zařizovací i vydržovací (osobní i věcný) převezme v případě zřízení školy stát

§ 3.

Typy dívčích odborných škol průmyslových rodinných jsou:

1. Rodinné školy (jedno-dvou-tříleté) průmyslové i hospodyňské.

2. Odborné školy pro různá odvětví živnostenská (šití prádla, šatů, vyšívačství, modistství, krajkářství, kadeřnictví, rukavičkářství, prýmkářství, umělé květinářství, pletařství, knihařství, košikářství), drobný umělecký průmysl, kuchařství, cukrářství a pod.

3. Vyšší školy pro ženská hospodářská povolání a službu sociální.

Ke všem typům škol přičleněny jsou dle potřeby jak odborné školy živnostenské pro učednice dotčených neb příbuzných živností na škole pěstovaných, tak i denní, večerní, rodinné lidové kursy pro nejširší vrstvy obyvatelstva, besídky, útulky, zařízení sociální ke vzdělání a podpoře ženského dorostu.

Podrobné osnovy organisační a učebné všech škol vydá ministerstvo školství a národní osvěty.

§ 4.

Dosavadní dívčí školy odborné (průmyslové, kuchařské, hospodyňské, vyšší školy pro ženská hospodářská povolání) buďtež do 2 let od účinnosti tohoto zákona postátněny. Převzetí jejich jak po stránce osobní (jejich učitelstva), tak i věcné (veškerého inventáře) provede ministerstvo školství a národní osvěty po dohodě s dosavadními vydržovateli škol (spolky, městy, kuratorií).

Náklad na postátnění uvedených škol řadí se částečně do státního rozpočtu pro rok 1922 polovinou celkového nákladu a další potřebný celkový náklad zařadí se do příštích rozpočtů.

§ 5.

Učitelstvo státních dívčích odborných škol průmyslových-rodinných — ženské jako mužské — je na roveň postaveno s učitelstvem státních mužských skol odborných a platí pro jeho požitky a právní poměry předpisy říšských zákonů ze dne 24. února 1907, ř. z. č. 55 a zákona ze dne 28. července 1917, ř. z. č. 319, sb. z. a n. č. 275 (služební pragmatika) a zákonů čsl. republiky ze dne 23. května 1919, č. 27 sb. z. a n. a ze dne 7. října 1919 č. 541 sb. z. a n.

§ 6.

Odborné učitelky praxe (absolventky ústavů učitelských pro ženské školy odborné) na dívčích školách odborných zařazují se do X. hodn. třídy skupiny B) státního úřednictva, dle níž postupují v příjmech svých. Učitelstvo (vědeckých i praktických předmětů) zařazuje se pro časový postup do té skupiny státních úředníků, do níž náleží podle svého předběžného vzdělání.

§ 7.

Správkyně (a dosavadní správcové) dívčích škol odborných jmenují se v VIII. hodn. třídě.

Ředitelky (a dosavadní ředitelé) státních dívčích škol odborných jmenují se v VIL hodn. třídě a mohou býti povýšeni do VI. hodn. třídy.

Činovní přídavky jejich jsou stejné výše jako na mužských státních školách odborných.

§ 8.

Při převzetí dosavadních dívčích škol odborných (průmyslových, kuchařských a hospodyňských, vyšších škol pro ženská hospodářská povolání) zařadí ministerstvo školství a národní osvěty převzaté, definitivně ustanovené odborné učitelky praxe (ať absolventky ústavu učitelských, jakož i ty, které, nejsouce absolventkami ústavů těch, byly ve školní službě již 31. prosince 1913) do skupiny B) stát. úřednictva. Učitelstvo vědeckých i praktických předmětů převzatých škol zařadí se pro časový postup do té skupiny stát. úřednictva, do níž. náležejí dle svého předběžného vzdělání. Profesorky a učitelky (příp. profesoři a učitelé) na převzatých školách, působivší současně na jiných státních či veřejných ústavech a při převzetí službou přikázáni jen státní ženské škole odborné do těch skupin, v nichž zařazeni byli na školách dřívějšího působení.

§ 9.

Na státem převzatých školách menšího rozsahu (s jedním odvětvím — typem) jmenují se převzaté správkyně v VIII. třídě hodnostní. Na školách většího rozsahu a se dvěma i více odbory (typy), školách vyšších jmenují se převzaté správkyně v VII. hodn. tř., po případě v VI. hodn. třídě.

§ 10.

Převzatému učitelstvu dosavadních dívčích škol odborných, nyní postátněných, započtou se dřívější služební léta na školách těch ztrávená (po příp. služební léta na jiných veřejných učelištích) do postupu i pense a dle let tak započtených přeřadí se státem převzaté ředitelky (v přechodné době ředitelé), profesorky a učitelky do příslušných hodnostních tříd a stupňů.

§ 11.

Převzatým silám kancelářským a převzatému služebnímu personálu na dívčích školách postátněných započtou se dřívější služební léta do služby, postupu a pense a vyměří se jim po té služební požitky dle zákonných předpisů o státním zřízenectvu.

§ 12.

Postup a způsob převzetí dosavadních dívčích škol odborných státem určen bude ministerstvem školství a národní osvěty (při čemž buď předem přihlíženo ke školám, vydržovaným spolky, jichž vydržování působí nyní největší obtíže).

§ 13.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

§ 14.

Provedením jeho pověřuje se ministerstvo školství a národní osvěty a ministerstvo financí.

DŮVODOVÁ ZPRÁVA.

Moderní doba, ve které žijeme, zasahuje do všech odvětví lidské práce a vyžaduje všude zvýšených znalostí a širšího rozhledu. A tu nutno otevřeně si doznat, že tento požadavek nové doby nezůstal stát před dveřmi soukromých domácností a tím méně před dílnami živností, které jsou většinou v rukou žen.

Mnoho se mluví a píše o nutnosti mravního obrození národa, které hlavně je podmíněno jeho úrovní zdravotní a jeho znalostí základních požadavků hygienické životosprávy. Ale všechny ty ušlechtilé snahy, směřující k zvýšení zdravotní, mravní a kulturní úrovně našeho lidu, vyzní takřka na plano, nebude-li zde odborně vzdělaných žen, které uskuteční všechny ty základní podmínky všeobecné obrody ať už jako samostatné hospodářsky a tím i mravně upevněné pracovní jednotky buď v průmyslu nebo jako vedoucí či výpomocné síly v domácnostech, soukromých nebo veřejných ústavech, lidových kuchyních a pod. Neboť všude, ve všech oborech práce lidské je dnes první podmínkou zdaru dokonalá odborná znalost. Proto také zařaďujeme do typu dívčích odborných škol průmyslových též školy rodinné-průmyslové i hospodyňské. Matka stejně jako její asistentka v domácnosti, musí býti dokonale. obeznámeny nejen s praxí, ale i theorií svých prací. Je to jen v zájmu celku, když význam mateřských a hospodyňských povinností bude odborně pozvednut a oceněn, oslavné básně a prósy nám ve všedním shonu života nepomohly pranic, domácí práce ženská nese až dosud všechny trudné znaky práce podceňované.

Vedení domácnosti závisí většinou jen na nahodilých znalostech matek, hospodyň a služebných dívek, odtud to podcenění a odtud také ten chaos ve, výchově rodinné. Děti jsou prvními obětmi tohoto chaosu. Umírají houfně nejen z bídy, ale velmi často zbytečně jen následkem nevědomosti těch, kdož je ošetřují. Mnohé děti nesou si do života zárodky vleklé choroby jen proto, že neměly řádné životosprávy od útlého dětství. I dospělí trpí mnohdy zbytečně jedině proto, že tam, kde bydlí nebe se stravují, ať už doma nebo ve veřejné jídelně, není odborně vyškolené síly, která by dbala všech těch oprávněných požadavků hygienické kuchyně.

Trpí tu člověk, ať malý nebo dospělý, jak ve své domácnosti, tak ve veřejných jídelnách, ústavech a pod., zkrátka všude.

Cizina má v tomto směru značný předskok. Na př. Amerika poskytuje služebným silám možnosti takového odborného vzdělání, že tam nelze vůbec mluviti 10 služebných v tom ponižujícím slova smyslu, jak se to dosud děje 11 nás. Netřeba tu dokazovati, že úroveň amerických domácností stejně jako veřejných jídelen je zejména po stránce zdravotní nesporné vyšší než u nás.

Stejně záviděníhodnou je hospodářská situace amerických žen vůbec, která je činí mravně i intelektuelně neodvislými a tím. zvyšuje národní bohatství a upevňuje vysokou mravní úroveň amerického lidu. Hospodářsky zabezpečená neodvislá žena stává se tvořivou, sebevědomou jednotkou národa a nikdy se nesníží k prostituci. Proto také upřímný zájem a zdárný vývoj naší republiky nám velí, abychom dbali, by ženský dorost republiky byl co nejdokonaleji Vzdělán a odborně kvalifikován pro existenční zápas, který v [nynějším období poválečném je daleko krutější pro nezámožné dívky než pro mladé muže. Máme tu hrozivý počet proletářské dívčí inteligence s jednostrannou kancelářskou kvalifikací na straně jedné, zatím co na druhé straně je naprostý nedostatek odborně školených ženských sil nejen v domácnostech a ústavech, ale i v různých oborech průmyslu, který nejlépe odpovídá ženskému organismu.

Nemáme tyto odborně školené ženské síly hlavně proto, že tu není dostatek odborných ženských škol a ty, které tu jsou závisí téměř úplně na soukromé dobročinnosti, zatím co mužské odborné školství bylo už za Rakouska vybudováno nákladem státním a už tehdy bylo chloubou rakouského státu. Že Rakousko podceňovalo ženy a všechny potřeby a požadavky ženského odborného školství se týkající, je faktem, kterému se při známém zpátečnictví a typické zaostalosti rakouských vlád netřeba divit. Avšak nelze připustit, aby se stará rakouská zaujatost a jednostrannost proti ženskému odbornému školství ujala i v naší republice, na jejímž vytvoření mají ženy československé, jak za hranicemi, tak i zdejší nesporně veliký podíl. Naše ústava zaručuje ženám rovnoprávnost občanskou a zásada tato musí proto dojíti náležitého uplatnění všude, kde toho zájem ženské nadpoloviny obyvatelstva republiky vyžaduje.

Vedle jiných stavíme tu do popředí krajně naléhavou nutnost sestátnění ženských odborných škol. Nelze říci, že by v min. školství nebylo dostatek porozumění k této akci. Ministerstvo školství, uznávajíc velikou důležitost ženského odborného školství průmyslového, hospodyňského i vyšších škol pro hospod povolání a to zejména pro nemajetné ženské vrstvy pokusilo se v souhlase s návrhem posl. Zeminové, podaném v revolučním Národním shromáždění 15. července 1919, postátniti alespoň personál ženských odborných škol. Na tuto akci určilo do rozpočtu na rok 1920 obnos 500.000 Kč. Obnos celkem nepatrný, vzhledem k tomu, že měl býti určen téměř pro 500 osob, vyučujících na 61 ústavech, takže náklad na sestátnění tohoto personálu by vyžadoval dnes přes 4 1/2 milionu Kč. Avšak ani tento naprosto nedostatečný obnos nedošel schválení min. financí, byv tehdy zredukován na 250.000 Kč, z nichž 200.000 Kč bylo určeno na zřízení dvou ženských odborných skol na Slovensku. Zbylo tedy 50.000 Kč na sestátnění personálu, hotový to výsměch proti potřebným milionům. A kolik úsilí a času bylo třeba, aby alespoň tohoto obnosu bylo dosaženo! Nelze se proto diviti, že z řad učitelstva dívčích odb. škol ozvaly se projevy zoufalství, beznaděje a že i v ostatních vrstvách ženských bylo rozhořčeně protestováno a poukazováno na to, že vláda republiky míní setrvati, pokud se týče ženského odb. školství, při zpátečnických směrnicích vlád rakouských.

V rozpočtu na rok 1921 byl obnos zvýšen. Ovšem že vzhledem k poměrům neznamená toto zvýšení mnoho. Vzhledem k potřebě rozvoje ženského odb. školství zůstává obnos ten na dále krutým výsměchem nejen našim snahám, ale i zásadě občanské rovnoprávnosti. Stačí jen, abychom porovnali položky v rozpočtu věnované na odborné školství, které až dosud je vyhraněně mužské majíc až na nepatrné výjimky téměř výhradně nejen mužské učitelstvo, ale i posluchačstvo. Z položky 45,596.763 Kč věnováno tedy pouhých 690.666 Kč na sestátnění personálu ženských odborných škol. Přikládám statistiku, která je přesvědčujícím dokladem, že v tomto podceňování ženského odb. školství se pokračovati nemaže, nemá-li být školství toto ochromeno na celá desetiletí. (Viz statistika příl. A.)

Netřeba dokládati, že nelze sestátňovací akci ženského odborného školství rozvrhnouti na delší období než dvou let. Neboť věcné náklady tu nehrají tak značnou úlohu, jako náklady osobní. A tu nutno zdůrazniti, že učitelstvo ženských odborných škol má za své veliké služby prokázané republice tím, že obětavě konalo dosud svou velikou povinnost, také právo na snesitelnou a zabezpečenou existenci. Je nutno dbáti také práva odborných učitelek praktických předmětů, neboť ony dosahují 7letým přípravným vzděláním a přísnou zkouškou maturitní kvalifikace, která Je rovnoprávnou kvalifikaci učitelek theoretických předmětů. Zde nutno uvážiti, že odborná škola průmyslová tvoří celek teprve sloučením praxe a theorie a že hlavně zásluhou odborných učitelek praktických předmětů vyvinulo se odborné školství průmyslové přes všecky obtíže a nedocenění na ten stupeň, kde nalézá se nyní. Mimo toho nová doba žádá kategoricky, aby manuelní práce byla rovnocennou práci duševní a tato nová morálka práce musí se v prvé řadě ujmouti v odborných školách tím, že odborné učitelstvo praxe bude nejen svou průpravou, ale také hodnocením svých odborných znalostí postaveno na roveň učitelstvu předmětů theoretických.

Všechny tyto důvody zde uvedené osvětlují naléhavou nutnost postátnění ženských odborných škol v době co nejkratší, nejméně do dvou let.

Nutnou úhradu dle § 41. úst 1. jest opatřiti zařaděním příslušné položky do rozpočtu pro rok 1922, v jehož rámci byla by kryta zvýšeným výnosem přímých daní.

Návrh budiž přikázán výboru kulturnímu a rozpočtovému.

V Praze dne 4. února 1921.

Landová-Štychová, Zeminová, Pechmanová, Sladký, Slavíček, Sajdl,

Hrušovský, Špatný, Trnobranský, dr. Bartošek, Langr, Netolický, dr. Uhlíř, Pelikán, Draxl, Drobný, Tučný, dr. Vrbenský, dr. Franke, Stříbrný, Laube.

PŘÍLOHA.

Statistika.

Počet dívčích škol odborných v republice:

Ústavy pro dívčí školy odborné 2

dívčích škol odborných českých 40

dívčích škol odborných německých 15

Na Slovensku dle dat dosud známých 4

Úhrnem 61

Klášterní školy nepočítány.

Počet učitelstva:

Náklad přibližný na dívčí školy odborné v republice: