Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1475.
Zpráva
zemědělského výboru
o návrhu poslanců R. Berana, Jaroslava Hálka a soudruhů (tisk 56),
aby zajištěna byla výroba strojených hnojiv v tuzemských továrnách na strojená hnojiva.
Válečné hospodářství, po několik roků trvající, působilo zhoubně na celý náš život. Přivodilo nejen nesmírné poruchy pravidelného života obyvatelstva, ale rozvrátilo i základy, na nichž život vybudován byl. Stát náš, vzniklý z trosek, bývalé monarchie Rakousko-uherské, postaven byl před vážné úkoly, napraviti zločiny, napáchané zlovůlí bývalých vládnoucích kruhů a znovu vybudovati a znovu zříditi existenční poměry pro život obyvatelstva. Úkol tento jest mnohostranný, těžký a zodpovědný. Nejdůležitějším a nejnaléhavějším jest však rozřešení problému zásobovacího, opatření dostatečných životních potřeb lidových. Potraviny znamenají v tomto problému předmět nejdůležitější.
Jest povinností státu, aby všechno, co ve státě jest zapotřebí k ukojení potřeb obyvatelstva, opatřil si nejprve ze svých vlastních prostředků, své vlastní výroby. Dostatečná vlastní výroba přivádí soběstačnost a soběstačnost přivádí neodvislost, neodvislost přivádí pak svobodu.
Nedostatek potravin činí nás odvislými od ciziny a přivádí sebou celou řadu nepřekonatelných obtíží finančních, hospodářských a sociálních. Tomuto stavu dá se odpomoci povznesením a zvýšením domácí produkce zemědělské, která ve svém celku jest schopna uhraditi tuzemskou spotřebu potravin, budou-li jí dány podmínky pravidelného vývoje.
Jednou z těchto podmínek jest uschopnění zemědělství k intensivnímu a racionelnímu hospodaření. Při intensivním a racionelním hospodaření zemědělském jest zapotřebí vedle celé řady opatření hospodářských a hospodářských pomůcek, umožnění používání hnojiv strojených.
Strojená hnojiva opatřována byla v dřívějších dobách výrobou strojených hnojiv v domácích továrnách buď ze surovin domácích nebo surovin dovezených a ostatní spotřeba kryta byla dovozem strojených hnojiv z ciziny.
Celková spotřeba strojených hnojiv pouze v Čechách činila asi 35.000 vagonů, v území nynějšího státu našeho na 60.000 vagonů. Válka používání strojených hnojiv omezila na míru nejmenší a výrobu v domácích továrnách přivedla k velikému poklesu.
Půda jest vyčerpána a má-li znovu nabýti bývalé své plodnosti, musí se jí opatřiti živných látek hnojivých, v prvé řadě hnojiv strojených. Po dlouhém a svízelném jednání podařilo se konečně prosaditi zákon o zřízení fondu pro opatření strojených hnojiv. Fond tento podle disposic opatří ponejvíce z ciziny okrouhle 40.000 vagonů strojených hnojiv. Skutečnost tato jest sice potěšitelná, ale má v sobě přece jenom značné závady. Obtíže valutní a dopravní skrývají v sobě nebezpečí risika nedodání koupených hnojiv, ohromné sumy, které za strojená hnojiva vydáme do ciziny, značí pro nás velikou a citelnou národohospodářskou ztrátu, továrny naše, které by mohly vyrobiti větší část potřebných hnojiv, přichází tím o možnost slibného rozvinutí výroby a zaměstnání tisíců nezaměstnaných dělníků. Státu samému uniká tím daňový příjem, který by ze zvýšené výroby jistě mu plynul.
Z toho všeho jest jasno, že nejpříznivějším činitelem při opatřování strojených hnojiv byla by domácí výroba a také byla by nejzdravějším základem spotřeby strojených hnojiv. Avšak v jakém stavu se domácí výroba nalézá? V ubohém. Již navrhovatelé poukázali na tento stav několika případy, které jasně charakterisují dnešní výrobní poměry. Naše továrny mohly dodati na jaře 1919 celkem 6.284 vagonů strojených hnojiv a během roku 1919 dohromady 14.302 vagony strojených hnojiv. Naproti tomu na jaře 1920 bylo k použití pouhých 3.941 vagonů. Oproti roku 1919 jeví se pokles ve výrobě strojených hnojiv u Thomasovy moučky o 38,5%, u síranu čpavkového o 31.5% u superfosfátu více než o 50%. Příčinou tohoto úžasného poklesu výroby hnojiv hledati musíme v prvé řadě ve všeobecných potížích výrobních, které prýští z neupravených sociálních a hospodářských poměrů. Hlavní však vinu nese desorganisace a rozvrácení distribuce výroby uhelné. Přihlédneme-li např. k výrobě Thomasovy moučky, tu seznáme, že oproti dřívější výrobě 16.000 vagonů, dosahuje nynější výroba sotva 9—10 tisíc vagonů. Železářská výroba, která dodává surovinu k výrobě Thomasovy moučky, poklesla tím, že není jí dodáváno dostatečné množství koksu pro vysoké pece a koksárnám pak že není dodáváno dostatečné množství černého koksového uhlí. Pražská železářská společnost na př. z nedostatku koksu a uhlí, mohla na místě 4 vysokých pecí, dlouho udržovati v chodu pouze 2 vysoké pece a pak dokonce jen jedinou. I cena uhlí přichází v úvahu, neboť následkem drahého uhlí a ostatních potíží výrobních dochází k tomu, že dnes surové železo z Německa nabízí se o 90 Kč na 1 q laciněji než naše, z nučické rudy vyrobené. Nedostatkem uhlí trpí i továrny na Thomasovu moučku. Jak navrhovatelé uvádějí, výroba Thomasovy moučky v továrně v Bubenči trpěla nedostatkem uhlí, ba uhlí již dodané bylo jí pro jiné účely zabaveno.
Právě tak i továrny na superfosfáty v Kolíně, v Peckách a v Češ. Budějovicích pro nedostatečný příděl uhlí nemohly zpracovati více než několik set vagonů kvotní moučky a omletiny, ačkoliv jsou zařízeny na výrobu 6—8 tisíc vagonů superfosfátu.
Takovéto poměry jsou i v ostatních továrnách, kde pro nedostatek uhlí, není možno pravidelný provoz zavésti.
Zvláštní kapitolu ve výrobě strojených hnojiv zaujímá síran čpavkový. Naše továrny vyráběly dříve 4.000 vagonů tohoto cenného hnojiva, avšak nyní při stejném počtu závodů vyrábí pouze 2.000 vagonů. Pokles tento není úměrný k poklesu těžby uhlí, které dodáváno jsouc koksárnám, tvoří podklad k výrobě síranu čpavkového. Těžba uhlí poklesla o 30%, těžba síranu čpavkového o 50%. Příčina toho vězí v tom, že koksárnám přiděluje se uhlí méně a horší jakosti, kdežto krásné uhlí se vyváží. Jest v zájmu státu, aby výroba síranu čpavkového byla pozdvižena na stupeň co možno nejvyšší. Plnou výrobou síranu čpavkového ušetřili bychom dovoz chilského ledku, který musíme platiti 2 1/2krát dráže než síran čpavkový, což při 2.000 vagonech dělá 70 mil. Kč. Mimo toho získaly by se další desetimilionové hodnoty na dalších výrobcích ze suché destilace uhlí vyrobené jako. jsou dehet, karbol, smola a jiné.
Jest v zájmu státu samého i v zájmu výroby průmyslové a zemědělské i v zájmu ozdravění našich hospodářských poměrů, aby pro podporu domácí výroby strojených hnojiv byla učiněna všechna opatření, která mohou přivoditi zlepšení nynějších poměrů a průmyslové odvětví výroby strojených hnojiv rozšířiti, aby pokud možno byla domácí spotřeba kryta domácí výrobou.
Proto zemědělský výbor se usnáší na tomto návrhu:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Vládě republiky Československé se ukládá:
1. aby se vším urychlením zjistila skutečný stav, v němž výroba strojených hnojiv se nalézá, zjistila příčiny poklesu a nedostatečné výroby strojených hnojiv v tuzemských továrnách a o výsledku svého šetření podala poslanecké sněmovně zprávu,
2. aby postaráno bylo o dostatečný příděl dobrého, zlevněného uhlí koksárnám a provoz jejich zvýšen na míru nejvyšší,
3. aby postaráno bylo o stabilisaci železářské výroby a zajištění dostatečného množství koksu a uhlí, potřebných k výrobě,
4. aby továrnám pro strojená hnojiva byl zajištěn a dodán potřebný příděl uhlí nutný k výrobě co možno největší.
V Praze dne 4. února 1921.
Předseda:
Adolf Prokůpek, v. r.
Zpravodaj: