Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

I. volební období.

2. zasedání.

1471.

Zpráva

I. sociálně-politického výboru,

II. zemědělského výboru

o vládní osnově zákona (tisk 1130), kterým se upravují zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém jakož i návrhu poslanců Dr. Matouška, Bergmana, Dr. Lukavského a druhů na úpravu požitků úředníků velkostatků na odpočinku a jejich pozůstalých (tisk 679).

I.

Náhradový zákon ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb. z. a n. pamatoval již se zřetelem na odst. 2. § 9 zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n. (zákona záborového), aby. zabezpečeny byly zájmy zaměstnanců na velkém pozemkovém majetku. Příslušná ustanovení náhradového zákona obsažena jsou v části V. v §§ 72 až 75 a mají zejména na mysli zabezpečení zaměstnanců tam, kde velký pozemkový majetek bude skutečně převzat státem pro účely pozemkové reformy a z důvodu toho také rozdělen. Zákon zřizuje fond pro zaměstnance, aby jejích zaopatřovací nároky a požitky nebyly ohroženy prováděním pozemkové reformy, zejména v případech, ve kterých přejímací cena podle soudního rozvrhu nestačila by, aby tyto nároky a požitky do budoucnosti byly dostatečně kryty.

Již dříve zákon o hospodaření na zabraném majetku pozemkovém ze dne 12. února 1920, č. 118 Sb. z. a n. hleděl v § 3 omeziti případy takové na míru nejmenší, aby ještě v době, kdy zabraný pozemkový majetek není převzat státem, zajištěny byly pensijní a jiné zaopatřovací, požitky činných i pensionovaných zaměstnanců, stejně pak aby zajištěny byly dary z milosti poskytované pravidelně bývalým zaměstnancům a jejich pozůstalým.

Zbývá tudíž jedině ještě péče o zaměstnance již penzionované nebo požívající darů z milosti a dále peče o ty, kteří již vysloužili, avšak z důvodů existenčních nemohou z činné služby odejíti následkem nedostatku úpravy požitků zaopatřovacích. Kategorie úředníků státních a veřejných vůbec mají již upraveny zákony zaopatřovací požitky se zřetelem na drahotní poměry, a také různá odvětví průmyslu a obchodu upravila se shodou se zaměstnanci, zaopatřovací požitky těchto, zejména pokud nejde o pojištění u Všeobecného pensijního ústavu v Praze nebo jeho poboček.

Neobyčejná drahota všech životních potřeb dolehla zvláště tísnivě na stav pensistů velkého pozemkového majetku a osob zaměstnaných dříve na tomto majetku a požívajících na místě výslužného nepatrných darů z milosti. Pozemkový úřad provedl prozatímní šetření o poměrech těchto osob ještě dříve, než došlo k soupisu zaměstnanců podle nařízení vlády ze dne 12. října 1920, č. 574 Sb. z. a n. a zjistil, že průměrný požitek osob pensionovaných před 1. lednem 1920 činil roku 1920 denně 4 K 80 h se všemi přídavky, u osob pensionovaných po 1. lednu 1920 se všemi přídavky 7 K 84 h denně. Podle věku zjištěno bylo průměrné stáří pensionovaných osob a připadá na pensisty a pod. ve věku od 80 do 90 let 4,47%, od 70 do 80 let 27,25%, od 60 do 70 let 30,31%, od 50 do 60 let 22,64%, od 40 do do 50 let 12% a konečně od 30 do 40 let (invalidita) 3,83%. Celkem jde o pensisty a osoby požívající darů z milostí ve stáří, ve kterém nejsou s to fysicky již pracovati a sobě vedlejším výdělkem existenci uhájiti.

Sociálně-politický výbor přepracoval po návrhu posl. Dr. Wintra předloženou jemu vládní osnovu a přijal znění osnovy, k němuž sluší připomenouti:

Předložená osnova zákona týká se zaměstnanců a pensistů na zabraném pozemkovém majetku, a to tak, že touto zákonnou úpravou mají býti zabezpečeny existence všech těch zaměstnanců, kteří byli pensionováni resp. vstoupili v neaktivní poměr ještě před působnosti zákona. Vyloučení. jsou ti, kteří sloužili nebo slouží státním majetku, na státcích nadačních a fondovních, konečně na majetku vyloučeném podle § 3 odst. 1. lít. b záborového zákona (majetek zemský, okresní a obecní — jmění i statek — s výhradou zvláštních zákonných ustanovení o jejich úpravě), jestliže pro zaměstnance a pensisty jeho platí předpisy o zaopatření veřejných zaměstnanců (§ 1 a 2).

Úprava zaopatřovacích požitků podle osnovy zákona a se zřetelem na § 3 zákona ze dne 12. února 1920, č. 118 Sb. z. a n. dotýká se širokého kruhu zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém a s hlediska sociální spravedlnosti dostává se zejména zřízencům, tedy nižším kategoriím zaměstnanců, konečné úpravy jejich požitků. V příloze osnovy zákona vypočteny jsou podle nové úpravy zaopatřovací požitky se zřetelem na různé kategorie zaměstnanců. Pojmenování uvnitř jednotlivých kategorií vyhovuje velkou měrou pojmenováním, jež obsahují kolektivní smlouvy. Požitky rozloženy jsou na základní, na drahotní přídavek a na příspěvek na ošacení, původ tohoto rozvrhu jest ten, že, kdyby v dohledné době nastaly opět normálnější poměry a drahota klesla do té míry, že nákup nezbytných životních potřeb dál by se za ceny předválečné, nečinilo by potíží, novou úpravou snížiti povinnosti zaměstnavatelů vyplývající z osnovy zákona. Úhrnný roční požitek té. které kategorie rozumí se při 40 resp. 35leté službě (§ 3 a 4).

U vdov stanovená byla odchylka od dosavadního zákonodárství v tom směru, že na zaopatřovací požitky mají nárok i vdovy, jež vstoupily ve sňatek se zaměstnancem požívajícím již zaopatřovacích požitků a ovdověly po 1. lednu 1920 (§ 6).

Účelem zákona nebylo upraviti finančně silným jednotlivcům ze řad pensistů velkého pozemkového majetku jejich zaopatřovací požitky. Z důvodu toho osnova zákona omezuje percipienty nově upravených požitků, a ustanovuje, že převyšuje-li součet zaopatřovacích požitků a jiných příjmů podléhajících dani z příjmů — nečítajíc v to příjmu členů rodiny — podle poslední výměry — 15.000 Kč ročně, jest snížiti o tento rozdíl zaopatřovací požitky.

Dosud pensijní pojištění zaměstnanců na velkém pozemkovém majetku upraveno bylo bud náhradní smlouvou, náhradním ústavem, pojištěním u Všeobecného pensijního ústavu, pojištěním u Vídeňského úřednického spolku (Güterbeamtenverein) a pod., nebo záleželo v odbytném nebo v darech z milosti poskytovaných. Břemeno vyšších zaopatřovacích požitků, jak je upravuje osnova, může býti uloženo jedině zaměstnavateli, pokud byl nebo jest vlastníkem nebo uživatelem velkého pozemkového majetku, nebo jeho právnímu nástupci v držbě tohoto majetku nebo samostatného jeho celku (solidární ručení). U více zaměstnavatelů poskytujících téže osobě zaopatřovací požitky nastupuje repartice břemene podle výše jimi dosud vyplácených požitků (§§ 11 a 12).

Jak shora již řečeno, jest dosud mnoho starých úředníků a zřízenců v činné službě, ačkoli již svou dobu přesloužili a fysicky nejsou s to, aby povinnosti své v plné míře konali. Nemohou se odhodlati opustiti činnou službu, neboť čekala by je bída a rodiny jejich byly by ve své existenci ohroženy. Tomu hledí odpomoci osnova zákona ustanovením § 1 lit, b) a § 16, jenž odkládá počátek působnosti zákona na lhůta 30 dní po jeho vyhlášení.

Zákon, nedotýká se zaopatřovacích poměrů, jež poskytují vyšší požitky ať již fakticky nebo ze smlouvy osobám, jež jinak měly by nárok na úpravu zaopatřovacích požitků podle osnovy zákona (§ 8). Vláda jest toho názoru, že jest zapotřebí výslovně tuto okolnost v zákoně konstatovati, aby nevznikly pochybnosti a aby nenastaly případy redukce zaopatřovacích požitků z mylného názoru jednotlivců, že zákonem upravují se vůbec zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém pozemkovém majetku.

Spory rozhodovati budou sborové soudy podle zásad platných pro soudní řízení před okresními soudy (§ 15).

Sociálně politický výbor přihlížeje k návrhu posl. Dr. Matouška a soudr. (tisk č. 679) a projednav vládní osnovu zákona (tisk č. 1130) usnesl se doporučiti poslanecké sněmovně Národního shromáždění ku schválení zákon s přiloženou tabulkou v připojeném znění.

V Praze dne 26. ledna 1921.

Toužil, v. r.,

předseda.

J. Dubický, v. r.,

zpravodaj.

II.

Poněvadž sociálně-politický výbor vyřídil vládní návrh zákona, kterým se upravují zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém (tisk 1130) doplněný návrhy zpravodaje tohoto výboru, lze pokládati návrh poslance Matouška, Bergmana a soudruhů, tisk 679 za spojený a vyřízený návrhem výboru sociálně-politického.

Zemědělský výbor připojuje se tudíž k pozměňujícím návrhům sociálně politického výboru a doporučuje vládní návrh (tisk 1130) se změnami ve zprávě výboru sociálně-politického uvedenými ku přijetí.

Zemědělský výbor žádá, aby tento návrh zákona byl projednán s největším urychlením, poněvadž se jedná o zmírnění nouze u kategorie, která pomoci nejnutněji potřebuje.

V Praze dne 4. února 1921.

Adolf Prokůpek, v. r.,

předseda.

Bergman, v, r.,

zpravodaj.

Zákon

ze dne .......................................................1921,

kterým se upravují zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Tento zákon vztahuje se na bývalé zaměstnance na velkém majetku pozemkovém (§ 2 zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n.), jakož i na pozůstalé po těchto zaměstnancích, jestliže

a) buď požívají již zaopatřovacích požitků z důvodu trvalého služebního poměru na velkém pozemkovém majetku, jako pensí, provisí, darů z milosti a pod. (§ 3 zákona ze dne 12. února 1920, č. 118 Sb. z. a n.), nebo

b) nabyli nároku na vyplácení pense nebo provise dříve, nežli tento zákon počal působiti.

§ 2.

Z osob jmenovaných v § 1 jsou vyloučení zaměstnanci a pozůstalí po zaměstnancích na pozemkovém majetku státním, dále na majetku, jenž připadl státu podle smluv mírových, na statcích nadačních, a fondovních spravovaných úředníky státními nebo úředníky, odměňovanými a pro případ stáří zaopatřenými podle normálu, platného. pro státní zaměstnance; konečně na pozemkovém majetku vyloučeném ze záboru podle x 3 odst. 1. lit. b) zákona ze dne 16. dubna 1919, č. 215 Sb. z. a n., jsou-li zaměstnanci na tomto majetku zaopatření pro případ stáří podle předpisů platných pro zaměstnance veřejné.

§ 3.

Zaměstnancům v § 1 jmenovaným, příslušejí se. zpětnou platností od 1. ledna 1920 po 40leté službě zaopatřovací požitky uvedené v příloze.

Tento nárok rovněž se zpětnou platností od 1. ledna 1920 vzniká po 35 letech u zaměstnanců, kteří nabyli nebo byli by nabyli zaopatřovacích požitků nebo nároků na ně po vykonané 35leté službě.

§ 4.

Po deseti služebních letech činí zaopatřovací požitky 40% úhrnu požitků podle §u 3, požitky pak zvyšují se každým služebním rokem o 2% úhrnu při služební době 40leté a o 2,4% při služební době 35leté.

§ 5.

Zlomky roku čítají se při započítání služební doby za celý rok jen tehdy, přesahují-li dobu šesti měsíců. Jinak se k ním nepřihlíží.

§ 6.

Vdovám po zaměstnancích v § 1 jmenovaných přísluší se zpětnou platností od 1. ledna 1920 polovina zaopatřovacích požitků, na něž zemřelý manžel byl by měl nárok.

Tento nárok přísluší i vdově, která před 1. lednem 1920 vstoupila ve sňatek se zaměstnancem, jenž již požíval zaopatřovacích požitků nebo nabyl nároků na ně, ovdověla-li nebo ovdoví-li po 1. lednu 1920.

§ 7.

Sirotkům po zaměstnancích v § 1 jmenovaných přísluší se zpětnou platností od 1. ledna 1920 až db dokonaného 18. roku jako vychovávací příspěvek 10%, ztratili-li oba rodiče, 20% zaopatřovacích požitků, na něž otec měl neb byl by měl nárok. Všechny vychovávací příspěvky dohromady nesmí činiti více než polovinu zaopatřovacích požitků otcových. Ustanovení § 6 odstavce 2. jest užíti obdobně.

§ 8.

Jsou-li smluvené nebo vyplácené požitky zaopatřovací vyšší, nežli jak jsou upraveny tímto zákonem, zůstávají beze změny.

§ 9.

Převyšuje-li součet zaopatřovacích požitků a jiných příjmů podléhajících dani z příjmu — nečítajíc v to příjem členů rodiny — podle poslední výměry 15.000 Kč ročně, jest snížiti o tento rozdíl zaopatřovací požitky.

§ 10.

Do které kategorie podle přílohy zaměstnanec má býti zařaděn, posuzuje se podle poslední skutečně vykonávané služby.

§ 11.

Plniti požitky uvedené v tomto zákoně, jest povinen zaměstnavatel, u něhož počala nebo v případě § 1 lit. b) má počíti výplata zaopatřovacích požitků.

Požívá-li zaměstnanec nebo jeho pozůstalí požitků zaopatřovacích od několika zaměstnavatelů, jest každý z nich povinen přispěti na požitky tímto zákonem stanovené v poměru k výši požitků dosuď jim vyplácených.

§ 12.

Právní nástupci osob k výplatě povinných podle § 11 ručí s nimi nerozdílně za závazky z tohoto zákona plynoucí.

Z ručení toho vyjímá se stát, jenž prováděje pozemkovou reformu převzal nebo převezme zabraný majetek pozemkový.

§ 13.

Závazky podle §§ 11 a 12 zmenšují se o důchod, na nějž má oprávněná osoba nárok oproti Všeobecnému pensijnímu ústavu nebo náhradnímu ústavu nebo náhradnímu zařízení.

§ 14.

Požitky vyplacené se zřetelem na zpětnou platnost tohoto zákona oprávněným za dobu od 1. ledna 1920 až do dne, kdy zákon nabude účinnosti, vyloučeny jsou z exekuce.

§ 15.

Rozhodovati spory o nároky zakládající se na tomto zákonu jest příslušným sborový soud první stolíce, v jehož obvodu bydlí žalovaný anebo leží pozemkový majetek. na kterém zaměstnanec naposledy konal službu.

Řízení provede u sborového soudu samosoudce podle ustanovení o řízení před soudy okresními.

§ 16.

Zákon tento nabude účinnosti 30 dní po vyhlášení.

§ 17.

Provésti tento zákon ukládá se všem ministrům.

Příloha.

Tabulka zaopatřovacích požitků

bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém a jejich pozůstalých.