Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1466.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne .................................................. 1921,
kterým se pozměňují ustanovení §u 34 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 260 Sb. z. a n. o úpravě uhelného hospodářství.
Národní Shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
§ 34 uvedeného zákona se pozměňuje a má napříště zníti:
Uhelná dávka se neodvádí za podmínek stanovených prováděcím nařízením:
1. z uhlí, které se spotřebuje pro opatření provozní síly důlního podniku k dobývání, třídění a nakládání uhlí;
2. z uhlí, které správa dolu z vlastní těžby a zdarma nebo nejvýše za režijní ceny poskytuje zřízencům a osazenstvu dolů pro jejich vlastní domácí potřebu k otopu, pokud výměra těchto deputátů byla ministerstvem veřejných prací schválena;
3. z koksu používaného k vytavění surového železa ve vysokých pecích tuzemských.
§ 2.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Ministrům veřejných prací a financi, průmyslu, obchodu a živností se ukládá, aby tento zákon provedli.
Důvodová zpráva.
Náš kovodělný průmysl spracující železo prodělává nyní již výrobní krisi, jejíž trvání a další důsledky jsou dosud nedohledny. Jisto jest, že toto průmyslové odvětví nemůže se omeziti na spotřebu vnitrozemskou, nýbrž musí si hlavně hleděti vývozu do příznivých cizozemských odbytišť. Tu se setkává se světovou soutěží, proti níž se může uplatniti a udržeti jen tehdy, bude-li poskytovati odběratelům aspoň tytéž výhody, jako jeho cizozemští konkurenti.
Již bývalé rakouské vlády pečovaly o to, aby tuto důležitou národohospodářskou složku dle možnosti chránily před cizozemskou soutěží, uznávajíce, že podmínky výrobní jsou u nás nepříznivější než jinde. Na tomto poli bylo hlavně Německo Vždy naším soupeřem. Vracejíc se ku své mírové výrobě, stává se nám nebezpečným činitelem, jehož rozmach znamená pro nás pro jeho blízkost a čilost důrazné memento, neboť podmínky výrobní jsou v Německé říši oproti nám v mnohém směru příznivější.
Již opatřování rud železných jest v Německu snazší a lacinější. U nás rudy železné průměrné nejsou příliš bohaty na kov a ložiska jejich jsou dosti sporá a rozptýlená, takže dovoz jejich k vysokým pecím, v nichž se železo vytavuje, zvyšuje značně náklady. Další nepříznivý moment jest, že naše rudy obsahují ponejvíce mnoho kyseliny křemičité, jež vyžaduje velikou spotřebu přísad a tím i koksu. Výroba železných rud naších nestačí však pro spotřebu průmyslu a jest nutno, scházející rudy dovážeti z ciziny. K tomu přistupuje ještě ta okolnost, že pro usnadnění procesu tavícího jest třeba dávati přísady hlavně manganové rudy, kterou dosud dovážíme z ciziny. Dovoz rud železných jest prozatím možný pouze ze Švédska a jest omezen pro poměry klimatické jen na 5 měsíců v roce; avšak mnohé poruchy dopravní stěžují často opatřování těchto švédských rud a činí tvoření si větších zásob někdy problematickým. Z Jugoslávie možno dostati pouze male množství železných rud a to za ceny dosti vysoké. Dovoz rud manganových, který se děl před válkou výhradně z Ruska, nyní úplně přestal.
Německo disponuje jednak dostatečnými zásobami rud lotrinských příznivého chemického složení, a jednak snadná doprava rud ze Švédska skýtá mu oproti nám velkých výhod, stejně jako německé dopravní tarify železniční, které jsou u nás pro rudy až i o 320%, pro koks a uhlí o 72—233% vyšší, dle vzdálenosti.
Konečně zvětšuje provozní výdaje velmi intensivně uhelná dávka, která jest u nás taktéž vyšší než v Německu, a sice tím, že je vůbec percentuelně větší; potom proto, že základní ceny uhlí již u nás stouply nad ceny německého uhlí. V Německu činí uhelná daň 20% ze stanovené ceny na dole, kdežto u nás 42,8%, tudíž o 22,8% více. Rozdíl tento jeví se přirozeně význačněji při koksu, k jehož výrobě se u nás používá o 43% uhlí více.
K výrobě 100 kg surového železa spotřebuje se u nás 130 až 160 kg koksu; k dalšímu zušlechtění tohoto polotovaru, než jest způsobilý ku zpracování v průmyslu, jest zapotřebí opětně uhlí. Jest tedy při výrobě surového železa hlavní složkou spotřeba koksu, jehož náklad padá zde hlavně na váhu.
Nynější situace vyžaduje co nejrychlejšího snížení cen surového železa a tím i polotovarů, aby naše industrie kovodělná mohla své vysoké ceny odbourati. Řešení. této otázky jest jedině možno tím, že bude odstraněna uhelná dávka z koksu spotřebovaného ve vysokých pecích tuzemských k vytavení surového železa, tak v přiloženém návrhu zákona jest uvedeno.
Z těchto vývodů jest zřejmo, že se jedna o zákrok, jenž má ve svých důsledcích vésti jednak k omezení nezaměstnanosti v průmyslu železářském, poskytujícím práci velikému počtu dělníků, jednak ku zlevnění hmot nezbytně potřebných ku stavbám obytných budov, čímž bude opět odstraňována bytová krise. Přispěje se tak k oživení stavebního ruchu, jenž pomůže zároveň zdolávati hrozící nezaměstnanost.
Současně s navrhovanou změnou § 34 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 260 Sb. z. a n., vztahujícího se na osvobození koksu pro vysoké pece od uhelné dávky, formuluje se přesněji ustanovení o osvobození paliva, spotřebovaného pro provoz uhelných závodů (centrály na závodech a mimo pokud dodávají hybnou sílu, teplo a světlo pro těžbu, úpravny, větrání, udržování vody a j.).
Mimo to upravují se uhelné deputáty zaměstnanců závodů z důvodu větší úspory paliva a spravedlivého stanovení jednotlivých přídělů.
Ve formálním směru se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena, a sice vzhledem k mimořádné naléhavosti své v řízení zkráceném dle § 55 jedn. řádu sněm., a budiž přikázána v poslanecké sněmovně výboru dopravnímu a pro veřejné práce a výboru rozpočtovému a po schválení touto sněmovnou v senáte výborům technicko-dopravnímu a rozpočtovému k současnému projednání (§ 34 jedu. řádů sněm. al. 1) a podání zprávy ve lhůtě co nejkratší.
V Praze dne 27. ledna 1921.
Ministr veřejných prací: