Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
1454.
Odpověď
ministra veřejných prací
na interpelaci poslance dra Rudolfa Lodgmana a soudruhů
o nouzi o uhlí (tisk 821).
Příčinou nedostatku uhlí jest nedostatečná těžba, vedle toho pak občasné poruchy jako malá přístavba vagonů, vyvolaná značným zatížením železničního provozu v zimní kampani, konečně pak zvýšená potřeba průmyslu. Kdežto těžba v zemích našeho státu v posledním roce mírovém, t. j. v r. 1913 činila 14,271.408 t kamenného uhlí a 23,017.096 t hnědého uhlí, vytěžilo se v roce 1919 pouze 10,384.332 t kamenného a 16,964.017 tun hnědého uhlí, což znamená pokles těžby uhlí kamenného na 72.5% a hnědého na 73.5%. Poměr tento zůstal i r. 1920, jak lze celkově posouditi, jelikož definitivní statistika ještě není dohotovena, přibližně stejný.
Zmenšená tato těžba má hlavně důvod v poválečných poměrech. Tyto jsou jednak následkem loupeživého systemu dolovacího, prováděného během války a silného opotřebování těžebních zařízení, která vzhledem k nedostatečným investicím u mnoha podniků nevyhovují požadavkům zvýšeného provozu, jednak následkem nižší výkonnosti horníků, vyvolané neurovnaným politickým, vyživovacím a sociálním stavem nynější doby.
Průměrná výkonnost horníka na 1 směnu obnášela v r. 1913 7.60 q uhlí kamenného a 21.88 q uhlí hnědého; v roce 1919 toliko 5.95 q uhlí kamenného a 14.47 q uhlí hnědého. Je tedy pracovní výsledek horníka u uhlí kamenného 88% a u uhlí hnědého 66% výkonnosti předválečné.
Jelikož však potřeba našeho průmyslu stoupla o více než 50% oproti r. 1913, zvýšilo se rozpětí mezi těžbou a spotřebou na 100%.
Uvedené číslice těžby z r. 1919 značí těžbu hrubou. Po srážce vlastní spotřeby na dolech zbývalo v r. 1919 8,888.000 t uhlí. kamenného a 15,019.000 tun uhlí hnědého, jimiž se měla krýti potřeba uhlí kamenného ve výši 14,531.000 t a uhlí hnědého ve výši 17,960.000 t v roce 1919.
K tomu nutno připočísti povinné množství vývozní a to kamenného uhlí 1,336.000 t a uhlí hnědého 2,686.000 t, při čemž nutno připomenouti, že naproti tomu bylo dovezeno do republiky toliko 47.000 t uhlí kamenného.
Nedostávalo se nám tedy pro vlastní spotřebu 6,509.000 t kamenného a 5,627.000 tun hnědého uhlí a jest přirozeno, že nebylo lze splniti nezkráceně požadavky jak otopu, lak i průmyslových závodů.
Snahou ministerstva veřejných prací bylo učiniti vše, co by přispělo k zvýšení těžby a ku zlepšení a zrychlení dovozu uhlí. Společně s ministerstvem železnic byly zaváděny přímé vlaky a hromadné zásilky za účelem zvýšení cirkulace vozů. S ministerstvem zásobování pak bylo postaráno o zlepšení výživy hornictva.
Nutno však konstatovati, že zásobování uhlím jak obyvatelstva a veřejných podniků, tak i průmyslu vzdor poruchám a stávkám na dolech jest nepoměrně lepši než v letech minulých a lze počítati, že zlepšení těžebních poměrů bude nyní rychleji postupovati.
V Praze dne 22. ledna 1921.
Ministr veřejných prací:
Dr. Kovařík, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
1454.
Antwort
des Ministers für öffentliche Arbeiten
auf die Interpellation der Abgeordneten Dr. Rudolf Lodgman und Genossen
betreffend die herrschende Kohlennot (Druck 821).
Die Ursache des Kohlenmangels ist die unzureichende Produktion, daneben auch zeitweilige Störungen, wie die geringe Beistellung von Waggons, hervorgerufen durch die schwere Belastung des Eisenbahnbetriebs in der Winterkampagne, endlich durch die gesteigerte Anforderung der Industrie. Während die Produktion in den Ländern unseres Staates im letzten Friedensjahr d. i. 1913 14,271.408 t Steinkohle und 23,017.096 t Braunkohle betrug, gewann man im Jahre 1919 nur 10,384.832 t Steinkohle und 16,964.017 t Braunkohle, was einen Produktionsrückgang an Steinkohle von 72.5% und an Braunkohle von 735% bedeutet. Das annähernd gleiche Verhältnis blieb im Jahre 1920, wie im Durchschnitt beurteilt werden mag, da die definitive Statistik noch nicht abgeschlossen ist.
Dieser Rückgang der Produktion hat hauptsächlich seinen Grund in den Nachkriegsverhältnissen. Diese sind einerseits die Folge des während des Krieges geübten Raubbausystems und der starken Abnützung der Betriebseinrichtungen, die mit Rücksicht auf die unisureichenden Investitionen bei vielen Unternehmungen den Anforderungen eines gesteigerten Betriebes nicht entsprechen, andererseits die Folge der geringeren Leistungen der Bergarbeiter, verursacht durch den unausgeglichenen Stand der politischen, sozialen und Ernährungsverhältnisse der gegenwärtigen Zeit.
Die durchschnittliche Leistung eines Bergarbeiters in i Schicht betrug im Jahre 1913 7.60 q Steinkohle und 21.88 q Braunkohle; im Jahre 1919 nur 5.95 q Steinkohle und 14.47 q Braunkohle. Der Arbeitserfolg eines Bergmanns beträgt sonach bei Steinkohle 88% und bei Braunkohle 66% der Vorkriegsleistung.
Da jedoch der Bedarf unserer Industrie um mehr als 50% gegen 1913 gestiegen ist, hat sich die Divergenz zwischen Bedarf und Produktion um 100% erhöht.
Die angeführten Ziffern aus dem Jahre 1919 bedeuten die Bruttoproduktion. Nach Abzug des eigenen Verbrauchs in den Werken verblieben im Jahre 1919 8,888.000 t Steinkohle und 15,019.000 t Braunkohle, womit der Bedarf an Steinkohle in der Höhe von 14,531.000 t und der an Braunkohle in der Höhe von 17,960.000 t im Jahre 1919 gedeckt werden sollte.
Dazu muß die Menge der pflichtmäßigen Ausfuhr hinzugezählt werden u. zw. 1,336.000 t Steinkohle und 2,686.000 t Braunkohle, wobei zu bemerken ist, daß dem gegenüber nur 47.000 t Steinkohle in die Republik eingeführt worden sind.
Es ergab sich sonach für den eigenen Konsum ein Abgang von 6,509 000 t Stein- und 6,627.000 t Braunkohle und es ist natürlich nicht möglich gewesen, die Anforderungen an Hausbrandkohle und an Bedarf der Industrie ohne Abstrich zu erfüllen.
Das Ministerium für öffentliche Arbeiten war bemüht, alles zu tun, was zur Erhöhung der Produktion und zur Beschleunigung der Kohlenzufuhr beitragen konnte. Im Einvernehmen mit dem Eisenbahnministerium wurden direkte Züge und Sammelladungen zum Zwecke erhöhter Zirkulation der Waggons eingeführt Zusammen mit dem Ministerium für Volksverpflegung wurde endlich für die bessere Ernährung der Bergleute Vorsorge getroffen.
Es muß aber konstatiert werden, daß die Versorgung der Bevölkerung und der öffentlichen Unternehmungen, sowie der Industrie mit Kohle trotz der Störungen und Arbeitseinstellungen in den Werken unverhältnismäßig besser ist als in den verflossenen Jahren und man kann darauf rechnen, daß die Besserung der Produktionsverhältnisse nun raseher vor sich gehen wird.
Prag, den 22. Jänner 1921.
Der Minister für öffentliche Arbeiten: