Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1446.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance A. Kříže a soudruhů
o vyměňování rakouské měny v inkorporovaném území Vitorazska za valutu československou (tisk 1018).
Měna na Vitorazsku a Valčicku upravena byla zároveň s inkorporací těchto území nařízením vlády z 27. července 1920, č. 453 Sb. zák. a nař., jež, opírajíc se o opatření Stálého výboru z 23. července 1920, č. 450 Sb. zák. a nař., bylo s ním stejně vyhlášeno ve Sbírce zákonů a nařízení dne 31. července 1920 a nabylo tedy s inkorporačním opatřením Stalého výboru téhož dne účinnosti.
Bylo tudíž zavčas učiněno opatření, aby na Vitorazsku a Valčicku mohla býti provedena výměna rakouské koruny za měnu československou.
Směnný kurs hotovosti, které 1. srpna 1920 (v den převzetí správy řečených území) tam obíhaly a znamenány byly průměrné v poměru 100 K rak. = 25 Kč, stanoven byl 100 K rak. = 27 Kč, tudíž o 2 Kč výše než tehdejší průměr. Pro pohledávky a závazky (včetně vkladů) vzniklé do 26. února 1919 (den měnové rozluky československé) určen poměr stejný jako v ostatním území republiky 1 K = 1 Kč, pro pohledávky a závazky pozdější svrchu zmíněný průměrný kurs 100 K rak. = 25 Kč.
Z pochopitelných důvodů bylo při klesající tendenci rakouské koruny nutno obmezili výměnu hotovostí za výhodný kurs 100 K rak. = 27 Kč na dobu co nejkratší, pročež určena lhůta pro výměnu tuto do 8. srpna 1920 t. j. na 8 dní po převzetí správy území Vitorazského a Valčického.
Přechodné poměry prvých dnů po převzetí správy těchto území způsobily však, že tam toto měnové opatření nevešlo ihned ve všeobecnou známost, takže lhůty do 8. srpna 1920 mnozí z obyvatel tamnějších využíti nemohli. Proto bylo ministerstvo financí ochotno povoliti výměnu za přednostní kurs 27 Kč všem, kdož prokáží, že se o nařízení dověděli pozdě.
Přes to však obyvatelstvo Vitorazska nejevilo z počátku o výměnu hotovostí valného zájmu, podléhajíc dle došlých zpráv, agitaci budící v něm klamné naděje do vzestupu kursu koruny rakouské.
Teprve když kurs koruny rakouské počal kvapem klesati, začalo se obyvatelstvo znepokojovati a o směnu svých hotovosti se starati tím účinněji, čímž níže klesal kurs koruny rakouské. O tom svědčí četná memoranda a deputace, které do ministerstva financí docházely.
Poměry se ovšem zatím jednak náhlým poklesem kursu rakouské koruny, jednak přílivem rakouských korun z ciziny valně zhoršily, takže bylo těžko prováděti výměnu dodatečně.
Přes to však, že bylo velmi pochybné zjišťovati dodatečně stav hotovostí z 1. srpna 1920 (kdy Vitorazsko a Valčicko přešly do československé správy), nařídilo ministerstvo financí výnosem ze dne 18. října 1920, č. 97.472/30.187/20 soupis hotovostí na těchto územích dle stavu z 1. srpna 1920, který byl bez závady proveden.
Výsledky byly však na Vitorazsku překvapující, neboť při okrouhle 13.000 obyvatelích Vitorazska (dle sčítání lidu z r. 1910 měla část Vitorazska, jež připadla k republice, 12.585 obyvatel) sepsáno bylo 18,897.752 rakouských korun.
Kdežto při okolkování bankovek podle zákona z 25. února 1919, čís. 84 Sb. zák. a nař. připadalo na hlavu 600 rakouskouherských (neokolkovaných) korun, na Těšínsku v poměru ku polským markám rovněž tolik, na Valčicku 338 K rakouských a na Podkarpatské Rusi podle dosavadního stavu jen 333 rakousko-uherských korun, připadá na Vitorazsku 1458 rak. K na osobu.
Po tomto dodatečném soupisu mělo býti přikročeno ihned ku výměně hotovostí k soupisu přihlášených, jež však provedena byla. teprve až v druhé polovici prosince 1920. Tato výměna protahovala se totiž jedině proto, že obyvatelstvo nemělo o ní zájmu, očekávajíc marně od berní správy v Třeboni více, než mu mohla podle nařízení čís. 453 Sb. zák. a nař. z r. 1920 poskytnout.
Přes nadprůměrné a proto nápadné výsledky soupisu zamýšlí ministerstvo financí, hledíc k četným žádostem a stížnostem, podle konečných výkazů o výměně, co nejbedlivěji uvažovati o tom, zda a pokud bylo by lze poskytnouti ještě některé výhody zvláště vrstvám nejméně majetným, kromě toho ale i ústavům peněžním i korporacím veřejným a všeobecně prospěšným, pokud by tyto ústavy úpravou měny na svém trvání byly ohroženy.
V Praze dne 28. ledna 1921.
Předseda vlády: