Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1441.
Zpráva
sociálně-politického výboru
o vládním návrhu zákona (tisk 1062)
o omezení práva stěhovacího.
Jakkoliv bytová nouze jest zjevem všeobecným, neprojevuje se ve všech místech stejnou měrou. Nejvíce jsou jí postižena. veliká města a střediska obchodu a průmyslu. Příliv obyvatelstva do těchto míst, způsobeny potřebami života hospodářského a veřejné správy, jest namnoze zbytečně sesilován tím, že se do nich stěhují lidé, jichž přítomnosti v místech těch není nikterak potřebí, kteří by mohli bez poškození své existence podržeti svá bydliště dosavadní a kteří pak zkracují o možnost řídkého ubytování ty, kdo svým povoláním jsou nuceni tam bydliti.
Již zákon ze dne 1. dubna 1919, čís. 181 Sb. z. a n., jehož působnost vypršela dnem 30. dubna 1920, měl za účel zabraňovati zbytečnému přelidňování míst bytovou nouzi nejvíce postižených. Zákon ten nebyl obnoven v předpokladu, že zákon o zabírání bytů ve spojení se zákonem o ochraně nájemníků stačí zameziti příliv nepovolaných osob do velikých mést a míst průmyslových. V praxi však předpoklad ten splnil se jen částečně.
Ježto nouze o byty ve větších městech stále přibývá, což skrývá v sobě nebezpečí pro veřejný pořádek, jehož nelze podceňovati, jest omezení prává stěhovati se do Jistých míst naléhavou nutností ve veřejném zájmu.
Nemůže-li opatřením tím bytová nouze býti umenšena, lze jim alespoň přispěti podstatné k tomu, aby nebyla zostřována přes míru nevyhnutelnosti.
Omezení stěhovacího práva nesmí býti na překážku rozvoji stavebního ruchu. Mimo tu nemají jím býti postiženy osoby, u nichž již jejich povolením nebo příslušností domovskou Jest dána nutnost, aby se do určitých míst stěhovaly. Stanovení takových výjimek z omezení nesmí však dopouštěti možnost obcházení zákona.
S těchto hledisek výbor sociálně-politický posuzoval předloženou, osnovu vládní, která byla pozměněna v těchto směrech:
§§ 6 a 7 vládní osnovy byly doplněny s ohledem na zvláštní poměry na Slovensku a v Přikarpatské Buši ustanovením, poukazujícím na úřady, kterým připadá v těchto zemích funkce úřadů nadřízených. Tyto úřady shrnují se názvem "administrativní vrchnosti", podobně jako i označení "administrativní policejní vrchnost" v § 10 vztahuje se na poměry slovenské. Zvláštní postavení měst s právem municipálním na Slovensku vyžaduje přesnějšího stanovení instančního pořadí v těchto městech. Proto byl vsunut nový § 11 a v souvislosti s tím vynechán poslední odstavec § 12 vládní osnovy. §§ 11—14 osnovy vládní byly přečíslovány v důsledku toho na §§ 12 až 15.
Druhá věta 1. odst. § 10 byla upravena tak, že osobě, která se přestěhovala bez úředního povolení, může býti nařízeno vystěhování bez ohledu na to, má-li ještě byt mimo obec čili nic. V odst. 2. téhož paragr. zvýšena byla trestní sazba z 10.000 Kč pokuty nebo vězení 3 měsíců na pokutu do 15.000 Kč, nebo vězení do 4 měsíců.
V ostatních směrech schválena byla osnova vládní.
Výbor sociálně-politický doporučuje takto pozměněnou osnovu zákona poslanecké sněmovně Nár. shromáždění ku schválení.
Zákon
ze dne ........................................................... 1921,
o omezení práva stěhovacího.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Vláda může nařízením ustanoviti, že přesídlení do obce, ve které potřeba bytů jest zvláště naléhavá, jest po dobu nařízením určenou, nejdéle však do 31. prosince 1921, dovoleno jen za podmínek tímto zákonem stanovených.
Vztahuje-li se nařízení na několik obcí spolu souvislých, tvoří tyto obce bytový obvod.
§ 2.
Přesídliti do obce, pro kterou vydáno bylo nařízení podle § 1, dovoleno jest s výjimkami uvedenými v § 3 jen těm, kdo obdrželi písemné úřední povolení ku přesídlení.
§ 3.
Povolení ku přesídlení nepotřebují:
1. zástupcové cizích států;
2. veřejní funkcionáři, veřejní úředníci a zřízenci, osoby vojenské a zaměstnanci železniční, pokud vykonávají funkce nebo službu v obci, do které se stěhují, nebo v některé jiné obci téhož bytového obvodu;
3. kdo se stěhují do obce domovské;
4. kdo se stěhují z obce do obce uvnitř bytového obvodu;
5. studující, kteří v obci, do které se stěhují, nebo v jiné obci téhož bytového obvodu navštěvují střední nebo vysokou školu neb ústav jim na roveň postavený, stěhují-li se do bytu o jedné místnosti, opatřeného smlouvou podnájemní;
6. osoby najaté do služeb v cizí domácnosti, stěhují-li se do bytu zaměstnavatelova;
7. dělníci a jiní zřízenci podniku důlního, továrního, živnostenského, zemědělského nebo obchodního, stěhují-li se do bytů, při podniku pro ně zřízených, nebo do bytů, přístupných toliko prostorami náležejícími k podniku;
8. kdo se stěhují do vlastního domu nebo do domu svého zaměstnavatele, pro který bylo uděleno obývací povolení po 1. prosinci 1920.
§ 4.
O povolení ku přesídlení podle § 2, žádati jest u obce, do které žadatel hodlá přesídliti.
V žádosti jest uvésti jméno a zaměstnám, věk, domovskou příslušnost a dosavadní byt žadatele a všech osob, s nimiž hodlá přesídliti, a. důvody, prokazující nutnost přesídlení, a oznámiti, zdali žadatel hodlá přesídliti do vlastního domu nebo do bytu opatřeného smlouvou nájemní, podnájemní nebo služební, nebo do bytu, který mu byl poskytnut bezplatně.
§ 5.
Obec může povolení odepříti, neprokáže-li žadatel nutnost v obci bydliti. Povolení nemůže býti odepřeno jen z toho důvodu, že žadatel vykonává své povolání v jiné obci téhož bytového obvodu.
§ 6.
Nerozhodne-li obec o žádosti do 3 týdnů ode dne podání, rozhodne k návrhu žadatelovu nadřízený úřad politický (nadřízená administrativní vrchnost) s konečnou platností.
§ 7.
Proti rozhodnutí obce, kterým bylo odepřeno povolení ku přesídlení, může býti podána u obce do 8 dnů stížnost. V rozhodnutí budiž uvedeno výslovné poučení o právu stížnosti. O stížnosti rozhoduje nadřízený úřad politický (nadřízená administrativní vrchnost) s konečnou platností. Vyhoví-li stížnosti, vydá. povolení ku přesídlení.
§ 8.
Povolení ku přesídlení má platnost také pro manželku a děti žadatele, žijící s ním ve společné domácnosti, mimo ně pak jen pro osoby, v povolení výslovně jmenované.
§ 9.
Povolení ku přesídlení pozbývá platnosti, nepřesídlil-li žadatel do 4 týdnů po té, kdy povolení bylo mu doručeno. Tuto lhůtu může úřad, který povolení udělil, z důležitých důvodů prodloužiti.
§ 10.
Kdo se přistěhuje do obce, pro niž vydáno bylo nařízení podle § 1, bez povolení nutného podle tohoto zákona, budiž potrestán politickým okresním úřadem (administrativní policejní vrchnosti) a tam, kde jest státní policejní úřad, tímto úřadem peněžitou pokutou do 20.000 Kč nebo vězením do 6 měsíců. Tyto tresty mohou býti také současně uloženy. Neprokázala-li osoba, přestěhovavší se do obce bez úředního povolení, ani dodatečně nutnosti, aby v obci bydlila, budiž v trestním nálezu zároveň stanovena lhůta, do které se musí z obce vystěhovati.
Kdo vědomě pronajal byt osobě, nemající povolení ku přesídlení nutné podle tohoto zákona budiž úřadem označeným v odst. 1. potrestán peněžitou pokutou do 15.000 Kč nebo vězením do 4 měsíců.
§ 11.
Ustanovení tohoto zákona o obcích platí též pro města s právem municipálním s tou odchylkou, že působnost přikázanou obcím vykonává magistrát; nadřízenou administrativní vrchností jest župan, v jehož obvodě město leží. Župan rozhoduje s konečnou platností.
§ 12.
Stížnost k nejvyššímu správnímu soudu do rozhodnutí úřadu podle tohoto zákona podati jest do 14 dnů po doručení rozhodnutí poslední stolice.
Nejvyšší správní soud rozhoduje o stížnosti zpravidla v jednání neveřejném podle spisů. Veřejné ústní líčení ustanoví, žádá-li o to výslovně úřad, jehož se stížnost týká nebo podatel stížnosti nebo jiná zúčastněná strana. Vyzval-li nejvyšší správní soud úřad, aby předložil spisy o provedeném jednání správním, a nepředloží-li jich úřad do 14 dnů po vyzvání, může nejvyšší správní soud rozhodnouti na základě stížnosti.
§ 13.
Ministr s plnou mocí pro správu Slovenska jest zmocněn pověřiti prováděním tohoto zákona. v jednotlivých obcích, pro které bylo vydáno nařízení podle § 1, na místě obce zvláštní orgán, rozhodující s konečnou platností, a uděliti mu tato práva:
1. právo naříditi každému, kdo nemá v obci práva domovského ani v ní nevykonává řádného povolání a není na obec existenčně vázán, aby se z obce vystěhoval, bude-li mu zajištěn vhodný byt v jiné obci;
2. právo vykonávati trestní pravomoc podle § 10 tohoto zákona.
Všecky veřejné úřady jsou povinny orgánu ustanovenému podle odst. 1. poskytovati právní pomoc.
Osobní náklad spojený s ustanovením tohoto orgánu nese stát, věcný náklad obec.
§ 14.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
§ 15.
Vládě se ukládá, aby tento zákon provedla.
V Praze dne 26. ledna 1921.
Předseda:
Toužil Fr., v. r.
Zpravodaj: