Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1439.
Odpověď
ministra vnitra a ministra sociální péče
na interpelaci poslanců Landové-Štychové, Hrušovského a spol.
o poměrech v ubikacích slovenských vystěhovalců v Praze a jejich vykořisťování agenty dopravních společností. (Tisk 782.)
Ministerstvo vnitra objasnilo otázku hromadného stěhování slovenského lidu do Ameriky a její příčiny již ve své odpovědi na interpelaci p. poslance J. Hrušovského a spol. tisk. č. 632, a uvedlo v této odpovědi zároveň úřední opatření, která se stala v zájmu obmezení vystěhovalectví. Již z odpovědi této vychází na jevo, že vláda sleduje vystěhovalecké hnutí s největší pozorností, a že jí nelze upírati opravdové snahy, aby tuto palčivou otázku rozřešila za daných poměru pro stát co nejprospěšněji.
Pokud jde o ubytování slovenských vystěhovalou v Praze, je přirozeno, že při známé nouzi bytové náhlý příval většího počtu vystěhovalou do Prahy začátkem léta minulého roku vyvolal různé nepřístojnosti a obtíže ubytovací, neboť proud vystěhovalecký dosud Prahou se neubíral a Praha nebyla na to proto od dřívějška zařízena.
Prvního přístřeší našli vystěhovalci, kteří v prvém okamžiku se utábořili na pražských nádražích a ulicích, dík ochotě hlav. města Prahy, v místnostech dívčího gymnasia a dívčí průmyslové školy v Soukenické ulici na počátku července 1920. Později, když tyto místnosti, které pro účel tento brzy nestačily, musily býti uvolněny pro školní účely, podařilo se úsilí ministerstva sociální péče získati od železniční správy dva vojskem vyklizené baráky v Libni. Sdružení YMCY a YVCY zařídila tyto baráky s uznání hodnou ochotou vlastním nákladem pro 150 osob a upravila je tak, že v jednom baráku zřízena dvě oddělení pro ženy a děti a jedno pro muže, v druhém pak kanceláře, skladiště pro zavazadla a potraviny a místnost pro správcovou. Jmenovaná sdružení vzala na sebe také správu baráků jakož i veškerou péči o vystěhovalce a dodala tam potřebný personál, jehož úkolem bylo dávati vystěhovalcům potřebné nebo vyžádané informace, starati se jim o stravu, o potřebné listiny, visa, peníze z Ameriky nebo ze Slovenska a o výměnu peněz a poskytovati jim rady a pomoci ve všech směrech. Dříve než se vystěhovalci ubytují v barácích, projdou desinfekční stanicí na Bulovce. Pro dopravu vystěhovalců a jejich zavazadel z nádraží do baráků a naopak je k disposici automobil s řidičem.
Byl zaveden nepřetržitý policejní dohled a dva dozorci se střídají, aby přidržovali vystěhovalce k pořádku a čistotě a dohlíželi zejména večer a v noci, aby se nedály mravní nepřístojnosti. Lékařským dohledem pověřen městský lékař pražský Dr. Přibyl.
Poněvadž ani tyto baráky na dlouho nestačily, byla ubytována část vystěhovalců ve vojenském baráku v kasárnách na Pohořelci. Bylo sice již předem jasno, že toto ubytování jest zejména pro ženy nejméně vhodno, nebylo však jiného východiska, ježto v celé Praze nebylo nalezeno místností jiných.
Barák na Pohořelci pojme na 300 osob a byl určen v prvé řadě pro muže, kdežto rodiny, ženy a děti měly býti posílány do Libně. Ukázalo se však, že pro malý počet samostatných mužů a velký celkový počet vystěhovalců jest toto rozdělení prakticky neproveditelno, zejména, když členy téže rodiny nebylo možno v zájmu společného odjezdu od sebe odloučiti, a byli tudíž na Pohořelci ubytováni vystěhovalci tak, jak potřeba kázala.
Je pravda, že první čas byly na Pohořelci poměry velice neutěšené; značnou vinu nesou však vystěhovalci sami, neboť se nechtěli podrobovati pořádku a zdravotním opatřením, které jsou nezbytny, zejména při ubytování hromadném, nedbali ani nejzákladnějších požadavků čistoty, takže nejen obytné místnosti, ale i chodby, schody a nádvoří byly stále, zejména večer a ráno, velice nečisty, a při tom se nedali pohnouti, aby též sami byli při udržování čistoty nápomocni.
Poměry ty jsou již značně lepší. 15. listopadu 1920 vzat barák na Pohořelci v péči hradčanské odbočky čs. Červeného Kříže a důkladně vyčištěn. Jmenovaná odbočka má tam svoji kancelář, vykonává stálý dozor vlastními orgány, vede evidenci, poskytuje vystěhovalcům občerstvení a vysílá ošetřovatelky na nádraží k vystěhovaleckým vlakům. Kouřiti je zakázáno, vystěhovalci však často nedbají zákazu. O zdravotní stránku pečuje městský zdravotní dozorce, stále přítomný a městský lékař Dr. Klusáček, který vykonává lékařské prohlídky a isoluje ihned každý podezřelý případ. V baráku zavedeno značným nákladem osvětlení, upraveny pro vystěhovalce zvláštní záchody. Také zde dostává se vystěhovalcům informací a rady.
I když je v sousedství vojsko, není tam tvrzených strašných poměrů mravnostních: vojsko má přísné rozkazy a vystěhovalecký útulek je pod řádným dozorem Červeného Kříže. Zdravotní prohlídkou městského fysikátu pražského zjištěn na Pohořelci mezi 250 ženami toliko jediný případ pohlavní nemoci a ten byl data staršího.
Ubytování vystěhovalců na Pohořelci je toliko dočasným opatřením nouzovým a bude od něho upuštěno, jakmile stanice libeňská bude dostatečně rozšířena. Ministerstvo sociální péče, které ve věci té koná měsíčně porady se zástupci ministerstev a jiných státních a také samosprávných korporací a sociálních instituci, stará se od počátku, aby opatřilo všem vystěhovalcům ubikace, vyhovující aspoň základním požadavkům zdravotním a aby všichni vystěhovalci mohli býti soustředěni na jednom místě a rozděleni tak, aby ani po stránce mravnostní nebylo stížností.
Za tím účelem byla vystěhovalecká stanice v Libni rozšířena o dva, českosl. červ. Křížem postavené menší baráky, asi pro 70 až 80 osob, a ministerstvo sociální péče pospíchá, aby přístavbou dalších dvou velkých baráku bylo tohoto cíle dosaženo co nejdříve. Také v jiných směrech se poměry v libeňské stanici značně zlepšily. Bylo docíleno oddělení obou pohlaví tím způsobem, že dva baráky jsou určeny pro rodiny a svobodné ženy a zvláštní barák pro svobodné muže. Dále byla pro vystěhovalce v jednom baráku zařízena prostorná jídelna, v jiném ordinační síň a isolace pro 6 osob. Baráky se občas desinfikují a lékař, přidělený čsl. červ. Křížem, ordinuje v Libni každé odpoledne. Také městský lékař dr. Přibyl nepřestal tam docházeti. Americká ošetřovatelka dlí v barácích skoro celý den a poskytuje vystěhovalcům rady a pomoci.
Hl. město Praha zavádí tam elektrické osvětlení a zřídí se tam také odpadové žumpy. Dnem 1. prosince 1920 převzal čsl. Červ. Kříž také libeňskou stanici se vším personálem do vlastní režie a postavil v čelo legionářského nadporučíka, sdružení YMCA a YVCA ponechala si pak nadále individuelní péči a zaměstnává tam tři síly.
Tvrzení, že na Pohořelci bývá a nocuje denně na 300 až 500, a v Libni na 300 osob, neodpovídá úplně zjištěné skutečnosti. Baráky v Libni, zařízené původně na 150 a nyní na 220 až 230 osob, byly podle statistiky, vedené správou baráků, přeplňovány toliko první měsíc, dokud nebyl získán barák na Pohořelci; od té doby však denní stav vystěhovalců stále klesal a od začátku října 1920 nepřekročil vůbec číslici 136; denní průměr činí pouze 123 osoby. Na Pohořelci, kde je místa pro 300 osob, byly sice poměry značně nepříznivější — ne bez viny vystěhovalců samých, kteří dávali přednost Pohořelci, aby se vyhnuli přísnému dozoru ve stanici libeňské, leč i tam jest úbytek denních noclehů patrný.
Ačkoli tedy nebylo dosud možno poskytnouti vystěhovalcům takového pohodlí, jak by si bylo přáti, bylo nicméně proti létu, kdy ještě zástupy vystěhovalců plnily pražská nádraží, docíleno značné nápravy a nynější stav i na Pohořelci Se takový, že vystěhovalci jsou a mohou býti spokojeni.
Tím však opatření na prospěch vystěhovalců nejsou vyčerpána. Účelná zdravotní ochrana jejich i hlavního města Prahy vyžaduje toho nezbytně, aby stanice v Libni byla vybudována na ubytovací stanici pro všechny vystěhovalce v Praze a aby byla zřízena mimo hlavní město karanténa, kterou by musil projíti každý vystěhovalec, než by mohl nastoupiti cestu do Prahy a do přistavil. Karanténa projektuje se na jižní Moravě. Ministerstvo sociální péče a ministerstvo zdravotnictví podnikají vše, aby tyto nezbytnosti, na nichž závisí všecka další pronikavá opatření na ochranu vystěhovalců, uvedeny byly co nejdříve ve skutek. Uznávajíce nezbytnost všech podnikaných opatření, povolila ministerská rada na neodkladné účely péče o vystěhovalce úvěr 1,000.000 Kč, a lze tudíž očekávati, že v brzku budou všechny závady při ubytování vystěhovalců odstraněny.
Délka pobytu vystěhovalců v Praze není stejná. Vystěhovalcům, kteří mají všechny listiny v pořádku, dostatečnou peněžní hotovost na visa a další cestu, a kteří nepřijeli do Prahy před vyzváním cestovních kanceláří, stačí zpravidla v Praze pobyt dvou až tří dnů, aby si opatřili potřebná visa. Přiházelo se však velmi často a přihází se ještě dosud, že vystěhovalci jsou nuceni zdržeti se v Praze i několik týdnu, což se stává zejména vystěhovalcům, kteří lodní lístek dostali přímo od amerických příbuzných. Takový lístek, v Americe zaplacený, tak zv. ťprepaidsŤ, jest totiž pouhou poukázkou na lodní lístek a má několik dílů (útržků); jeden útržek, který pak přichází do rukou našeho vystěhovalce, dostane americký kupec, ostatní útržky zašle agent — mnohdy až za delší dobu — hlavní kanceláři paroplavební společnosti v Evropě a odtud se zasílá další jeden útržek zdejší cestovní kanceláři, která pak vyrozumí osobu, pro niž byl lístek zakoupen, a vymění poukázku za lístek definitivní, v němž jest uveden přístav, loď a den odjezdu. Jedině zdejší cestovní kancelář muže lodní poukázku vyměniti za lístek definitivní, ne však dříve, než dojde od paroplavební společnosti útržek se stejným číslem a jménem.
Přijede-li vystěhovalec s lodní poukázkou do Prahy před vyzváním cestovní kanceláře, musí pravidelně čekati na útržek paroplavební společnosti. Urychliti cestu nějakými úplatky není v tomto případě možno, jelikož přístav, loď a den odjezdu stanoví dopravní společnost, nikoli zdejší cestovní kancelář. Zdejší cestovní kancelář může stanoviti lodní disposice jen u lodních lístků, které byly přímo u ní zakoupeny; tím se vysvětluje, že vystěhovalci, kteří koupí lodní lístek v Praze, odjíždějí ihned, neb aspoň dříve, než ti, kdož dostali poukázky z Ameriky. Tuto závadu možno odstraniti jen tehdy, budou-li si vystěhovalci dávati posílati z Ameriky peníze, nikoli lodní poukázky.
Další příčinou dlouhého pobytu vystěhovalců v Praze bývá, že nemají v pořádku listiny a musí je doplňovati, nebo že nemají dosti peněz, nebo byli o peníze připraveni podvodníky, kterým je často zejména. žehy a v první řadě svobodné dívky svěřují buď již na Slovensku nebo v Praze, a jsou pak nuceni opatřovati si peníze buď v Americe nebo doma na Slovensku. Staly se též případy, že peníze, zaslané z Ameriky telegraficky, došly za 5 i více neděl. Jindy byla zase na telegrafických poukázkách jména příjemců tak zkomolena, že banky musily správné jméno teprve zjišťovati.
Že by si agenti nebo cestovní kanceláře dávali platit za rychlejší výpravu do přístavu, nebylo konaným šetřením zjištěno a nebyl také ani jeden takový případ hlášen; interpelace má patrně na mysli případy rychlejšího odjezdu osob, které si koupily lodní lístek v Praze, a dlouhého čekání vystěhovalců, kteří přijeli do Prahy předčasně s lodní poukázkou, v Americe zakoupenou. V každém případě jest však pro vystěhovalce lépe, čekají-li v Praze, kde jsou pod ochranou a v péči svých úřadu, než aby čekali v cizím přístavu a. tam vydávali poslední své peníze za ubytování a stravu. Stížnost na agenty a směnárny, že klamou vystěhovalce při výměně peněz, neuvádí konkrétních případů a úřady nemají tudíž možnosti zjistiti její oprávněnost a zakročiti po případě proti takovým nepřístojnostem.
Případ sester Sajdíkových není sice úplně objasněn, nemá však takového tragického pozadí, jak jest v interpelaci vylíčeno. Sestry Sajdíkové, 20letá Julie a 18letá Paraska, byly svými americkými sestrami Annou a Marií vyzvány do Ameriky a dostaly lodní lístky: Julie k cestě přes Rotterdam a Paraska přes Hamburk. Paraska vysvětlovala různý směr cesty tím, že lístky byly pravděpodobně koupeny u různých firem, které pak určily směr přes přístav, kde jejich lodi kotví. Paraska měla odjeti do Hamburku asi 3. listopadu 1920 s několika člennou společností; neodjela však, jelikož neměla včas vyměněny peníze a byla proto z obavy, aby neupadla do rukou kuplířů, zadržena v Praze a přidružena později jiné společnosti, jedoucí do Hamburku. Domněnku, že sestry Sajdíkové byly od sebe odloučeny úmyslně agenty, opírá interpelace pravděpodobně o to, že zástupce společnosti, která poslala lodní lístek Parasce, jménem Adolf Klein, poslal Parasce dopis s upozorněním, co všecko na cestu potřebuje. Ministerstvo věcí zahraničních, na tento případ upozorněné, dalo záležitost vyšetřiti gen. konsulátu v Novém Yorku. Mimo to byly zdejší i zahraniční úřady vyzvány, aby věnovaly zvýšenou pozornost nebezpečí možného zavlečení ženských vystěhovalců a obchodu děvčaty vůbec.
Státní úřady poskytly by vystěhovalcům jistě s největší ochotou rady a pomoci, mají však velice málo příležitosti zakročovati na jejich prospěch, poněvadž vystěhovalci se jejich pomoci nedovolávají.
Vláda předloží v nejbližší době k ústavnímu projednání návrh vystěhovaleckého zákona pro naši republiku a Národní shromáždění bude míti možnost schválením navržených tam ochranných opatření umožniti vládě, aby odstraněny býti mohly vyskytující se snad ještě závady a vystěhovalcům dle možnosti zaručena byla ochrana před všemi škodami hmotnými i mravními.
V Praze dne 17. ledna 1921.
Ministr sociální péče:
Dr. Gruber, v. r.
Ministr vnitra: