Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1438.
Odpověď
ministra vnitra v dohodě s ministrem pro zásobování lidu
na interpelaci poslance Josefa Adámka a soudruhů
o nešetření státních základních zákonů rekvisičními komisemi. (Tisk 803.)
Při výkupu bramborů v obci Krouné, dne 26. října 1920 prováděném výkupním komisařem okresního obilního úřadu ve Vysokém Mýtě Janem Truncem, vzpíral se domkář František Linek zásobu bramborů výkupnímu komisaři ukázati a prohlašoval, že žádných bramborů nedá. Teprve po dlouhém naléhání byl výkupní komisař uveden manželkou Linkovou do sklepa, kde brambory byly uloženy. Po shlédnutí zásob žádal výkupní komisař, aby Linek odevzdal 1 q bramborů, což tento odepřel, počav pustě láti jak na výkupního komisaře, tak na republiku.
Na to výkupní komisař zásobu bramborů odměřil a zjistil, že čítá 2200 kg; ze zásoby té ponechal na výživu 8 osob 1200 kg, na satbu 500 kg a vykoupil 300 kg, takže 200 kg bramborů zbylo ještě Linkovi na úhradu případných ztrát.
Vzhledem k chování se Linka a členů jeho rodiny, kteří snažili se všemožným způsobem výkup ten znemožniti, byl výkupní komisař nucen přibrati ještě jednoho četníka jako asistenci. Vykoupené brambory byly pak nuceně odebrány.
Výkupní komisař Trunec jest dle zprávy okresního obilního úřadu ve Vysokém Mýtě jedním z nejlepších výkupních komisařů, počíná si svědomitě a nestranně při výkonu svého obtížného a nevděčného úřadu, řídě se přesně platnými zákonnými předpisy. I při výkupu u domkáře Trunce počínat si zcela správně, naproti tomu jednání Linkovo, jak z výkupního protokolu, podepsaného předsedou obecní hospodářské rady a členem obecního výboru vysvítá, bylo hrubé a naprosto nepřístojné.
Postup jmenovaného výkupního komisaře dál se i v tomto případě dle stávajících předpisů i nelze v něm spatřovati jakéhokoliv porušení práv, ústavní listinou všem občanům čsl. republiky zaručených.
Pokud se v interpelaci s poukazem na právě zmíněný případ požaduje, aby četnictvo nebylo k rekvisičním pochůzkám zneužíváno, tak aby trpělivé obyvatelstvo četnickými rekvisicemi nebylo drážděno, podotýkám, že se výkupní orgánové ve smyslu direktiv, jim daných, dovolávají zakročení příslušné četnické stanice jen tehdy, když v konkrétním případě narazí na vážný odpor. V případě svrchu uvedeném nebyly meze, direktivami těmito stanovené, překročeny.
Další požadavek, v interpelaci uvedený, ohledně zastavení vyšetřování, zavedených následkem nezákonných domovních prohlídek a rekvisic, a jmenovitě po žních a v měsících září a říjnu 1920 prováděných, nedává mi podnětu k nějakému opatření, poněvadž se opírá jen o zcela povšechná, blíže nedoložená tvrzení. Pokud by v jednotlivých případech postižení měli za to, že stal se úředním zakročením přehmat, jest jim volno, domáhati se pořadem instančním nápravy; nadřízené úřady neopominou v případech, kde proti zákonu bylo jednáno, zjednati nápravu.
V Praze dne 24. ledna 1921.
Ministr vnitra: