Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1432.
Interpelace
poslance Jiřího Stříbrného a soudruhů
ministru vnitra a veřejných prací,
jak politické správy okresní a zemské dosavad provádějí vyvlastňovací zákon ze dne 17. prosince 1919.
Smutným odkazem dlouhé války je nynější bytová nouze. Po celou dobu její z různých příčin se nestavělo, kdežto obyvatelstva přibývalo. Po válce vyvrcholila nouze bytová tou měrou, že se vyskytují zjevy, o kterých ve státech spořádaných nesmí, nemělo by býti ani potuchy. Lidé bydlí v pravých peleších, neb jinak nelze nazvati obydlí, na kvap a z nouze upravena z vlhkých sklepů, z kolen, ze studených půd a místností, které se vůbec k ničemu nehodí.
Nelze ovšem neuznati, že naše vlády několika zákony a stavební družstva prací družstevní vynasnažují se všemožně, aby trpícím lidem bez přístřeší opatřily se byty co možná brzo a za daných okolností levné.
Tak na př. vláda, předkládajíc návrh zákona ze 6. února 1920, jímž doplňuje se zákon ze 23. května 1919, jakož i zákon ze 17. prosince 1919 v důvodech výslovně podotýká, že nouze bytová ve všech obcích vyžaduje neodkladné provedení novostaveb, a že péče o byty jest jednou z nejpřednějších povinností a proto doufá, že obce a stavební družstva, uvědomivše si tuto důležitost věcí, budou pracovati horlivě v odborech bytové péče.
Vláda tudíž měla nejušlechtilejší úmysly, pobádajíc samosprávné obce a družstva, aby konaly své povinnosti, když ona na ulehčení bytové nouze zákony vydává. Zapomněla však, že jsou ve státě našem jiné úřady, jí podřízené, které nepochopí intencí zákonodárcových, a které podlé starých, z neblahého Rakouska přenešených tradic, budou vykládati nechápavě a toporně dobré zákony, aby úmysl zákonodárcův dokonce, zkřížily, ba i zmařily.
Jsou to zejména a hlavně politické správy okresní i zemská, jak dokážeme.
Vyvlastňovací řízení, o nějž žádá stavební družstvo, bývá příslovnou liknavostí okresních politických správ protahováno a a oddalováno, a dojde-li ke komisi vyvlastňovací po naléháních písemných i ústních, bývá toto vyvlastňovací řízení většinou nedbale provedeno. Někdy i stranicky. A přece je vyvlastňovací zákon i svým úmyslem i svým obsahem jasný a krátký, že mu rozumí i prostý člověk, neřku-li právník politickou správou ke komisi vyslaný. Zvlášť nepochopitelné jest počínání okresních politických správ — platí to i o zemské správě —, vyvlastňuje-li družstvo pozemky nějakého velkostatkáře, neb dokonce bývalého šlechtice. V takových případech náš vykladač zákona jakoby pozbyl veškerého smyslu pro právo. Tvrzení své dokládáme těmito skutečnými případy:
Stavební družstvo ve Velkých Hamrech žádalo o vyvlastnění pozemků pro stavbu. Nálezem okresní politické správy v Semilech vyvlastněny byly tomuto družstvu pozemky žádané. Ale za jakou neslýchanou cenu! Cena pozemků luk, polí stanovena na 40 až 60 korun za 1 m² Roku 1915 ocenil soud železnobrodský pozemek polní v těchto místech 2 K za 1 m² a 18. listopadu 1920 pozemek rovněž takové bonity 6 Kč za 1 m². Okresní politická správa semilská uznala však, jak vidno, cenu desetkrát větší. To je lichva a lichva podporovaná státními republikánskými úřady! Uvádíme ještě toto. Vlastníci těchto pozemků ocenili v soupisu majetku roku 1919 tento pozemek mnohem levněji. Pouze 50 hal. za 1 m². A tak vidíme, že stát vydal moudrý zákon a semilský jurista od politické správy jej zkazil a zmařil svým výkladem a svou praxí. Ve zmíněném případě na př. nemohlo by ministerstvo sociální péče pro tuto křiklavě lichvářskou cenu nikdy povoliti subvenci na stavbu domků. Tím by byla veškerá akce znemožněna a zákon by se stal takto ilusorní. Bylo by třeba vyšetřiti, způsobil-li toto rozhodnutí úředník z pouhé neschopnosti, nebo z trestuhodné nedbalosti a učiniti z toho příslušné důsledky.
Jiný doklad. V obci Všetatech vyvlastnilo družstvo pozemek od obce všetatské ve Všetatech. Když nebylo možno se dohodnouti, poněvadž znalci při komisi odhadovali čtvereční sáh na 15 Kč a družstvo podávalo 7 Kč, rozhodl komisař od politické správy brandýské tak, že určil cenu 4 Kč za 1 čtver. sáh. Šlo tu o pozemek obecní. Jinak počínala si okresní politická správa mělnická, když vyvlastňovala pozemky velkostatkáře Lobkovice v Přívorech, kteréžto sousedí s vyvlastněnými, shora zmíněnými pozemky obecními. Přivezla si znalce z Mělníka. Všimněme si těchto znalců. Jeden z nich je bývalý dlouholetý správce na panství lobkovickém a nyní pensista lobkovický. Druhý je stavitel. Zákon ze 17. prosince 1919 nařizuje sice přizvání znalců místních poměrů znalých. Ale politická správa buďto toto ustanovení přehlédla anebo domýšlela se, že pan správec, lobkovický a stavitel z Mělníka dovedou to, co místní znalci. Tito lidé ocenili pozemek tím způsobem, že počítali 1 čtver. sáh po 12 Kč. Politická správa odhad tento schválila. Družstvo podalo odvolání co do ceny na zemskou politickou správu, doufajíc, že rozhodnuto bude po právu v její prospěch a uznáno, že cena mělnickými znalci vyšetřená je přílišná, ano i lichvářská, a že by opět zmařen byl úmysl zákonodárcův, kterým se chce umožniti stavba rodinných domků. Jinak zemská politická správa. Ta neotálela a schválila rozhodnutí okresní polit, správy, a to proto, že nebyly při komisi námitky družstva protokolovány. V celém zákoně nenajdete zmínky o tom, že by se tak učiniti mělo a zdá se, že zemská politická správa jen hledala záminku, aby lichvářským požadavkům velkostatku lobkovického z důvodů nám ovšem neznámých, na újmu malých, potřebných lidí včas a právoplatně vyhověla.
Ukážeme nyní na jiný způsob úřadování okresních správ, jichž rozhodnutí schvaluje zemská politická správa se starorakouskou úzkoprsostí a puntičkářstvím, nesprávným výkladem zákonů. Zdůraznili jsme, již dříve, že bylo úmyslem zákonodárcovým, odpomoci jak jen možno nouzi bytové a poskytnouti drobnému lidu tolik možnosti, aby si vystavěli byt nejen zdravý, ale i příhodný. Ministerstvo veřejných prací řídí se těmi zásadami tím způsobem, že dbá, aby místnosti byly řádně rozděleny, aby hygiena v nových domcích netrpěla, aby stavení mělo slušný vzhled a prostor jak vně tak i vnitř dostatečný, aby dvůr byl tak veliký, by v něm mohly býti umístněny bez újmy lidského zdraví záchody, hnojiště a chlívky, případně i stodůlka atd.
To vše by bylo možno provésti, kdyby nebrzdili a netarasili těchto poctivých snah naší nechápaví, podle šimlů rakouských setrvačně pracující někteří činitelé v politických správách.
V § 1 zákona ze dne 17. prosince 1919 praví se, že mohou se vyvlastniti pozemky pro. stavbu domků. Každý člověk zdravých smyslů rozumí tomu tak, že zákonodárce mínil tím vyvlastniti nejen plochu pro stavbu domku, ale i plochu pro příslušenství domku. Tedy dostatečný dvorek, na němž by si vlastník vystavěl kůlničku, nějaký ten chlívek, kůrník, mlátek a místo, kde by mohla sušiti prádlo, uložiti a rozštípati dříví, vykonávati práce hřmotnější a konec konců míti i kousek zahrádky pro zeleninu. Ne tak politické správy. Ty vykládají si zákon doslovně a jak uvidíme, komicky doslovně, stavíce se vždycky na stranu bohatšího a mocnějšího vlastníka vyvlastňovaného pozemku.
Okresní politická správa v Ml. Boleslavi provedla vyvlastnění pozemků v Bukovně. Byl by div, kdyby toto vyvlastnění provedeno bylo správně a družstvu nebylo třeba rekurovati. Družstvo tak učinilo stěžujíc si. že mu byly přikázány nedostatečné prostory ku stavbě. A nyní opět zemská politická správa vydala 11. listopadu 1920, č. 320 moudré rozhodnutí, ve kterém tvrdí, že postačí majiteli domku dvoreček, jenž je tak veliký, jako polovic zastavené plochy. Uvažme, že, chudý člověk zastaví plochu pouze 50 m². Nemá na víc peněz. Zemská politická správa nedovolí mu většího dvorku než 25 m². Není-li to absurdní, když na tomto dvorku jsou okapy, chlívky, hnojiště a skladiště pro dříví? Dejme tomu, že vlastník je kolář. Kam složí nakoupené potřebné dřevo? Referent při zemské politické správě ve své starorakouské hlavě nedovede si uvědomiti, že i malému, chudému člověku je potřeba kousek prostory, aby jeho domov byl útulnější, aby jeho rodinu těšil, netísnil a by konečně měl pro radost duše a očí, nějaký kousek zahrádky s hrstkou květů a stromky pro svou útěchu a potěšení po celodenní práci v dílnách, továrnách nebo polích.
Rovněž jako v Bukovně počíná si zemská politická správa v obci Libici n. Cidl., kdež dává družstvu 50 m² stavební, plochy na dvorek, nic víc. Pan referent sní o výstavbě jakýchsi kasáren a ne rodinných domků. Dům malý, který stojí 80.000 Kč, musí míti přec nějaký dvorek, nějaký kus zahrádky, sic je bezcenný, zvlášť na venkově.
Podobným způsobem vede si politická správa semilská na Malé Skále, ovšem zemská správa politická ji přispívá ku pomoci. Ve svém rozhodnutí odpověděla stavebnímu družstvu na Malé Skále, že nelze vyvlastniti pozemek velkostatkáře Dr. Medingra v tom rozsahu, v jakém družstvo žádalo. Podle § 1 zákona ze dne 17. prosince 1919, lze prý vyvlastniti pozemky pro stavbu domků, nikoliv pro zřízení zahrádek. Pro stavbu postačí 72 m² plochy, 10 m² pro chlívky, 118 m² pro dvorek a podle této úřední aritmetiky, pro 20 domků 2360 m². Takto rozhodla zemská politická správa s podotknutím, že není přípustný žádný opravný další prostředek, což chudým lidem v družstvu zdá se býti jako výsměšek.
Přihlížejíce k těmto případům, jichž bychom mohli uvésti ovšem mnohem více, vznášíme na pana ministra veřejných prací dotaz:
1. Je panu ministrovi známo, jakým způsobem provádí okresní a zemské správy politické zákony vydané na ulehčení bytové nouze?
2. Je pan ministr veřejných prací ochoten působiti, aby zemská politická správa, jako dohlédací úřad, nad okresními politickými správami bděla a pobádala je ku přesnému a správnému provádění těchto zákonů tak, aby úřadům nebyly činěny výtky ze stranickosti a neschopnosti, nebo liknavosti?
3. Je pan ministr vnitra ochoten poučiti politickou správu o intencích našich zákonodárců, co se tkne bytové tísně a odstraniti neschopné referenty, kteří úmysl těchto zákonodárců svými výklady a nepochopením zákonů maří a jest konečně ochoten zrušiti dosavad vydané dotčené nálezy a naříditi nové šetření?
V Praze dne 31. ledna 1921.
J. Stříbrný,
Sladký, Pelikán, Slavíček, Netolický, Laube, Langr, Dr. Bartošek, Dr. Vrbenský, Trnobranský, Draxl, Sajdl, Pechmanová, Zeminová, Tučný, Drobný, Hrušovský, Špatný, Dr. Franke, Dr. Uhlíř, Hrizbyl.