Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
1424.
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslanců dra W. Feierfeila, Scharnagla a soudruhů
o nedostatečných, ba nebezpečných dopravních zařízeních na zastávce Novosedlice (tisk 910).
Zastávka Trnovany - Novosedlice byla zřízena dřívější správou státních drah na žádost a účet interesovaných obcí a vypravena jako jiné zastávky jen tím nejnutnějším, t. j. nasypaným perronem a osvětlením.
Později byla najata od Bernarda Wenzela, kupce v Novosedlicích, čekárenská místnost, v jeho domě, kde se také vydávají lístky okénkem na chodbu.
Ježto B. Wenzel nájem vypověděl, konala železniční správa dne 21. prosince 1920 za účasti zástupců obce novosedlické místní šetření a byla vzata v úvahu buď výstavba nové čekárny s výdejnou lístků při zastávce anebo přístavba čekárny k hostinci ťZur HaltestelleŤ, který stojí těsně při zastávce.
Pro zřízení zastávky vzdálené jen 1.1 km od úplně vybudované stanice Teplice-Lesní brána nebylo již původně vlastně žádných nutných důvodů; stalo se tak jen na usilovnou žádost interessovaných obcí a jiných zájemníků, kteří jsou právně zavázáni, aby žádané rozšíření a výstavby v zastávce provedli na své útraty.
Ohledně náhrady stavebního nákladu súčastněnými interesenty se právě vyjednává.
Vybudování zastávky ve stanici pro dopravu osobní a nákladovou a výstavba moderní nádražní budovy, jež by za dnešních poměrů byla velice nákladná, jest, nehledě ku vzpomenuté již okolnosti, že ve vzdálenosti 1.1 km odtud je úplně vybudovaná stanice, též z technických důvodů nemožné, poněvadž zastávka jest v ostrém oblouku o poloměru 474 m ve spádu 100/00 sahá do vysokého zářezu u násypu s velkými objekty (nadjezd a podjezd silniční) a je sevřena mezi domy.
V Praze dne 19. ledna 1921.
Ministr železnic:
Dr. inž. Burger v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
1424.
Antwort
des Eisenbahnministers
auf die Interpellation der Abgeordneten Dr. W. Feierfeil, Scharnagl und Genossen
betreffend die ganz unzureichenden, ja gefährlichen Verkehrs-Einrichtungen in der Haltestelle Weißkirchlitz (Druck 910).
Die Haltestelle Weißkirchliz-Turn wurde von der frühern Staatsbahnverwaltung auf Ansuchen und Rechnung der beteiligten Gemeinden errichtet und wie andere Haltestellen nur mit dem Notwendigsten ausgestattet, d. h. einem aufgeschütteten Perron und der Beleuchtung.
Später wurde von Bernand Wenzel, Kaufmann in Weißkirchlitz, ein Warteraum in seinem Hause gemietet, wo auch durch ein Gangfenster die Fahrkarten ausgegeben wurden.
Da Wenzel diese Miete gekündigt hat, wurde von der Eisenbahnverwaltung unter Teilnahme der Vertreter der Gemeinde Weißkirchlitz am 31. Dezember 1920 eine Lokalkommission abgehalten, aufgrund deren in Erwägung gezogen wurde, entweder einen neuen Warteraum mit Kartenausgabe bei der Haltestelle zu errichten oder einen Warteraum dem dicht an der Haltestelle gelegenen Gasthaus ťZur HaltestelleŤ anzubauen.
Für die Errichtung der Haltestelle, die nur 1.1 km von der völlig ausgebauten Station Teplitz-Waldtor entfernt ist, lagschon ursprünglich keine besondere Notwendigkeit vor; sie erfolgte lediglich auf dringliches Ansuchen der beteiligten Gemeinden und anderer Interessenten, die rechtlich verpflichtet sind, die verlangten Erweiterungen und Bauherstellungen an der Haltestelle auf ihre eigenen Kosten vorzunehmen.
Über die Tragung des Bauaufwands wird mit den beteiligten Interessenten zur Zeit verhandelt.
Der Ausbau der Haltestelle zu einer Station für Personen und Frachtenbeförderung und die Errichtung eines modernen Bahnhofs, die bei den heutigen Verhältnissen äußerst kostspielig wären, sind, abgesehen von dem bereits erwähnten Umstande, daß in der Entfernung von 1.1 km sich eine völlig ausgebaute Station befindet, auch aus technischen Gründen unmöglich, da die Haltestelle an einer scharfen Kurve mit einem Radius von 474 m und einem Gefälle von 100/00 liegt, in einen hohen Einschnitt an. einem Damm mit großen Objekten (Viadukt und Straßendurchlaß) hineinreicht und zwischen Häusern eingeschlossen ist.
Prag, den 19. Jänner 1921.
Der Eisenbahnminister: