Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1412.
Návrh
poslanců Karpíškové, Sychravové, Johanise a soudr.,
jímž se upravuje zákonem zaměstnání žen v živnosti hostinské, při obsluze hosta i pokojů (číšnic a pokojských).
ZÁKON
ze dne .......................................... 1921
o úpravě zaměstnání žen v živnosti hostinské, při obsluze hostů i pokojů (číšnic a pokojských).
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Každý, kdo zaměstnává ženy k obsluze hostí v živnosti hostinské tak, že nastává přímý styk hostu s těmito zaměstnankyněmi, musí to předem oznámiti místním policejním úřadům. Ženy mladší 20ti roků není dovoleno zaměstnávati bez schválení tohoto úřadu jako číšnice neb pokojské.
Zaměstnávati ženy jako číšnice neb pokojské před dokonaným 18. rokem stáří jest zakázáno.
§ 2.
Ženská obsluha v živnosti hostinské může býti zakázána, ohrožuje-li zdraví aneb vzhledem ku zabezpečení dobrých mravů, pořádku a slušnosti, zvláště pak:
a) když majitel živnosti hostinské neposkytuje dosti záruky, že bude zachovávána veřejná mravnost a slušnost, a nebude ohroženo zdraví ženských zaměstnankyň,
b) když nejsou hostinské místnosti způsobilé zabezpečiti veřejnou mravnost,
c) když okolnosti a zjištěná, fakta svědčí o tom, že ženské obsluhy je používáno pouze proto, aby lákáním hostů a povzbuzováním jejich nálady živnost byla udržována.
§ 3.
Provedením § 2 jsou pověřeny okresní politické správy.
Zákaz může býti proveden neodkladně, když je správně odůvodněn.
§ 4.
Každý zaměstnavatel jest povinen ohlásiti ženské zaměstnance do 24 hodin po nastoupení místní policii. Musí také vésti seznam zaměstnaných a předložiti jej v každé době organům policejním k nahlédnutí. Bližší předpisy o formě záznamu nařídí policejní úřad.
§ 5.
Když je prokázáno, že některá žena v živnosti hostinské vykonávajíc své zaměstnání porušila hrubě dobré mravy a slušnost, má právo místní policie při opakování těchto nepřístojností obsluhu žen zakázati.
§ 6.
Zaměstnávati ženský personál při obsluze hostů jest podle § 1 dovoleno pouze za pevnou a přiměřenou mzdu. Mzdy musejí býti dostatečné a ku mzdě mohou býti započítány pouze výdaje za byt a zaopatření, a to jen v částce poměrům odpovídající.
§ 7.
Obsluhující ženy nesmějí býti zúčastněny na obratu aneb zisku živnosti, vyjma případy, kde by kolektivní smlouvou mezi zaměstnanými a zaměstnavateli účast na zisku byla sjednána. Přísně se zakazuje, aby číšnice odváděly jakékoliv dávky zaměstnavateli, aneb platily — vyjma hrubou neopatrnost — rozbité nádobí, nakupovaly časopisy, párátka aneb jiné potřeby, platily mzdy svým pomocným silám, pikolům, donášečkám, cidičkám a pod. Veškeré služební smlouvy musejí přesně dbáti těchto zásad a mají býti podloženy k schválení úřadům, uvedeným v § 3. Případné odchylky jsou dovoleny pouze v mezích příslušných kolektivních smluv. Ženským zaměstnancům jest zvláště zakázáno:
a) lákati hosty nápadným chováním a ústrojem;
b) prositi hosty o nápoje, pokrmy atd., ať již pro sebe nebo jiné osoby, nutiti hosty, k pití, povzbuzovati jejich náladu a prodlužovati tak jejich pobyt v místnosti.
§ 8.
Místnosti hostinské, ve kterých má býti používáno žen k obsluze hostů, musejí býti podle § 1 snadno přehledné z ulice a bezprostředně snadno přístupné. Vnitřní zařízení musí býti prosto všech zvláštních úkrytů a snadno k nahlédnutí přístupné. Je-li více místností, mají míti otevřená spojení s ostatními. Policejní úřady mohou povoliti jisté výjimky a doplňovati příslušné předpisy.
§ 9.
Upozorňovati návěstími neb insercí na ženskou obsluhu je zakázáno.
§ 10.
Kdo při vyhlášení tohoto zákona zaměstnává podle § 1 ženy k obsluze hostů a hodlá je nadále zaměstnávati, jest povinen podle §§ 1—4 do dvou týdnů po vyhlášení tohoto zákona učiniti oznámení.
§ 11.
Dozor nad místnostmi, kde zaměstnány. jsou ženy k obsluze, má býti prováděn za spolupůsobení ženských dozorčích orgánů úředních.
§ 12.
§§ 1 až 4, 6, 8, 10 nevztahují se na manželky majitele živnosti hostinské a členy rodiny, jichž k obsluze používají.
Ustanovení § 8 nevztahuje se na ženy při obsluze hostinských pokojů.
§ 13.
Každé překročení aneb jakékoliv jednání proti tomuto zákonu, aneb na základě tohoto zákona vydaným policejním předpisům trestá se vězením od 2—6 měsíců aneb peněžitou pokutou do 10.000 K.
§ 14.
Zákon tento vstupuje v platnost osm dní po vyhlášení a provedení jeho se přikazuje ministru sociální péče.
ODŮVODNĚNÍ:
Zaměstnávání číšnic v dnešní formě rovná se bezohlednému vykořisťování ženy jako pohlaví a jest těžkým prohřešením na její nezkušenosti a hospodářské slabosti. Jest obžalobou současných sociálních poměrů a vyžaduje důkladné reformy v zájmu žen, v zájmu mravnosti a sociální spravedlnosti.
Za číšnice jsou hledány a přijímány hlavně ženy mladé, příjemného zevnějšku a tělesné krásy, kteréžto, nejčastěji jediné poklady, bývají po několikaletém zaměstnání vyplýtvány. Nejsou řídky případy, kdy se dostavuje úplná mravní i tělesná zkáza. Číšnice rekrutují se z nejrůznějších společenských vrstev, s nestejnou inteligencí. Jsou to mnohdy i ženy z lepších kruhů, inteligentní, jež z rodinných či hmotných důvodů se k tomuto povolání uchylují, jindy ženy nešťastné, svedené a opuštěné a konečně i lehkomyslná děvčata, jdoucí za bezstarostným životem a požitkářstvím, vyhýbající se těžší, ale poctivé práci. Nejčastěji však jsou to ženy nešťastné, které buď s odporem aneb z nevědomosti přijímají výnosná místa v nočních vinárnách, kde utonou pravidelně v hýření a výstřednostech pohlavního života. Bývají nuceny povzbuzovati hosty k útratám, s nimi píti, kouřiti a lákati na hostech jídla nejen pro sebe, ale i hudebníky, ba často i pro majitele samotného. Mzda nebývá pravidelně žádná, aneb pouze 10—20 K týdně; někde dokonce i dnes 20 K měsíčně. Pracovní doba se podle zákona nedodržuje. Pravidelně trvá od 6 hod. več. do 3—6 hod. z rána. Sprostředkování míst obstarává smečka soukromých dohazovačů, kteří požadují za obstarání místa, přes všechna zákonná nařízení, velké poplatky, číšnice platí za umístění 20—100 K a při velmi častém střídání stávají se kořistí dohazovačů.
Celá prosperita vináren, vinárniček a kavárniček je závislá na hezké, mladé číšnici, od níž se požaduje, aby byla dobrou obchodničí. Co skryto v těchto dvou slovech morální zkázy a nedůstojnosti, pochopí pouze ten, kdo by se zabýval hlubším studiem poměrů číšnic. Jak toto povolání působí zhoubně na zdraví žeh, o tom smutně vypráví statistiky nemocenské pokladny hostinského pomocnictva v Praze. Zvláště vynikají pohlavní choroby, žaludeční a tuberkulosa.
Nynější majitelé živností se ženskou obsluhou, až na malé výjimky, nejsou vlastně chlebodárci zaměstnané číšnice, nýbrž pouze privilegovanými držiteli koncesí, a číšnice vlastně vydělávají na majitele a celou jeho rodinu, udržujíce tuto prazvláštní živnost schopnou existence.
Ku konci nutno též připomenouti, že otázka reformy zaměstnání číšnic je vlastně kapitolou v boji proti tajné prostituci.
Také poměry hotelových panských volají po nápravě. Zejména v některých venkovských hotelích, kde pokojské jsou přímo, vháněny do prostituce. Nemají pravidelně žádné mzdy, často jsou povinny ještě z výdělku, či ze zpropitného platiti pomocné síly při uklízení pokojů a kromě toho za svůj pokoj platiti jako každý jiný host. Byly zjištěny ještě drastičtější případy donucování k prostituci a zaměstnavatelé participovali na tomto nečestném výdělku.
Shrnuté důvody jsou jenom malou částí všech obžalob, volajících po nápravě. Přijatým zákonem mají býti odstraněny pouze ty nejkřiklavější.
V Praze 27. ledna 1921.
Karpíšková, Sychravová, Johanis,
Kříž Al., Chalupa Alb., Černý A. Benda, Bechyně, Bečko, Habrman, Tadlánek, Biňovec, Dr. Markovič, Chalupa R., Marek, Kubál, Tayerle, Němec, Zverec, Čundrlík, Geršl.