Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1405.
Návrh
poslanců Jana Pelikána, Hrušovského, Dra. Uhlíře a spol.
v záležitosti zavedení lhůt pro vyřízení podání, žádostí, stížností a jiné agendy, řízené stranami na státní úřady a úřady podniků a fondů státem spravovaných všech instancí.
Občanstvo republiky Československé ztratilo ve značné míře důvěru ve státní úřady, jichž rozhodování o agendě vykazuje namnoze nejednotnost náhledů, nedostatečnou znalost látky a ve vyřizování značné průtahy.
Při konstatování této skutečnosti třeba pamatovati na okolnosti, za jakých správa našeho mladého státu byla budována.
Vlády býv. monarchie, znajíce osamostatňovací snahy českosl. národa, brzdily je a zmenšovaly možnost jich nebezpečí tuhým centralismem a vylučováním příslušníků našeho národa z účasti hlavně na ústřední správě státu. Následkem této germanisační a maďarisační personální politiky neměli jsme v Budapešti téměř vůbec v centrálních úřadech zapracovaných úředníků, ve Vídni pak nepatrný počet, jichž příslušnost k českosl. národu a otevřené se hlášení k němu bylo známo. Nedostatek schopných sil a snaha po urychleném vybudování státní správy Čsl. republiky nepřipouštěla průtahů a valného výběru v uchazečích.
Hned v prvních dnech po revoluci byla naše ministerstva — teprve se tvořící — bez personálu, nejnutnějších místností, zařízení a potřebných úředních dokumentů, jakož i předloh — v pravém slova smyslu zaplavena důležitou agendou, nedůvěrou k úřadům býv. monarchie občanstvem zadrženou, jakož i ex offo se vyskytující. Agenda kupila se na podlahách úřadoven a již v prvních týdnech existence vlády našeho demokratického státu hromadily se intervenční urgence, ať osobní nebo písemné, kterým zejména členové revolučního N. S. mohli se velmi těžko vyhnouti. Státním úřadům nedostávalo se nových směrnic pro úřadování a systém starého Rakouska neodpovídal republikánskému cítění státotvorného občanstva. Chaos v administrativě, těmito okolnostmi přivoděný, vyvolal nesamostatnost velké části referentů a obavy před následky osobované si zodpovědnosti. Tím rostl nový centralism v mnohých případech tužší rakousko-uherského. V širokých vrstvách zájemníků na úřadování státních orgánů šířil se, ne vždy neodůvodněný názor, že se úřaduje byrokraticky. Stav tento vyvolával nové a nové zákroky stran a lidových zástupců, které čím dále tím více soustřeďovaly se přímo u státních ústředních úřadů.
Takto vyrostlá ohromná frekvence, zejména u těchto úřadů a jich referentů, jakož i přednostů jednotlivých oddělení, znemožnila z valné části klidné vyřizování agendy v dopoledních hodinách. Úřadování v hodinách odpol., tedy po služební frekvenci, pokud snaživí úředníci — vzhledem i ku svým bytovým poměrům se ji podjali — bez personálu přiděleného, nemohlo míti žádoucí vydatnosti. Pravá spousta nových zákonů vyvolala nové nároky vůči státní správě, jejíž ubikace roztříštěny ve značné řadě budov v různých částech Prahy.
Dnešní stav je těžko snesitelný, jak pro občanstvo tak i úřady a neméně pro členy N. S., i nadále zahrnované žádostmi o intervence. Život veřejný vázne. Mezi mizícím, ba skoro zmizelým nadšením z našeho osamostatnění a opatřeními pro blaho občanstva, závislými z většiny na správné funkci státních úřadů, nastala nebezpečná mezera, rozšiřovaná i paušálními kritikami, zejména těch činitelů, kteří systém rakousko-uherský ochotně tolerovali. Poměry tyto znechucují práci úředníků — dobrých pracovníků — a působí zaujatost vůči stranám u těch, kteří nemají smyslu pro sociální spravedlnost, jimž republika k srdci nepřirostla a jejichž byrokratickému založení její demokratický ráz je proti mysli. Stejný stav panuje i u úřadů podřízených, ochuzených úřady nadřízenými o značný počet úřednictva.
Skutečnost, že i přes uvedené obtíže jsou poměry v Československé republice mnohem příznivější, nežli ve státech, které při změně vládnoucího systému neměly výše naznačených obtíží se zařizováním státní správy, nesmí nikoho od úmyslu, kritisované poměry naše zlepšiti, odvrátiti.
Pozvednouti důvěru občanstva k úřadům republiky může jedině urychlené a zlepšené úřadování, kterého je možno docíliti tím, když se pracovníkům, jakož i odpovědným činitelům poskytne více času k práci zmenšením frekvence intervenční, (ovšem za současného přesvědčení občanstva, že i bez intervencí v běžných záležitostech dočká se v ustanovené lhůtě řádného vyřízení), jakož i odstraněním závad spočívajících v nedostatku vyhovujících místností, zapracovaného i pomocného personálu, která všude stejně patrnými nejsou.
V důsledcích uvedeného navrhují podepsaní:
Poslanecká sněmovno Národního shromáždění republiky Československé račiž se usnésti na této resoluci:
Vláda se vyzývá, aby pro vyřizování agendy dle její povahy a poměrů v jednotlivých úřadech nařídila, do které doby od chvíle učiněného podání musí tato býti vyřízena.
Za neodůvodněné, zdržení vyřízení aktu nebo přehmat při vyřízení, budiž úředník, vypracováním aktu pověřený, učiněn osobně odpovědným.
Budiž stanovena přechodná doba pro zpracování agendy dle jejího množství a důležitosti, dodnes nakupené a nevyřízené: Početní stav úřednictva upraven buď dle potřeby, objevivší se při provádění tohoto usnesení.
Provedení návrhu tohoto nevyžaduje nákladu.
Po stránce formální přiděluje se návrh tento. výboru ústavnímu.
V Praze dne 27. ledna 1921.
Pelikán, Hrušovský, Dr. Uhlíř,
Dr. Bartošek, Laube, Špatný, Landová-Štychová, Sladký, Langr, Netolický, Sajdl, Buříval, Pechmanová, Trnobranský, Tučný, Stříbrný, Dr. Vrbenský, Slavíček, Hrizbyl, Draxl, Zeminová, Drobný.