Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

I. volební období.

2. zasedání.

1398.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne .............................................................................. ,

kterým se přikazuje samosprávným svazkům výnos některých státních daní.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Polovice splatné daně činžovní, po případě daně 5%ní nebo na 5% snížené daně činžovní, prorok 1921 a následující v místech, po případě obvodech daní činžovní zcela podrobených předepsané a skutečně zapravené přikazuje se dotyčným obcím, případně městům s právem municipálním.

Městům v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, zcela dani činžovní podrobeným, jichž obvod po 28. říjnu 1918 byl anebo ještě bude přidělením obcí rozšířen, přikazuje se polovice veškeré v jich obvodě předepsané a skutečně zapravené daně činžovní, po případě daně 5%ní, nebo daně činžovní na 5% snížené.

§ 2.

Zemským fondům českému, moravskému, a slezskému přikazuje se, počínajíc rokem 1921, místo posavadního výnosu přirážky k poplatkům dědickým celkový roční peníz 7,000.000 K, který jest mezi fondy tyto rozděliti v poměru průměrného skutečného výnosu této přirážky v letech 1918 až 1920. Podíl, který z výnosu této přirážky plynul posud do nemocničního fondu pražského a brněnského, jest těmto fondům ve stejném poměru z hořejšího přídělu dále odváděti.

§ 3.

Čistá daň pozemková pro rok. 1921 a následující předepsaná a skutečně zapravená přikazuje se v Čechách, na Moravě a ve Slezsku zemským fondům, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi dotčeným župám.

§ 4.

Z celkového výnosu daně z převodu statků a pracovních výkonů a daně přepychové přikazuje se podíl 40% samosprávným svazkům, který rozděliti jest takto:

1. Obcím a municipálním městům, které a pokud ke své žádosti budou ministrem financí přibrány ke spolučinnosti při ukládání a vybírání teto daně a způsobem smluveným budou skutečné činny, přikazuje se 10% daně v té které obci (municipálnímu městu) skutečně vybrané, vyjímajíc daň paušalovanou pro větší území než obvod dotyčné obce (municipálního města);

2. zastupitelským okresům v Čechách, silničním okresům na Moravě a ve Slezsku a župám na Slovensku a Podkarpatské Rusi přikazuje se celkem 5% veškeré této daně. Vláda se zmocňuje, aby provedla rozdělení této celkové sumy se zřetelem k úkolům, které jest dotyčnými samosprávnými svazky konati, a celkovému zatížení poplatnictva toho kterého okresu (župy) přirážkami okresními (župními) s tím omezením, že vyloučeny jsou z tohoto přídělu okresy (župy), u kterých v roce právě minulém výměra přirážek nečinila více než 100%, a že přídělem tímto výměra přirážek nesmí klesnouti na méně než 100%.

3. Zemským fondům českému, moravskému a slezskému k úhradě zvýšených platův učitelských podle zákona ze dne 23. května 1919, čís. 274 Sb. z. a n., a pozdějších zákonů o úpravě platů a drahotních přídavků státních zaměstnanců zbytek celkového 40%ního podílu ze zmíněné daně, který rozděliti jest mezi dotyčné fondy v poměru skutečných nákladů učiněných k tomuto účelu v roce právě uplynulém.

§ 5.

Zvláštní přirážku k dani z lihu, zavedenou ve prospěch zemí, pokud se týče žup, článkem III. zákona ze dne 22. prosince 1920, čís. 687 Sb. z. a n., rozděliti jest mezi dotyčné samosprávné svazky takto:

zemskému fondu českému 48%,

zemskému fondu moravskému 30%,

zemskému fondu slezskému 9%,

župám na Slovensku 10%,

župám v Podkarpatské Rusi 3%.

Částky pro župy na Slovensku, případné v Podkarpatské Rusi, připadající rozdělí s patřičným zřetelem k úkolům jednotlivým župám náležejícím a zatížení poplatnictva přirážkami župními ministr s plnou mocí pro Slovensko v dorozumění s generálním finančním ředitelstvím v Bratislavě pokud se týče šéf civilní správy Podkarpatské Rusi v dorozumění s finančním referentem civilní správy Podkarpatské Rusi.

Vláda se zmocňuje aby, počínajíc rokem 1922, podle potřeby klíč tento změnila, přihlížejíc v první řadě ke skutečné spotřebě lihu v tom kterém území.

§ 6.

Výplata dani v předchozím uvedených, případně podílů na nich a přirážek děje se v mezích plateb příslušnými orgány skutečně přijatých čtvrtletně pozadu, a to tak, že příslušný úřad, daň, případně poplatek vybírající, poukáže dotyčnému svazku samosprávnému nejdéle do konce měsíce následujícího po uplynutí kalendářního čtvrtletí, přibližně vypočtený obnos na prošlé kalendářní čtvrtletí připadající.

Konečné sudování provede se nejdéle do konce druhého kalendářního čtvrtletí správního roku nejblíže následujícího.

Ministr financí se zmocňuje, aby v případech, kde ani přibližný výpočet podílu na dotyčný samosprávný svazek připadajícího není možný, poskytoval dotyčným svazkům přiměřené zálohy.

§ 7.

Dnem 1. ledna 1921 pozbývá platnosti:

1. Zákon ze dne 19. srpna 1905, čís. 89 z. z., kterým bylo povoleno městské obci brněnské vybírati obecní přirážky ke státnímu poplatku z převodu nemovitostí mezi živými, a povolení sdělená posud rozhodnutím vlády jednotlivým městům k vybírání obecní přirážky ke státním poplatkům z převodu nemovitostí;

2. zákon ze dne 24. června. 1898, č. 39 z. z. pro Slezsko, kterým bylo povoleno slezským obcím vybírati samostatnou obecní daň z platů služebních;

3. zákon ze dne 15. září 1899, čís. 51 ex 1900 z. z., kterým bylo městu Mor. Ostravě povoleno vybírati městskou daň ze služného nepodrobeného státní dani z vyššího služného;

4. zákon ze dne 26. dubna 1915, čís. 35 z. z., o městské dani ze služného v městě Mar. Hory;

5. § 69 zákonného článku XXXV: 1888 a § 4 zákonného článku VI: 1899 a § 6 zákonného článku II: 1906 o podílu obcí z výnosu daně výčepní;

6. ustanovení zákonného článku LVIII: 1912, XXII: 1915, XXV: 1916 a IX: 1917, pokud se týkají podpor poskytovaných městům s právem municipálním a městům s regulovaným magistrátem z prostředků státních.

§ 8.

Zákon tento nabývá účinnosti v celém území Československé republiky mimo Podkarpatskou Rus současně se zákonem o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním.

V Podkarpatské Rusi nabývá § 5 tohoto zákona účinnosti týmž dnem; ostatní paragrafy nabudou v Podkarpatské Rusi účinnosti dnem, kdy tam nabude účinnosti zákon o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním (§ 56 téhož zákona).

§ 9.

Výkonem jeho se pověřuje ministr financí.

Důvodová zpráva.

Současně podaným vládním návrhem zákona, kterým se přechodně upravuje hospodářství obcí, má býti dána základna samostatnému finančnímu hospodářství obecnímu.

Prameny příjmů, které jsou tam vytčeny, nestačí však, aby za nynějších poměrů všem potřebám, které nad míru vyrostly, postačily, a jest proto nutno, aby stát k účelu tomu věnoval část svých příjmů. Nemůže tak ovšem učiniti trvalým způsobem, poněvadž není ještě známo, jaké úkoly budou obce při příštím zřízení okresním a župním nadále míti, a jaké prameny příjmů jim bude lze k tomu účelu přenechati. Tím méně by se tak, mohlo státi, tak, že by bylo obcím předáno právo, aby ty které daně podle posavadních ustanovení zákonných na svůj účet předpisovaly a vybíraly, nebo dokonce samy i způsob zdanění určovaly, poněvadž k tomu většinou a s dosavadním personálem nejsou způsobilé.

Lze tedy pouze voliti tu cestu, aby státní orgány i nadále tu kterou daň státní předpisovaly a vybíraly, obcím pak přikázaný podíl na jejím výtěžku odváděly. Při tom se poskytuje obcím ještě výhoda, že celou režii nese stát, obci ničehož neodpočítávaje.

Poněvadž vedle obcí i vyšší svazky samosprávné jsou ve stejné situaci, nutno i těmto některé nové prameny příjmů přikázati.

Při výměru těchto pramenů pro obce hleděti jest k tomu, zdali a pokud jsou v nějaké souvislostí s hospodářským životem v obci, tedy jmenovitě zdali cena dotyčného majetku nebo výše příjmu snad stoupá následkem zařízení obcí v život vyvolaných a pod.

Tu pak vidíme, že jmenovitě na výnos z majetku domovního má hospodářský život v obci nepopiratelné účinky. Jest tedy spravedlivo, aby část této daně byla obcím přenechána.

Osnovou se navrhuje, aby byla přikázána obcím, které zcela jsou podrobeny dani činžovní, polovice dani činžovní, případně na 5% snížené pokud se týče 5%ní. Kdežto v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jen celá místa mohou býti zcela dani činžovní podrobena, mohou na území dříve uherském dani činžovní býti podrobeny i jen některé správní obvody měst, bylo-li to které město při počátku působnosti zákonného článku VI.: 1909 v takové obvody rozděleno a jsou-li jinak podmínky zákonné splněny. Proto mluví se v osnově o místech o obvodech dani činžovní zcela podrobených. V době po 28. říjnu 1918 byla však některá města (Brno, Olomouc, Praha) sloučena v jedinou obec s okolními obcemi, ze kterých některé posud nejsou podrobeny zcela dani činžovní. Sloučení jiných měst (Ostrava) se chystá. Jest spravedlivé, aby takovým velikým obcím dostálo se podílu i na dani, předepsané v připojených obcích dani činžovní zcela posud nepodrobených.

Tímto způsobem bude to ovšem pouze část obcí, kterým dostane se tohoto příjmu, ale právě obcím s financemi nejvíce rozvrácenými. Učiniti tak u všech obcí se nedoporučuje, poněvadž ve mnohých z nich jest předpis daně činžovní zcela nepatrný, vedle toho by se však v těchto obcích vyvinulo zvláštní zatížení pouze jedné mnohdy zcela nepatrné části obyvatelstva ve prospěch obce.

Co do finančního výsledku bylo by poznamenati:

Předpis pro rok 1918 činil:

Dostalo by se tedy dotyčným obcím celkového přídělu penízem 17,346.229 K.

Pro Slovensko a Podkarpatskou Bus nejsou spolehlivá data po ruce; daň činžovní činí tam podle předpisu na rok 1918 celkem 4,130.013 K.

K vůli úplnosti budiž poznamenáno, že činil předpis daně činžovní na rok 1918 v místech nepodléhajících zcela dani činžovní

v Čechách 2,213.927 K, na dani tarifní 371.419 K, na 5% 113.276 K

na Moravě 786.360 K, na dani tarifní 78.805 K, na 5% 32.245 K

ve Slezsku 293.327 K, na dani tarifní 31.865 K, na 5% 29.989 K

Celkem 3,293.614 K, na dani tarifní 482.089 K, na 5% 175.506 K

Daň domovní třídní činila;

v Čechách 2,602.354 K

na Moravě 1,074.868 K

ve Slezsku 231.273 K

na Slovensku 1,316.163 K

Celkem 5,224.648 K

Patrno tedy, že jest výnos tento vzhledem k velikému počtu obcí, ve kterých se daň domovní třídní vybírá, nepatrný a že by jím obcím těm nějak citelně nebylo pomoženo.

Na přikázání ať úplného, ať částečného výnosu daně domovní, činžovní i třídní, bylo by lze mysliti jen po provedené reformě daně domovní, která by byla jednotně upravena.

Daň pozemková, která ostatně pro veliké komuny nemá valného významu, svou povahou hodí se jen takovému vyššímu svazku samosprávnému, jehož "úkoly jsou úkolům státním značně příbuzný. Takovými svazky jsou země. Na Slovensku podobného ústředního zřízení nemáme, není však důvodu, proč by tam nemohl býti výnos daně pozemkové prozatím přikázán župan, jejichž jinaké příjmy jsou velmi malé a u nichž jmenovitě možnost vybírati přirážky k daním státním jest podstatně omezena.

Tím způsobem dostane se ročně okrouhle zemskému fondu v Čechách 22,000.000 K zemskému fondu na Moravě 10,300.000 K zemskému fondu ve Slezsku 1,500.000 K župám na Slovensku a v Podkarpatské Rusi 11,200.000 K

Císařským nařízením ze dne 30. prosince 1915, čís. 1 ř. z. z roku 1916, bylo nařízeno vybírati k poplatkům dědickým přirážku a to, pokud jde o Čechy, Moravu a Slezsko, 40%ní z movitého majetku pozůstalostního, k jehož projednávání jest příslušným soud v Brně nebo v Praze, poněvadž se poslední bydliště nebo místo pobytu zůstavitele nalézá v obvodu jedné z těchto obcí, jakož i z nemovitostí ležících v obvodu těchto obcí, 30% z jinakého movitého nebo nemovitého majetku.

Z výnosu této přirážky dostává se v Čechách zemskému školnímu fondu 88,5%, pražskému nemocničnímu fondu 11,5%, na Moravě zemskému školnímu fondu 82,5°/o brněnskému nemocničnímu fondu 17,5%, ve Slezsku patří výnos této přirážky zcela zemskému fondu.

Podle vládního návrhu zákona o dani dědické má býti vyloučena možnost předpisovati přirážky k dani dědické (obohacovací) ve prospěch samosprávných svazků. Vláda již tomuto zákonnému ustanovení předbíhá a věnuje jmenovaným fondům zvýšený pevný příjem. V rozpočtu státním pro rok 1921 jsou příděly tyto preliminovány celkem obnosem 5,2 20.000 K. Skutečný výnos jejich činil v roce 1919 4,304.486 K. v prvním pololetí 1920 2,611.934 K (tedy ročně 5,223.368 K). Zvýšení, které tímto vládní návrh poskytuje, činí tedy celkem 34%.

Navržená novela k zákonu o dani z převodu statků a pracovních výkonů a dani přepychové obsahuje ustanovení, podle kterého se sazba daně z převodu statků a pracovních výkonů zvyšuje na 2%.

Takto docíleného vyššího výnosu má býti užito jednak k částečné úhradě vyšších nákladů vzniklých státu poskytnutím nouzových výpomocí zaměstnancům státním, jednak má se z něho dostati vydatné pomoci financím samosprávných svazků, v první řadě zemím, kterým vznikly z úpravy platů učitelských zákonem ze dne 23. května 1919, čís. 274 Sb. z. a n., a pozdějšími zákony o úpravě platův a drahotních přídavků zaměstnanců státních náklady, k jichž úhradě posavadní jejich prostředky nestačily a které posud musily býti hrazeny zálohami z pokladny státní.

Okolnost, že nelze předem určiti výnos této daně a že jmenovitě nelze ani odhadnouti výnos její v jednotlivých obcích, znemožňuje přesné číselné odůvodnění navrženého klíče.

Podotknouti by bylo pouze, že se obce domáhaly přídělu 25% z výnosu této daně nezvýšené. Vládní návrh přídělem 10% zvýšené daně se tedy tomuto požadavku značně přibližuje. Ovšem nemá se dostati tohoto údělu všem obcím bez rozdílu, nýbrž jen těm, které budou při ukládání daně spolučinny. Požadavek zajisté ne. neoprávněný, uváží-li se, že obce na výsledku daně interesované mohou takto přispěti nejen k vyššímu výnosu dávky, ale což jest hlavní — ke správnému jejímu vystihnutí.

Z toho vyplývá ovšem, že by jim měl býti přiřčen jedině podíl na. výnosu daně individuelně vybírané, nikoli na dani paušálované, která bez jakéhokoliv přičínění s jejich strany plyne do pokladny státní. Vláda však netrvá na tomto jedině spravedlivém stanovisku, bez výjimky, a vylučuje se proto z počtu pouze, ona daň, která jest paušalována pro větší území, než jest obvod dotyčné obce. Jinak by se stávaly poplatnými ve prospěch jedné obce občané obcí jiných, kdyžtě se toto paušálování prozatím provádí jen ve velkých střediscích a postihuje současně i další převody dotyčných statků, které se již v dotyčné obci nekonají.

Předpokladem pro výnosnost podílu na této dani pro tu kterou obec bude, jak již řečeno, jednak intensivni činnost orgánů obecních, jednak pokud možno nejmenší režie, s činností tou spojená. Bude jí tedy lze užíti hlavně těm obcím, které již mají pro vlastní obecní dávky vybudovaný aparát a mohou s tímto úkolu svému dostáti.

Povaha přídělů z výnosu daně z převodu statků okresům (župám) a zemím jest povahy úplně odlišné. Od těchto svazků nevyžaduje se bezpodmínečně spolučinnost při ukládám daně, ačkoliv nelze upříti, že i ony, jsouce na výnosu daně přímo interesovány, mohou a zajisté také budou hleděti ke zdárnému výsledku podstatně přispěti. Zde jde v podstatě o čisté příděly státní, vyvolané nutností podpořiti finance dotyčných svazků.

Zastupitelské okresy v Čechách a silniční okresy na Moravě a ve Slezsku jsou samosprávné svazky takové povahy, že pro ně nelze dobře nalézti vhodných daní vlastních, a jsou proto odkázány na příjmy z přirážek k přímým daním státním. Tyto však nestačí nyní, aby z nich mohly dostáti všem svým úkolům, snad ani kdyby mohly sazby přirážek libovolně zvyšovati. Tomu však tak není, a úsilí státní správy musí se nésti k tomu, aby systém přirážkový, nemůže-li býti ještě úplně odstraněn, byl aspoň co možno omezen. Z této snahy tedy plyne úmysl pomoci jejich financím přídělem části výnosu daně z převodu statků.

Vzhledem ke značné podobnosti úkolů, jaké mají posud župy na Slovensku a v Podkarpatské Rusi a zastupitelské okresy v Čechách, případně silniční okresy na Moravě a ve Slezsku, staví se tyto samosprávné svazky co do přídělu z výnosu daně z převodu statků na roveň.

Vzhledem k posavadnímu nestejnému zatížení poplatníků jednotlivých okresů (žup) přirážkami okresními (župními), vyplývajícímu jednak z nerovnosti úkolu jejich — okresní silniční výbory obstarávají pouze stavby a udržování silnic, některé zastupitelské okresy a rovněž i některé župy vydržují vedle toho nemocnice a podobné — jednak z různosti základny přirážkové případně i jinakých příjmů, nelze, má-li býti v první řadě pomoženo těm, kdož pomoci potřebují, a má-li dále skutečně dojíti k nutnému vyrovnání břemene daňového, býti stanoven podíl na přídělu daně z obratu fixním procentem daně v tom kterém okrese (župě) vybrané, nýbrž nutno zde ponechati jistou volnost v rozdělení tohoto přídělu v ten způsob, že sice zásadně mají všechny zmíněné samosprávné svazky právo na účastenství na tomto přídělu, že však v první řadě má se ho dostati těm svazkům, jejichž přirážky jsou nadprůměrně vysoké. V té příčině by bylo poznamenati, že průměr okresních přirážek v Čechách, na Moravě a ve Slezsku činí 140%. Osnova přiznává právo na podíl z daně z obratu již těm okresům župám), jejichž přirážky činí přes 100%, aby co možno rozšířen byl kruh samosprávných svazků na tomto podílu účastných.

Jak již uvedeno, vyměřen jest podíl obcí na výnosu daně z převodu statků pro obce 10%, ve skutečnosti však, poněvadž nedostane se ho všem obcím bez rozdílu, a daň pro větší území paušalovaná jest vyňata, bude činiti asi 3% celkového výnosu. Tento jest pro rok 1921 rozpočten na 1.050,000.000 K. Při zvýšení sazby daně na 2% bylo by možno počítati s výnosem asi 1.800,000.000 K, činil by tedy podíl obci asi 54,000.000 K. Podíl okresů po případě žup činil by asi 90,000.000 K, zbývalo by tedy pro země z celkového 40% podílu (asi 720,000.000 K) na 576,000.000 K. Přídělu tohoto dostává se zemím arci v předpokladu, že budou ze svého platiti zvýšené platy učitelské, tedy i ty obnosy, které stát posud hradil zálohou. Vyšší tento náklad činí podle předběžných výpočtů zemských (správních) výboru (zemské správní komise) v Čechách asi 410,000.000 K, na Moravě asi 198,000.000 K, ve Slezsku asi 38,000.000 K, celkem tedy asi 646,000.000 K. Tento ovšem i při pravděpodobném vyšším výnosu daně z obratu nebude podílem na této dani úplně kryt, úhradu další však bude nutno hledati v jiných příjmech, kterých se zemím dostane (dávka z piva, z lihu).

Ohledně dávky z lihu, zavedené článkem III. zákona ze dne 22. prosince 1920, čís. 687 Sb. z. a n., má býti klíč pro její rozdělení stanoven zvláštním zákonem. Návrh na toto rozdělení jest pojat do předložené osnovy, ačkoli nejde o příděl z daně státní, aby pokud možno mohl býti posouzen úhrnný účinek učiněných opatření pro finance zemské (župní).

Podobného přídělu dostalo se zemským fondům bývalých království a zemí na říšské radě zastoupených zákonem ze dne 23. ledna 1914, čís. 14 v. z. jímž byl zmíněným fondům přikázán na dani z lihu podíl 70 hal. z každého litru alkoholu s obmezením, že výnos daně pro stát nesmí činiti méně než 78,000.000 K.

Z tohoto podílu zemských fondů mělo býti rozděleno:

35/54 podle tehdejšího klíče A, t. j. Čechám 18.8078%, Moravě 15.7818%, Slezsku 5.3087%,

10/54 podle tehdejšího klíče B, t. j. Čechám 23.6920%, Moravě 9.1778%, Slezsku 2.6493%,

9/54 podle tehdejšího klíče C, t. j. Čechám 39.7591%, Moravě 16.5801%, Slezsku 5.5772%.

čili z části připadající na Čechy, Moravu a Slezsko dohromady mělo by se dostati Čechám 50.76%, Moravě 37.01% a Slezsku 12.22%. K tomuto způsobu rozdělení přídělu dospělo se tak, že kombinováno bylo množství lihu v Jednotlivých zemích konsumovaného a počet obyvatelstva.

Nejsprávnější by bylo rozdělení nově zavedené přirážky podle skutečné spotřeby lihu. Tohoto způsobu však nelze užíti výhradně jednak proto, že nemáme posud přesných statistických dat o spotřebě v jednotlivých zemích, vedle toho však také posavadní omezení spotřeby lihu na Slovensku by mělo nutně za následek, že by se Slovensku nedostalo podílu buď vůbec žádného nebo jen nepatrného. Nelze sice při tom přehlížeti, že župy na Slovensku daleko nemají těch úkolů, které náleží zemím Čechám, Moravě a Slezsku, a že úřednictvo župní placeno jest. státem, přece však nutno i Slovensku a Podkarpatské Rusi přikázati určitý podíl na přirážce k dani z lihu.

Při tom nutno si uvědomiti, že ani počet obyvatelstva nemůže býti výhradně směrodatný pro rozdělení výnosu přirážky k dani čistě spotřební, ku které vypisovati přirážky by země měly právo. Volena proto v osnově kombinace obou činitelů: počet obyvatelstva a konsum, při čemž však význam tohoto druhého činitele ceněn dvojnásob jako činitele prvého. Při tom jako směrodatný pro výši konsumu brán výnos státní daně z lihu, jak jest rozpočten státním rozpočtu pro rok 1921. Tak dostalo by se, počítáme-li s celkovou spotřebou asi 300.000 hektolitrů lihu, zemskému fondu českému okrouhle 28,800.000 K, moravskému 18,000.000 K, slezskému 5,400.000 K, župám na Slovensku 6,000.000 K, župám v Podkarpatské Rusi 1,800.000 K.

Přiděly, kterých se podle této osnovy samosprávným svazkům dostává, mohou býti ovšem vypláceny teprve podle skutečných výsledků platby, osnova však činí opatření, aby na příděly ty mohly v případě potřeby býti poskytovány aspoň zálohy.

S ohledem na poskytnuté příděly jakož i na zamýšlenou úpravu hospodářství obcí, jest nutno zrušiti platnost zákonů, kterými byla dána slezským obcím, pak městům Mor. Ostravě a Mar. Horám možnost předepisovati obecní daň z platů služebních. Možnosti této posud nebylo využito, není však vyloučeno, že by nyní po zrušení státní daně z vyššího služného některé obce k tomuto pramenu příjmu sáhly, kteréžto opatření by se však nemohlo nazvati sociálně spravedlivým.

Některá města slovenská požívala dosud zvláštních přídělů státních jednak z titulu zrušení jejich práv výčepních pronájmu státní dané potravní, jednak jako čistých subvencí k rozvoji policie, úpravě platů úřednických a pod. Systém tento nadále zachovati se nedoporučuje, již vzhledem k nutnosti stejného postavení s městy a obcemi v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, ale i proto, že má se jim dostati nových příjmů, jimiž pravděpodobně posavadní dotace, budou nahrazeny.

V zákoně o přechodné úpravě finančního hospodářství obcí a měst s právem municipálním obsaženo jest zmocnění, aby platnost dotyčného zákona byla vládním nařízením rozšířena i na Podkarpatskou Rus, které jest ústavou v příčině místní správy zaručeno postavení zvláštní. V předpokladu, že k tomuto rozšíření platnosti zmíněného zákona dojde, bylo v předložené osnově pamatováno i na příděly pro obce a župy Podkarpatské Rusi.

Návrh budiž Národním shromážděním projednán a schválen a za tím účelem přikázán v poslanecké sněmovně výboru rozpočtovému a ústavnímu a po schválení touto sněmovnou v senátě výboru rozpočtovému a ústavně právnímu k podání zprávy vždy ve lhůtě 8 dnů.

V Praze dne 9. ledna 1921.

Správce ministerstva financí:

Dr. Engliš, v. r.