Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
1389.
Odpověď
předsedy vlády
na interpelaci poslance E. Bobka a soudruhů (tisk 395)
o pronásledování křesťanského dělnictva sociálně-demokratickými odborovými sdruženími.
V továrně pana Hellmana v Kocléřově u Dvora Králové bylo počátkem prosince roku 1919 jednáno o zvýšení mezd. Jednání se dalo za vedení tajemníků jednak sociálně demokratického svazu dělnického a jednak svazu křesťanských textilních dělníků, jménem Rennera z Vrchlabí. Při tom došlo k hádce a někdo zvolal, aby Renner byl vyhozen. Pokusu jednoho dělníka, tajemníka vyvésti, zabránil ředitel za vodu; Renner ztýrán nebyl.
Případ tento nebyl soudu oznámen, poněvadž nebyl spáchán žádný čin trestný, o němž by platila povinnost oznamovací podle § 84. tr. ř.
V továrnách firmy František Liebig a firmy Lederer a Wolf ve Vísce u Liberce (nikoliv, jak interpelace omylem udává, v Eichichtu) přestoupili dělníci, náležející křesťansko-sociální organisaci, do organisace sociálně-demokratické, podlehnuvše domluvám sociálně-demokratických dělníků. Proti jednomu dělníku firmy Lederer a Wolf, který prý dvěma spoludělnicím prohlásil, že nebudou připuštěny ku práci, nepřestoupí-li k odborové organisaci sociálně-demokratické, a řediteli továrny vyhrožoval stávkou, nedá-li těmto dělnicím výpověď, byla podána trestní obžaloba pro vydírání. Soud sprostil však obžalovaného, protože byly rozpory mezi výpověďmi svědků a soud nenabyl tudíž přesvědčení o tom, že věc se sběhla tak jak obžaloba tvrdila.
Dne 3. února 1920 zastavili dělníci firmy Herminghaus a spol. v Liberci na 1 hodinu práci, aby přinutili dvě dělnice ke vstoupení do soc.-dem. organisace. Tajemník libereckého křesťansko-sociálního odborového sdružení učinil u státního zastupitelství v Liberci trestní oznámení na čtyři osoby pro zločin veřejného násilí vydíráním. Během soudního šetření oslabila však jedna z průvodních svědkyň výpovědi své tak, že státní zastupitelství navrhlo, aby trestní řízení bylo zastaveno. Jiný případ stávky tohoto druhu v Liberci úředně zjištěn nebyl.
Dne 13. dubna 1920 zastavilo soc.-dem. dělnictvo akciové společnosti Jiří Schicht a spol. v Ústí n./L. práci a shromáždilo se na dvoře před místností dělnického výboru, ježto nechtělo pracovati společně s dělnictvem, které není soc.-demokraticky organizováno. Část neorganisovaných dělníků a dělnic přestoupila potom ihned k soc.-dem. organisaci; zbytek byl dělníky soc.-dem přiveden z pracoven k místnosti dělnického výboru a tam vyzván, aby vstoupil do. soc.-dem. organisace. Když se tak stalo, byla zahájena opět práce. Důvěrník křesťansko-sociální strany uvedl, že byl dne 13. dubna 1920 v dílně asi stem prý neznámých dělníků obklopen a vyzván, aby přistoupil k organisaci sociálně-demokratické. Když se vzpíral, byl od několika mužů uchopen za ramena a bylo prý jím strkáno, načež, aby ušel dalšímu týrání prohlásil, že přestupuje k organisaci dělnictva sociálně-demokratického, a bez závady mohl se vzdáliti. Případ ten jest předmětem trestního vyšetřování pro zločin veřejného násilí vydíráním.
U firmy Františka Zimmera dědicové ve Warnsdorfě zastavilo v květnu 1920 jednoho dne dělnictvo práci a vyzvalo výpomocného dělníka Josefa Ottu ve Warnsdorfu čp. 1940, organisovaného v katolickém dělnickém spolku, aby buď přistoupil k soc.-dem. organisaci ťInternationaler MetallarbeiteverbandŤ, anebo aby opustil práci. Otto na tuto výzvu přistoupil k soc.-dem. organisaci.
Stejně se stalo Janu Christenovi ve Warnsdorfu čp. 1192 zaměstnanému u téže firmy.
Dále bylo 16 dělnicím a dělníkům, zaměstnaným u různých firem ve Warnsdorfu a vesměs organisovaných v místní skupině křesťanských textilních dělníků ve Warnsdorfu, vyhrožováno, že budou ze závodů odstraněni, nepřistoupí-li k sociálně-demokratické organisaci. Nikdo z postižených případy tyto neoznámil a soudní vyšetřování zavedeno teprve na podkladě interpelace; bylo však zastaveno, ježto nedalo se nějaké násilí prokázati, až na jeden případ, v němž bylo vyhrožováno zapálením továrny, pak-li nebude vyhověno požadavkům sociálnědemokratického dělnictva. V tomto případě byla podána proti pachateli obžaloba pro zločin veřejného násilí, spáchaného vydíráním.
Dne 14. dubna 1920 opustila dělnice Růžena Salmová, organisovaná v křesťansko-sociální organisaci práci u firmy bratří Hacherové v Rumburku a udala, že byla třemi dělníky a dvěma dělnicemi vyhrůžkami nucena, aby přestoupila z křesťansko-sociální organisace k organisaci sociálnědemokratické. Tato dělnice práci opustila. Trestní řízení bylo zavedeno, ale vzhledem k prohlášení oné dělnice, že zvala do schůze své organisace, že sice byla proto urážena, ale že osob, jež ji urážely, se nebála, bylo trestní řízení zastaveno.
Pokud jde o případ v Lomu, bylo zavedeno šetření teprve na základě interpelace, nebyl však žádný případ násilí zjištěn, jak jej interpelace uvádí.
Jak se shora uvedeného přehledu patrno, zakročeno bylo všude tam, kde byly předpoklady, proti vinníkům. Státní zastupitelství a soudy budou i příště ve všech případech, jež k jich známosti dojdou, přísně po zákonu proti vinníkům postupovati:
V Praze dne 11. ledna 1921.
Předseda vlády:
Černý, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
1389.
Antwort
des Ministerpräsidenten
auf die Interpellation der Abgeordneten E. Bobek und Genossen
wegen der Verfolgung der christlichen Arbeiterschaft seitens der sozialdemokratischen Gewerkschaften (Druck 395).
In der Fabrik des Herrn Hellmann in Ketzelsdorf bei Königinhof wurde anfangs Dezember 1919 über die. Erhöhung der Löhne verhandelt. Die Verhandlung erfolgte unter Führung der Sekretäre einerseits des sozialdemokratischen Arbeiterverbandes, andererseits des Verbandes christlicher Textilarbeiter, mit Namen Renner aus Hohenelbe. Dabei kam es zum Streit und einer rief, daß Renner hinausgeworfen werden solle. Der Versuch eines Arbeiter, den Sekretär hinauszuführen, wurde durch den Direktor verhindert, Renner wurde nicht mißhandelt.
Dieser Vorfall wurde dem Gerichte nicht angezeigt, weil eine strafbare Handlung, für welche die Anzeigepflicht nach § 84 des Strafgesetzes gilt, nicht begangen worden war.
In den Fabriken Franz Liebig und der Firma Lederer & Wolf in Dörfl bei Reichenberg (nicht, wie die Interpellation irrtümlich angibt, in Eichich) traten Arbeiter, die zur christlich-sozialen Organisation gehörten, auf Zureden sozialdemokratischer Arbeiter zur sozialdemokratischen Organisation über. Gegen einen. Arbeiter der Firma Lederer. & Wolf, der angeblich zwei Arbeitsgenossen erklärt hat, daß sie zur Arbeit nicht würden zugelassen worden, wenn sie nicht zur sozialdemokratischen Fachorganisation über träten, und dem Direktor der Fabrik mit dem Streik gedroht hat, falls er diesen Arbeitern nicht die Kündigung erteile, wurde die Anklage wegen Erpressung erhoben. Das Gericht sprach jedoch den Angeklagten frei, weil sich zwischen den Zeugenaussagen Widersprüche ergaben und das Gericht sonach nicht die Überzeugung gewann, daß die Angelegenheit sich so abgespielt habe, wie sie die Anklage dargestellt hat.
Am 3. Feber 1920. stellten die Arbeiter der Firma Herminghaus & Co. in Reichen berg auf eine Stunde die Arbeit ein, um zwei Arbeiterinnen zum Eintritt in die sozialdemokratische Organisation zu zwingen. Der Sekretär der christlich-sozialen Gewerkschaft erstattete bei der Staatsanwaltschaft in Reichenberg die Strafanzeige gegen vier Personen wegen öffentlicher Gewalttätigkeit durch Erpressung. Im Laufe der gerichtlichen Untersuchung schwächte aber eine der Hauptzeuginnen ihre Aussage so sehr ab, daß die Staatsanwaltschaft den Antrag auf Einstellung des Verfahrens stellte. Ein anderer Streikfall dieser. Art wurde in Reichenberg amtlich nicht festgestellt.
Am 13. April 1920 stellte die sozialdemokratische Arbeiterschaft der Aktiengesellschaft Georg Schicht & Co. in Aussig a. E. die Arbeit ein und versammelte sich auf dem Hofe vor den Räumlichkeiten des Arbeiterausschusses, da sie mit der nicht sozialdemokratisch organisierten Arbeiterschaft nicht zusammenarbeiten wollten. Ein Teil der nichtorganisierten Arbeiter und Arbeiterinnen trat dann sofort zur sozialdemokratischen Organisation über; der Rest wurde durch sozialdemokratische Arbeiter aus den Arbeitsstätten zum Lokal des Arbeiterausschusses geführt und dort aufgefordert, in die sozialdemokratische Organisation einzutreten. Als. das geschehen war, wurde die Arbeit wieder begonnen. Der Vertrauensmann der christlich sozialen Partei hat angegeben, daß er am 13. April 1920 in der Werkstatt von etwa hundert angeblich unbekannten Arbeitern umringt und aufgefordert wurde, der sozialdemokratischen Organisation beizutreten. Als er sich weigerte, wurde er angeblich von einigen Männern bei den Schultern gefaßt und herumgestoßen, worauf er, um weiteren Mißhandlungen zu entgehen, seinen Beitritt zur sozialdemokratischen Organisation erklärte und sich anstandslos entfernen konnte. Dieser Vorfall ist Gegenstand gerichtlicher Untersuchung wegen Verbrechens der öffentlichen Gewalttätigkeit durch Erpressung.
Bei der Firma Franz Zimmers Erben in Warnsdorf stellte im Mai 1920 die Arbeiterschaft eines Tages die Arbeit ein und forderte den im katholischen Arbeiterverein organisierten Hilfsarbeiter Josef Otto in Warnsdurf Nr. 1940 auf, entweder der sozialdemokratischen Organisation ťInternationaler Metallarbeiter verbandŤ beizutreten oder die Arbeit zu verlassen. Otto trat auf diese Aufforderung der sozialdemokratischen Organisation bei.
Ähnlich erging es Johann Christen in Warnsdorf Nr. 1192, der bei derselben Firma angestellt ist.
Ferner wurde 16 Arbeitern und Arbeiterinnen, die bei verschiedenen Firmen in Warnsdorf beschäftigt und sämtlich in der Warnsdorfer Ortsgruppe christlicher Textilarbeiter organisiert sind, angedroht, daß sie aus den Unternehmungen entfernt würden, falls sie nicht der sozialdemokratischen Organisation beitreten würden. Keiner von den Betroffenen hat diese Vorfälle angezeigt und die gerichtliche Untersuchung wurde erst aufgrund der Interpellanten angeleitet, jedoch eingestellt, weil sich eine Gewalltätigkeit nicht nachweisen ließ, bis auf einen Fall, in dem mit dem. Anzünden der Fabrik gedroht wurde, wenn nicht den Forderungen der sozialdemokratischen Arbeiterschaft stattgegeben würde. In diesem Falle wurde gegen den Täter die Anklage wegen öffentlicher Gewalttätigkeit durch Erpressung erhoben.
Am 14. April 1920 verließ die in der christlich sozialen Organisation organisierte Arbeiterin Rosa Salm bei. der Firma Brüder Hacher in Rumburg die Arbeit und gab an, daß sie von drei Arbeitern und zwei Arbeiterinnen durch Drohungen genötigt worden sei, von der christlich-sozialen Organisation zur sozialdemokratischen überzutreten. Diese Arbeiterin verließ die Arbeit. Das Strafverfahren wurde eingeleitet, aber mit Rücksicht auf die Erklärung jener Arbeiterin, daß sie zur Versammlung ihrer Organisation aufgefordert hat, deshalb zwar beleidigt worden ist, aber sich vor den sie angreifenden Personen nicht gefürchtet hat, wurde das Strafverfahren eingestellt.
Was den Vorfall in Bruch betrifft, so wurde die Untersuchung erst autgrund der Interpellation eingeleitet, es wurde aber kein Fall von Gewalttätigkeit, wie ihn die Interpellation anführt, festgestellt.
Wie aus dem obigen Überblick ersichtlich, wurde überall dort eingeschritten, wo Voraussetzungen zum Vorgehen gegen Schuldige vorlagen. Die Staatsanwaltschaften und Gerichte werden auch künftig in allen Fällen, die zu ihrer Kenntnis gelangen, streng nach dem Gesetze gegen die Schuldigen vorgehen.
Prag, den 11. Jänner 1921.
Der Vorsitzende der Regierung: