Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
1382.
Odpověď
na interpelaci poslance Dra Rudolfa Lodgmana a soudr.
k celé vládě
ve věci súčtování peněz při okresním zastupitelstvu chebském, tvořivších v době převratu výtěžek za bývalý rakouský a rakousko uherský vojenský majetek (tisk 666).
Republika Československá nestala se na území chebském nikdy právním nástupcem nynější republiky rakouské. Fikce, s níž operuje se v interpelací, nemá věcného podkladu. Území chebské tvořilo součást historických zemí českých a revoluce, kterou národ československý provedl proti bývalé monarchií rakousko-uherské, vytahovala se sama sebou na celé historické území české, tudíž i na Chebsko. Nebylo tudíž a ani nemohlo území dotčené býti sporným, jak v interpelaci se tvrdí. Německorakouský stát nemohl si proto činiti žádného právního nároku na Cheb a jeho okolí a nemohl v době fingované spornosti onoho území vykonávati skutečně státní impérium na zmíněném území. Případný výkon takového impéria, ať přímý, ať nepřímý, byl ostatně s hlediska práva mezinárodního, jež jedině by zde mohlo přijíti v úvahu, úplně bezúčinný. Mírové smlouvy rovněž nikde nemluví o Chebsku jako o území sporném a neposkytují nikde ani toho nejmenšího podkladu pro fikcí v interpelací vyslovenou. Nemohlo proto ani okresní zastupitelství chebské právně jednati za a v zájmu státu Německo-rakouského.
Podle ustanovení článku 208 mír. smlouvy St. Germainské nabyla republika Československá všech statků a všeho jmění bývalé vlády rakouské, a to všech statků bývalých i těch, které v době uzavření smlouvy tu byly, pokud ležely na jejím vlastním území. Otázka konečného vyúčtování tohoto jmění při reparaci tu v úvahu nepadá. Ve smyslu cit. článku 208 výše zmíněné smlouvy mírové nabyla republika Československá tudíž také v interpelaci uvedených potřeb a zásob nalézajících se v držení vojenských úřadů Disposice, které okresní zastupitelstvo chebské s oněmi předměty bez zmocnění jedině legitimních státních orgánů československých učinilo, nemohly míti vůči státu československému naprosto žádného právního účinku a stát československý mohl a může na komkoliv požadovati jejich vydání po případě obnos za předměty ony obdržený, obzvláště, když nabyvatelé oněch předmětů věděli a věděti museli, že jde o majetek erární (šlo o vojenské koně, povozy a pod.).
Otázka tato nesmí se směšovati s otázkou vydržování lidové obrany v Chebu. Lidová obrana v Chebu nebyla zřízena za tím účelem, aby výše zmíněné erární předměty uchráněny byly proti zavlečení neb proti jisté zkáze. Nebyla zřízena ani k udržování klidu a pořádku, jak tvrdí interpelace, nýbrž jediný účel její byl týž, jaký mělo zřízení celé. ťVolkswehrŤ ve smíšeném území vůbec, totiž účel protistátní. Nemá proto chebské zastupitelstvo okresní ani právního ani mravního nároku na to, aby stát československý mu nahradil onen obnos, jejž dle tvrzení interpelace vyplatilo na vydržování lidové obrany na účet německo-rakouského státu. Ostatně by se ani nesrovnávalo s důstojností republiky Československé, aby hradila náklady na vydržování Ozbrojené moci proti ní namířené. Výdaje, které okresní zastupitelstvo chebské učinilo na vydržování lidové obrany, nemají povahy výdajů učiněných na zařízení majících za účel ochrany státního majetku proti jisté zkáze, a nemá proto chebské okresní zastupitelstvo nižádného nároku na jejich hrazení republikou Československou.
K výdajům oněm nelze přihlížeti ani ve smyslu ustanovení 5. odst. čl. 208 smlouvy St. Germainské.
Proto neuznává vláda Československé republiky pohledávku okresního zastupitelstva v Chebu oproti Československému státu za vydržování lidové obrany ve výší 181.409 K 50 h a nemůže zrušiti obstávku uvalenou na konto bývalého okresního zastupitelstva v. Chebu u chebského spořitelního a záložního spolku a zaplatiti zbytkové pohledávání okresního zastupitelstva v Chebu za výdaje na lidovou obranu v částce 7100 K 34 h, jak by se udánlivě jevila po odúčtování vkladu.
V Praze, dne 11. ledna 1921.
Předseda vlády:
Černý v. r.
Ministr národní obrany:
Gen. Husák v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
1382.
Antwort
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. Rudolf Lodgman und Genossen
an die Gesamtregierung
betreffend die Verrechnung von Geldern bei der Bezirksvertretung Eger, welche zur Zeit des Umsturzes den Erlös ehemalige österreichische und österreichisch-ungarische Heeresgüter gebildet haben (Druck 666).
Die eechoslovakische Republik ist auf dem Egerer Gebiet niemals Rechtsnachfolgerin der gegenwärtigen österreichischen Republik geworden. Die Fiktion, mit der in der Interpellation operiert wird, entbehrt der Sachlichen Grundlage. Das Egerer Gebiet bildete einen Bestandteil der historischen böhmischen Länder und die Revolution, welche die eechoslovakische Nation gegen die ehemalige österreichischungarische Monarchie durchgeführt hat, bezog sich von selbst auf das ganze historische böhmische Gebiet, daher auch auf das Egerland. Das betreffende Gebiet war also nicht, wie es die Interpellation behauptet, strittig und konnte es auch nicht sein. Der deutschösterreichische Staat konnte daher auch keinen rechtlichen Anspruch auf Eger und seine Umgebung erheben und konnte in der Zeit der fingierten Strittigkeit dieses Gebietes das staatliche Imperium über dieses Gebiet nicht tatsächliche ausüben. Die eventuelle Ausübung eines solchen Imperiums, ob direkt, ob indirekt, wäre übrigens vom Gesichtspunkte des internationalen Rechtes aus, das allein hier in Betracht kommen kann, völlig wirkungslos. Die Friedensverträge sprechen gleichfalls nirgendwo vom Egerland als einem strittigen Gebiet und bieten nicht die geringste. Unterlage für die in der Interpellation ausgesprochene Fiktion. Daher konnte auch die Bezirksvertretung Eger für den deutschösterreichischen Staat und in seinem Interesse keine rechtliche Handlung vornehmen.
Nach der Bestimmung des Artikels 208 des Friedensvertrages von St. Germain fielen an die eechoslovakische Republik alle Güter und alles Vermögen der ehemaligen österreichischen Regierung u. zw. auch alle ehemaligen Güter, die sich zur Zeit des Friedensabschlusses hier befanden, soweit, sie auf ihrem eigenen Gebiete lagen. Die Frage der endlichen Verrechnung dieses Vermögens bei der Renaration kommt hier nicht in Betracht. Im Sinne des zit. Art. 208 des oben erwähnten Friedensvertrages fielen daher auch die in der Interpellation angeführten in militärischem Gewahrsam befindlichen Gebrauchsgegenstände und Vorräte an die eechoslov. Republik, Dispositionen, welche die Egerer Bezirksvertretung über jene. Gegenstände ohne Ermächtigung seitens der allein legitimierten staatlichen eechoslovakischen Organe getroffen hat, konnten gegenüber dem eechoslovakischen Staat absolut keine rechtliche Wirkung haben, und der eechoslovakische Staat konnte und kann von wem immer ihre Herausgabe eventuell den für diese Gegenstände erlösten Betrag fordern, insbesondere, wenn die Erwerber der Gegenstände wußten und wissen mußten, daß es sich um ärarisches Gut handle. (Es betraf dies Militärpferde, Wägen u. dergl.)
Diese Frage, darf nicht mit der Frage der Erhaltung der Volkswehr in Eger vermischt werden. Die Volkswehr in Eger war nicht zu dem Zwecke errichtet worden, die oberwähnten ärarischen Gegenstände vor der Verschleppung und dem sicheren Verluste zu bewahren. Sie war auch nicht zur Autrechterhaltung der Ordnung und Ruhe errichtet worden, wie die Interpellation angibt, sondern ihr einziger Zweck war derselbe, den die Errichtung der ganzen ťVolkswehrŤ im gemischten Gebiete überhaupt hatte, nämlich ein antistaatlicher. Die Egerer Bezirksvertretung hat daher weder einen rechtlichen noch einen moralischen Anspruch darauf, daß der eechoslovakische Staat ihr jenen Betrag ersetze, den sie nach den Ausführungen der Interpellation: zur Erhaltung der Volkswehr auf Rechnung des deutsch-österreichischen Staates verausgabt hat. Übrigens würde es sich auch nicht mit der Würde der. eechoslovakischen Republik vereinigen lassen, wenn sie den Aufwand für die Erhaltung einer gegen sie gerichteten bewaffneten Macht ersetzen sollte. Die Auslagen, welche der Egerer Bezirksvertretung durch die Erhaltung der Volkswehr erwachsen sind, haben nicht den Charakter von Ausgaben für eine Organisation, die den Schutz des staatlichen Eigentums gegen den sicheren Verlust zum Zwecke hatte, und die Egerer Bezirksveitretung hat daher nicht den geringsten An Spruch auf ihren Rückersatz durch die eechoslovakische Republik.
Auf diese Ausgabe ist auch nicht im Sinne des 5. Absatzes des § 208 des Vertrags von St. Germain Rücksicht zu nehmen.
Daher erkennt die Regierung der eechoslovakischen Republik die Forderung der Bezirksvertretung Egergegen den eechoslovakischen Staat für die Erhaltung der Volkswehr in der Höhe von 181.409 K 50 h nicht an und ist nicht in der Lage, die über das Konto der ehemaligen Bezirksvertretung in Eger bei der Egerländer Spar- und Vorschußkasse verhängte Sperre aufzuheben und die Restforderung der Bezirksvertretung Eger für die Volkswehrauslagen im Betrage von 7100 K 34 h, die sich angeblich nach Abrechnung der Einlage ergibt, zu bezahlen.
Prag, am 11. Jänner 1921.
Der Ministerpräsident:
Černý m. p.
Minister für nationale Verteidigung: