Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
1380.
Odpověď
správce ministerstva financí
na interpelaci poslance inž. Kalliny a soudr.
o vyplácení odpočinkových požitků pensistům Rakousko-uherské banky, kteří v Čsl. republice mají sídlo a domovské právo. (Tisk 824).
Pensistům Rakousko-uherské banky usedlým v republice Československé, kteří byli touto bankou již dříve, neb nebyvše převzati Bankovním úřadem ministerstva financí, teprve po převratu dáni na odpočinek, a to bez rozdílu, zda byli československými státními občany, vyplácel Bankovní úřad ministerstva financí příslušející jim odpočivné a zaopatřovací požitky al pari — avšak pouze do konce měsíce září 1920, kdy se stal pasivním účet ťVyrovnání bankovekŤ otevřený u Bankovního úřadu ministerstva financí pro Rakousko-uherskou banku a tato odepřela účet dotovati československými bankovkami.
Od 1. října 1920 vyplácel Bankovní úřad ministerstva, financí zmíněným pensistům na výslovnou žádost Rakousko-uherské banky příslušné požitky podle denního kursu rakouské koruny.
Bankovní úřad ministerstva financí vyplácel tudíž zmíněné požitky pouze komisionelně — k výplatě jich na svůj účet nebyl povinnen, neboť podle ustanovení § 42 nařízení vlády československé ze dne 12. května 1919, čís. 246 Sb. z. a n. o organisaci Bankovního úřadu ministerstva financí a o převzetí zaměstnanců Rakousko-uherské banky jsou zaručeny nároky na odpočivné a zaopatřovací požitky pouze těm zaměstnancům Rakousko-uherské banky, kteří byli nebo budou převzati do služeb Bankovního úřadu ministerstva financí a jsou tudíž zaměstnanci, zprvu uvedení soukromými pensisty, jimž by mohlo ministerstvo financí poskytnouti nanejvýš pouze zálohy na jejich odpočivné a zaopatřovací požitky na základě resoluce Národního shromáždění ze dne 17. prosince 1919, pokud by tyto pense požívaly dostatečné jistoty a Rakousko-uherská banka by je nevyplácela.
V Praze dne 13. ledna 1921.
Správce ministerstva financí:
Dr. Engliš, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
1380.
Antwort
des Leiters des Finanzministeriums
auf die Interpellation der Abgeordneten Ing. Kallina und Genossen
betreffend die Auszahlung der Ruhegenüsse, an die in der čechoslovakischen Ruheständler der österreichisch-ungarischen Bank. (Druck 824.)
Den in der čs. Republik ansässigen Pensionisten der österreichisch-Ungarischen Bank, die von dieser Bank schon früher oder, soweit sie nicht vom Bankamt des Finanzministeriums übernommen wurden, erst nach dem Umsturz in Ruhestand versetzt worden sind, und dies ohne Unterschied, ob sie čechoslovakische Staatsbürger waren oder nicht, zahlte das Bankamt des Finanzministeriums die ihnen zustehenden Pensionsbezüge und Versorgungsgenüsse al pari aus — freilich nur bis Ende September 1920, wo das beim Bankamt des Finanzministeriums für die österreichisch-ungarische Bank eröffnete Konto ťBanknotenausgleichŤ passiv wurde und diese die Dotierung des Kontos mit čechoslovakischen Banknoten ablehnte.
Vom 1. Oktober 1920 an zahlte das Bankamt des Finanzministeriums den erwähnten Pensionisten auf den ausdrücklichen Wunsch der österreichisch-ungarischen Bank die ihren zustehenden Genüsse nach dem Tageskurs der österreichischen Krone aus.
Das Bankamt des Finanzministeriums zahlte sonach die erwähnten Genüsse lediglich kommissionell aus — zur Auszahlung auf eigene Rechnung war es nicht verpflichtet, denn nach der Bestimmung des § 42 der Verordnung der čechoslovakischen Regierung vom 12. Mai 1919, Nr. 246 S. d. G. u. V. betreffend die Organisation des Bankamtes des Finanzministeriums und die Übernahme der angestellten der österreichisch-ungarischen Bank sind die Ansprüche auf den Ruhegehalt und die Versorgungsgenüsse nur jenen Angestellten der österreichisch-ungarischen Bank gewährleistet, die in die Dienste des Bankamtes des Finanzministeriums übernommen wurden oder noch übernommen werden. Die vorerwähnten Angestellten sind sonach private Pensionisten, denen das Finanzministerium höchstens nur Vorschüsse auf ihren Ruhegebalt und ihre Versorgungsgenüsse aufgrundder Resolution der Nationalversammlung vom 17. Dezember 1919 gewähren könnte, falls diese Pensionen genügende Sicherheit genießen. würden und die österreichisch-ungarische Bank sie nicht auszahlen sollte.
Prag, den 13. Jänner 1921.
Der Leiter des Finanzministeriums: