Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

I. volební období.

2. zasedání.

1364.

Vládní návrh

Zákon

ze dne .......................................................... 1921,

kterým se zavádí placená dovolená pro dělníky při dolování na vyhrazené nerosty.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Dělníci a dělnice zaměstnaní při hornictví na vyhrazené nerosty (§ 3 ob. hor. zák.) a jeho vedlejších závodech (§ 131 ob. hor. zák.) mají po jednoroční nepřetržité služební době při hornictví v revíru (§ 2) nárok na závodem placenou dovolenou pro zotavenou, jejíž roční doba se vyměřuje takto:

Neděle a svátky připadající do dovolené počítají se do ní a platí se za ně.

§ 2.

Hornické revíry (viz §§ 1, 3, 8) rozhodné pro dobu dovolené jsou: 1. Pražsko-slánský, obsahující okrsky revírních báňských úřadů v Praze a Slaném; 2. Teplicko-mostecko-chomůtovský, obsahující okrsky revírních báňských úřadu v Teplicích, Mostě a Chomůtově; 3. Karlovarský; 4. Kutnohorský; 5 Plzeňský; 6. Budějovický; 7. Brněnský a 8. Mor. Ostravský stejnojmenných báňských úřadů; 9. Slovensko a 10. Podkarpatská. Rus.

§ 3.

Podmínkou pro udělení dovolené jest, že horník v době, která zakládá jeho nárok na dovolenou, stále a správně propracovával směny. Vojenská služba a nemoc čítá se do služební doby započítatelné pro výměru dovolené. Kdo přestoupí ze služby u jednoho závodu k závodu jinému téhož revíru, nepřerušuje předepsané doby služební, pokud mezi jeho výstupem z práce hornické (§ 1) a opětným vstupem do ní neuplynulo více než 14 dnů.

§ 4.

Směny, které byly v roce, v němž dovolená se uděluje, před její nastoupením neoprávněně zanedbány, odečtou se od doby dovolené v tomto roce; směny, které byly po dovolené neoprávněně zameškány, odečtou se od dovolené v roce příštím neb v příštích letech, a to bez náhrady.

O zameškaných směnách buďtež v každém závodě vedeny přesné záznamy, z nichž musí bytí zřejmý počet zameškaných směn jakož i učiněná neb opominutá omluva. O zanedbaných směnách, jež mají býti odečteny z doby dovolené, rozhoduje každých 14 dní závodní rada spolu se závodní správou dle § 2 bod 4. prov. nař. k zákonu o závodních a revírních radách ze dne 13. července 1920, č. 434 Sb. z. a nař. Seznam takto určených směn se vyvěsí v zápisně každých 14 dm.

Z rozhodnutí lze se odvolati k rozhodčímu soudu hornickému.

Dal-li dělník výpověď nebo byl propuštěn na základě výpovědi z práce, má nárok na placenou dovolenou, pokud tato spadá do výpovědní lhůty.

§ 5.

U závodů, kde nejsou závodní rady, stane se. rozhodnutí dle § 4 v dohodě majitele s dělníky. Ve sporech rozhoduje revírní báňský úřad, v územích, dříve uherských báňsky komisariát, a kde není samostatný báňský komisariát, báňský kapitanát.

§ 6.

Za každý den dovolené přísluší dělníku (dělnici) mimo veškery obvyklé přídavky náhrada mzdy, a to dělníkům v úkolu zaměstnaným dle ustanoveného pro ně průměrného výdělku, dělnictvu ostatnímu mzda jejich kategorie.

Premie za pracovní výkon se po dobu dovolené neplatí.

§ 7.

Náhrada za dovolenou zaplatí se dělníkovi (dělnici) ihned po nastoupení práce.

§ 8.

Náhrada se neplatí za dny, v nichž dovolenec za doby dovolené pracoval za plat pro osoby cizí.

§ 9.

Placená dovolená nepřísluší dělníkům (dělnicím), kteří v roce, kdy jim dovolená přísluší, před nastoupením jejím.

a) hornickou práci v revíru opustili z jakéhokoli důvodu,

b) byli propuštěni z trestů z práce za souhlasu závodní rady (§ 2 bod 4 a 6 nařízení ze dne 13. července 1920, č. 434 Sb. z. a nař.),

c) byli propuštěny bez výpovědi pro trestný čin dle § 202 ob. hor. zák.,

d) byli soudně potrestáni pro některý z trestných činů uvedených v § 202 ob. hor. zák.

§ 10.

Dovolené buďtež pokud možno udíleny v době od 1. května do 31. října.

O rozvrhu ročních dovolených rozhoduje závodní správa v dohodě se závodní radou, berouc zřetel na nerušený provoz závodu a provozní poměry. Více než 10% osazenstva nebudiž zpravidla najednou posláno na dovolenou.

§ 11.

Dělníci (dělnice), které se o dovolenou nepřihlásí, nemají nároku na náhradu.

§ 12.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

§ 13.

Provedením jeho se pověřuje ministr veřejných prací.

Důvodová zpráva.

Při mzdových jednáních v roce 1920 byla v různých revírech uhelných zásadně přiznána dělníkům placená dovolená, při čemž bylo výslovně podotčeno, že úprava dovolených má se státi v roce 1921 zákonem.

Vláda nyní přistupuje řešení této otázky a předkládá návrh dotyčného zákona s touto důvodovou zprávou:

V roce 1914 bylo dolováno na kamenné uhlí v Čechách na 59 samostatných závodech, na Moravě na 17, ve Slezsku na 32 závodech. Na hnědé uhlí bylo dolováno v Čechách na 110, na Moravě na 7 a ve Slezsku na 1 závodě. Při kamenouhelném dolování bylo zaměstnáno dle ročního průměru 61.000, při hnědouhelném pak 32.457 dělníků. V roce 1919 a v roce 1920 se tyto poměry dosti změnily. Počet závodů dobývajících kamenné uhlí byl v roce 1919, 144; uhlí hnědé dobývalo 222 závodů, v III. čtvrtletí 1920 bylo dobýváno kamenné uhlí na 151 závodech, hnědé pak na 228 závodech. Dle ročního průměru při uhlí kamenném v roce 19.19 bylo zaměstnáno 65.557 dělníků, při uhlí hnědém 42.680 dělníků, tedy dohromady 109.237 dělníků. Od počátku r. 1919 do konce roku stoupl počet osazenstva při uhlí kamenném o 6.169 lidí, čili o 9.8%, při hnědém uhlí pak o 8.582 dělníků, čili o 21.4%, celkový přírůstek dělníků činí 14.751, čili 14.3%. Tato stoupající tendence udržela se i v r. 1920. Tu bylo zaměstnáno:
při uhlí hnědém

Počet osazenstva se tedy od počátku roku zvýšil při uhlí kamenném proti ročnímu průměru z r. 1919:

ve čtvrtletí I. o 9.6°/o, proti IV. čtvrtletí 19.19 o 5.1%, ve II. čtvrtletí stoupl o 2.2%, ve III. čtvrtletí dále o 1.35%.

Při uhlí hnědém stoupání toto činilo 13.5%, resp. proti IV. čtvrtletí 1919 2.6% v I. čtvrtletí, ve II. čtvrtletí 2.1%, ve III. čtvrtletí 3.02%. Stoupání počtu osazenstva nelze vysvětlit tak rozšiřováním stávajících velkých závodů, jako spíše zakládáním nových. ovšem malých závodu, jejíchž existence je dosti problematická, a jejichž těžba poměrně velmi málo přispívá ku zvýšení aktíva naší národohospodářské bilance při produkci uhelné.

Statistika o propracovaných a zameškaných směnách při uhelném dolování podává tyto výsledky:

V r. 1919 bylo zameškáno při dolování kamenouhelném 2,832.213 směn z 20,281.969, tedy 13.96%, při dolech hnědouhelných 1,636.176 směn ze 13,358.647, tedy 12.26%. Celková suma zameškaných směn činila 4,468.389 ze 33,640.616, tedy 13.3%. Jednotlivá čtvrtletí vykazují tento přehled zameškaných směn v r. 1919 ve %:

při uhlí kamenném

V roce 1920 bylo zameškáno při dolování kamenouhelném ve:

čtvrtletí I. 879.122 směn z 5.710.673, tedy 15.4%

čtvrtletí II. 1,016.796 směn z 5,586.490, tedy 20.03%

čtvrtletí III. 735.135 směn z 5,994.783, tedy 12.26%

při dolování hnědouhelném bylo zameškáno ve

čtvrtletí I. 447.265 směn z 3,859.794 tedy 11.6%

čtvrtletí II. 473.528 směn z 3,961.560 tedy 11.7%

čtvrtletí III. 484.266 směn z 4,275.208 tedy 11.33%

Pro uhelné dolování vůbec v našem státě vychází poměr zameškaných směn v 1. čtvrtletí 13.9%, ve II. čtvrtletí 15.45%, ve III. čtvrtletí 11.87%. Podle těchto statistických dat nelze tedy zjistiti určité tendence meškání směn. Rozhodně však je jisto, že velmi mnohu ze zameškaných směn bylo promeškáno bez řádného důvodu. Počítáme-li na zameškání směn následkem nemoci a jiných pádných důvodů asi nejvýše 6%. vidíme, že zbývající počet zameškaných směn je velmi veliký.

Uvážíme-li, že mohl horník za každou bez důvodů zameškanou směnu vykonati průměrnou těžbu, vidíme, že při kamenouhelném dolování mohlo býti vytěženo více ve

čtvrtletí I. o 3,031.123 q

čtvrtletí II. o 4,156.208 q

čtvrtletí III. o 2,106.263 q uhlí,

při uhlí hnědém činí tato ztráta ve

čtvrtletí I. 3,103.609 q

čtvrtletí II. 3,259.227 q

čtvrtletí III. 3,033.683 q uhlí,

za tři čtvrtletí bylo tedy ztraceno bezdůvodně promeškanými směnami uhlí kamenného 9,300.000 q, při uhlí hnědém 9,400.000 q. Ztráta tato je efektivní, poněvadž vlastní spotřeba závodů na výrobu tepla a síly a na deputát se při bezdůvodně zameškaných směnách nemění. Je zajisté ve všeobecném zájmu národohospodářském, aby tyto poměry byly sanovány a cestou zajisté správnou bude, vezme-li se ohled na skutečnou potřebu dělnictva pro jeho zotavení.

U dolů rudných přicházejí v úvahu co se týče počtu dělnictva hlavně doly na rudu olověnou, resp. stříbrnou a doly na rudu železnou, které vykazují počet dělnictva přes 5.000 lidí. Dále jsou tu doly na tuhu s osazenstvem přes 1000 mužů. V Podkarpatské Rusi jest zaměstnáno při solných dolech asi 1000 lidí. Celkový počet dělníků, zaměstnaných při dolech rudných, tuhových, solných a při dobývání zemních pryskyřic činí kolem 11.000 lidí.

Ježto poměry důlního provozu při dolech této kategorie jsou většinou, ovšem vyjímaje doly hluboké, jednodušší a vzhledem k okolnosti, že důlní požáry jsou tam jen řídko výminkou jest důvodno, aby výměra dovolené pro zaměstnance těchto dolů byla patřičně u porovnání s doly uhelnými snížena.

Úpravou těchto poměrů a skutečným zachováváním dotyčných předpisů docílí se zajisté toho. že mravní úroveň hornictva bude zvýšena, že se těžba podstatně zvýší a že po stránce hygienické se poměry hornictva zlepší. Při vyměřování dovolené bude třeba aspoň pro kratší dobu služební činiti rozdíl mezi horníky zaměstnanými na povrchu a dělníky pod zemí. Po delší době tento rozdíl přestává, poněvadž déle zaměstnaných dělníků se na povrchu používá ku pracem zodpovědnějším, jednak dělníci, kteří byli zaměstnáni pod zemí přecházejí z různých důvodů ku pracem na povrchu, takže delší rozlišování mezi těmito dvěma kategoriemi by nebylo zdůvodněno. Z důvodů uvedených jest zajisté nutno, aby byla zavedena účinná kontrola zameškaných směn. V tomto směru mohou působiti závodní rady při hornictví, které jsou povolány, aby působily k tomu, aby na závodech, kamž hlavně v poslední době dostalo se mnoho živlů, které hornictví se věnovaly buďto náhodně a nebo z jiných nedosti zdatných důvodů, zavedena byla patřičná kázeň a žádaná spravedlnost při odměňování práce dělnické. Dobu vojenské služby a nemoci jakož i přerušení práce při změně pracovního závodu (poslední ovšem do určité doby) nelze počítati za bezdůvodné zameškání směn. Výměra odměny, za dny dovolené musila býti učiněna s ohledem na průměrný plat dělníka.

Samozřejmo je, že dělníkům, kteří se vzdávají honorovaných dovolených anebo kteří hrubě porušili zákon, nemůže býti dovolená přiznána, poněvadž dovolená tato je myšlena jako dovolená na zotavení, je logickým ustanovením, že kdo se dovolené dobrovolně vzdává anebo vykonává za ní námezdné práce pro jiné podnikatele, mzdu za tuto dobu dostati nemůže.

Rozdělení dovolených se provede v dohodě se závodní radou, čímž zajisté je dána dělníkům příležitost, aby nabyli dalších vědomostí o provádění dolování.

Po stránce formální se navrhuje, aby návrh zákona byl Národním shromážděním projednán a schválen a za tím účelem přikázán v poslanecké sněmovně výboru sociálně-politickému a socialisačnímu, v senátě pak výboru sociálně-politickému s tím, aby o něm podaly zprávu, ve lhůtě co nejkratší.

V Praze dne 2. ledna 1921.

Ministr veřejných prací:

Dr. Kovařík, v. r.