Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1360.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne ........................................................ 1921
o dani z vodní síly.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
I. Všeobecná ustanovení.
§ 1.
Z vodní síly, použité k pohonu a zjištěné dle § 2, platí se daň 10 h za jednu koňskou sílu (KS eff.) a hodinu.
§ 2.
Daň se vyměřuje podle bližších ustanovení prováděcího nařízení některým z těchto způsobů:
a) podle nejvyšší možné výkonnosti používaného poháhěcího zařízení (kola, turbiny a pod.) v koňských silách efektivních, daných na hřídeli poháněcího zařízení;
b) podle koňských sil effektivních (odst. a), potřebných k dosažení plné výkonnosti poháněného zařízení;
c) při převedení vodní síly na elektrickou energii podle kilowattových hodin, měřených na rozváděcí desce pomocí počítadla elektrického proudu, při čemž se 1 kw hodina počítá za 1.5 KS eff a hodinu.
Způsob, jak se zjišťuje výkonnost a doba, rozhodná pro vyměření daně při užití pravidla dle odst. a) neb b), stanoví se dle § 7.
§ 3.
Vyměřování daně děje se zásadně podle výkonnosti poháněcího zařízení (§ 2 a), pokud platně nenastoupí vyměřování dle § 2 b) nebo 2 c).
Vyměřuje-li se daň podle výkonnosti poháněcího zařízení (§ 2 a), může podnikatel, nelze-li následkem měnivého stavu vody docíliti stálé vodní síly, žádati za podmínek, stanovených prováděcím nařízením, by se počítala vodní síla při celoroční výrobě na základě celoročního průměrného stavu vody a při kratší výrobě na základě průměru, připadajícího na dotyčné období výrobní.
§ 4.
Podnikatel jest oprávněn žádati, by daň vyměřována byla dle § 2 b), prokáže-li, kolik koňských sil je zapotřebí k dosažení plné výkonnosti poháněného zařízení, a je-li poháněné zařízení tak upraveno, že může býti dána pod úřední závěru ona část zařízení, z které nemá býti daň vyměřována. Ukáže-li se úředním šetřením, že podnikatel udal výkonnost menší, je týž povinen, hraditi náklad provedeného šetření, bez ohledu na případné trestní následky.
Z úřední moci se vyměřuje daň podle výkonnosti poháněného zařízení (§ 2b), nelze-li daň jiným způsobem vhodně zjistiti.
§ 5.
Dle kilowattových hodin (§ 2 c) vyměřuje se daň k žádosti podnikatelově nebo z příkazu úředního tenkráte, když se vodní síla převádí na elektrickou energii. Kw hodiny zjišťují se na úředně cejchovaném a zabezpečeném počítadle, které je povinen podnikatel na vlastní náklad dodati a udržovati.
Převádí-li se vodní síla jen částečně na elektrickou energii, částečně ale užívá se přímo k pohonu strojů, lze použíti ustanovení o vyměřování daně dle údajů počítadla jen tenkráte, když druhou část energie lze zjistiti dle § 2b).
Při smíšeném poháněcím zařízení (vodním spolu s parním neb jiným) je podnikatel povinen učiniti takové opatření, by elektrická energie, vyrobená pomocí vodního poháněcího zařízení, mohla býti zjišťována samostatně na zvláštním počítadle, nebo ujednati dohodu s finančním úřadem; nestane-li se tak, vezmou se za základ pro vyměření daně údaje počítadla bez ohledu na to, že část elektrické energie nebyla vyrobena vodní silou.
§ 6.
Ministr financí je zmocněn, povoliti za podmínek, stanovených prováděcím nařízením, paušálování daně:
1. podnikům menšího rozsahu a s nepravidelným provozem, a
2. i jiným podnikům, bylo-li by vyměření daně dle způsobů v § 2 uvedených důvodů mimořádných poměrů zvláště obtížným.
§ 7.
Doba a rozsah provozu počítá se zpravidla dle ohlášení, podaného podnikatelem písemně příslušnému dozorčímu úřadu dle bližších ustanovení prováděcího nařízení; bylo-li používáno vodní síly i mimo. ohlášenou dobu nebo ve větším než ohlášeném rozsahu, může finanční úřad vzíti za základ pro vyměření daně plnou dobu i výkonnost, počítaje od okamžiku, kdy dle posledního ohlášení byl provoz zastaven.
Pro výměru daně béře se za základ nejméně jedna hodina nepřetržité provozní doby, i když provoz trvá dobu kratší. Při přestávkách kratších jedné hodiny počítá se provozní doba za nepřetržitou. Celková nepřetržitá provozní doba zaokrouhlí se, nečiní-li rovný počet půlhodin, na nejbližší půlhodinu.
Výkonnost poháněcího a poháněného zařízení počítá se dle ohlášení, podnikatele, a nebylo-li ohlášení podáno, nebo nebylo-li podané ohlášení uznáno finančním úřadem, dle rozhodnutí finančního úřadu. Podnikatel je oprávněn žádati, by výkonnost byla zjištěna na místě za přítomnosti a vyslechnutí jeho neb jeho zástupců i znalců jím na vlastní útraty dožádaných; finanční úřad je oprávněn, přibrati k vyšetřování kdykoli vlastní znalce.
Pro určení výkonnosti poháněcího nebo poháněného zařízení může finanční správa zavésti nebo připustiti zvláštní měřící přístroje a stanoviti způsob jich používání. Způsob, jakým se jinak zjišťuje výkonnost, určuje finanční úřad dle povahy jednotlivých případů a po vyslechnutí strany a případně přibraných znalců.
Kdy a jaká ohlášení a jaké zápisy je podnikatel povinen konati, stanoví prováděcí nařízení.
Pro podnikatele je vlastní ohlášení a jakékoliv udání závazným až do případného nového ohlášení i tenkráte, když skutečnému stavu by odpovídala nižší výměra daně; prováděcím nařízením se stanoví, za jakých podmínek lze se uchýliti pro nepředvídané a neodvratné příhody a překážky od podaného ohlášení nebo používati vodní síly i bez předcházejícího ohlášení.
Je-li v podniku několik poháněcích zařízení, z nichž každé pohání určité stroje nezávisle na ostatních, může finanční úřad naříditi, že každé z těchto poháněcích zařízení sluší považovati za samostatný podnik ve smyslu tohoto zákona.
Finanční úřad jest oprávněn dáti pod úřední závěru poháněcí i poháněné zařízení po dobu, za kterou se neplatí daň; úřední závěra může býti nahražena závěrou provedenou úřadem obecním nebo konáním zvláštních zápisů dle bližších ustanovení prováděcího nařízení.
§ 8.
Osvobozena od daně jest za podmínek, stanovených prováděcím nařízením:
1. vodní síla, zužitkovaná poháněcím zařízením, jehož effektivní výkonnost nepřesahuje 5 KS. a nepoužívá-li se zařízení toho k účelům živnostenským, vyjma k vlastní potřebě v podniku zemědělském;
2. vodní síla, odvozená z vodní síly již zdaněné nebo z jiné energie, vyrobené pohonem, vyžadujícím spotřebu uhlí, minerálních olejů neb jiných surovin, podléhajících státní dani spotřební;
3. vodní, síla, zužitkovaná během prvních 15 let pomocí vodního díla, jež bylo vystavěno po 1. lednu 1919, a to v prvním pětiletí úplně, v druhém do dvou třetin a v třetím do jedné třetiny; ministr financí se zmocňuje, by po dohodě s ministrem veřejných prací rozhodl, pokud toto osvobození lze přiznati též v případech úplné nebo podstatné rekonstrukce vodního díla nebo strojního zařízení.
§ 9.
K zapravení daně jest povinen, kdo vodní síly užívá.
Kdy a kterak se daň zapravuje, stanoví prováděcí nařízení.
§ 10.
O vymáhání nezapravených daňových částek, o promlčení daně a o opravných prostředcích platí tatáž ustanovení jako o daních spotřebních
II. Důchodkový dozor.
§ 11.
Kdo, vyjma případy spadající pod ustanovení § 8, č. 1., užívá vodní síly k pohonu neb je držitelem vodního díla způsobilého k zužitkování vodní síly, je povinen podle ustanovení prováděcího nařízení podnik tento, jakož i každou pozdější změnu podrobně popsati a ohlásiti finančnímu úřadu, jakož i označiti podnik zvenčí.
Finanční úřad je oprávněn, žádati zevrubné údaje o vodní síle a poháněcím i poháněném strojním zařízení od vlastníka, podnikatele nebo držitele vodního díla, po případě od závodu, který dodal strojní zařízení.
Nemůže-li kdo údaje nařízené sám zjistiti neb ohlásiti, může žádati, by šetření bylo provedeno úředně na jeho náklad; do provedení tohoto šetření stanoví finanční úřad způsob a výměru daně prozatímně podle volného uvážení.
§ 12.
Veškerá vodní díla, vodní poháněcí zařízení a s těmito místně spojené závody podrobeny jsou důchodkovému dozoru.
Zřízenci tímto dozorem pověření jsou oprávněni ve dne kdykoliv a v noci, pokud závody jsou v činnosti, na příslušné území a do závodu vstupovati, výkonnost strojního zařízení vyšetřovati, do zápisů, jež se o vodní síle a jejím užívání konají, a to i když nejsou tímto zákonem předepsány, nahlížeti, výpisy z nich činiti a na stvrzenku je odebrati.
Zřízencům prohlídku konajícím jest šetřiti ustanovení druhé věty § 8 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 293 Sb. z. a n.
Kdo vodní síly užívá, je povinen sám nebo svými zřízenci žádané vysvětlení podati a pomocné práce při vyšetřování vodní sily bezplatně konati.
Vodní dílo a poháněcí zařízení musí býti tak přístupno, by dozorčí orgánové mohli volně zjišťovati počet koňských sil; finanční úřad je oprávněn, neučiní-li podnikatel sám potřebného opatření, učiniti tak na jeho náklad anebo používání vodní síly zastaviti.
Finanční úřad je oprávněn, má-li odůvodněnou domněnku, že předcházející ustanovení k zajištění daně nepostačují, uvaliti na jednotlivé podnikatele podle ustanovení prováděcího nařízení zostřený důchodkový dozor, záležející v tom, že jím může uložiti za povinnost, aby ohlašovali v určité lhůtě předem začátek a konec každodenního provozu a používání vodní síly a konali o těchto ohlášeních, jakož i výrobcích, zevrubné zápisy.
§ 13.
Byl-li ten, kdo je povinen platiti daň z vodní síly, pro zkrácení této daně pokutován, může finanční úřad podle bližších ustanovení prováděcího nařízení zavésti na útraty jeho stálý důchodkový dozor.
III. Ustanovení trestní.
§ 14.
Přestupky tohoto zákona se stíhají podle důchodkového trestního práva se změnami, stanovenými v tomto zákoně.
§ 15.
Kdo bud vůbec nevyhoví nařízením tohoto zákona o povinných ohlášeních neb opatřeních neb tato ohlášení a opatření vykoná nesprávně nebo neúplně, trestá se, pokud se tento přestupek nestihá podle důchodkového trestního práva trestem těžším, pokutou 100 K až 20.000 K.
§ 16.
Nejmenší výměra peněžitých trestů nebo částek, jež nutno složiti, aby se podle důchodkového trestního práva upustilo od právního řízení, stanoví se částkou 100 K, a bylo-li pracováno s vodní silou bez ohlášení nebo kromě doby ohlášené, nebo byl-li základ pro výměru daně udán (nesprávně a s ohrožením daně, i když zkrácení daně nenastalo, částkou 1000 K.
V případech, ve kterých se podle důchodkového trestního práva uloží vězení jako zostření trestu, nelze uložený trest pod zákonem stanovenou nejmenší sazbu zmírniti.
Ustanovení trestního důchodkového práva o nejvyšší výměře peněžitých trestů platí jen tehdy, když místo částky tuto výměru převyšující uloží se trest vězení.
Trestnost důchodkových přestupků promlčuje se ve třech letech.
IV. Ustanovení závěrečná.
§ 17.
Výhody, povolené podnikům či jednotlivcům zužitkujícím vodní sílu, pokud odporují ustanovením tohoto zákona, pozbývají platnosti dnem účinnosti jeho bez jakékoliv náhrady.
§ 18.
Zákon tento nabývá účinnosti nejdéle začátkem třetího měsíce následujícího po jeho vyhlášení.
Ministru financí se ukládá, by v dohodě s ministrem veřejných prací zákon tento provedl a den, kdy nabývá účinnosti, přesně stanovil.
Důvodová zpráva.
Dne 21. května 1919 předložila vláda Národnímu shromáždění osnovu zákona o dani z vodní síly (tisk č. 1080), odůvodňujíc ji jednak tím, že vodní síly jsou přírodním bohatstvím státu, na kterém má míti stát podíl aspoň ve způsobů daně, když už sám výhradně vodními silami nedisponuje a jednak tím. že vzhledem k chystanému zavedení daně z uhlí nutno zatížiti stejně též podniky, pracující vodními silami, by dosavadní výhody majitelů vodních sil nebyly na úkor podniků, pracujících parním pohonem, ještě více rozmnoženy, aby. tím konkurenční schopnost poslednějších nebyla oproti dosavadnímu stavu zhoršena.
Důvody tyto platí dnes v míře ještě vyšší, poněvadž daň z uhlí byla již zavedena a to se zatížením podstatně větším, než jak bylo původně zamyšleno.
Původní osnova o dani z vodní síly byla tak konstruována, by daň odpovídala přibližně daní z uhlí, kterého by bylo při pohonu parním zapotřebí, aby byla vyrobena stejná energie jako pomocí vodní síly; tehdejší výměra 2 h za 1 KS a hodinu zakládala se na výpočtu, že jest u parního stroje (při nejpříznivějších podmínkách) k vyrobení energie 1 KS za 1 hodinu zapotřebí 1 kg uhlí v ceně 10 K za 1 q, z něhož tehdy připravovaná 20%ní daň z uhlí obnášela 2 K, tedy 2 h za 1 kg. Nová daň měla tedy býti pouhým protějškem k dani z uhlí.
Vycházíme-li dnes ze stejného základního hlediska, avšak se zřetelem k nynějším cenám uhelným, které činí u uhlí kamenného tříděného přední kvality 30 až 35 K za 1 q bez dávky uhelné a na dole (ku př. t. č. Ostravské s uhelnou dávkou až 50 K, koks 80 K a více) tedy také bez útrat za dovoz, a se zřetelem k nynější dávce z uhlí, která obnáší 30% prodejní ceny, na dole tedy as 48% z ceny, která zůstane podnikateli dolu (z výrobního nákladu), tu dojdeme k sazbě 15 h za 1 KS a hodinu; ovšem platí předpoklad 1 kg uhlí pro výrobu 1 KS za hodinu pouze pro uhlí nejlepší kvality a pro parní stroje velikého rozměru a dokonalé konstrukce, s kondensací, kdežto zpravidla se počítá se spotřebou 2—3 kg uhlí, takže by sazba pro daň z vodní síly při zachování přesné relace k dávce z uhlí měla činiti 30 až 45 h.
Vzhledem k dávce uhelné jest tedy navržená daň z vodní síly velice nízkou; vláda tak činí úmyslně z toho důvodu, že jde o daň zcela nového rázu, dále že výměra daně i při nejliberálnějším postupu nebude se ve všech případech moci říditi jen dle skutečného zužitkování vodní síly, ale bude závislou též od vnějších znaků, a že část podniků pracujících s vodní silou, musí vykoupiti výhody vodní síly její nestálostí, odlehlostí od dráhy a jinými nevýhodami.
Vedle toho, že se stanoví sazba dané z vodní síly níže než jaká by odpovídala nejpříznivějšímu výsledku parního pohonu, jest spatřovati další značnou výhodu pro podniky, pracující s vodní silou, oproti podnikům, odkázaným na uhlí, v tom, že podniky poslednější jsou postiženy kromě dávkou uhelnou také vysokými cenami uhelnými, sledujícími vzestupnou tendencí a zvyšovanými. nad to drahou dopravou z dolu na místo spotřeby; konečně mají podniky se stálou vodou vůči podnikům, odkázaným na uhlí, ještě tu neocenitelnou výhodu, že jsou ušetřeny potíží, plynoucích z panující nouze o uhlí.
Že zatížení průmyslových podniků daní z vodní síly nebude nikterak tak značné, aby se bylo obávati jich oslabení, možno souditi z toho, že při podniku se silou vodní o spotřebě průměrné 10 KS, pracujícím po 8 hodin denně a 300 dní v roce (malý mlýn), činila by daň ročně 2400 K, a za těchže podmínek při podniku o 40 KS (velký mlýn, zařízený na zpracování 1 vagonu obilí za 24 hodin) 9600 K; nutno však poukázati na to, že právě mlýny pravidelně nepracují, takže skutečná daň nebude ani tolik činiti. Při velkých podnicích pracujících s tisíci koňských sil, jako při hydroelektrárnách. dostoupí daň z vodní síly ovšem značné výše; ale zde nutno uvážiti, že podniky podobné, pracující s parním pohonem, zatíženy jsou také dávkou z uhlí ve výši, jdoucí do milionů.
Do nové osnovy byly pojaty další podstatné úlevy, a to jednak trvale daňové osvobození vodní síly se zužitkovatelnou výkonností do 5 koňských sil, tedy všech podniků nepatrného rozsahu, kde se používá vodní síly k drobným účelům domácím, a jednak dlouhodobé daňové osvobození vodní síly, vyrobené novým vodním dílem. Poslednější osvobození bylo pojato do osnovy zákona z toho důvodu, by nebylo ztěžováno zřizování nových vodních děl, jež beztoho vyžadují oproti starším vodním dílům nepoměrně vyšších nákladů, aby úsporou na dani byla zjednána novému podniku aspoň částečná úhrada vyšších stavebních nákladů: osvobození bylo odstupňováno po dobu 15ti let proto, aby nový podnik znenáhla přizpůsobil svoji rentabilitu dani. Spolu bylo učiněno opatření, by osvobození toto mohlo býti v případech odůvodněné potřeby přiznáno též vodním dílům rekonstruovaným nebo opatřeným novým strojním zařízením. Tímto dalekosáhlým daňovým osvobozením bylo vyhověno nejnaléhavějšímu požadavku, který byl během projednávání původní osnovy vznesen.
Osnova zákona je tak konstruována, aby se daň vyměřovala co možná podle skutečného využitkování vyrobené vodní síly, aby podnikatel nebyl kontrolními opatřeními ve volném provozování podniku obmezován; avšak mimo případy, kdy vodní síla převedena byla v elektrickou energii nebo i v jiných případech, kde bude možno zavésti kontrolní měřidla výkonnosti strojního zatížení a tak vyřešiti zdaňování způsobem čistě automatickým, nelze zásadu tuto do krajnosti provésti, a sice pro nepřekonatelné technické obtíže; kdyby zásada tato měla býti provedena do všech důsledků, byl by tím nejen důchodkový dozor nad míru komplikován a zdražen, ale též podnikatel by byl následkem nevyhnutelných kontrolních opatření ve svých disposicích velice omezován, takže by případný zisk na dani nebyl v žádném poměru k těmto nevýhodám. Pokud se tím v jednotlivých případech přivodí daňové zatížení větší, než jaké by odpovídalo skutečnému využití vodní síly, je to víc než plně vyrovnáno tím, že sazba byla stanovena na třetinu toho, co by odpovídalo dávce z uhlí a že podnikatel se může rozhodnouti pro vyměřování daně dle skutečné výkonnosti poháněného zařízení. Při výrobě elektrické energie vyměřuje se daň dle skutečné spotřeby. což jest velmi značnou výhodou proti podnikům, odkázaným na ostatní způsoby vyměřování daně: za to však a z technických důvodů počítá se 1 kw hodina za 1.5 místo obvyklých 1.36 KS.
Zavedením daně z vodní síly bude doplněn system daní, postihujících motorické prostředky, jako uhlí (u parního pohonu) a minerální olei (u pohonu benzinem). K vybírání nové daně nebude zapotřebí nového úředního aparátu; daň bude zapravována složními lístky poštovního šekového úřadu a důchodkový dozor budou vykonávati v první řadě důchodkové kontrolní úřady; k technickým šetřením mohou býti přibírány. pokud práci tuto nebudou moci konati finanční techničtí orgánové, příslušné technické síly politických úřadů.
Ačkoliv je nová daň i v nyní navrhované formě protějškem, k dávce z uhlí, není přes to třeba zaváděti sazbu měnlivou, odvislou od výše dávky uhelné a to jednak proto, že navržená daň z vodní síly je, jak shora bylo vylíčeno, podstatně nižší, než dávka z uhlí. takže i kdyby nastal pokles cen uhelných nebo byla snížena dávka z uhlí, přece ještě nebude navržená sazba daně z vodní síly nepřiměřeně vysokou, a jednak proto, že i kdyby snad nastal značnější pokles cen uhelných, tvořila by pak daň z vodní síly aspoň z části jakýsi ekvivalent za to, že podnikatel, místo aby musel kupovati uhlí, používá zdarma vodní síly, patřící k přírodnímu bohatství státu; ostatně by bylo při základní změně poměrů vždy možno, zákonem daň z vodní síly nově upraviti.
Konečně lze očekávati, že daň z vodní síly následkem důchodkového dozoru s ní spojeného bude napomáhati k opatření podkladů. potřebných k řádnému zjištění a vybudování vodních sil.
Výnos nové daně možno odhadnouti, vycházíme-li jinak z předpokladu původní osnovy, při navržené sazbě 10 h, při 150.000 použitých KS a při 8hodinové práci po 300 dní v roce na 150.000 × 8 × 800 × 10 h = 36 mil. K.
Tato osnova byla zaslána k nahlédnutí kromě všem ministerstvům a finančním zemským úřadům také průmyslovým organisacím. obchodním komorám a Poradnímu sboru pro otázky hospodářské a byla ve smyslu došlých vyjádření a návrhů opětně propracována. Zvláště bylo do krajnosti vyhověno požadavkům do dalekosáhlejšího osvobození nových nebo rekonstruovaných vodních děl, do přesnějšího stanovení doby provozu a výkonnosti a do součinnosti s podnikatelem; nemohlo býti vyhověno požadavku do osvobození komunálních podniků od daně z důvodů zásadních, platných též pro veškeré ostatní daně, a požadavkům snížení sazby daňové s ohledem na nezbytné a neodkladné potřeby finanční správy, pro níž tvoří výnos navržené daně část úhrady pro výlohy, schválené Národním shromážděním již koncem minulého roku.
Návrh budiž Národním shromážděním projednán a schválen a za tím účelem přikázán jak v poslanecké sněmovně tak po schválení touto sněmovnou v senátě rozpočtovému výboru k podání zprávy ve lhůtě 8 dnů.
V Praze dne 13. ledna 1921.
Správce ministerstva financí: