Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
1358.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci inž. Kalliny a soudruhů
o nezákonných poměrech v Úrazové pojišťovně dělnické v Praze. (Tisk 761.)
V interpelaci, podané pány poslanci Otmarem Kallinou a soudruhy, o nezákonných poměrech v Úrazové pojišťovně dělnické v Praze, vytýká se, že tento ústav nemá dodnes voleného představenstva, nýbrž jest spravován ťsprávní komisíŤ, jmenovanou proti předpisu zákona a že tato komise, ve které byli Němci zatlačeni do menšiny, zneužívá svého postavení k úplnému počeštění ústavu. V posléze uvedeném směru poukazuje se zejména na zavedení české úřední řečí, ač prý jde toliko o soukromý ústav pod státním dozorem, na odstranění dvojjazyčných orientačních tabulek, dále na to, že dva němečtí ředitelé byli bezdůvodně dání do výslužby, že z německých zřízenců ústavu, kterých prý jest jen 60 ze 340, ani jediný není ve vedoucím postavení, ač mnozí z nich mají úplnou služební i jazykovou kvalifikaci a že noví němečtí zřízenci vůbec nejsou přijímáni.
Páni interpelanti žádají aby ihned vypsány byly nové volby, aby obsazování míst dálo se dle poměru placených příspěvků nebo podle složení obyvatelstva a aby bylo odvoláno zavedení české úřední řeči.
Odpovídaje na tuto interpelaci, dovoluji si především upozorniti, že Úrazové pojišťovny dělnické nejsou žádnými ústavy soukromými, jak v interpelaci se tvrdí, nýbrž veřejnoprávními institucemi, pověřenými prováděním jednoho z hlavních odvětví sociálního pojišťování, což zřejmě vyplývá ze zákonných předpisů o zřízení těchto ústavů a úpravě jejich činnosti. Proto nelze jich též považovati za nějakou národnostní državu, nýbrž nutno v nich spatřovati orgány veřejné správy. Jejich služba musí býti upravena podle obdobných zásad, jako při úřadech státních a samosprávných. Z tohoto hlediska nutno posuzovati též poměry při Úrazové pojišťovně dělnické v Praze. Při tom dovoluji si vzhledem k tvrzení interpelace, že Úrazová pojišťovna dělnická v Praze je ze 60% vydržována a placena průmyslem z německé části Čech, již nyní uvésti, že dle statistických výpočtů připadá z pojistného za rok 1918 na české okresy 68.72% a. na německé 31.28%, čili, že oříspěvky z českých okresů jsou asi o 120% vyšší. V posledním předválečném roce, t. j. 1913, činilo pojistné z okresů většinou českých asi 60% a z okresů většinou německých asi 40%, tedy pravý opak toho, co bylo v interpelaci tvrzeno.
Okolnost, že ústav nemá dnes voleného představenstva, byla způsobena hlavně stanoviskem, které zaujali němečtí členové posledního představenstva, když přirozeným vývojem věci nabyli v něm většiny příslušníci české národnosti a mělo dojíti k volbě českého předsedy. Vlivem německých členů představenstva a německé veřejnosti došlo k rozpuštění tehdejšího představenstva v únoru 1918, tedy ještě za bývaje vlády rakouské, která jim i v tom vyšla ochotně vstříc, že odevzdala prozatímní správu do rukou úředníka německé národnosti.
Jest přirozeno, že velká většina členstva ústavu a s ní celá veřejnost těžce nesla tuto křivdu a že po převratu musila nová vláda přikročiti k nápravě a to tím více, ježto i nepříznivý finanční stav ústavu, zaviněný hlavně nepoměrným jeho zatížením válečnými půjčkami za dřívější německé správy vyžadoval, aby správa ústavu až do doby, než bude. možno dosaditi opět volené představenstvo, svěřena byla širšímu sboru z řad interesentů a aby zejména i dělnictvu zajištěn byl náležitý vliv na správu této pro dělnictvo určené instituce.
Proto byla na základě zmocnění, uděleného usnesením ministerské rady ze dne 29. listopadu 1918, po slyšení hlavních zájmových korporací českých i německých zřízena nynější správní komise, složená z předsedy a 20 členů a to 10 zástupců zaměstnavatelů a 10 zástupců zaměstnanců, při čemž bylo v každé z obou těchto skupin přiznáno po třech místech, tedy celkem 6 míst zástupcům německé národnosti. Po převodu úrazového pojištění. horníků na území Úrazové pojišťovny byl počet členů správní komise rozmnožen ještě o jednoho zástupce zaměstnavatelů a jednoho zástupce zaměstnanců z oboru hornického. Počet německých zástupců vyhovuje daným poměrům a nelze v něm tedy spatřovati nějakého zkracování německé národnosti. Dlužno též podotknouti, že němečtí členové komise jsou zastoupení jak ve správním výboru, tak i výboru disciplinárním, v bilanční a finanční komisi a mezi revisory.
Oproti tvrzení interpelace, že jmenování správní komise fest protizákonným, dovoluji si upozorniti, že dosažení komise opírá se o ustanovení par. 12, odst. 2. úrazového zákona. Dle tohoto ustanovení má ovšem do 4 neděl po rozpuštění býti opatřeno, čeho třeba, aby se představenstvo znovu ustavilo. Tento předpis nebyl však a nemohl již bývalým rakouským ministerstvem býti dodržen a nebylo tehdy se strany německé ničeho proti tomu namítáno. Tím méně mohl býti dodržen po převratu. Nutno uvážiti, že dlouholetou válkou a nastalým převratem dostal se celý náš hospodářský život do poměrů zcela mimořádných a ještě dnes mnohá odvětví výrobní jsou do velké míry ochromena, jako na př. obor stavební a odvětví s ním souvislá. Třeba míti na mysli, že mnozí podnikatelé i zaměstnanci teprve poslední dobou se vrátili do vlastí jako legionáři a že repatriace zajatců ani dnes není úplně ukončena. U řady velkých podniků jedná se o zásadní přeměny formy podnikatelské. Celá odvětví úrazového pojištění, na př. pojištění horníků a železničních zřízenců musela býti nově upravena. Též bylo nutno vyčkati definitivní úpravu hranic státních, s nimiž bylo třeba v souhlas uvésti obvody úrazových pojišťoven. Všechny tyto dalekosáhlé změny měly za následek, že nebylo dosud možno přikročiti k novým volbám. Mimo to jest nutno, aby i volební řády úrazových pojišťoven dělnických byly přizpůsobeny novým poměrům, ježto by jinak volba nebyla vůbec pravým projevem, vůle oprávněného voličstva. Rozumí se samo sebou, že tato úprava volebních řádů může se státi toliko no náležitém uvážení všech rozhodujících okolností a po vyslechnutí korporací, zastupujících zájmy jednotlivých interesentů, a že bude třeba přihlížeti při tom též aspoň k předběžném výsledkům nařízeného již sčítání lidu.
Ministerstvo sociální péče má všechny tyto okolnosti na paměti, snaží se urychliti přípravné kroky a učiní, jakmile nejnutnější podmínky budou splněny, potřebné opatření dle paragrafu 12, odst. 2. úrazového zákona, aby se představenstvo znovu ustavilo.
Výtka, že by nynější správa ústavu po stránce národnostní počínala si stranicky, jest dle provedeného šetření naprosto neodůvodněna. Naopak bylo zjištěno, že správa ústavu jedná i po této stránce zcela korektně a dbá jak vůči německému podnikatelstvu, tak i vůči dělnictvu přísně úplné rovnoprávnosti. Úřednictva a zřízenectva německého jest v ústavě daleko více, než odpovídá skutečné služební potřebě, poněvadž nehledě k tomu, že o úplné jazykové kvalifikací nelze tu vůbec mluviti, přemnozí z německých úředníků jen velmi nedokonale ovládají český jazyk a nemohou následkem toho v poměru k českým úředníkům ani úplně býti zaměstnáni. V den interpelace bylo v ústavě německých úředníků a zřízenců 83. českých 254. Z německých úředníků 10 zaujímá v ústavě čelná místa a bylo by jich ještě více, kdyby měli potřebnou kvalifikaci. Němečtí konceptní úředníci jsou v ústavě 3, čeští mimo ředitele však toliko 2, ačkoli konceptní práce české je nepoměrně více. U příležitosti reorganisace ústavní služby byli 4 místotajemníci jmenováni ústavními tajemníky a z těchto byli 2 Němci. Ze 6 ústavních lékařů jsou 3 Němci, ač v ústavu bývají prohlíženi téměř jen čeští dělníci. Z definitivních úředníků počtem 177 jest 133 Čechů a 44 Němců (25%); kancelářských úřednic 5 a to 3 národnosti české a 2. německé (40%); definitivních sluhů 24 a to 16 Čechů a 8 Němců (33 1/3%). Největší převaha českého personálu jeví se u asistentů, praktikantů a u výpomocných úředníků a sluhů. Že byli poslední dobou přijímáni hlavně úředníci a zřízenci české národnosti, stalo se jedině proto, že jak již uvedeno německého úřednictva a zřízenectva vzhledem k neúplné jazykové kvalifikaci byl již nyní nadbytek. Ostatně byl i počet německých uchazečů nepatrný a. bylo z jích žádostí veskrze zřejmo, že jazyka českého dostatečně neovládají.
Z národnostních důvodů nebyl dosud nikdo propuštěn ani ve svém postupu nebo v požitcích zkrácen. Naopak vyskytly se i případy, že nejedna sporná otázka byla pro německé zaměstnance rozhodnuta příznivěji, než za dřívější správy.
K výtce, že dva němečtí ředitelé, byli bezdůvodně dání do výslužby, podotýká se, že se tak stalo z vážných důvodů nejen politických, nýbrž i služebních a to na vlastní jejich žádost, ač jim bylo dáno na vůli, aby se z námitek proti jejich činnosti vznesených ospravedlnili.
Německé nápisy v budově i na ní byly, odstraněny hned po převratu, tedy ještě za německé správy, z části ovšem i tehdejším zakročením české veřejnosti. Ostatně třeba míti na paměti, že do ústavu docházejí po většině jen české strany, kdežto styk se vzdálenějšími místy je udržován t. zv. úředními dny. Při tom dbá se přesně toho, aby úředník ovládal náležitě jazyk strany. Mimo to ovládá i vrátný ústavu dokonale oba jazyky.
Česká úřední řeč byla zavedena po převratu již za dřívější správy a nynější správní komise usnesla se za přítomnosti a souhlasu německých členů na zachování přijatých zásad, aby totiž ve vnitřní službě a ve styku s úřady užívalo se jazyka českého; se stranami pak aby se úřadovalo v řeči strany. Ostatně připouštějí se jak ve schůzích správní komise, tak ve správním výboru i řeči německé a jednotlivým členům dostává se — je-li toho třeba — též německého vysvětlení.
Jelikož tato úprava jazykové otázky vyhovuje stanovám ústavu i zásadám jazykového zákonu a též zájmy stran jsou náležitě chráněny, nemá dozorčí úřad příčinyy, aby proti uvedeným opatřením zakročil.
V Praze dne 22. prosince 1920.
Ministr sociální péče:
Dr. Gruber v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
1358.
Antwort
des Ministers für soziale Fürsorge
auf die Interpellation der Abgeordneten Ing. Othmar Kallina und Genossen
betreffend die ungesetzlichen Zustände bei der Arbeiter-Unfallversicherungsanstalt in Prag. (Druck 761.)
In der Interpellation, die die Abgeordneten Othmar Kallina und Genossen wegen der ungesetzlichen Zustände bei der Arbeiterunfallversicherungsanstalt in Prag eingebracht haben, wird bemängelt, daß diese Anstalt noch heute keinen gewählten Vorstand hat, sondern von einer entgegen den gesetzlichen Bestimmungen ernannten ťVerwaltungskommissionŤ verwaltet wird, und daß diese Kommission, in welcher die Deutschen in die Minderheit gedrängt worden sind, ihr Amt dazu mißbraucht, die Anstalt vollständig zu čechisieren. In der zuletzt angeführten Richtung wird insbesondere hingewiesen auf die Einführung der čechischen Amtssprache, trotzdem es sich hier angeblich um ein Privatinstitut unter Staatsaufsicht handelt, auf die Entfernung der doppelsprachigen Orientierungstafeln, femer darauf, daß die zwei deutschen Direktoren ohne jeden stich-hältigen Grund pensioniert wurden, daß von den deutschen Angestellten der Anstalt, deren angeblich nur 60 unter 340 sind, kein einziger sich in leitender Stellung befinde, trotzdem bei vielen neben der vollen dienstlichen auch die volle sprachliche Qualifikation vorhanden sei und daß neue deutsche Angestellte überhaupt nicht aufgenommen werden.
Die Herren Interpellanten verlangen die sofortige Ausschreibung von Neuwahlen, die Besetzung der Stellen nach dem Schlüssel der Beitragsleistung oder wenigstens der Zusammensetzung der Bevölkerung und die Zurücknahme der eingeführten čechischen Amtssprache.
In Beantwortung dieser Interpellation erlaube ich mir vor allem darauf aufmerksam zu machen, daß die Arbeiterunfallversicherungsanstalten keineswegs, wie in der Interpellation gesagt wird, private Anstalten sind, sondern öffentlich-rechtliche Institutionen, die mit der Durchführung eines der Hauptzweige der sozialen Versicherung betraut sind, was aus den gesetzlichen Vorschriften über die Errichtung dieser Anstalten und. über die Regelung ihrer Tätigkeit deutlich hervorgeht. Sie können daher nicht als irgend ein nationaler Besitzstand aufgefaßt werden, sondern man muß in ihnen Organe der öffentlichen Verwaltung erblicken. Ihr Dienst muß analog den für staatliche und autonome Amter bestehenden Grundsätzen geregelt werden. Von diesem Gesichtspunkt aus sind auch die Verhältnisse bei der Arbeiterunfallversicherungsanstalt zu beurteilen. Hiebei erlaube ich mir zur Angabe der Interpellation, daß die Arbeiterunfallversicherungsanstalt in Prag zu 60% von der Industrie aus dem deutschen Teile Böhmens erhalten und bezahlt wird, schon jetzt zu bemerken, daß nach den statistischen Berechnungen von den Prämien für das Jahr 1918 auf die čechischen Bezirke 68.72%, auf die deutschen 31.28% entfallen, oder daß die Beiträge aus den čechischen Bezirken, um etwa 120% höher sind. — Im letzten Vorkriegsjahr d. i. 1913 machten die Prämien aus den Bezirken mit čechischer Mehrheit etwa 60% und aus den Bezirken mit deutschen Mehrheit gegen 40% aus, daher gerade das Gegenteil von dem, was in der Interpellation angegeben wird.
Der Umstand, daß die Anstalt heute keinen gewählten Vorstand besitzt, wurde hauptsächlich durch den Standpunkt herbeigeführt, den die deutschen Mitglieder des letztem Vorstands einmahmen, als nach der natürlichen Entwicklung der Dinge die Angehörigen čechischer Nationalität in ihr die Mehrheit erlangten und es zur Wahl eines čechischen Vorstands kommen sollte. Auf Einwirkung der deutschen Vorstandsmitglieder und der deutschen Öffentlichkeit wurde der damalige Vorstand im Feber 1918 aufgelöst, sonach noch unter der ehemaligen österreichischen Regierung, die ihnen auch in der Hinsicht entgegenkam, daß sie die interimistische Verwaltung in die Hände eines Beamten deutscher Nationalität legte.
Es ist naturgemäß, daß die große Mehrheit der Anstaltsmitglieder und mit ihr die ganze Öffentlichkeit dieses Unrecht bitter empfand und daß nach dem Umsturz die neue Regierung zur Korrektur schreiten mußte, und dies um so mehr, als der ungünstige finanzielle Stand der Anstalt, der hauptsächlich durch die unverhältnismäßige Belastung mit Kriegsanleihen unter der früheren deutschen Verwaltung es nötig machte, daß die Verwaltung der Anstalt bis zur Zeit, da wieder die Einsetzung eines gewählten Vorstandes möglich sein wird, einem breiteren Körper aus der Reihe der Interessenten anvertraut und besonders der Arbeiterschaft der gebührende Einfluß auf die Verwaltung dieser für die Arbeiter bestimmten Anstalt gesichert werde.
Daher wurde auf Grund der durch Erlaß des Ministerrats vom 29. November 1918 erteilten Ermächtigung nach Einvernahme der hauptsächlichen čechischen und deutschen Interessentenkorporationen die gegenwärtige Verwaltungskommission eingesetzt, die aus einem Vorsitzenden und 20 Mitgliedern u. zw. 10 Vertretern der Arbeitgeber und 10 Vertretern der Arbeitnehmer besteht, wobei in jeder dieser Gruppen den Vertretern deutscher Nationalität je 3 Stellen, im ganzen sonach 6 Stellen eingeräumt sind. Bei Übertragung der Bergarbeiterunfallversicherung an die Unfallversicherungsanstalten des zugehörigen Gebietes wurde die Zahl der Mitglieder der Verwaltungskommission noch um einen Vertreter der Arbeitgeber und einen Vertreter der Arbeitnehmer aus der Kategorie der Bergarbeiter erhöht. Die Anzahl der deutschen Vertreter entspricht den gegebenen Verhältnissen und sie kann als keinerlei Verkürzung der deutschen Nationalität angesehen werden. Es muß auch bemerkt werden, daß die deutsche Kommissionsmitglieder sowohl im Verwaltungsausschuß als im Disziplinarausschuß, in der Bilanz- und Finanznkommissionen und unter den Revisoren vertreten sind.
Gegenüber der Behauptung der Interpellation, daß die Ernennung der Verwaltungskommission ungesetzlich sei, erlaube ich mir zu bemerken, daß die Einsetzung der Kommission sich auf die Bestimmung des § 12 Abs. 2 des Unfallversicherungsgesetzes stützt. Nach dieser Bestimmung ist der Minister allerdings gehalten, binnen 4 Wochen nach der Auflösung die nötige Veranlassung behufs Neukonstituierung des Vorstandes zu treffen.
Aber diese Vorschrift wurde schon vom ehemaligen österreichischen Ministerium nicht eingehalten und konnte auch nicht eingehalten werden, ohne daß damals von deutscher Seite eine Einwendung dagegen erhoben wurde. Umsoweniger konnte sie nach dem Umsturz eingehalten werden. Es muß in Erwägung gezogen werden, daß durch den langjährigen Krieg und den eingetreten Umsturz unser ganzes wirtschaftliches Leben in ganz außerordentliche Verhältnisse geriet und noch jetzt viele Erwerbszweige in weitem Umfang lahmgelegt sind, so z. B. das Baugewerbe und die mit ihm zusammenhängenden Zweige. Es muß ferner darauf Bedacht genommen werden, daß viele Unternehmer und Angestellte erst in der letzten Zeit als Legionäre heimgekehrt sind und daß die Repatriierung der Gefangenen auch heute noch nicht völlig abgeschlossen ist. Bei einer Reihe großer Unternehmungen handelt es sich um eine grundsätzliche Umänderung der Betriebsform. Ganze Zweige der Unfallversicherung, so z. B. die Versicherung der Bergarbeiter und Eisenbahnbeamten mußten neu geregelt werden. Endlich mußte auch die definitive Festsetzung der Staatsgrenzen abgewartet werden, mit denen die Sprengel der Unfallversicherungsanstalten in Einklang gebracht werden mußten. Alle diese weitreichenden Veränderungen hatten zur Folge, daß es bisher nicht möglich war, an die Neuwahlen heranzutreten. Außerdem werden auch die Wahlordnungen der Arbeiterunfallversicherungsanstallten den neuen Verhältnissen anzupassen sein, da die Wahl sonst überhaupt nicht der wahre Ausdruck des Willens der berechtigten Wählerschaft wäre. Es versteht sich von selbst, daß diese Reform der Wahlordnungen nur nach gründlicher Erwägung aller entscheidenden Umstände und nach Einvernahme der die Interessen der einzelnen Beteiligten vertretenden Korporationen vorgenommen werden kann und daß hiebei auch wenigstens auf die beiläufigen Ergebnisse der bereits angeordneten Volkszählung Rücksicht zu nehmen sein wird.
Das Ministerium für soziale Fürsorge hält alle diese Umstände in Evidenz, beschleunigt nach Möglichkeit die vorbereitenden Schritte und wird, sobald die notwendigsten Bedingungen erfüllt sind. die erforerlichen Vorkehrungen nach § 12. Abs. 2 des Unfallversicherungsgesetzes treffen, um den Vorstand neu zu konstituieren.
Der Vorwurf, daß die gegenwärtige Verwaltung der Anstalt in nationaler Hinsicht parteiisch vorgehe, ist nach dem Ergebnis der gepflogenen Untersuchung durchaus ungegründet. Im Gegenteil wurde festgestellt, daß die Verwaltung auch in dieser Hinsicht sich vollkommen korrekt verhält und sowohl gegenüber der deutsche Unternehmerschaft als auch der Arbeiterschaft streng die Gleichberechtigung wahrt. Deutsche Beamte und Angestellte sind in der Anstalt weit mehr, als es. dem tatsächlichen Dienstbedarf entspricht; dann abgesehen davon, daß von einer vollen sprachlichen Qualifikationen überhaupt nicht gesprochen werden kann, beherrschen sehr viele von den deutschen Beamten die čechische Sprache sehr unzulänglich und können demzufolge im Verhältnis zu den čechischen Beamten nicht einmal völlig untergebracht werden. Am Tage der Interpellation waren in der Anstalt 83 deutsche und 254 čechische Beamte und Angestellte. Von den deutschen Beamten nehmen 10 in der Anstalt hervorragende Posten ein und es würden dies noch mehrere, wenn sie die nötige Qualifikation besäßen. Deutsche Konzeptsbeamte sind in der Anstalt 3, čechische aber den Direktor ausgenommen nur 2, obgleich die die čechische Konzeptsarbeit unverhältnismäßig überwiegt. Bei Gelegenheit der Reorganisation des Anstaltsdienstes wurden 4 Vicesekretäre zu Anstaltssekretärer ernannt und unter diesen waren 2 Deutsche. Von den 6 Anstaltsärzten sind 3 Deutsche, obwohl in der Anstalt fast nur čechische Arbeiter untersucht zu werden pflegen. Von den definitiven Beamten, an Zahl 177, sind 133 Čechen und 44 Deutsche (25%); Kanzleibeamte sind im Ganzen 29 u. z. 16 Čechen und 13 Deutsche (45%), Kanzleibeamtinnen 5 u. z. 3 čechischer, 2 deutscher Nationalität (40%), definitive Diener 24 u, z. 16 Čechen und 8 Deutsche (33 1/3 %). Das größte Übergewicht des čechischen Personals hat bei den Assistenten, Praktikanten, Hilfsbeamten und Dienern statt. Daß in der letzten Zeit hauptsächlich Beamte und Angestellte čechischer Nationalität aufgenommen wurden, hatte seinen Grund einzig darin, daß, wie bereits erwähnt, an deutschen Beamten und Angestellten mit Rücksicht auf die unzureichende sprachliche Qualifikation schon jetzt ein Überschuß da ist. Übrigens war auch die Zahl der deutschen Bewerber eine geringe und ließ sich durchaus schon aus den Gesuchen entnehmen, daß sie die čechische Sprache nicht genügend beherrschen.
Aus nationalen Gründen wurde bisher niemand entlassen, noch in seiner Beförderung oder in seinen Bezügen verkürzt. Im Gegenteil kamen auch Fälle vor, in denen die strittige Frage für deutsche Angestellte günstiger erledit wurde, als unter der früheren Verwaltung.
Zum Vorwurf, daß zwei deutsche Direktoren ohne sichhältigen Grund pensioniert wurden, wird bemerkt, dies aus wichtigen, nicht nur politischen, sondern auch dienstlichen Gründen geschehen ist und zwar auf ihr eigenes Ansuchen, obgleich ihnen freigestellt wurde, sich rücksichtlich der Einwendungen gegen ihre Tätigkeit zu rechtfertigen.
Die deutschen Aufschriften im und auf dem Gebäude wurden gleich nach dem Umsturz, also noch unter der deutschen Verwaltung beseitigt, freilich zum Teil. Durch das damalige Einschreiten der čechischen Öffentlichkeit. Übrigens muß man sich vor Augen halten, daß in die Anstalt überwiegend čechische Parteien kommen, während der Verkehr mit entlegeneren Orten durch sogen. Amtstage aufrechterhalten wird. Dabei wird streng darauf gesehen, daß der Beamte in gehöriger Weise die Sprache der Partei beherrsche. Außerdem ist auch der Portier der Anstalt beider Sprachen vollständig mächtig.
Die čechische Amtssprache wurde nach dem Umsturze schon unter der früheren Verwaltung eingeführt und die gegenwärtige Verwaltungskommission beschloß in Gegenwart und mit Zustimmung der deutschen Mitglieder die angenommenen Grundsätze beizubehalten, daß nämlich im inneren Dienst und im Verkehr mit den Behörden die čechische Sprache zu gebrauchen, mit den Parteien aber in der Sprache der Partei zu amtieren sei. Im Übrigen werden sowohl in den Sitzungen der Verwaltungskommission als im Verwaltungsausschuß auch deutsche Reden zugelassen und werden den einzelnen Mitgliedern, wenn es nötig ist. auch deutsche Aufklärungen zuteil.
Da diese Regelung der Sprachenfrage den Satzungen der Anstalt und den Grundsätzen des Sprachengesetzes entspricht und auch die Interessen der Parteien gehörig geschützt sind, hat die Aufsichtsbehörde keinen Anlaß, gegen die angeführten Verfügungen einzuschreiten.
Prag, am 22. Dezember 1920.
Der Minister der soz. Fürsorge: