Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
1351.
Odpověď
správce ministerstva financí
na interpelaci poslance Simma, inž. Junga a druhů
o zabavených penězích. (Tisk 999.)
Předmětem interpelace může býti pouze vyřizování žádosti o vrácení:
neokolkovaných bankovek Rak.-uh. banky, jichž dovoz byl vládním nařízením z 10. června 1919, č. 311, Sb. z. a n. bezpodmínečně zakázán,
nebo korunových a dvoukorunových bankovek Rak.-uher. banky, jichž dovoz byl vládním nařízením ze 6. března 1919, č. 113 Sb. z. a n. obmezen na 50 K pro osobu a později ještě snížen právě zmíněným již vládním nař. z 10. června 311 Sb. z. a n. na 20 K,
nebo konečně snad i bankovek s padělanými kolky, jež byly při dovozu na hranicích zabaveny. Dovoz jiných platidel nebyl zakázán.
Ministerstvo financí předvídajíc obtíže s tímto nezbytným zákazem spojené, dalo o těchto zákonných obmezeních dovozu uvědomiti všechna naše zastupitelství v cizině, aby na ně upozorňovala naše občany při jich návratu do vlasti.
Když však vlivem politického převratu v Maďarsku začali se naši příslušníci hromadně, ať již dobrovolně, nebo z přinucení, stěhovati zpět do své vlasti a přes toto poučení přiváželi s sebou nekolkované bankovky, jež v té době byly v Maďarsku ještě běžným platidlem, a když z Rakouska, ať již ze spekulačních důvodů, nebo z neznalosti zákonných předpisů se počaly dovážeti koruny a dvoukoruny Rak.-uh. banky, byl stát náš nucen proti tomuto poškozování své měny chrániti se a dovážené nekolkované bankovky a koruny a dvoukoruny zabavovati.
Důsledkem těchto preventních opatření byly hromadné žádosti o vrácení zabavených peněz. Ministerstvo financí, kdež celá tato agenda se soustřeďovala, snažilo se s napjetím všech sil tyto žádosti včas vyříditi.
Rychlému postupu byly však různé skutečnosti na překážku. Poněvadž totiž každý případ zabavení nutno řešiti individuelně, jak po stránce subjektivní tak i objektivní, hlavně tedy zda vůbec a zda udaným obnosem bankovky byly zabaveny a jak na tom strana byla zúčastněna, vyžaduje zjišťování těchto dat značného času, čímž vyřizování žádostí se protahuje zejména tenkrát, když jako na Slovensku bylo aspoň z počátku zabavení prováděno namnoze vojenskými oddíly, které zatím své stanoviště třeba i několikrát změnily nebo byly i vůbec zrušeny. Avšak i jinak vyžaduje vyřizování značného času, neboť v každém jednotlivém případě třeba vyšetřiti a zjistiti zúčtovací data, a které pokladny se zabavené peníze nyní nalézají, neboť veškeré zabavené peníze nutno odvésti buďto přímo nebo prostřednictvím berního úřadu Ústřední státní pokladně, jež bez souhlasu ministerstva financí těchto obnosů vydati nesmí. Ministerstvo financí však nemůže poukazu vydati, dokud nemá zjištěna zúčtovací data. Tyto z povahy věci plynoucí překážky rychlého vyřizování podaných žádostí jsou ministerstvu financí ovšem velmi dobře známy a snahou jeho vždy jest dle možnosti je odstraniti, aby mohlo býti rychle vyhověno žádostem zejména osob hospodářsky slabších.
Při tom lze dáti ujištění, že ve všech případech, kde strana porušila předpisy o zákazu dovozu z pouhé neznalosti a dovozu bankovek neprováděla podloudně, zejména ale kde jde o obnosy malé, bude žádostem bezvýhradně vyhověno přes to, že dle čl. 6. vlád. nař. ze 6 III. 113, Sb. z. a n., jenž nerozeznává mezi neznalostí a zlým úmyslem, právem zabavené obnosy propadají ve prospěch státu. Kromě toho bývá z pravidla v případech zmíněných upouštěno od trestního řízení, které, bylo-li již zavedeno, se i zastavuje přes to, že dle právě zmíněného předpisu dovoz bankovek se stíhá jako přečin pokutou do 30.000 Kč aneb vězením do šesti měsíců.
Při dovozu dokázaně podloudném výjimky z tohoto předpisu jsou ovšem vyloučeny.
V Praze dne 7. ledna 1921.
Správce ministerstva financí:
Dr. Engliš, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
1351.
Antwort
des Leiters des Finanzministeriums
auf die Interpellation der Abgeordneten Simm, Ing. Jung und Genossen
in Angelegenheit der beschlagnahmten Gelder. (Druck 999.)
Gegenstand der Interpellation kann nur sein die Erledigung der Gesuche um Rückstellung:
ungestempelter Banknoten der Österreichisch-Ungarischen Bank, deren Einfuhr durch die Regierungsverordnung vom 10. Juni 1919 Nr. 311 S. d. G. u. V. unbedingt verboten wurde,
oder von Ein- und Zweikronennoten der Österreichisch-Ungarischen Bank, deren Einfuhr durch die Regierungsverordnung vom 6. März 1919 Z. 113 S. d. G. u. V. auf 50 K pro Person eingeschränkt und später durch die schon erwähnte Regierungsverordnung vom 10. Juni Nr. 311 S. d. G. u. V. auf 20 K herabgesetzt wurde,
oder endlich vielleicht auch von Banknoten mit gefälschten Stempeln, die bei der Einfuhr an der Grenze beschlagnahmt worden sind.
Die Einfuhr anderer Zahlungsmittel wurde nicht untersagt.
Das Finanzministerium verständigte in Voraussicht der mit diesem unerläßlichen Verbot verbundenen Schwierigkeiten von diesen gesetzlichen Beschränkungen der Einfuhr alle unsere Vertretungen im Auslande, damit sie unsere Staatsbürger für den Fall ihrer Rückkehr in die Heimat darauf aufmerksam machen.
Als aber unter dem Einfluß des politischen Umsturzes in Ungarn unsere Staats angehörigen, sei es nun freiwillig, sei es gezwungen, in die Heimat zurückzuübersiedeln begannen und trotz dieser Belehrung ungestempelte Banknoten, die zu dieser Zeit in Ungarn noch courantes Zahlmittel waren, mit sich führten, als ferner aus Österreich, sei es aus Spekulationsgründen, sei es aus Unkenntnis der gesetzlichen Vorschriften, Einkronen- und Zweikronennoten eingeführt wurden, war unser Staat genötigt, sich gegen diese Schädigung seiner Währung zu schützen und die eingeführten ungestempelten Banknoten und Kronen- und Zweikronennoten mit Beschlag zu belegen.
Eine Folge dieser Präventivmaßregeln waren zahlreiche Gesuche um Rückgabe der beschlagnahmten Gelder. Das Finanzministerium, wo diese ganze Agenda sich konzentrierte, bemühte sich mit der Anspannung aller Kräfte diese Eingaben rechtzeitig zu erledigen.
Aber dem raschen Vorgehen Waren verschiedene Umstände im Wege. Da nämlich jeder Fall von Beschlagnahme individuell behandelt werden mußte, sowohl nach der subjektiven, als nach der objektiven Seite hin, hauptsächlich in der Richtung, ob überhaupt und ob in dem angegebenen Betrage Banknoten beschlagnahmt worden sind und wieweit die Beteiligung der Partei dabei ging, erfordert die Feststellung dieser Daten geraume Zeit, wodurch die Erledigung der Gesuche namentlich dann verzögert wird, wenn, wie in der Slowakei, wenigstens am Anfang die Beschlagnahme oft durch militärische Abteilungen durchgeführt worden waren, die inzwischen ihren Standort oft auch mehrmals wechselten oder überhaupt aufgelöst wurden. Aber auch sonst erfordert die Erledigung geraume Zeit, da in jedem einzelnen Falle die Verrechnungsdaten erhoben und sichergestellt werden müssen, bei welcher Kasse sich die beschlagnahmten Gelder jetzt befinden, denn alle beschlagnahmten Gelder sind entweder/ direkt oder durch das Steueramt an die staatliche Zentralkasse abzuführen, die ohne Zustimmung des Finanzministeriums diese Beträge nicht herausgeben darf. Das Finanzministerium kann jedoch hiezu keinen Auftrag erteilen, solange es nicht die sichergestellten Verrechnungsdaten zur Hand hat. Diese aus der Natur der Sache erfließenden Hindernisse einer raschen Erledigung der eingebrachten Gesuche sind dem Finanzministerium allerdings sehr wohl bekannt und seine Bemühung geht immer dahin, sie nach Möglichkeit zu beseitigen, damit namentlich den Gesuchen wirtschaftlich schwächerer Personen rasch entsprochen werden könne.
Hiebei kann die Versicherung abgegeben werden, daß in allen Fällen, wo die Partei die Einfuhrverbote aus bloßer Unkenntnis übertreten und die Einfuhr der Banknoten nicht im Schleichwege durchgeführt hat, namentlich aber, wenn es sich um kleine Beträge handelt, den Gesuchen ausnahmslos entsprochen werden wird, und dies trotz der Bestimmung des § 6 der Regierungsverordnung vom 6. März Nr. 113 S. d. G. u. V., der zwischen Unkenntnis und böser Absicht keinen Unterschied macht, daß rechtmäßig beschlagnahmte Beträge zugunsten des Staates verfallen. Außerdem pflegt in der Regel in den erwähnten Fällen von einem Strafverfahren abgesehen zu werden und wird dieses, wenn schon eingeleitet, eingestellt, trotzdem nach der eben erwähnten Vorschrift die Einführ von Banknoten als Vergehen mit einer Strafe bis zu 30.000 Kč oder Arrest bis zu 6 Monaten geahndet wird.
Bei nachweisbar schmugglerischer Einfuhr sind Ausnahmen von der genannten Vorschrift allerdings ausgeschlossen.
Prag, am 7. Jänner 1921.
Der Leiter des Finanzministeriums: