Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
1350.
Odpověď
správce ministerstva financí a ministra železnic
na interpelaci poslanců dra Kafky a soudruhů
o výhodách širšímu obecenstvu při pořádání tělocvičných a sportovních cvičení. (Tisk 768.)
Pokud jde o požadavek, aby nářadí pro tělocvik, sport a hry bylo osvobozeno od všeobecné (1%) daně z převodů statků, nemůže vláda republiky československé přiznati tomuto požadavku oprávněnost, a není také s to vzíti při eventuelní nové úpravě zákona z 11. prosince 1919, č. 658 sb. z. a n. na přání toto zřetel, poněvadž tato daň, která je uhelným kamenem pro ozdravění státních financí, má z toho důvodu postihovati zásadně převody veškerých statků a zdaňuje proto i převody oněch předmětů, které jsou daleko nezbytnější než nářadí tělocvičné a sportovní.
Sportovním podnikům vyšlo ostatně ministerstvo financí v příčině daně z převodu statků tak dalece vstříc, že pokud jde o prodej vstupenek k sportovním produkcím, prohlásilo, že sportovní podniky amateurské nejsou podnikateli ve smyslu §u 6. zák. z 11. prosince 1919, č. 658 sb. z. a n., že tudíž úplata za vstupenky je v mezích §u 4. bodu 14. cit. zákona od všeobecné daně osvobozena, a vydalo také podřízeným úřadům příslušné poučení.
Co pak se týče osvobození nářadí tělocvičného a sportovního od daně přepychové, tu mohlo by dle platných předpisů zákonných (§ 38, odst. 1. bod 2.) býti povoleno vrácení rozdílu mezi daní přepychovou a daní všeobecnou v tom případě, kdyby sportovní podnik sloužil zájmu veřejnému, t. j. kdyby jeho existence a činnost byly povolanými autoritami uznány za tak prospěšné, že by podnik ku př.: byl dotován z veřejných fondů za tím účelem, aby členství v něm nebylo vázáno na zápisné a členské příspěvky, nebo aby aspoň obnosy tyto mohly býti tak sníženy, že jich placení by nevylučovalo ani nejširší publikum z účasti v něm, nebo aby nákup potřebného nářadí byl umožněn, kdyby podnik sám nevládl dostatečnými prostředky. Dokavaď ale tomu tak není, nelze za nynějšího stavu zákonodárství povoliti podobným podnikům nijakých výhod v dani přepychové.
Od tohoto stanoviska nelze vládě republiky československé upustiti ani při nové zákonné úpravě daňě přepychové, a to tím méně, že osvobození povšechné nelze vyřknouti též proto, že jisté podniky sportovní různým způsobem (vysokými příspěvky a i opatřeními jiného druhu) úmyslně omezují počet svých členů jen na vrstvy zámožnější.
Podotýká se však, že sportovní potřeby, pokud dle běžného úsudku nejsou přepychem, jsou v osnově novely ze seznamu předmětů přepychových vyloučeny. To platí zejména o lyžích, které jsou přepychem jen tehdy, jsou-li zhotoveny ze dřeva hykoriového, lepené, leštěné a skládací; ostatní lyže, určené pro sportovní zábavu, jsou přepychem jen tehdy, přesahuje-li jich délka 180 cm; podobně brusle (krom "Jackson—Hayes" a jich imitací) jsou přepychem jen tehdy, jsou-li poniklovány.
Členové sportovních klubů, pokud jim skutečně běží jen o pěstování normálního tělesného cvičení a nikoliv o výkony nadprůměrné, určené pro podívanou, mohou se tedy vyhnouti placení daně přepychové tím, že si opatří nářadí sice méně vzhledné, avšak účelu naprosto vyhovující.
Konečně dlužno uvážiti, ze více než 100%ní zvýšení ceny sportovních předmětů, o němž se interpelace zmiňuje, nelze přičísti na vrub jen dani přepychové nebo dokonce snad dani všeobecné z převodu statků, kteréžto obnášejí 10% resp. toliko 1%, tvoří tedy pouze nepatrnou kvótu celkového zdražení, takže případným osvobozením od nich sotva by doznaly cenové poměry znatelného zlepšení.
Dávka ze zábav, které jsou podle posavadních řádů podrobeny vedle tanečních zábav produkce a podívané všeho druhu, k nimž je potřebí úředního povolení, jest dávkou zemskou a obecní a má se státi podle chystané osnovy o úpravě obecního hospodářství na příště dávkou výhradně obecní. Případnou změnu pravidel o jejím vybírání nelze tedy učiniti předmětem usnášení se Národního shromáždění, poněvadž nejde o zákon.
Ve věci samé se podotýká, že bude sice snahou ministerstva financí, aby případné tvrdosti, které snad ve zdaňování všech sportovních podniků se shledávají, při úpravě jednotných pravidel pro tuto dávku pokud možno byly zmírněny. Nutno však současně upozorniti na to, že příliš širokému osvobození, jak je v interpelaci navrhováno, jest hlavní překážkou neutěšený stav financí samosprávných svazků, které by podobného pronikavého obmezení tak důležitého pramene příjmového, jako jest dávka ze zábav, sotva snesl.
Železniční správa má zájem na rozvoji turistiky, sportu a tělocviku a hledí jej podporovati v mezích možností poskytováním slev jízdného na železnicích. Tak poskytuje pro společné výlety žactva obecných, měšťanských a středních škol, jakož i jim na roveň postavených veřejných vyučovacích ústavů, dle předpisů osobního a zavazadlového tarifu 50% slevu ve II. neb III. třídě osobního vlaku bez ohledu na vzdálenost. Stejné jízdní výhody se povolují i spolkům, jež si vytkly za úkol pečovati o tělesnou výchovu mládeže, jako na př. skautským spolkům, tělocvičným jednotám atd. pro žactvo a dorost ve stáří do 18 let, jakož i pro nutné průvodce.
Ministerstvo železnic oceňujíc význam turistiky a sportu, upravilo dále již na jaře roku 1919 i jízdní výhody spolků a klubů (osob dospělých) turistikou a sportem se zabývajících, ovšem s nutným zřetelem na finanční stav státních drah a mimořádné dopravní poměry a sice tím způsobem, že povolilo jim 20% jízdní slevu ve III. třídě osobního vlaku při účasti nejméně 30 osob na vzdálenost přes 50 km. Zvláštním přáním z kruhů sportovců vyhovělo se jistě v tom směru, že se uvedená sleva poskytuje footbalovým klubům a zimním sportovcům již při účasti 5 osob a posléz jmenovaným také již na vzdálenosti přes 20 km.
Ministerstvo železnic uvažuje i o dalším rozšíření a zjednodušení uvedených výhod pro turisty a zimní sportovce. Pro přepravu lyží a saněk byly stanoveny značné přepravní úlevy.
V Praze dne 4. ledna 1921.
Ministr železnic:
Dr. inž. Burger, v. r.
Správce ministerstva financí:
Dr. Engliš, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
1350.
Antwort
des Finanzministers und des Eisebahnministers
auf die Interpelation der Abgeordneten Dr. Kafka und Genossen
betreffend Begünstigungen bei der Veranstaltungvon turnerischen und sportlichen Leibesübungen für die breite Masse der Bevölkerung etc. (Druck 768).
Was die Forderung anbelangt, dass Turn,-Spiel,-und Sportgeräte von der allgemeinen (einprozentigen) Güterunisatzsteuer befreit werden sollen, so kann ihr die Regierung der čechoslowakischen Republik keine Berechtigung zugestehen, und sie ist nicht in der Lage, bei eventueller Neuregelung des Gesetzes vom 11. Dezember 1919 Nr., 658 S. d. G. u. V. auf diesen Wunsch Rucksicht zu nehmen, weil diese Steuer, die ein Eckpfeiler für die Gesundung der Staatsfinanzen ist, aus diesem Grunde prinzipiell alle Güterübertragungen ergreift und daher auch den Umsatz jener Objekte besteuert, die weit unentbehrlicher sind als Turn, und Sportgeräte.
Den Sportunternehmungen ist der Finanzminister rücksichtlich der Waarenumsatzsteuer so weit entgegengekommen, dass er hinsichtlich des Verkaufs der Eintrittskarten zu den Sportlichen Produktionen erklärt hat, sportliche Amateurunternehmungen seien nicht Unternehmer im Sinne des § 6 des Gesetzes vom 11. Dezember 1919 Nr. 658 S, d. G. u. V., das Entgelt für die Eintrittskarten sonach in den Grenzen des § 4, Punkt 14 des zit. Gesetzes von der allgemeinen Steuer befreit sei, und dass er an die untergeordneten Behörden eine diesbezügliche Belehrung erlassen hat.
Was nun die Befreiung des Turn und Sportgeräts von der Luxussteuer betriftt, so könnte nach den geltenden gesetzlichen Vorschriften (38 Abs. 1 Punkt 2) die Rükkerstattung der Differenz zwischen der Luxussteuer und der allgemeinen Steuer bewilligt werden, sofern die sportliche Unternehmung den öffentlichen Interesse dient d. h. sofern ihr Bestand und ihre Tätigkeit von berufenen Autoritäten als so förderlich anerkannt wird, dass die Unternehmung z. B. aus öffentlichen Fonden zu dem Zwecke dotiert werden könnte, dass die Mitgliedschaft nicht an Einschreibgebühren und Mitgliedsbeiträge zu binden wäre oder diese Beträge doch so weit herabgesetzt werden könnten, dass ihre Bezahlung auch das breiteste Publikum nicht von der Teilnahme ausschliesen würde, oder dass die Anschaffung der erforderlichen Geräte ermöglicht würde, wenn die Unternehmung selbst nicht über ausreichende Mittel verfügen sollte. Solange aber diese Voraussetzungen nicht vorliegen, können bei dem gegenwärtigen Stande der Gesetzgebung ähnlichen Unternehmungen keine Begünstigungen rücksichtlich der Luxussteuer zugestanden werden.
Von diesem Standpunkt kann die Regierung der čechoslowakischen Republik auch bei der neuen gesetzlichen Regelung der Luxussteuer nicht abgehen, und dies um so weniger, als die allgemeine Befreiung schon deshalb nicht ausgesprochen werden kann, weil gewisse Sportunternehmungen auf verschiedenartige Weise (durch hohe Mitglieds beitrage und Vorkehrungen anderer Art) absichtlich die Zahl ihrer Mitglieder auf die vermögendsten Klassen einschränken.
Es wird aber bemerkt, dass Sportbedarfsartikel, soweit sie nach landläufiger Ansicht nicht zum Luxus gehören, in dem Entwurf der Novelle aus dem Verzeichnis der Luxusgegenstände ausgeschieden sind, das gilt namentlich von Schneeschuhen, die nur dann als Luxusgegenstände gelten, wenn sie aus Hykoriholz hergestellt, fourniert, poliert und zusammenlegbar sind; ferner gehören Schneeschuhe, die für sportliche Unterhaltung bestimmt sind, nur dann zum Luxus, wenn sie die Länge von 180 cm. überschreiten. Ebenso sind Schleifschuhe (ausser "Jackson—Hayes" und ihre Imitationen) als Luxus nur dann anzusehen, wenn sie vernickelt sind.
Die Mitglieder von Sportklubs, soweit es ihnen tatsächlich um die Pflege normaler Leibesübungen und nicht um einen über den Durchschnitt hinausgehenden, für die Schaulust bestimmten Betrieb zu thun ist, können der Zahlung der Luxussteuer damit entgehen, dass sie zwar weniger elegantes, aber völlig zweckentsprechendes Gerät anschaffen.
Endlich muss erwogen werden, dass die mehr als hundertprozentige Verteuerung der Sportartikel, die die Interpelation erwähnt, nicht der Luxussteuer oder etwa der allgemeinen Güterumsatzsteuer zur Last gelegt werden kann, die doch nur 10% bezv. 1% betragen, daher hur eine unbedeutenoe Quote der Gesamtverteuerung bilden, so dass durch die eventuelle Befreiung von ihnen die Preisverhältnisse kaum eine merkbare Verbesserung erfahren würden.
Die Abgabe von Unterhaltungen, der nach den geltenden Ordnungen neben den Tanzunterhaltungen, Produktionen und Schaustellungen aller Art, zu denen die behördliche Bewilligung erforderlich ist, unterliegen, ist eine Landes und Gemeindeabgabe und soll nach dem in Vorbereitung befindlichen Entwurf der Reform der Gemeindewirtschaft künftig ausschliesslich neue Gemeindeabgabe bilden. Die eventnelle Abänderung der Richtlinien für ihre Einhebung kann daher nicht der Gegenstand der Beschlussfassung der Nationalversammlung sein, da hier kein Gesetz in Frage steht.
In der Sache selbst wird beigefügt, dass der Finanzminister allerdings bemüht sein wird, eventuelle Härten, die vielleicht in der Besteuerung aller sportlichen Unternehmungen gefunden werden könnten, bei der Reform der einzelnen Richtlinien für diese Steuer so weit als möglich zu mildern. Es muss aber zugleich daran erinnert werden, dass einer gar zu weit gehenden Befreiung, wie sie die Interpelation vorschlägt, hauptsächlich der unerfreuliche finanzielle Stand der autonomen Verbände entgegensteht, der eine solche durchgreifende Herabsetzung einer so wichtigen Einnahmsquelle, wie es die Abgabe von Unterhaltungen ist, kaum würde ertragen können.
Die Eisenbahnverwaltung hat eine Intresse an der Entwicklung der Touristik, des Sports und der Turnerei und ist darauf bedacht, sie in den Grenzen der Möglichkeit durch Ermässigung der Fahrkarten auf den Eisenbahnen zu fördern. So gewährt sie für gemeinsame Ausflüge von Schülern der Volks, Bürger und Mittelschulen, sowie der ihnen gleichgestellten öffentlichen Bildungsanstalten nach den Vorschriften des Personen und Gepäckstarifs eine 50% Ermäsigung in der II. und III. Klasse der Personenzüge ohne Rücksicht auf die Entfernung. Gleiche Fahrtbegünstigungen werden den Vereinen bewilligt, die sich zur Aufgabe stellen, für die körperliche Ausbildung der Jugend zu sorgen, wie z. B. den Skautvereinen, den Turnvereinen u. s. w. für die Schülerschaft und den Nachwuchs im Alter bis zu 18 Jahren, ebenso für die nötigen Begleiter.
Das Eisenbahnministerium hat ferner in Anerkennung der Bedeutung der Touristik und des Sports schon im 1 Jahre 1919 auch Fahribegünstigungen für Vereine und Klubs (erwachsener Personen), die sich der Touristik und dem Sport widmen, festgesetzt, allerdings mit der nötigen Rücksicht auf den finanziellen Stand der Staatsbahnen und auf die ausserordentlichen Transportverhältnisse, u. z. in der Weise, dass ihnen eine 20%tige Fahrtermässigung in der III. Klasse eines Personenzugs bei Teilnahme von mindestens 30 Personen für eine Entfernung über 50 Km bewilligt worden ist. Besonderen Wünschen aus Sportkreisen ist es gewiss in der Richtung entgegengekommen, dass es die angeführte Ermässigung auch den Fussballklubs und Wintersportlern schon bei Teilnahme von 5 Personen und letztere auch schon für eine Entfernung über 20 Km. gewährt.
Das Eisenbahnministerium erwägt auch die weitere Ausdehnung und Vereinfachung der angeführten Begünstigungen für Touristen und Wintersportler. Für den Transport von Schneeschuhen und Schlitten wurden bedeutende Transporterleichterungen eingeräumt.
Prag, am 4. Jänner 1921.
Der Leiter des Finanzministeriums:
Dr. Engliš m. p.
Der Eisenbahminister: