Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1334.
Odpověď
správce ministerstva financí
na interpelaci posl. J. Bečko a spol.
ohledně zvýšení pensijních požitků bývalých zaměstnanců uherského státu na Slovensku a jich pozůstalých (tisk 662.).
Zvýšení odpočivných a zaopatřovacích požitků zmíněných percipientů ve smyslu ustanovení §u 7 zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 3 sb. z. a n. z roku 1920 nemohlo býti dosud provedeno Jednak z toho důvodu, že nebyly dosud upraveny předpisy týkající se aktivních poměrů osob učitelských na Slovensku a důsledkem toho není také možno upraviti napřed pensijní poměry učitelských osob, které tvoří takřka 50% všech pensistů slovenských, jednak z toho důvodu, že zákon ze dne 17. prosince 1919, čís. 3 sb. z. a n. z roku 1920 lze na Slovensko rozšířiti pouze provedením unifikace pensijních předpisů, neboť prosté rozšíření zásad zákona čís. 3 na Slovensko by mělo v některých relacích v zápětí vyšší požitky, než mají zaměstnanci téhož druhu v ostatních částech republiky, kde 80ti %ní zvýšení až asi na 3% vyčerpalo pensijní výhody plynoucí z platového zákona ze dne 7. října 1919, čís. 541 Sb. z. a n., který tvoří nepřekročitelnou mez pro jakoukoliv úpravu pensijní a způsobilo by tedy novou závažnou obtíž při unifikaci.
Překážkou unifikace kromě uvedeného již nedostatku úpravy aktivních poměrů učitelských jest také okolnost, že všechny zákony a nařízení upravující předpisy pensijní, týkají se státních zaměstnanců, na Slovensku však není dosud rozřešena zúplna otázka, koho dlužno co do pensí pokládati za státního zaměstnance.
Unifikace pak podle předpisů u nás platných a teprve ne dlouho provedených by vyžádala přepočítání as 6000 státních pensí a nejméně ještě jednou tolika učitelských, k čemuž na Slovensku toho času není dostatečného personálu, ba ani není možno opatřiti si potřebného materiálu spisového.
Požádán tudíž v důsledku usnesení vlády RČS. ze dne 17. prosince 1920 ministr s plnou mocí pro Slovensko, aby dal poskytnouti prostřednictvím příslušných vládních referátů výše jmenovaným percipientům — kromě železničních, jimž se poskytly vzhledem k odlišnému způsobu výplaty odpočivných a zaopatřovacích požitků všechny drahotní přídavky v ostatních částech RČS. platné — zálohy na účet zvýšení odpočivných a zaopatřovacích požitků, kterého se jim má dostati, až bude možno rozšířiti platnost zákona ze dne 17. prosince 1919. čís. 3 sb. z. a. n. z roku 1920 na Slovensko,
Zálohy se poskytnou ihned a v celé částce v následujících výměrách:
|
Pensistům úřednickým a sluhovským po |
1000 K, |
|
vdovám po zaměstnancích těchto kategorií po |
700 K, |
|
poživatelům příspěvků na výchovu z těchto kategorií (pro každé dítě až do 5ti dětí), po |
140 K, |
|
provisionistům, diurnistům a dělníkům na odpočinku po |
500 K, |
|
vdovám po provisionistech a diurnistech po |
300 K, |
|
sirotkům po provisionistech a diurnistech k příspěvku na výchovu (pro každé dítě až do 5ti dětí) po |
60 K, |
|
poživatelům darů z milosti zastupujících řádné zaopatřovací požitky (§ 76 zákonného článku LXV. z roku 1912) po |
140 K. |
Předpokladem pro poukázání zálohy jest však u všech poživatelů, že odpočivné a zaopatřovací požitky nebyly dosud upraveny se zřetelem na zákon ze dne 17. prosince 1919, čís. 3 z roku 1920 sb. z. a n., případně podle nynějších platových stupnic, a že výplata jejich byla převzata na účet RČS., jakož i že se poživatelům vyplácí mimořádný drahotní přídavek podle nařízení vlády československé ze dne 8. srpna 1919, č. 484 sb. z. a n. Od této posléz uvedené podmínky se ovšem upouští u těch poživatelů odpočivných a zaopatřovacích požitků uvedených kategorií, kteří byli pensionováni úřady československými po 1. září r. 1919 podle uherských norem, a nemohou tedy míti mimořádného drahotního přídavku podle nařízeni vlády československé ze dne 8. srpna 1919, čís. 484 sb. z. a n.
V Praze dne 13. ledna 1921.
Předseda vlády:
Černý, v. r.
Správce ministerstva financí: