Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1324.
Zpráva
zahraničního výboru o usnesení senátu N. S. ze dne 22. prosince 1920, jímž na návrh vlády byla schválena mírová smlouva s Bulharskem. (Tisk 1297)
Zahraničnímu výboru poslanecké sněmovny byla sněmovnou (tiskem číslo 1297) přidělena zpráva senátu o tom, že ve své 28. schůzi dne 22. prosince 1920 schválil na návrh vlády mírovou smlouvu s Bulharskem, podepsanou v Neuilly dne 27. listopadu 1919, aby vyřídil zprávu tu ústavně a návrhy své o ní podal sněmovně.
Neuillyská mírová smlouva s Bulharskem má po vnější své stránce stejnou konstrukci jako mírová smlouva s Německem, Rakouskem i Maďarskem, neliší se však celkem podstatně od nich ani ve věci samé, ovšem kromě změn daných především vždy změnou státu. Nechce-li tato dvojnásobná podobnost míru se státy od sebe jinak dosti odlišnými snad zdůrazňovati, že před mírovým sborem nebylo mezi nimi rozdílu co do míry, ani co do způsobu viny spáchané ve světové válce?
Dnes ovšem již víme bezpečně, že vstup Bulharska do světové války po boku centrálních mocností — tudíž i proti Rusku-Osvoboditeli — neudal se snadno, bez vnitřních potíží a sporů; na konec bylo Bulharsko do světové války prostě strženo pevnou vůlí svého krále, který cítě se v té době plně knížetem německým vědomě sledoval zájmy německé; a hned také začalo v Bulharsku persekvování a žalářování všech, kteří tak nesmýšleli, nebo jejichž smýšlení klonilo se dokonce na stranu protivnou.
Budoucí historik jistě si také povšimne postupu, jak ve světové válce docházelo k příměřím. Prvé příměří bylo příměří s Bulharskem (dne 29. září 1918) a teprve po něm kapitulovalo Rakousko-Uhersko (příměří ze dne 3. listopadu) a Německo (příměří ze dne 11. listopadu 1918) i jeví se nám dnes bulharské přiměří jako první národní prohlášení začátku konce světové války. Ale dnes víme ještě více; dnes víme, že tehdejší shroucení fronty bulharské, které přivodilo prvé příměří, bylo shroucením se strany bulharské vědomě vyvolaným, že bylo samochtěným; tak k vině bulharské, jíž byla světová válka prodloužena, přistupuje i bulharská zásluha, již světová válka byla zkrácena; vina jest zapsána na úctě králově, zásluha na úctě národa.
Neuillyský mír pociťován byl v bulharské veřejnosti jako tvrdý a těžký. Především po stránce územní; bulharské územní zisky z balkánské války se mírem tím ztratily. Nejvážnější věcí bylo, že Bulharsko bylo zbaveno Thracie a rovněž k přístupu k otevřenému moři. Přejíce smíru mezi Bulharskem a Jugoslávií a jsouce přesvědčeni, že k němu dojde neúprosnou logikou poměrů samotných, pokládáme tuto ztrátu za společnou ztrátu obou států, tím spíše, že vlastně ani Jugoslávii nedostalo se řádného přístupu k moři; a usuzování to možno rozšířiti a mluviti o ztrátě Slovanstva vůbec. Zdá-li se nám, že Jugoslavie nebyla za svá vítězství plně odměněna, zdá se nám stejně, že Bulharsko bylo za svá provinění příliš potrestáno.
Pod tíhou těžkosti míru Bulharsko oddávalo se některým nadějím, jmenovitě naději, že západní Thracie, jejíž konečný osud vyhradily čelné mocnosti svému rozhodnutí, stane se aspoň autonomním územím pod ochranou Společnosti národů nebo některé velmoci; skutečnost sama vypadla naproti naději této i naproti nadějím ostatním jinak, i uvědomilo, si Bulharsko, že mu nezbývá, nežli přizpůsobiti se míru neuillyskému v plné víře ve své vlastní síly a v plné důvěře v novou budoucnost národa. A jakmile u sebe došlo k takovému duševnímu stavu, jakmile dovedlo nalézti i pro svou politiku zahraniční novou orientaci, pak mohlo se již klidně přihlásiti o přijetí do Společnosti národů a mohlo také Činiti si nárok na úpravu svého poměru k Jugoslávii a také svého poměru k Malé Dohodě.
Zahraniční výbor, uvažovav o míru bulharském i takto politicky, navrhuje poslanecké sněmovně, aby stejně, jako byl učinil již senát, schválila tyto návrhy:
Poslanecká sněmovna Národního shromáždění se usnáší:
1. Mírová smlouva mezi mocnostmi spojenými a sdruženými na straně jedné a Bulharskem na straně druhé ze dne 27. listopadu 1919 v Neuilly sur Seine podepsaná se schvaluje.
2. Vládě se ukládá, aby smlouvu tuto, jakmile bude podepsána presidentem republiky, dala ihned prohlásiti ve Sbírce zákonů a nařízení státu československého.
3. Ministru zahraničních záležitostí se ukládá, aby v dohodě se všemi zúčastněnými ministry učinil další opatření, jichž je třeba ku provedení této smlouvy.
Přijetím těchto návrhů bude zároveň ústavně vyřízena i zpráva senátu o jeho usnesení ze dne 22. prosince 1920 a mír Neuillyský schválen oběma sněmovnami Národního shromáždění.
V Praze dne 21. ledna 1921.
Místopředseda:
Dr. P. Blaho v. r.
Zpravodaj: