Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

I. volební období.

2. zasedání.

1322.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne .................................................. 1921

o další podpoře stavebního ruchu.

Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Podle zákona ze dne 23. května 1919, čís. 281 Sb. z. a n., lze podporovati stavby domů s malými byty zahájené v roce 1921 obcemi, okresy, obecně prospěšnými stavebními sdruženími nebo jinými osobami právnickými nebo fysickými.

Stejným způsobem jako novostavby mohou býti podporovány také přístavby a nástavby obytných domů.

§ 2.

Na podporu podle § 1 povoluje se na rok 1921 částka 50,000.000 Kč.

Částku, kterou jest podle § 2 zákona ze dne 23. května 1919, čís. 281 Sb. z. a n., zařaditi do rozpočtu budoucích let, jest přiměřeně zvýšiti.

§ 3.

Na stavby domů s malými byty, podnikané v roce 1921 obcemi, okresy neb obecně prospěšnými stavebními sdruženími, a na přístavby a nástavby domů, podnikané v roce 1921 i jinými osobami, může býti udělena podle míry výtěžku losové státní půjčky podle zákona ze dne .................................................... 1921, čís ........................................ Sb. z. a n., podpora ve způsobě přímé zápůjčky.

§ 4.

Nařízením budou ustanoveny bližší podmínky státní podpory podle §§ 1 a 3, zejména jakou část stavebního nákladu musí uhraditi stavebník ze svého, do jaké výše může býti převzata záruka za úvěr stavební a hypotekární, do jaké výše může býti poskytnut příspěvek k úhradě úroků a úmoru, a do jaké výše a za jakých podmínek mohou býti poskytnuty přímé zápůjčky.

§ 5.

Osobní a věcný náklad spojený s prováděním tohoto zákona hradí se z úvěrů podle §§ 2 a 3 tohoto zákona.

§ 6.

Zákon ze dne 30. března 1920, čís. 219 Sb. z. a n., o podpoře soukromého stavebního podnikání se zrušuje.

§ 7.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

§ 8.

Ministrům sociální péče a veřejných prací se ukládá, aby zákon tento v dohodě s ministrem financí provedli.

Důvodová zpráva.

Stavební náklady domů po válce stavěných jsou tak velké, že dosažitelný výnos z nich nezaručuje stavebníkovi přeměřené zúrokování kapitálu do domu investovaného ani úhradu skutečných výloh spojených s užíváním, správou a udržováním domu, které jsou po válce také mnohokráte větší, než byly dříve. To jest hlavní příčinou, proč nejen soukromé stavební podnikání, které v dobách předválečných z největší částí uspokojovalo bytovou potřebu, ale i stavební podnikání obcí a stavebních družstev, nazývané obecně prospěšným stavebním podnikáním, nemůže se — bez podpory z veřejných prostředků — vůbec rozvinouti, nejen u nás, ale i v cizině. Proto se v každém státě uznává potřeba stavbu nových domů podporovati v takové míře, aby podpora hradila část nákladů, která nemůže býti uhrazena výnosem domu.

Zajímavé jest sledovati, jak některé cizí státy, kde bytová nouze není menší, podporují stavební ruch.

V Rakousku byl krátce po převratu povolen úvěr celkem 13,000.000 K na zřízení bytů z nouze. Stát nesl sám celý náklad; jen šlo-li o dokončení rozestavěných staveb, měla obec hraditi původně rozpočtený náklad na dokončení stavby, kdežto vetší náklad v důsledku zdražení stavby nesl stát. Úvěr ten byl ovšem brzy vyčerpán.

V Německu byl ku podpoře staveb nových domů povolen usnesením spolkové rady již ze dne 31. října 1918 narok 1919 z říšských prostředků úvěr 600 milionů marek s podmínkou, že spolkové státy a obce poskytnou buď stejným dílem dohromady nebo v poměru, který ustanoví spolkové vlády, dalších 600 milionů marek. Z tohoto úvěru poskytovaly se podpory obcím, obecně prospěšným stavebním sdružením i soukromým stavebníkům ve výši rozdílu mezi skutečným nákladem nového domu a pravděpodobným budoucím nákladem stejného domu nebo rozdílu mezi skutečným nákladem nového domu a jeho pravděpodobnou trvalou výnosovou hodnotou. V praxi obnášela podpora celou částku, o kterou rozpočtený skutečný náklad nového domu byl větší, než mírový náklad stejného domu zvětšený o 30%. Příspěvek obcí byl ve skutečnosti zcela nepatrný, takže podpora udílela se z největší části jen z prostředků říšských a spolkových států. Tomuto způsobu podpory se vytýkalo, že dané podpory jsou pro stát ztraceným kapitálem, a že vyměřování podpory podle rozpočteného nákladu jest v každém směru nedostatečné; rozhodné že nedosahuje účele, aby stavba byla zlaciněna.

Pro rok 1920 stanovila říšská rada usnesením ze dne 10. ledna 1920 nové zásady, podle kterých mohou na podporu staveb nových bytů býti poskytovány zápůjčky z prostředků říšských. Zápůjčky mohou býti poskytovány jen obcím nebo svazům obcí. Na stavbu bytů stavebním sdružením nebo soukromým podnikatelem zápůjčky se zásadně neposkytují. Jen na byty, jež zřizují zaměstnavatelé při svých podnicích zemědělských, lze výjimečně zápůjčky poskytnouti, není-li smlouva nájemní závislá na smlouvě pracovní. Zápůjčky poskytují se jen s podmínkou, že k zápůjčce přispějí také obce (nebo svazy obcí) a to alespoň 1/3. Také zaměstnavatelé, pro jichž zaměstnance byty jsou především určeny, mohou býti v mezích možnosti přidržení k příspěvkům k zápůjčce. Výše zápůjčky se určuje podle jednotných sazeb, stanovených podle plošné výměry obytných místnosti, která nemá převyšovati 70 m², u bytů. ryze venkovských pak 40 m²; jen výjimečně může býti připuštěna výměra nejvýše 80 m², jde-li o rodiny zvláště četné. Na 1 m² obytné plochy poskytuje se zápůjčka od 165 až do 180 marek podle toho, o jakou obec a o jaký dům jde. Zápůjčka zajistí se hypotekárně a musí býti splacena, nedostojí-li stavebník převzatým závazkům. Nájemné stanoví obec a každých pět let je přezkouší, po případě stanoví znovu. 20 let po poskytnutí zápůjčky vyšetří se konečná hodnota stavby. Je-li tato hodnota menší skutečného nákladu, jest rozdíl příspěvkem k nákladu, který se v knihách pozemkových vymaže. Tento příspěvek postihuje především kvótu říšskou. Zbytek zápůjčky zúročí se 4% a umoří se 1%. K tomuto účelu bylo na rok 1920 povoleno 500 milionů marek.

Francie. Z poválečného bytového zákonodárství francouzského k podpoře stavebního ruchu jest první zákon z 31. března 1919. Stát slibuje jím obcím, bytovým úřadům a ostatním právnickým osobám, zabývajícím se stavbou laciných a zdravých bytů, ale jen pro rodiny s více nežli 3 dětmi mladšími 16 let, přímou podporu ve způsobu subvence jednou pro vždy do výše 1/3 skutečného nákladu. Na podporu podle tohoto zákona bylo v roce 1919 věnováno 10 milionů franků.

Zákonem ze dne 21. října 1919 dán vládě francouzské k/disposici úvěr 200 milionů fr. k podpore stavebního ruchu podle zákona z 10. dubna 1909. Tento posléz zmíněný zákon umožňuje jednotlivci nabýti pozemku nejvýš 1 ha. velikého nebo rodinného domku do soukromého vlastnictví, přinášeje do bytového zákonodárství francouzského poprvé finanční pomoc státu. Pomoc záleží v tom, že stát poskytuje z prostředků starobního pojištění 2% zúročitelné zálohy zvláštním k tomu cíli zřízeným ústavům, z něhož tyto ústavy dávají hypotekární zápůjčku buď přímo jednotlivcům na úrok 3 1/2%, nebo společnostem, zabývajícím se stavbou laciných a zdravých bytů, na úrok 3%, 2% nebo 2 1/4% podle toho, o jakou společnost jde. Podmínky dosažení tohoto úvěru na získání pozemku neb domku do vlastnictví jsou, že jednotlivec sám má na úsporách ušetřeno aspoň 1/5 skutečného nákladu, a že k zajištění úvěru uzavřeno životní pojištění.

Zákonem z 24. října 1919 bylo učiněno dále opatření, aby ve smyslu zákona francouzského z 12. dubna 1906 byl k podpoře staveb zdravých a laciných bytů dán bytovým úřadům a společnostem zabývajícím se stavbou takových bytů, úvěr do výše 80.0 mil. fr. hlavně z prostředků spořitelen. Zápůjčky z tohoto úvěru zúrokují se 2%, jde-li o stavby rodinných domků, a 2 1/2%, jde-li o zřizování nájemních bytů. Diferenci úrokovou oproti průměrné míře. úrokové 7, předešlého roku nese stát sám ze svého. Podle zákona ze 24. října 1919 bylo možno povoliti také zálohy na domy, s jichž stavbou bylo započato před 1. srpnem 1914, ale které nebyly ve válce dostavěny.

Anglie. Bytový zákon z července 1919 obsahuje netoliko úplnou kodifikaci předválečného zákonodárství o dělnických bytech, ale prohlašuje současně zákonnou povinností obcí starati se o dostatečný počet dělnických, bytů, rozšiřuje dosavadní práva obcí, aby jim splnění této povinnosti pokud možno usnadnil a urychlil, a slibuje nad to jim a obecně prospěšným společnostem finanční pomoc z prostředků státních. Státní podpora podle tohoto zákona záleží jednak v ročním příspěvku k úhradě ročních výloh s domem spojených, jednak ve státních zápůjčkách, jejichž podmínky jsou rozličné podle toho, jde-li o stavbu obcí neb o stavbu společností.

U obcí přispívá stát k úhradě ročních výloh s domem spojených každoročně až clo roku 1927 částkou, o kterou jsou roční výlohy větší než výnos nájemného a vlastní příspěvky obce. Nájemné má býti tak, vyměřeno, aby pokud možno stačilo k úhradě 2/3 skutečného nákladu na dům. Vlastní příspěvky obce obnášejí pak ročně pouze výnos 1 penny na 1 libru šterlinků obecních dávek. Podle toho nese stát do roku 1927 téměř sám celou roční ztrátu s domem spojenou, neboť vlastní příspěvky obce jsou velmi nepatrné. Peníz na stavbu má si každá obec opatřiti sama. Dostane-li státní zápůjčku, musí z ní platiti plný běžný úrok, nyní 6%. Zápůjčka může býti dána až do výše 50% skutečného nákladu a musí býti v 50 letech splacena.

U obecně prospěšných společností poskytuje stát podle tohoto zákona: až do roku 1927 roční příspěvek ve výši 30% ročních výloh spojených se zúrokováním a umořováním celého kapitálu do domu investovaného. Obecně prospěšným společnostem může býti dána státní zápůjčka až do výše % celého nákladu, taktéž na plný běžný úrok. Půjčka musí býti v 50 letech splacena.

Obmezení podpory na dobu do roku 1927 má důvod svůj v tom, že podle předpokladu anglické vlády nastanou do té doby normální poměry ve stavebnictví, a že bude toho roku možno, odhadem stanoviti skutečnou cenu všech domů postavených s podporou státní a znovu vyměřiti nájemné tak, aby stačilo k úhradě nákladů ve výši skutečné ceny domu.

V anglickém rozpočtu byla na podporu podle tohoto zákona na rok 1919 zařaděna částka 15 milionů liber šterlinků. Tento zákon však, aspoň pokud jde o obce, nesplnil nadějí do něho kladených. Anglické obce bály se staveb, nevědouce, co bude po roce 1927, jmenovitě zda a Jak velkou poskytne stát podporu po tomto roce. Anglická vláda marně snažila se rozptýliti tyto obavy prohlášením, že přirozeně bude podporovati nové stavby i po roce 1927. Obce nevidouce prohlášení to odůvodněným v zákoně, přece nestavěly. Další překážkou rozvinutí stavebního ruchu bylo, že anglické obce neuměly si opatřiti potřebný hypotekární úvěr.

Tyto skutečnosti a hlasy z veřejnosti, že vybudování potřebného počtu bytů lze se nadíti pouze a jedině od soukromých podnikatelů, vedly k tomu, že ještě v prosinci 1919 byl vydán nový zákon na podporu stavebního ruchu, ale bytový zákon z července 1919 ponechán v platnosti.

Tento nový zákon upravuje státní podpora pro stavby dělnických domů, ať jsou podniknuty kýmkoliv, a dále pro stavby podnikané obecně prospěšnými společnostmi. Zásadou nového zákona jest, že podporuje pouze stavby rodinných domků o 1 bytě nejvýš se 4 ložnicemi. Státní podpora těchto staveb záleží v tom, že stát přispívá jednou pro vždy k částečné úhradě nákladu, spojeného s postavením domu. Tento příspěvek obnášel původně 130, 150 neb 160 liber šterlinků pro rodinný domek podle toho, kolik ložnic byt má.

Státní podpora obecně prospěšných společností podle tohoto nového zákona rozšířena jest oproti zákonu z července 1919 potud, že lze půjčku obdržeti do 3/4 celkového skutečného nákladu, a že roční příspěvek na zúrokování a umořování zápůjček obnáší v letech až do 1927 50% těchto výloh a v letech následujících 30%.

Do rozpočtu na rok 1920 byla pro účely tohoto zákona zařaděna také částka 15 milionů liber šterlinků. V anglické veřejnosti zvláště z kruhů stavitelů bylo ihned po vydání tohoto zákona poukazováno na to, že ani tento příspěvek vzhledem k stále stoupajícímu nákladu nestačí. Anglická vláda povolila pak zvýšení příspěvku pro stavby započaté po 1. dubnu 1920 o 100 liber šterlinků a pro stavby dříve započaté o 50 liber šterlinků.

Nedostatek kapitálů ke stavbě potřebných znemožnil anglickým obcím, jak bylo zmíněno, téměř veškeré stavební podnikání v roce 1919. Vláda poukazujíc na finanční prostředky státu prohlásila, že není s to, aby vedle státní podpoří mohla opatřiti také ostatní kapitály, nutné ke stavbě. Anglická vláda vycházejíc ze soudu, že obce jsou spíše s to než sám stát opatřiti si úvěr, pojala již do bytového zákona z prosince 1919 Ustanovení, podle kterého může ministr zdravotnictví, do jehož oboru přísluší v Anglii bytová péče, zmocniti obce, aby vypsaly bytovou půjčku. Za tuto půjčku ručí obec netoliko celým jměním, ale také všemi svými důchody. Půjčka jest 6% zúročitelná; se schválením ministerstva financí může k žádosti obce býti zúrokována i nižším procentem. Úrok jest splatný ve 2 pololetních lhůtách, nebo podle vůle majitele půjčky jen 1. března každého roku. Jednotlivé úpisy znějí na 5, 10, 20, 50, 100 a násobky 100 liber šterlinků, a může se jich tudíž zúčastniti i malý střadatel. Kurs jejich jest al pari. Doba splatnosti jest stanovena podle vůle upisovatelovy, nejméně však na 5 roku. Úpisy jsou prosté daně z příjmů, nemá-li jich jednotlivec více než na 100 liber šterlinků. Celkový obnos půjčky má býti roven celkovému nákladu na postavení potřebného počtu domů v obci. Tato bytová půjčka setkala se v mnohých obcích zvláště tam, kde se rozvinula náležitá propagace a závodil místní patriotismus, se značným úspěchem.

Dalších prostředků získal stavební ruch opatřením vlády anglické, podle kterého od 1. října 1920 polovice výnosu národních úsporných listů (National savings certificates) v určité obci prodaných možno k žádosti obce užíti k poskytnutí zápůjček na domy v obcí se státní podporou stavěné. Hledíc k odbytu těchto úsporných listů v Anglii velmi populárních, protože majitel jejich může je beze všech formalit kdykoli lehce zciziti, počítá anglická vláda, že by mohla pro stavební ruch získati v celé zemi týdně částku kol 3/4 milionu liber šterlinků.

Ve Švédsku byla od roku 1917 podporována stavba nových domů tím způsobem, že k úhradě jedné třetiny celého nákladu přispívá stát dvěma devítinami a obec jednou devítinou. Roku 1920 podala vláda návrh zákona, podle kterého stát zaručuje placení úroků za dluhy na domě váznoucí v maximální výši jedné polovice celého nákladu po prvých deset roků. Kapitál ke stavbě potřebný poskytuje stát sám ze státního bytového fondu. Po vypršení deseti let ručí obec. sama za placení úroků z celého dluhu. Dosavadní podpora ve formě kapitálového příspěvku byla tudíž také nahrazena podporou ve formě příspěvku k annuitám. Jenom výminečně, když výnosnost domu jest zajištěna, má stavebník na vůli místo annuitního příspěvku žádati za kapitálový příspěvek ve výši kapitalisovaných annuitních příspěvků za prvých deset roků.

Z jiných států nemá vláda spolehlivých zpráv o soustavnějším státním podporování stavebního ruchu.

Podle toho poskytuje se státní podpora ve formě kapitálového příspěvku, na kterém spočívá také náš zákon o podpoře soukromého stavebního ruchu ze dne 30. března 1920, čís. 219 Sb. z. a n., v Rakousku, Německu, vě Francii podle zákona, že dne 31 března 1919, v Anglii podle zákona z prosince 1919 a ve Švédsku podle zákona z roku 1917.

Podpora ve formě příspěvku k annuitám, kterou má náš zákon o podpoře stavebního ruchu z 23. května 1919, čís. 281 Sb. z. a n., poskytuje se v Anglii podle zákona z července 1919, ve Francii podle zákona ze dne 24. října 1919 a ve Švédsku podle zákona z roku 1920. V posléz citovaném francouzském zákoně, podle kterého stát sprostředkuje nízce zúročitelné půjčky a sám nese diferenci úrokovou, možno do jisté míry spatřovati šťastnou kombinaci obou principů.

K posouzení obou principů státní podpory možno všeobecně říci: Státní podpora ve formě kapitálového příspěvku zbavuje stavebníka starosti opatřiti si celý kapitál do stavby potřebný; stát sám musí opatřiti největší jeho část. Při státní podpoře ve formě příspěvků k annuitám musí si stavebník sám opatřiti celý kapitál úvěrem, pokud neinvestuje do stavby vlastní kapitál.

Státní podpora ve formě kapitálového příspěvku zatěžuje finance státní celým příspěvkem najednou v jediném roce, ve formě příspěvku k annuitám jen příspěvkem rozvrženým na celou dobu úmoru kapitálu krytého státní podporou. Státu mladému, ale schopnému finančního vývoje, sluší tedy spíše statní podpora spočívající na principu příspěvku k annuitám, ač-li ovšem jest stavebník s to, opatřiti si sám potřebný úvěr.

Další přednost státní podpory ve formě příspěvku k annuitám spočívá v tom, že nikterak neprejudikuje budoucí úpravě věci. Tento způsob sám v sobě nese možnost, aby povznese-li se úroveň nájemného tak, že by krylo buď celý náklad do domu investovaný, nebo aspoň část nákladu krytého příspěvkem státu, zmenšovala by se podle toho nebo docela přestala státní podpora. Právě z tohoto důvodu jest nejméně vhodnou forma státní podpory ve formě kapitálového příspěvku a fonds perdu, nepřihlíží-li k možnosti, že stavební náklad podporou hrazený se v budoucnosti třebas jen částečně zúrokuje a umoří.

Také u nás bylo hned po převratu jasno, že bez veřejné pomoci nemůže se rozvinouti stavební ruch. 2 tohoto poznání vznikl zákon ze dne 23. května 1919, čís. 281 Sb. z. a n., kterým byla povolena částka 5.000.000 Kč na podporu staveb domů s malými byty, zahájených roka 1919 obcemi, okresy nebo stavebními sdruženími obecně prospěšnými, v té formě, že se stát zaručí peněžním ústavům za placení úroků a úmoru z hypotekárních zápůjček, navazuje se z vlastních prostředků hraditi rozdíl mezi částkou takto potřebnou a výnosem domu.

Jak z vylíčeného vidno, spočívá tento náš zákon na stejném principu jako anglicky zákon z července 1919.

Ačkoliv z počátku jevil se jen u stavebních družstev zájem o poskytování této státní záruky, došlo ministerstva sociální péče — zejména po červnových volbách do obecních zastupitelstev — takové množství z. žádostí o státní záruku, že vláda byla. nucena vyžádati k stejnému účelu pro rok 1919 a 1920 další úvěr ve výši 25,000.000 Kč. Tento úvěr byl poskytnut zákonem ze dne 6. února 1920, čís. 92 Sb. z. a n.

Na základě úvěrů takto povolených přislíbilo ministerstvo sociální péče do 31. prosince 1920 jménem státu podporu pro stavby s úhrnným rozpočteným nákladem okrouhle 748 milionů Kč. Tato podpora jest sice přislíbena závazné, ale ovšem s předpokladem, že se stavbou bude či bylo v roce 1919 nebo 1920 započato.

Úvěr 30 mil. korun měl, jak jest uvedeno ve zprávě sociálně-politického výboru o vládní osnově zákona, kterým tento úvěr povolen (tisk č. 2282 z roku 1920) stačiti na podporu staveb v úhrnem nákladu 670,000.000 Kč. Podle toho byl by úvěr ten přislíbenými podporami již překročen kdyby všechny stavby, na které byla podpora přislíbena, byly provedeny. Tomu ovšem, jak z následujících statistických dat bude vidno, daleko tak není. Přesných dát o výši nákladu prováděných staveb nelze uvésti, dokud není provedena konečná kolaudace dokončených staveb, dá se však očekávati, že částka 670,000.000 Kč nebude překročena. Ovšem, že v následujících letech na tyto stavby, i kdyby jejich staveb ní náklad zůstal pod 670,000.000 Kč, sotva stačí úvěr 30,000.000 Kč ročně, vzhledem k tomu, že stále stoupá a patrné bude ještě dále stoupati úroková míra ze zaručených zápůjček, a tím i břemeno státní vyplývající z převzatých záruk.

O rozvoji stavebního ruchu, umožněného těmito zárukami, podávají přehled následující tabulky na str. 7.—14.:

Čísla obsažená v tabulce 1a) a 1b) o projektech, kterým byla státní podpora již přislíbena, a v tabulce 2. o hotových projektech, které se o podporu ucházejí, jisté svědčí o tom, že zákon ze dne 23. května 1919, č. 281 Sb. z. a n., skutečně podnítil a oživil stavební podnikání obcí a stavebních družstev.

Ze srovnání tabulky 1 a) s konečným výsledkem tabulky 4. jest patrno, že z projektovaných celkem 15.152 bytu. pro které byla státní podpora závazně přislíbena, bylo do konce roku 1920 skutečně započato se stavbou jen 7926 bytu, t. j. 52,3% všech bytů. Příčiny tohoto zjevu dlužno hledati především v nemožnosti opatři i si hypotékami a stavební úvěr, stačící k úhradě nákladů namnoze oproti původnímu rozpočtu značně zvýšených, zvláště při stavbách z r. 1920.

Tabulka 3. a 4. poskytuje obraz o skutečném rozvoji Stavebního ruchu v r. 1919 a 1920. Podle toho. bylo z celkového počtu 7926 bytů započato v roce 1919 se stavbou 3638 bytů, t. j. 45,9%, a v roce 1920 se stavbou 4288 bytů, t. j 54 1% všech v obou letech započatých staveb bytů. V roce 1920 bylo tudíž započato se stavbou asi o 1/6 bytů více než v předchozím roce, ač překážky, stavící se v cestu stavebnímu podnikání, byly v roce 1920 nepoměrně větší než v roce 1919.

Tabulky 5. a 6 podávají obraz o dokončených stavbách.

Ze srovnání tabulky 3. a 5. plyne, že z poctu bytů v roce 1919 započatých bylo téhož roku dokončeno jen 6% počet bytů v roce 1920 dokončený obnáší pak jen 40% všech v roce 1919 a 1920 započatých staveb.

Ze srovnání tabulky 3. a 6. patrno, že v roce 1920 nebyly ještě dokončeny ani stavby všech těch bytů, které v roce 1919 byly započaty. Tento zjev jest zvláště příznačný pro naše poměry stavební, ukazuje, že stavby jen velmi pomalu pokračují Příčiny toho zjevu sluší především hledati v nouzi o stavební materiál, zvláště pak o stavební dříví, která téměř každou stavbu zdražovala, a částečně také v obtížích spojených s opatřováním peněz na výplaty.

Ze statistických dat v následujících tabulkách uvedených a ze skutečnosti, že celý úvěr dohromady 30 mil. Kč dosavadními zákony o podpoře stavebního ruchu povolený jest vyčerpán, možno jistě usuzovati, že zákon ze dne 23. května 1919, č. 281 Sb. z. a n., vyhovuje praktické potřebě, a že zásady jeho provádění jsou správné.

Ministerstvo sociální péče, poskytujíc podle tohoto zákona podporu, řídilo se hlavně následujícími zásadami, jež nebyly sice dosud veřejně publikovány, ale byly

Tabulka 1a.

Přislíbené podpory

do dne 31. prosince 1920.

Tabulka 1b.

Podmínečně přislíbené podpory.

z nových úvěrů povolených ústavně na role 1921

dle stavu ze dne 31. prosince 1920.