v daném případě se žadateli sdělovány. Stavebník, obec či družstvo, musí sám ze svého nésti určitou část celkového nákladu na pozemek a stavbu domu. Jde-li o nájemní dům, žádáno bylo zprvu, aby stavebník uhradil ze svého jmění 10% výnosové hodnoty domu. Poněvadž však stanovení této hodnoty předem setkávalo se s obtížemi, žádá se nyní, aby stavebník nájemních domů hradil ze svého jmění alespoň 5% skutečných nákladů spojených se stavbou domu. Nájemné schvaluje ministerstvo sociální péče, a sice má bytí v nájemním domě aspoň o 50% vyšší, než jest nájemné z bytů stejné velikosti a jakosti ve starých domech v obci.
Zásady, podle kterých se podporuje stavba rodinných domků, jsou tyto:
1. Čekatel rodinného domku, t. j. osoba, pro kterou obec nebo družstvo dům chce postaviti, musí složiti ještě před stavbou hotové zálohu 10% skutečného celkového nákladu na pozemek a na stavbu. Přesná výše této zálohy ustanoví se až po dokončení stavby na základě konečného zúčtování celkového nákladu domu. Tato záloha se čekateli nezúrokuje, a nebudou ani úroky z ní započítávati se mezi roční výlohy s domem spojené, čekatel má na vůli, složiti i větší zálohu Záloha větší než 10%, pokud přesahuje 10% celkového nákladu, se zúročí.
2. Čekatel musí mimo tuto zálohu ze svého domu dotud, dokud se dům nepřevede do jeho soukromého vlastnictví, platiti nájemné, jehož výši ustanoví ministerstvo sociální péče slyšíc obec nebo družstvo. Při stanovení nájemného bude přihlíženo k nájemnému v místě obvyklému z domu či bytu stejné jakosti a polohy, musí však býti stanoveno takovou částkou, která by stačila k zúrokování a umořování aspoň 20% skutečného celkového nákladu. Částky, o kterou by čekatel ročně více platil, než činí ustanovené nájemné, užije se k umoření dluhů na domě váznoucích a zúčtuje se mu k dobru při převodu domu do jeho soukromého vlastnictví.
3. čekatel musí sám platiti z domu a pozemku k domu připsaného předepsané dané a přirážky a jiné veřejné dávky, dále prémii za požární pojištění, jehož výši ustanoví ministerstvo sociální péče, a všechny jiné jakékoliv výlohy a platy s užíváním domu a jeho správou spojené a musí sám na svůj náklad dům udržovati v dobrém stavu.
4. Převod rodinného domku do soukromého vlastnictví čekatele je vázán na souhlas ministerstva sociál. péče. Rodinné domky bude však možno převáděti do soukromého vlastnictví teprve potom, až poměry na stavebním trhu se zase ustálí, a bude vidno, že dalšího zlevnění staveb nelze očekávati. Kupní cenu ustanoví ministerstvo sociální péče vyslechnouc družstvo neb obec na základě odhadu ceny domu v době převodu. Na žádost ministerstva sociální péče jest povinen čekatel dum za cenu ministerstvem stanovenou převzíti do soukromého vlastnictví. Kdyby se bez vážných důvodů zdráhal tak učiniti, je družstvo neb obec na žádost ministerstva sociální péče povinna, dům za cenu ministerstvem stanovenou, se svolením ministerstva případně i pod tuto cenu: prodati. Čekatel ručí zálohou před početím stavby složenou za částku, o kterou by docílená cena byla menší než trhová cena ministerstvem stanovená.
Stavebník musí sám opatřiti si celý potřebný hypotekární úvěr a to do prvého poradí v mezích sirotčí jistoty podle občanského zákona. Za úvěr, kterého jest ke krytí nákladu na dům nad to zapotřebí, a za stavební úvěr, pokud se vyplácí po dobu stavby, přebírá se státní záruka podle zákona ze dne 23. května 1919, č. 281 Sb. z. a n.
Opatření úvěru nepotkávalo se — nehledíc na Slovensko, kde, jak již bylo zmíněno, ústavů poskytujících hypotekární úvěr vůbec není — v roce 1919 s obtížemi.
Za to však v roce 1920 bylo opatřování úvěru čím dále tím obtížnější. Během roku 1920 stále pokračující stoupání stavebního nákladu, hlavně v důsledku opětovného zvýšení mezd dělnických, mělo v zápětí, že i ta družstva, která měla při započetí stavby zabezpečený celý potřebný úvěr ke krytí rozpočtového stavebního nákladu, byla nucena hledati další úvěr, potřebný ku krytí skutečného zvýšeného nákladu. Obtíže, které se tu stavěly družstvům a obcím v cestu, vedly zhusta k tomu, že obce a družstva musila stavbu zdržovati, ba mnohdy i docela zastaviti.
Tyto zkušenosti vedou k poznání, že s dosavadním způsobem podporování staveb obytných domů podle zákona ze dne 23. května 1919, č. 281 Sb. z. a n., lze ovšem i nadále vystačiti tam, kde stavebník jest s to, aby opatřil si ještě potřebný hypotekární a stavební úvěr, že však všude tam, kde prameny úvěru jsou již vyschlé, nebo kde jich, jako na Slovensku, vůbec není, nutno pomýšleti na podporu stavebního ruchu vě formě kapitálového příspěvku, poskytovaného ovšem nikoliv a fonds perdu, nýbrž ve způsobu přímých a za určitých podmínek alespoň částečná splatitelných zápůjček.
O výhodách a nevýhodách státní podpory ve formě kapitálového příspěvku byla již nahoře řeč. Na tomto způsobu podpory spočívá, jak také již bylo zmíněno, nás zákon ze dne 30. března 1920, č. 219 Sb. z. a n., o podpoře soukromého stavebního podnikání. Podle tohoto zákona byla věnovaná částka 250 milionů Kč na udílení 40% subvencí a fonds perdu na stavbu domu alespoň o čtyřech nájemních bytech, s jejichž stavbou po vyhlášení zákona bude započato, a které budou nejdéle do konce roku 1921 dokončeny. Nehledíc k tomu, že takovým stavbám domů v roce 1920 a 1921 zahájeným a dokončeným poskytuje se podle zákona ze dne 30. března 1920, č. 209 Sb. z. a n., ještě úplné osvobození od domovní daně a všech přirážek na dobu 20 let a trvalé snížení břemene daňového a přirážkového o 1/5 na celou další dobu trvání domu, neprojevil zákon o podpoře soukromého stavebního podnikání vůbec praktických účinků. O podporu podle tohoto zákona se počaly ucházeti hlavně veliké průmyslové podniky teprve od té doby, kdy do veřejnosti pronikly zprávy o chystané osnově zákona, ukládající průmyslovým podnikům povinnost, stavěti byty pro své zaměstnance. Zájemníci, zvl. z kruhů stavitelů, tvrdí, že podpora ve výši 40% rozpočtového stavebního nákladu při nevyhnutelně nutném překročení rozpočtu během stavby je příliš malou, aby mohla vznítiti soukromé stavební podnikání. Zájemníci si dále stěžují na to, že řízení o žádostech za podporu podle tohoto zákona, upravené nařízením ze dne 4. června 1920, č. 381 Sb. z. a n., způsobuje příliš veliký průtah ve vyřízení žádostí a tím zvyšuje nebezpečí ještě většího překročení rozpočtu během stavby. Příčiny toho, že zákon selhal, dlužno v pravdě hledati v prvé řadě v nemožnosti, opatřiti si úvěrem tu část skutečného stavebního nákladu, která 40% subvencí rozpočteného nákladu není kryta, a pak v nedůvěře stavebníků, že dům i se 40%ní subvencí postavený přinese přiměřené zúročení investovaného kapitálu.
Zajímavo jest, že jak u ministerstva veřejných prací tak u ministerstva sociální péče došel velký počet žádostí od jednotlivců, ucházejících se o podporu podle tohoto zákona pro stavbu, rodinných domků, namnoze o jednom bytě, pro ukojení vlastní bytové potřeby. Tento zjev sám ukazuje k tomu, že by 40%ní státní podpora byla s to, aby podnítila stavbu rodinných domků podnikanou jednotlivci. Vskutku také jednotlivec, stavějící si rodinný domek pro vlastní potřebu, spíše bude s to, aby náklad podporou nekrytý uhradil buď vlastními úsporami nebo výpůjčkou, vyžadující podle povahy věci jen menšího kapitálu.
Vláda nemohla se však přes to odhodlati zákon ze dne 30. března 1920, č. 219. Sb. z. a n., tak novelovati, aby podle něho bylo možno stavěti také rodinné domky o jednom nebo dvou bytech, jak k tomu směřuje také návrh poslanců Jana Černého, Františka Biňovce, Jana Prokeše a soudr. na změnu zákona ze dne 30. března 1920, č. 219 Sb. z. a n., o podpoře soukromého stavebního podnikání (tisk čís. 1033 z 1920). Finanční situace státu nepřipouští takovýto způsob podpory soukromého stavebního podnikání. Vláda však navrhuje, aby soukromé stavební podnikání bylo podporováno přebíráním státních záruk za zápůjčky v domech investované, očekávajíc, že tím způsobem podnítí zvláště stavbu rodinných domků pro vlastní potřebu stavebníkovu. Důvody, svědčící proti podporování soukromého stavebního podnikání ve formě kapitálových příspěvků a fonds perdu, byly již nahoře uvedeny. Hlavním důvodem však pro vládu je ta skutečnost, že za nynějších poměru nelze opatřiti miliardové úvěry, kterých by při tomto způsobu státní podpory bylo ihned třeba, měla-li by býti bytová nouze stavební činností znatelněji aspoň zmírněna. Za nynějších hospodářských poměru, jak se v našem státě vyvinuly, lze úvěr pro stavební podnikání čerpati jen z těchto pramenů: z úspor obyvatelstva uložených u ústavů, zabývajících se hypotekárním a stavebním úvěrem, z peněz obyvatelstvem thesaurovaných a konečně ze zahraničních úvěrových operací.
Všechny tyto prameny za nynějších poměrů neslibují tak vydatné příjmy, aby poskytly možnost k udílení podpor ve formě kapitálových příspěvků, ve větším slohu. Vláda vypíše losovou státní půjčku a očekává, že výhody slosovacího plánu způsobí, aby zvláště thesaurované peníze byly uloženy v této půjčce. Celého výnosu půjčky bude užito k podpoře staveb, obytných domů, ovšem způsobem nejhospodárnějším a nejúčelnějším. Proto musí prostředků těch býti užito především k dostavění již rozestavěných staveb obcí a družstev, jejichž stavba vázne pro nemožnost opatřiti si další úvěr u hypotekárních ústavů. Sotva bude také pochybnost o tom, že sluší výnosu půjčky dále spíše užíti k podporování obecně prospěšného stavebního podnikání obcí, okresů a družstev a hlavně pro stavby obytných domů státu samého před podporováním výdělečné soukromé stavební činnosti, třeba sebe více nutné ku zdolání bytové nouze.
Z těchto úvah vyšel návrh nového zákona.
K jednotlivým ustanovením osnovy zákona bylo by uvésti:
K § 1. Oproti dosavadnímu stavu rozšiřuje se podpora podle zákona ze dne 23. května 1919, č. 281 Sb. z. a n., ve dvojím směru. Ve směru subjektivním na osoby fysické a jiné osoby právnické než obce, okresy a obecně prospěšná stavební sdružení; vě směru objektivním na nástavby a přístavby obytných domů.
S rozšířením zákona ze dne 23. května 1919, č. 281 Sb. z. a n., na stavby domů s malými byty podnikané jmenovitě soukromníky, souvisí zrušení zákona ze dne 30. března 1920, č. 219 Sb. z. a n., vyslovené v § 6 osnovy zákona.
Udílení státní podpory na přístavby a nástavby netoliko ve způsobě státních záruk za zápůjčky podle tohoto paragrafu, ale i ve formě přímých zápůjček podle § 3 má důvod svůj v tom, že podle návrhu zákona o stavební povinnosti může býti majiteli domu způsobilého k přístavbě nebo nástavbě uložena povinnost, aby přístavbu nebo nástavbu provedl, poskytne-li mu obec nebo stát nebo prostřednictvím jejich třetí osoba prostředky, aby mohl stavbu provésti bez újmy dosavadní výnosnosti domu. Rozšířením podpory na přístavby a nástavby má býti státu dána možnost, tyto prostředky majiteli domu poskytovati.
K § 2: Vzestup cen, nejistota o výši stavebního nákladu a o výši annuity. nepřipouští spolehlivého odhadu o tom, na kolik bytů tento úvěr asi stačí. Vychází-li se z předpokladu, že stavební náklad zůstane asi šestnáctkráte větší než byl v dobách předválečných, že annuita bude obnášeti 7% a že nájemným nejméně ve dvojnásobné výši nájemného z dob mírových bude lze hraditi mimo výlohy spojené se správou a udržováním domu také část annuity ve výši 1% stavebního nákladu, bylo by státní podporou hraditi, dokud se nájemné nezvýší, ročně část annuity ve výši 6% investovaného kapitálu. Úvěr 50,000.000 Kč by za těchto předpokladů stačil na podporu staveb o úhrnném nákladu okrouhle 830,000.000 Kč, kterým bylo by lze zříditi asi 16.500 obytných místností. Půjde-li dělnická mzda v důsledku zdražování životních potřeb ještě do výše a bude-li míra úroková také dále stoupati, nebude ovšem možno zříditi tolik místností.
K § 3: Znění tohoto ustanovení připouští, aby obcím, okresům a obecně prospěšným stavebním sdružením byly udíleny přímé zápůjčky také na stavby, které byly zahájeny již před rokem 1921, ale s nimiž se uvázlo pro nedostatek úvěru. Na dokončení jejich bude možno podle tohoto paragrafu uděliti přímo zápůjčku.
Z důvodů jmenovaných již u § 1 možno přímou zápůjčku udíleti také na přístavby a nástavby, ať jsou podnikány kýmkoliv.
K § 4: Neustálý pohyb v cenách jak dělnických mezd tak i stavebních hmot, jejichž výrobní náklady jsou z největší části závislé na výši mezd, a s tím související nemožnost kalkulovati s přesnou výší skutečného stavebního nákladu, neustálé stoupání míry úrokové a s tím spojené stoupání ročních nákladů na zúrokování a umořování investovaného kapitálu, vůbec nejistota o výlohách s domem spojených činí nemožno, aby v zákoně samém byla obsažena přesná ustanovení o výši státní podpory. To platí ve zvýšené míře za dnešních poměrů, kdy se teprve jedná o novou kolektivní smlouvu ve stavebních živnostech, v nichž se domáhá dělnictvo podstatného zvýšení svých mezd. Právě ta okolnost, že dosavadní zákony o podpoře stavebního ruchu neobsahovaly pevných předpisů o výši státní podpory, uzpůsobovala zákony ty, že projevily praktické účinky. Vládě musí býti ponechána možnost, aby provádějíc zákony o podpoře stavebního ruchu mohla se přizpůsobiti daným poměrům. Nicméně shledává vláda nejvýš nutným, aby nařízením, které podle potřeby může býti kdykoliv změněno, byly veřejně publikovány zásady, kterými se aspoň dočasně bude říditi při povolování podpory podle tohoto zákona. Nařízení toho jest třeba také proto, aby stavebníci měli jasnou představu o závazcích, jaké na se berou přijímajíce od státu podporu.
Do připravovaného nařízení budou po jaty všechny zásady dosavadního provádění zákona, které se plně osvědčily aspoň u obecně prospěšného stavebního podnikání. Netřeba zajisté zdůrazňovati, že podmínky pro udílení státních podpor nebudou moci býti stejné pro obecně prospěšné stavební podnikání obcí, okresů a stavebních sdružení a pro soukromé stavební podnikání. Je-li zabodne pro obecně prospěšné stavební podnikání stanoviti podmínky, ku příkladu co do účasti vlastního kapitálu mírnější než pro soukromé stavební podnikání, jest zajisté s druhé strany nutno, nezatěžovati soukromé stavební podnikaní podmínkami, které by byly na újmu soukromé podnikavosti. Zvláštní péče musí býti věnována stavbě rodinných domků na uspokojení vlastní bytové potřeby.
Nařízení o provádění zákona musí vyhovovati těmto zásadám:
Státní podpora stavebního ruchu nesmí působiti směrem zdražování stavebního nákladu, naopak musí vyvolati na straně stavebníků snahu po snižování stavebního nákladu;
státní podpora nesmí předbíhati a nijak prejudikovati budoucímu automatickému upravování hospodářských poměrů, jmenovitě výše nájemného v domech starých a v domech nových;
státní podpora musí, šetříc však finančních zájmů státu, umožniti zvláště soukromé stavební podnikání, ale nepřinášeti jednotlivcům bezdůvodné obohacování na účet státu;
na straně nájemců v bytech se státní podporou postavených musí býti vznícen zájem na hospodárném užívání bytů.
Nařízení bude mimo jiné upravovati také řízení o žádostech za podporu k tomu cíli, aby odlehčeno bylo ministerským instancím, u nichž z důvodů ležících v povaze věci musí býti jinak správa a disposice s úvěrem soustředěny.
Ministerstvo sociální péče hodlá v dohodě s ministerstvem veřejných prací po vydání zákona svolati anketu zájemníků o návrhu prováděcího nařízení.
Ve směru formálním se navrhuje, aby osnova byla Národním shromážděním projednána a schválena a za tím účelem přikázána jak v poslanecké sněmovně tak i po přijetí jejím touto sněmovnou v senátě výboru sociálně-politickému a rozpočtovému k podání zprávy ve lhůtě nejkratší.
V Praze dne 13. ledna 1921.
Ministr sociální péče: