Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
1298.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne .................................................... 1921,
upravující starší smlouvy o těžbě dříví.
Národní shromáždění republiky československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1) Majitelé (vlastníci, uživatelé) lesů, kteří jsou zavázáni v hospodářském roce 1920/21 ponechati těžbu dříví, neb přenechati výtěžky jejich za úplatu smluvenou před 1. lednem 1919, mohou ji pro tento hospodářský rok zvýšiti na peníz přiměřený průměru cen, jichž lze docíliti v tomto hospodářském roce za hrubou hmotu dřevní stejného druhu a jakosti v lesích obdobné polohy.
(2) Pokud v den vyhlášení tohoto zákona platiti budou kalkulační ceny stanovené československou komisí dřevařskou, budiž přiměřenost posuzována podle těchto cen.
(3) Za hospodářský rok 1920/21 počítá se doba od 1. října 1920. až do. 30. září 1921.
§ 2.
(1) Posuzuje-li se přiměřenost úplaty, budiž přihlíženo i k vedlejším smluvním závazkům stran, jako jsou: vymíněné dodávky dřeva, povinnost zříditi, udržovati nebo přenechati různá zařízení a podobně.
(2) Provedl-li oprávněný k těžbě neb jejím výtěžkům zařízení usnadňující těžbu a dopravu dříví, jichž užitek ještě trvá, budiž při posuzování přiměřenosti úplaty připočtena hodnota tohoto užitku pro hospodářský rok 1920/21 k upravované úplatě, nejvýše však částkou skutečných nákladů zařizovacích určenou v poměru celkového množství dříví, pro něž zařízení bylo zřízeno, k množství dříví, jež má býti vytěženo v tomto hospodářském roce.
§ 3.
Nedohodnou-li se strany jinak, platí o zvýšené úplatě všechna ustanovení o úplatě původní.
§ 4.
(1) Majitel lesa, domáhající se zvýšení úplaty pro hospodářský rok 1920/21 podle tohoto zákona, oznámiž druhé straně smluvní do 6 týdnů po dnu, kdy tento zákon nabude účinnosti, doporučeným neb na potvrzení dodaným dopisem částku požadovaného zvýšení úplaty, jinak nárok jeho pro tento rok zaniká.
(2) Nedojde-li do 14 dnů od doručení oznámení druhé smluvní straně její odpověď, pokládá se její mlčení za souhlas s požadovaným zvýšením, byla-li v oznámení na tento následek výslovně upozorněna.
(3) Doručuje-li se oznámení a odpověď poštou, doporučenými dopisy, nepočítají se dny poštovní dopravy do lhůt.
§ 5.
(1) Nedohodnou-li se strany o oznámeném zvýšení úplaty ani výslovně, ani mlčky (§ 4) jest na majiteli lesa, aby navrhl rozhodnutí soudní.
(2) Návrh budiž podán u sborového soudy I. instance (sedrie), v jehož obvodu les zcela nebo z vetší části leží, nejdéle do 12 týdnů ode dne účinnosti tohoto zákona. Poštovní doprava se do lhůty nezapočítává. Opožděné návrhy odmítne soud z moci úřední.
(3) Podáno budiž tolik stejnopisů návrhů, aby po jednom mohlo býti doručeno každému z odpůrců a mimo to jeden mohl býti podržen u soudu.
§ 6.
K žádosti majitele lesa jest povinna druhá strana dříve, než počne dříví odklízeti z lesního pozemku, na němž vyrostlo, složiti u příslušného soudu jistotu ve výši, kterou určí s konečnou platností soud (§ 5, odst. 2.) podle volného uvážení, hledě k přiměřené úplatě stanovené v § 1.
§ 7.
Pokud v zákoně tomto není nic jiného stanoveno, postupuje soud podle zásad řízení nesporného. O výši jistoty podle § 6 rozhoduje samosoudce, o přiměřenosti úplaty rozhodne soud v senátě. O útratách, kolcích, a poplatcích platí předpisy pro soudní řízení sporné.
§ 8.
(1) Úplata upravená podle tohoto zákona pro hospodářský rok 1920/21 platí i pro další hospodářské roky smluvní doby; stranám je však volno domáhati se v kterémkoliv z těchto roku zvýšení, pokud se týče snížení úplaty.
(2) O úpravě této platí obdobně předchozí předpisy s tou změnou, že při § 1, odst. 2., rozhodný jest 1. říjen toho kterého hospodářského roku a že návrh na úpravu úplaty jest oznámiti druhé smluvní straně do konce prosince a návrh na rozhodnutí soudní jest podati do konce ledna tohoto hospodářského roku (§ 1, odst. 3.).
§ 9.
Zákon tento nabývá účinnosti 21. dnem ode dne. kdy bude vyhlášen; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě s ministrem zemědělství, obchodu a financí.
Důvodová zpráva
k zákonu upravujícímu starší smlouvy o těžbě dříví.
Navrženým zákonem mají býti alespoň částečně odstraněny neblahé a dalekosáhlé následky, jež vznikají v mnohých případech lesnímu hospodářství z dlouhodobých smluv o prodeji dříví ujednaných v dobách předválečných nebo za války. Smlouvy tyto uzavřeny byly zvláště na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jak v lesích soukromých, tak i státních a obecních, kde prodána byla těžba dříví buď úplně neb z větší části jednotlivým podnikatelům neb obchodníkům na dlouhou radu let za ceny vzhledem k nynějším poměrům a k poklesu hodnoty peněz nepřiměřeně nízké.
K bližšímu objasnění povahy uvedených smluv budiž uvedeno několik příkladů:
Na jednom soukromém lesním velkostatku v Podkarpatské Rusi prodáno bylo r. 1906 20.000 kat. jiter lesa za cenu 1 jitro po K 180. Ročně má se vykáceti asi 800 kat. jiter lesa, provedení celé exploitace přísluší kupci a rozpočteno jest do r. 1939. Podle odhadu vytěží se na 1 jitře asi 200 m³ dříví, stojí tedy 1 m³ neporaženého dříví v lese (na pařezu) 0,90 K.
Na jiném lesním velkostatku, jejž spravuje nyní stát, prodáno bylo 2400 kat. jiter lesa, který má býti vykácen v době od 1. října 1923 do 30. září 1935, a smluvena byla cena za 1 m³ užitkového dříví dubového a jedlového K 11,—, palivového K 250. Podobných smluv na témž lesním statku uzavřeno jest několik.
Podobné smlouvy máme i v lesích státních, tak na př. existuje smlouva uzavřená s platností od 1. ledna 1881 do 31. prosince 1930, dle níž prodán byl 1 m³ měkké kulatiny na pařezu za K 4.—, dubové a jasanové za K 8.—, palivové dříví 1 prm od 10 cm síly za 12 haléřů, do 10 cm síly 6 haléřů, atd.
Ještě nevýhodnější se zoetelem k dnešním drahotním poměrům jsou ony smlouvy, dle nichž zakázán jest majitel lesa prodati smluvené množství dříví nikoliv na stojatě v lese, nýbrž dodati určité sortimenty dříví vlastním nákladem vyrobené po případě i dovézti je na železniční stanici za ceny před válečné (na př. 1 prost. m brusného dříví za cenu K 43.— loco nádraží, nebo 1 borový pražec 2,5 m dl. K 3,50—4,50 rovněž loco nádraží, když platí se dnes za pouhé dopravení 1. m³ dříví z lesa na dráhu 50.— i více Kč.
Uvedené příklady dlouhodobých smluv dokazují, jak značné ztráty vznikají v mnohých případech lesnímu hospodářství, uvážíme-li zároveň, jak podstatně zvýšily se režijní výlohy lesních statků, jež činí dnes na 1 m³ hrubé hmoty dřevní průměrně 66 až 88 Kč.
Skutečnost tato má pak další neblahý vliv na řádné provozování lesního hospodářství, poněvadž majitel lesa, jenž obdrží za 1 m³ prodaného dříví jen několik korun. ba haléřů, nemůže věnovati potřebné částky na zalesňování, ochranu lesa a pod. Jelikož zalesnění 1 ha lesa stoji dnes více, než kolik obdrží majitelé lesu dle uvedených smluv za veškeré prodané dříví z plochy 1 ha, zůstávají vykácené paseky buď úplně nezalesněny, neb přenechává se zalesnění jen přirozenému náletu různých méně cenných dřevin, čímž vznikají porosty pro budoucnost velmi pochybné jakosti. Konečné třeba upozorniti, že ve většině případů děje se kácení podle uvedených dlouhodobých smluv v rozsáhlých holých sečích, čímž lesní půda zvláště na Slovensku velmi značně trpí a další pěstění lesa je ohrožováno.
Veškeré uvedené důvody potvrzují zajisté naléhavou potřebu toho, aby poskytnuta byla navrhovaným zákonem možnost nové úpravy starších dlouhodobých smluv o prodeji dříví v lesích a to, nedojde-li k dohodě stran výrokem soudu.
V zásadě opírá se návrh tohoto zákona o podobné důvody, jež vedly k vydání opatření Stálého výboru Národního shromáždění ze dne 8. října 1920, čís. 586 Sb. z. a n., o úpravě pachtovného z polních pozemků.
K jednotlivým ustanovením návrhu zákona se podotýká:
K § 1. Počátek roku 1919 zvolen byl za mezník pro ujednané úplaty, jelikož náhlý vzestup cen dříví i výrobních a správních nákladů lesních počal právě v roce 1919. V příčině přiměřenosti cen dříví bylo možno poukázati na kalkulační ceny, jež stanoví Čsl. dřevařská komise. Vzhledem k různé právní konstrukci smluv (kupních, pachtovních atd.) o něž jde, jak se v praxi vyskytuje, zvoleno v textu zákona označení, jímž se mají postihnouti všechny smlouvy toho druhu.
K § 2. Při posuzování přiměřenosti smluvené úplaty má býti hleděno i k. různým vedlejším smluvním závazkům stran, z nichž některé jsou na prospěch majitele lesa jako na př. povinnost kupujícího dodati určité množství dříví pro vlastní nebo režijní potřebu majitele lesa a pod. Rovněž musí býti vzaty v úvahu investiční náklady, jež vynaložil kupující na př. na stavbu různých dopravních prostředků (lesní dráhy, cesty a pod.) usnadňujících těžbu a vývoz dříví z nepřístupných dosud lesů, ovšem se zřetelem k celkovému množství dříví, pro něž zařízení bylo zřízeno a k množství dříví, jež má býti v tom kterém roce vytěženo.
V § 4 a 7 určuje se postup řízení způsobem celkem jednoduchým a rychlým.
§ 8 dává možnost, aby se majitel lesa domáhal přiměřeného zvýšení úplaty po případě i v následujících hospodářských letech, jelikož nelze předpokládati, že budou ceny dříví a režijní výlohy lesního hospodářství stabilisovány, ovšem ale bylo nutno pro případy, že k takovéto úpravě dojde, poskytnouti stranám nárok na přiměřenou úpravu úplaty, v dalších letech smluvních.
Návrh budiž Národním shromážděním projednán a schválen a za tím účelem přikázán v poslanecké sněmovně výboru zemědělskému a po schválení touto sněmovnou v senátě výboru národohospodářskému k podání zprávy vždy ve lhůtě 8 dnů vzhledem k naléhavosti věci.
V Praze dne 30. prosince 1920.
Ministr zemědělství: