Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1292.
Zpráva
I. sociálně-politického výboru,
II. zahraničního výboru
o vládním návrhu,
kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění mezinárodní smlouva, schvalující ujednání, přijatá na mezinárodní konferenci práce ve Washingtoně roku 1919 (tisk č. 530)
I.
Třináctý oddíl mírové smlouvy versaillské a saint-germainské, jednající o ťPráciŤ, jest zahájen touto úvahou:
ťVzhledem k tomu, že Svaz národů má za účel vytvořiti všeobecný mír a že takový mír je možný pouze, je-li založen na sociální spravedlnosti; vzhledem k tomu, že nynější podmínky pracovní obsahují pro veliký počet lidí nespravedlnost, bídu a strádání, což vzbuzuje takovou nespokojenost, že mír a všeobecný soulad jsou uváděny v nebezpečí a vhledem k tomu, že je třeba zlepšiti tyto podmínky, na př. pokud jde o úpravu pracovní doby, stanovení pevného maxima pracovního dne a týdne, o úpravu nadbytku pracovních sil, o boj proti nezaměstnanosti, o zabezpečení mzdy zaručující snesitelné podmínky životní, o ochranu dělníků proti nemocem vůbec nebo z povolání a úrazům pracovním, o ochranu dětí, mladistvých dělníků a žen, o pojištění pro případ invalidity a stáří, o ochranu zájmů dělníků vystěhovavších se do ciziny, o uznání zásady koaliční svobody, o organisaci odborné a technické výchovy a jiná podobná opatření; vzhledem k tomu, že odmítne-li některý národ úpravu práce opravdu lidskou, překáží tím snaze ostatních národů, snažících se zlepšiti osud dělníků ve vlastní zemi; smluvní strany vedeny jsouce duchem spravedlnosti a lidskostí jakož i snahou zabezpečiti trvalý světový mírŤ usnesly se zříditi trvalou organisací, jejíž úkolem jest pracovati k uskutečnění tohoto programu (čl. 387).
Tomuto účelu má sloužiti konference zástupců členů Svazu národů a Mezinárodní úřad práce. (čl. 388.)
Usnese-li se mezinárodní konference zástupců členů Svazu národů na osnově mezinárodní konvence, jsou všichni členové povinni, do jednoho roku ode dne, kdy zasedání konference bylo skončeno, předložiti návrh činiteli příslušnému podle ústavy té které země, aby jej proměnil v zákon anebo jinak opatřil, čeho třeba (čl. 405).
Na základě této částí mírové smlouvy bylo na den 29. října 1919 svolána mezinárodní konference ve Washingtonu, na jejíž denním pořadu byly mimo jiné tyto body:
1. osmihodinová doba pracovní,
2. organisace zprostředkování práce,
3. ochrana těhotných žen a šestinedělek,
4. zákaz noční práce žen,
5. zákaz práce dětí před dokonaným 14. rokem věku,
6. zákaz noční práce osob mladistvých před dokonaným 18. rokem věku,
7. přístup k mezinárodní smlouvě bernské o zákazu používání bílého (žlutého) fosforu.
Po delším jednání přijala mezinárodní konference znění mezinárodních smluv o všech předmětech, jimiž bylo se jí zabývati.
Nyní jest na jednotlivých státech, aby smlouvy ty schválily a přizpůsobily jím svoje dosavadní zákonodárství.
V tom ohledu jest Československá republika v postavení velíce příznivém. Její zákonodárství sociálně politické jest tak dalece vyvinuto, že v některých směrech jde dále nežli nám ukládají smlouvy washingtonské, v jiných se s nimi shoduje; tam pak, kde dosud nedosahuje ujednání washingtonského, může tak učiniti s nepatrnými změnami svého zákonodárství.
Není třeba popírati, ba naopak jest třeba míti na mysli, že zákonodárství sociálně-politické znamená jisté zatížení výrobní; jest proto v přímém zájmu států s pokročilejším zákonodárstvím sociálně-politickým, aby i ostatní státy dosáhly jejích výše, aby náklady výrobní v různých státech pokud možno se vyrovnaly. Když tedy naše zákonodárství je dalekosáhlejší nežli zákonodárství jiných států, s jejichž výrobky naše výrobky musí soutěžiti na mezinárodních trzích, záleží nám na tom, aby mezinárodní ujednání dosavadní byla co nejrychleji ratifikována a aby na mezinárodním zákonodárství sociálně-politickém bylo dále pracováno.
Jde nyní o otázku, zdali máme čekati s ratifikací, až naše zákonodárství bude úplně přizpůsobeno mezinárodní smlouvě washingtonské, či máme-li ratifikovati dnes ony smlouvy, s nimiž již naše zákonodárství je v souhlase a máme-li postupně ratifikovati další smlouvy, jakmile se jim naše zákonodárství přizpůsobí.
Toto přizpůsobení nebude sice trvati — jak doufáme — příliš dlouho.
Smlouvě na ochranu žen těhotných a šestinedělek vyhovíme velice snadno, vsuneme-li do osnovy zákona o změně nemocenského pojištění, jež bude v nejbližší době projednávána, ustanovení, že se zajišťuje těhotným ženám i po dobu šesti neděl před porodem nárok na dovolenou a zajišťuje podpora nemocenská.
Smlouvě o organisování sprostředkování práce bude vyhověno schválením osnovy příslušného zákona, která jest již hotova a bude pravděpodobně v nejbližší době Národnímu shromáždění předložena k ústavnímu projednání.
Látkou smlouvy, týkající se zákazu noční práce mladistvých dělníků pod 18 let zabývá se náš zákon ze dne 19. prosince 1918, č. 91 Sb. z. a n. v § 9. Tento zákon usnesení smlouvy washingtonské dosud nevyhovuje. Vláda sděluje v odůvodnění předlohy, že neskončila ještě setření, kterého je třeba k zodpovědění otázky, jaké stanovisko má Československá republika k této smlouvě zaujati.
Přes snadnou možnost přizpůsobiti naše zákonodárství aspoň pokud jde a přístup k mezinárodní konferencí bernské, zakazující používání bílého (žlutého) fosforu, dále pokud jde o ochranu žen těhotných a šestinedělek a o zprostředkování práce požadavkům úmluv washingtonských a přes raději, že vláda urychleně, provede šetření o noční práci mladistvých dělníků pod 18 let — přes to soudí výbor, že jest účelnější, aby byly ihned ratifikovány smlouvy o předmětech, o nichž není třeba změny našeho zákonodárství. Neboť jednak není ani jisto, kdy slíbené osnovy zákonů budou Národním shromážděním projednány, jednak nám záleží na tom, aby s ratifikacemi washingtonských smluv se co nejrychleji započalo.
Proto výbor souhlasí se stanoviskem, jaké zaujala k věci již předešlá i nynější vláda, a doporučuje, aby sněmovna poslanců Národního shromáždění schválila
a) smlouvu, snažící se omeziti počet pracovních hodin v závodech průmyslových na 8 hodin denně a 48 hodin týdně,
b) smlouvu, týkající se noční práce žen,
c) smlouvu, jíž se stanoví nejnižší věk dětí pro připuštění ku práčem průmyslovým,
d) ratifikační usnesení, vše ve znění připojeném této zprávě.
Znění to liší se v obsahu smluv od osnovy vládní pouze některými změnami slohovými, v ratifikačním usnesení pak (v bodě 1.) tím, že usnesení jest výslovně omezeno pouze na smlouvy, které mají býti tímto usnesením ratifikovány.
Výbor vyslovil konečně přání, aby vláda vyžádala na Mezinárodním úřadě práce, aby na denní pořádek jedné z příštích konferencí byla dána otázka osmihodinné doby pracovní v obchodech.
V Praze dne 16. listopadu 1920.
Jan Dubický, v. r.
I. místopředseda.
Dr. Lev Winter, v. r.
zpravodaj.
II.
Zahraničný výbor vzhľadom na mierové smluvy, uzavrené vo Versailloch dňa 29. června 1919 v Saint-Germaine dňa 10. zárí 1919 a v Trianonu dňa 4. června 1920 pripojuje sa k usneseniu výboru sociálne-politického a navrhuje, aby Národné shromáždenie republiky Československej usnieslo sa takto:
1. Schvaluje sa medzinárodná smluva schvalujúca tieto ujednania, prijaté na medzinárodnej konferencii práce vo Washingtone r. 1919;
a) ujednanie, aby bol obmedzený počet pracovných hodín v závodech. priemyslových na 8 hodín denně a 48 hodín týždenne,
b) ujednanie o nočnej práci žieň,
c) ujednanie, ktorým sa stanoví najnižší vek detí pripustených k prácam priemyslovým.
2. Svoluje sa, aby táto smluva bola presidentom republiky ratifikovaná menom štátu Československého.
3. Vláde sa ukládá, aby smluvu túto publikovala v Sbierke zákonov a nariadení štátu Československého.
4. Ministrovi zahraničných vecí sa ukládá, aby v dohode so súčastnenými ministrami urobil ďalšie opatrenie, ktoré sú potrebné k prevedeniu tejto smluvy.
V Prahe 18. ledna 1921.
Dr. Blaho, v. r.
predseda.
Igor Hrušovský, v. r.
zpravodajca.
Ratifikační usnesení.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se takto:
1. Schvaluje se mezinárodní smlouva, schvalující tato ujednání, přijatá na mezinárodní konferenci práce ve Washingtoně r. 1919:
a) ujednání, aby byl omezen počet pracovních hodin v závodech průmyslových na 8 hodin denně a 48 hodin týdně,
b) ujednání o noční prácí žen,
c) ujednání, jímž se stanoví nejnižší věk dětí, připuštěných ke pracem průmyslovým.
2. Svoluje se, aby tato smlouva byla presidentem republiky ratifikována jménem státu Československého.
3. Vládě se ukládá, aby smlouvu tuto publikovala ve Sbírce zákonů a nařízení státu Československého.
4. Ministru zahraničních věcí se ukládá, aby v dohodě se zúčastněnými ministry učinil další opatření, jichž je třeba ku provedení této smlouvy.
Mezinárodní smlouva
ze dne ...................................................... 1920
schvalující ujednání přijatá na mezinárodní konferenci práce ve Washingtoně r. 1919.
Mírovými smlouvami, uzavřenými ve Versaillích dne 29. června 1919 a v Saint-Germaine dne 10. září 1919, bylo ujednáno, aby Společnost národů vytvořila jednotné mezinárodní zákonodárství, které by směřovalo k tomu, aby osud dělnictva byl co možná zlepšován a postupným vybudováním sociální spravedlnosti zajištěn obecný mír mezi všemi národy. Na základě toho sestoupila se na pozvání vlády Spojených Států severní Ameriky dne 29. října 1919 generální konference mezinárodní organisace práce Společnosti národů, která přijala níže uvedené osnovy smluv za tím účelem, aby je členové mezinárodní konference práce v souhlase s ujednáními obsaženými v částce nadepsané ťPráceŤ uvedených mírových smluv schválili.
Osnovy ty jsou:
I.
Smlouva, aby byl omezen počet pracovních hodin v závodech průmyslových na 8 hodin denně a 48 hodin týdně.
Článek 1.
Za ťpodniky průmyslovéŤ ve smyslu této smlouvy považují se jmenovitě:
a) doly, lomy a podniky těžařské všeho druhu,
b) podniky, v nichž se výrobky zhotovují, pozměňují, čistí, opravují, dokončují, připravují pro prodej, nebo v nichž se látky přeměňují, počítaje do toho stavbu lodí, podniky zabývající se bouráním hmot podobně jako výroba, přeměna a převod hnací síly vůbec a elektřiny,
c) stavba, přestavba, udržování, přizpůsobování nebo bourání všech staveb a budov, železnic, pouličních drah, přístavů, doků, hrází, kanálů, zařízení pro plavbu vnitrozemskou, cest, tunelů, mostů, sběracích stok, studní, zařízení telegrafů a telefonů, zařízení elektrických, plynáren, vodovodů nebo jiné práce stavební, podobně jako práce přípravné a zakládací, jež uvedeným pracím předcházejí,
d) doprava osob nebo zboží po cestách nebo drahách železných nebo cestách vodních, mořských nebo vnitrozemských, včetně správy zboží v dokách, na nábřežích, v loděnicích a skladištích, vyjma dopravu ruční.
Předpisy o dopravě po moři a po cestách vodních vnitrozemských určí zvláštní konference pro práci námořníků a lodníků.
V každé zemi určí příslušný úřad hranice mezi průmyslem s jedné strany a obchodem a zemědělstvím s druhé strany.
Článek 2.
Ve všech podnicích průmyslových, veřejných nebo soukromých, nebo v odděleních k nim přináležejících, nechť jsou jakéhokoliv druhu, vyjímaje podniky, v nichž jsou zaměstnáni výhradně členové jedné a téže rodiny, nesmí délka pracovní doby zřízenců převyšovati 8 hodin denně a čtyřicet osm hodin týdně s těmito výjimkami:
a) Ustanovení této smlouvy nevztahují se na osoby, jež zastávají nějaké místo dohlížitelské nebo ředitelské nebo místo vyžadující důvěry.
b) Když na základě zákona nebo následkem zvyku nebo úmluv mezi sdruženími zaměstnavatelů a dělníků (nebo, když není takových sdružení, mezi zástupci zaměstnavatelů a dělníků) je délka pracovní doby po jeden den nebo po více dní v týdnu kratší než 8 hodin, může příslušný úřad nebo smlouva mezi organisacemi nebo zmíněnými zástupci zájemníků ospravedlniti překročení hranice 8 hodin jiné dny v týdnu. Překročení uvedené v tomto paragrafu nesmí nikdy převyšovati jednu hodinu denně.
c) Pracuje-li se ve směnách, může býti délka pracovní doby prodloužena přes 8 hodin denně a čtyřicet osm hodin týdně pod podmínkou, že průměr pracovních hodin v období tří neděl nebo v období kratším nepřevýší osm hodin denně a čtyřicet osm hodin týdně.
Článek 3.
Hranici pracovních hodin zmíněnou v článku 2. lze překročiti, když se udá nebo když hrozí nějaká nehoda, nebo když jest nutno provésti pilné práce na strojích nebo nářadích, nebo v případě vyšší moci, ale pouze v rozsahu nutném, aby se vyvarovalo vážné nesnázi vyplývající pro řádný chod podniku.
Článek 4.
Hranici pracovních hodin zmíněnou v článku 2. lze překročiti při pracích, jejichž nepřetržitý výkon následkem povahy práce musí býti zajištěn postupnými směnami, s podmínkou, že pracovní hodiny nepřevyšují průměrně 56 týdně. Tato úprava nesmí se dotýkati prázdně, která může býti zajištěna dělníkům zákonem domácím jako náhrada za jejich týdenní den odpočinku.
Článek 5.
Ve výjimečných případech, kde by se hraníce stanovené v článku 2. nedaly zachovati, a pouze v těchto případech, může býti smlouvami mezi sdruženími dělníků a zaměstnavatelů zaveden pro delší období rozvrh upravující délku denní pracovní doby, jestliže úřad, jemuž smlouvy ty třeba předložiti, přemění dotyčná ujednání v řád.
Průměrná délka pracovní doby rozpočtena na počet neděl, obsažených v rozvrhu, nesmí na žádný způsob převyšovati čtyřicet osm hodin týdně.
Článek 6.
Předpisem veřejného úřadu budou stanoveny pro jednotlivé druhy průmyslu a řemesel:
a) stálé výjimky, jež třeba připustiti pro práce přípravné nebo doplňující, jež musí býti nutně obstarány mimo hranice vykázané pro všeobecnou práci podniku, nebo pro jisté druhy osob, jejichž práce jest jen občasná,
b) dočasné výjimky, jež třeba připustiti, aby bylo umožněno podnikům, aby zdolaly přírůstek práce mimořádné.
Tyto řády mají býti vydány po předchozí úřadě organisací zaměstnavatelů a zúčastněných dělníků tam, kde jsou takové organisace. V nich se určí nejvyšší počet hodin přes čas, jež mohou býti v každém případě povoleny. Sazba mzdy za tyto hodiny přes čas zvýší se aspoň o 25 procent u porovnání se mzdou obyčejnou.
Článek 7.
Každá vláda zašle mezinárodní kanceláři práce:
a) seznam prací, jež jsou vyznačeny na základě své povahy jako nezbytně nepřetržité ve smyslu článku 4.,
b) úplné zprávy o provádění dohod zmíněných v článku 5.,
c) úplné zprávy o opatřeních vydaných ve formě řádu na základě čl. 6. a o jejích provádění.
Mezinárodní kancelář práce podá každého roku zprávu o tomto předmětu generální konferenci Mezinárodní organisace práce.
Článek 8.
Aby bylo usnadněno provádění obsahu této smlouvy, jest každý zaměstnavatel povinen:
a) oznámiti nápadnými návěstími ve svém závodě nebo jiným způsobem úřadem schváleným hodiny, kdy práce započíná a končí, nebo když se práce koná ve směnách, hodiny, kdy počíná a končí střída každé směny. Hodiny budou stanoveny takovým způsobem, aby nepřekračovaly hraníc naznačených v této smlouvě a byvše oznámeny, nemohou býti změněny než způsobem, jejž úřad schválil;
b) oznámiti tímže způsobem přestávky povolené v době pracovní, jež se nepovažují za část hodin pracovních;
c) zapisovati do záznamů způsobem schváleným zákony té které země. nebo řádem příslušného úřadu všechny hodiny přes čas vykonané na základě článků 3. a 6. této smlouvy.
Zaměstnávati osoby mimo hodiny stanovené podle odstavce a) nebo během hodin stanovených podle odstavce b) jest zakázáno.
Článek 9.
Provádění této smlouvy v Japonsku bude podléhati těmto změnám a podmínkám:
a) Za ťpodniky průmyslovéŤ se považují zejména: podniky vypočtené v odstavci b) článku 1., zaměstnávají-li aspoň 10 osob;
podniky, vypočtené v odstavci c) článku 1. s výhradou, že podnik spadá pod definici ťtovárnyŤ, stanovenou příslušným úřadem;
podniky, vypočtené v odstavci a) článku 1., vyjma dopravu osob nebo zboží po cestách, správu zboží v dokách na nábřežích, v loděnicích a skladištích, rovněž jako dopravu ruční, a bez ohledu na počet zaměstnaných osob ony z podniků průmyslových vypočtených v odstavcích b) a c) článek 1., jež příslušný úřad by prohlásil za velmi nebezpečné nebo spojené s pracemi nezdravými.
b) Délka skutečné pracovní doby každé osoby ve stáří aspoň 15 let zaměstnané v podniku průmyslovém, veřejném nebo soukromém nebo odděleních k němu přináležejících, nesmí překročovati padesát sedm hodin týdně, vyjma v průmyslu surového hedvábí, kde nejdelší pracovní doba může obnášeti šedesát hodin týdně.
c) Délka skutečné pracovní doby nesmí v žádném případě překračovati čtyřicet osm hodin týdně pro děti mladší patnácti let zaměstnané v podnicích průmyslových, veřejných nebo soukromých nebo odděleních k nim přináležejících, dále pro osoby zaměstnané pracemi podzemními v dolech bez rozdílu jejich stáří.
d) Obmezení pracovních hodin může býti pozměněno za podmínek naznačených v článcích 2., 3., 4. a 5. této smlouvy, avšak poměr mezi dobou přiznaného prodloužení a dobou normálního pracovního týdne nesmí překračovati rozsah vyplývající z ustanovení zmíněných článků.
e) V období týdenním přiznává se všem dělníkům bez rozdílu odvětví nepřetržitý klid 24 hodin.
f) Předpisy průmyslového zákona japonského, které obmezují jeho platnost na závody, kde jest zaměstnáváno alespoň 15 osob, budou pozměněny tím způsobem, že se toto zákonodárství bude na příště vztahovati na závody, kde jest zaměstnáváno alespoň 10 osob.
g) Předpisy předcházejícího odstavce tohoto článku nabudou platnosti nejpozději 1. července 1922, předpisy však obsažené v článku 4., tak jak jsou pozměněny odstavcem d) tohoto článku, nabudou platnosti nejpozději 1. července 1923.
h) Hranice 15 let zmíněná v odstavci c) tohoto článku bude zvýšena na 16 let nejpozději dnem 1. července 1925.
Článek 10.
V Indii britské bude přijata zásada šedesátihodinného týdne pro všechny pracovníky zaměstnané v závodech průmyslových toho času spravovaných zákonodárstvím průmyslovým, jehož provádění zajišťuje vláda indická, podobně jako v dolech a v odvětvích prací železničních, jež budou za tím účelem vypočteny příslušným úřadem. Tento úřad nemůže schváliti změny v mezích tuto uvedených, musí však při tom přihlížeti k předpisům článků 6., 7. této smlouvy.
Ostatní předpisy této smlouvy pro Indii neplatí, ale o dále sahajícím obmezení pracovních hodin bude jednáno na některém příštím zasedání generální konference.
Článek 11.
Ustanovení této smlouvy neplatí pro Činu, Persii a Siam, avšak o obmezení pracovní doby v těchto zemích musí býti jednáno na některém příštím zasedání ge-nerální konference.
Článek 12.
Pro provádění této smlouvy v Řecku může býti doba počátku platnosti její ustanovení odsunuta v souhlase s. čl. 19. do 1. července 1923 pro tyto závody průmyslové:
1. Továrny na sírouhlík,
2. továrny na kyseliny,
3. koželužny,
4. papírny,
5. tiskárny,
6. pily,
7. skladiště tabáku a podniky, kde se tabák připravuje,
8. práce důlní, konané pod širým nebem,
9. slévárny,
10. vápenky,
11. barvírny,
12. sklárny (foukači),
13. plynárny (topiči),
14. nakládání a skládání zboží,
a nejpozději do 1. července 1924 pro tyto podniky průmyslové:
1. průmysl strojnický: stavbu strojů, výrobu železných pokladen, vah, postelí, cvočků, broků, slévárny železa a bronzu, klempířství, dílny cínařské, výrobu přistrojů hydraulických;
2. průmysl stavební: vápenné pece, cementárny, sádrárny, cihelny, továrny na dlaždičky, závody hrnčířské, řezání mramoru, práce zemní a stavební;
3. průmysl textilní: prádelny a tkalcovství všech druhů, vyjma barvírny;
4. průmysl poživatin: pekárny, výrobu jedlých těstovin, výrobu vína, lihovin a nápojů, olejny, pivovary, výrobu ledu a šumících vod, výrobu cukrovinek a čokolády, výrobu uzenek a konserv, jatky a řeznictví;
5. průmysl chemický: továrny na barvy syntetické, sklárny (vyjma foukače), výrobu tresti terpentýnové a vinného kamene, výrobu kyslíku a výrobků lékarnických, výrobu lněného oleje, výrobu glycerinu, výrobu karbidu vápenatého, plynárny (vyjma topiče);
6. průmysl kožařský: továrny na obuv, továrny na zboží kožené;
7. průmysl papírnický a tiskařský: výrobu obálek, záznamních knih. krabíc, sáčků, dílny knihařské, litografické a zinkografické;
8. průmysl oděvní: dílny pro výrobu šatstva a prádla, výrobu ložních pokrývek, umělých květin a prýmkářství, úpravu peří, výrobu klobouků a deštníků;
9. průmysl dřevařský: stolařství, bednářství, kolářství, výrobu nářadí a židlí, výrobu rámů, výrobu kartáčů a metel;
10. průmysl elektrářský: dílny k výrobě proudu, dílny pro zařízení elektrické;
11. dopravu po zemi: zaměstnance železnic a pouličních drah, řidiče, vozky a povozníky.
Článek 13.
Pro provádění této smlouvy v Rumunsku může býti doba počátku platnosti její odsunuta v souhlase s čl. 19. do 1. července 1924.
Článek 14.
Vláda každé země může ustanovení této smlouvy nařízením zastaviti v případě války, nebo když se vyskytnou událostí, jež ohrožují bezpečnost národní.
Článek 15.
Úřední ratifikace této smlouvy za podmínek naznačených v části XIII. Versaillské smlouvy ze dne 28. června 1919 a Saint-Germainské smlouvy ze dne 10. září 1919 budou oznámeny generálnímu sekretáři Spolku národů a budou jím zaznamenány do rejstříku.
Článek 16.
Každý člen Mezinárodní organisace práce, který schválí tuto smlouvu, se zavazuje, že ji bude prováděti také ve svých koloniích, državách, a v těch ze svých protektorátů, které se nespravují úplně samy, za těchto výhrad:
a) že ustanovení smlouvy nebudou neproveditelný následkem místních poměrů;
b) že změny, které by byly potřebné k tomu, aby úmluva se přizpůsobila místním poměrům, budou mocí býti do ní pojaty.
Každý člen musí oznámiti Mezinárodnímu úřadu práce rozhodnutí, jež má v úmyslu učiniti vzhledem na každou ze svých kolonií neb držav, neb každý z těch svých protektorátů, jež se nespravují úplně samy.
Článek 17.
Jakmile bude u sekretariátu zapsána ratifikace dvou členů Mezinárodní organisace práce, oznámí generální sekretář Spolku národů tuto skutečnost všem členům Mezinárodní organisace práce.
Článek 18.
Tato smlouva nabude platnosti dnem, kdy generální sekretář Spolku národů tak učiní, a bude vázati jen členy, kteří dali zapsati svou ratifikaci u sekretariátu. Po této době smlouva nabude platnosti u každého jednotlivého člena dnem, kdy bude zapsána ratifikace člena u sekretariátu.
Článek 19.
Každý člen, který ratifikuje tuto smlouvu, se zavazuje, že bude prováděti její ustanovení nejpozději dnem 1. července 1921, a že učiní opatření potřebná k tomu, aby její ustanovení byla uskutečněna.
Článek 20.
Každý člen, který ratifikoval tuto smlouvu, může ji po uplynutí období desíti let ode dne, kdy nabyla platnosti, vypověděti spisem zaslaným generálnímu sekretáři Spolku národů, který ji zapíše do rejstříku. Výpověď nabude účinku teprve za rok od té doby, kdy byla zapsána u sekretariátu.
Článek 21.
Správní rada Mezinárodní kanceláře práce musí aspoň jednou za 10 let předložiti generální konferenci zprávu o provádění této smlouvy a rozhodne, zda má býti dána na denní pořádek konference otázka revise nebo změny této smlouvy.
II.
Smlouva o noční práci žen.
Článek 1.
Za ťpodniky průmyslovéŤ ve smyslu této smlouvy považují se jmenovitě:
a) doly, lomy a podniky tesařské všeho druhu;
b) podniky, v nichž se výrobky zhotovují, pozměňují, čistí, opravují, dokončují, připravují pro prodej, nebo v nichž se látky přeměňují, počítaje do toho stavbu lodí, podniky zabývající se bouráním hmot, podobně jako výroba, přeměna a převod hnací síly vůbec a elektřiny;
c) stavba, přestavba, udržování, přizpůsobování nebo bourání všech staveb a budov, železnic, pouličních drah, přístavů, doků, hrází, kanálů, zařízení pro plavbu vnitrozemskou, cest, tunelů, mostů, sběracích stok, studní, zařízení telegrafů a telefonů, zařízení elektrických, plynáren, vodovodů nebo jiné práce stavební, podobně jako práce přípravné a zakládací, jež uvedeným pracím předcházejí.
V každé zemi určí příslušný úřad hranice mezi průmyslem s jedné strany a obchodem a zemědělstvím s druhé strany.
Článek 2.
Ve smyslu této smlouvy značí slovo ťnocŤ období aspoň 11 souvislých hodin, obsahující dobu mezi 10. hod. večer a 5. hod. ráno.
V zemích, kde se veřejný předpis nevztahuje na zaměstnání žen v nocí v podnicích průmyslových, může ťnocŤ vyznačovati dočasně a nejdéle po dobu tří let podle rozhodnutí vlády období pouze 10 hodin, které obsahuje dobu mezi 10. hod. večer a 5. hod. ráno.
Článek 3.
Ženy bez rozdílu stáří nesmí býti zaměstnávány v noci v žádném průmyslovém závodě veřejném nebo soukromém, ani v žádném oddělení k němu přináležejícím, vyjma závody, kde jsou zaměstnáváni výhradně členové jedné a téže rodiny.
Článek 4.
Článek 3. neplatí:
a) V případě vyšší moci, přihodí-li se v podniku nepředvídaná porucha přechodní povahy, kterou nebylo lze předvídati;
b) v případě, kdy se jedná o zpracování surovin nebo polotovarů, které podléhají velmi rychlé změně, je-li nutno zachrániti tyto látky před nevyhnutelnou zkázou.
Článek 5.
Uplatnění článku 3. této. smlouvy v Indii a v Siamu může býti vládou zastaveno, vyjma továrny, jak jsou definovány zákonem domácím. Vyjmutí každého průmyslu třeba oznámiti mezinárodní kanceláři práce.
Článek 6.
V průmyslových podnicích, podléhajících vlivu počasí, a ve všech případech, kdy toho vyžadují okolnosti zvláštní, délka noční doby naznačená v článku 2. může bytí zkrácena po 60 dní v roce na 10 hodin.
Článek 7.
V zemích, kde podnebí práci denní velmi stěžuje, může býti doba noční kratší než jest stanoveno v předešlých článcích s podmínkou, že se přizná náhradní odpočinek za dne.
Článek 8.
Úřední ratifikace této smlouvy za podmínek naznačených v části XIII. Versaillské smlouvy ze dne 28. června 1919 a Saint-Germainské smlouvy ze dne 10. září 1919 budou oznámeny generálnímu sekretáři Spolku národů a budou jím zaznamenány do rejstříku.
Článek 9.
Každý člen Mezinárodní organisace práce, který schválí tuto smlouvu, se zavazuje, že ji bude prováděti také ve svých koloniích, državách a v těch ze svých protektorátů, které se nespravují úplně samy, za těchto výhrad:
a) že ustanovení smlouvy nebudou neproveditelný následkem místních poměrů;
b) že změny, které byly potřebné k tomu, aby úmluva se přizpůsobila místním poměrům, budou moci býti do ní pojaty.
Každý člen musí oznámiti Mezinárodnímu úřadu práce rozhodnutí, jež má v úmyslu učiniti vzhledem na každou ze svých kolonií neb držav, neb každý z těch protektorátů, jež se nespravují úplně samy.
Článek 10.
Jakmile bude u sekretariátu zapsána ratifikace dvou členů Mezinárodní organisace práce, oznámí generální sekretář Spolku národů tuto skutečnost všem členům Mezinárodní organisace práce.
Článek 11.
Tato smlouva nabude platnosti dnem, kdy generální sekretář Spolku národů tak učiní, a bude vázati jen členy, kteří dali zapsati svou ratifikaci u sekretariátu. Po této době smlouva nabude platnosti u každého jednotlivého člena dnem, kdy bude zapsána ratifikace člena u sekretariátu.