Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1238.
Návrh
poslanců Emila Špatného, Dra Ant. Uhlíře a Jindřicha Trnobranského
na zřízení dělnického reálného gymnasia v Praze.
Kulturní a školská výchova národa jest jednou z nejdůležitějších současných otázek. Ode dne převratu učiněny byly značné pokroky ve školství obecném, občanském, středním a odborném, rozmnoženo bylo školství vysoké. Po hříchu školství střední a vysoké dotýká se jen nepatrné části národa, sotva jedné desetiny. Pro široké vrstvy občanstva působí se universitními extensemi, lidovými kursy, pomýšlí se na zřízení lidové university. Ale všecky tyto snahy, v podstatě dobré a účelné, nedostačují. Řada nadaných mladých dělníků a dělnic ráda by rozšířila své vzdělání. Jejich touha však nebývá splněna. Trnitá bývá cesta samouků, kteří vlastní pílí pečují o rozšíření svého duševního obzoru: bývají zpravidla bez pomoci, bez vůdce, bez plánu ve svém snažení, mnoho energie vyplývá se na podřadné věci. a není proto divu, že konečného cíle nedocházejí mnozí. Známe z veřejného života řadu dělníků, kteří přes četné překážky svou vlastní prací a přičinlivostí, neúmorným sebevzděláním dokázali, že směle měřiti se mohou a namnoze i předčí studované inteligenty. Mnoho nadaných dětí dělnických, které s ohledem na brzkou nutnou potřebu výdělku na živobytí nemohou studovati, jen pro svou chudobu zastiňováno jest dětmi z rodin majetných, které nepatří vždy k nejpilnějším a nejnadanějším. Tento nespravedlivý důsledek třídní výchovy nutno odstraniti a postarati se, aby i nadaným mladým dělníkům a dělnicím dostalo se přístupu do středních škol a k vědeckému badání.
Již před časem navrhoval senátor Klofáč zřízení dělnického gymnasia. Touto otázkou zabývaly se i organisace mládeže. Ale velikou myšlenku středoškolského studia dělnického nelze uskutečniti ve skrovných mezích stranických nebo spolkových. O zřízení a vybudování dělnického středního ústavu musí se postarati stát.
U dělníka můžeme počítati nanejvýš se 4 hodinami denně, kdy ovšem s největším napětím, po předchozí značně vysilující práci, mohl by sednouti ke knihám. Tohoto se odvážiti mohou jen dělníci skutečně k práci duševní nadaní, kteří by projevili opravdovou schopnost k vědeckému studiu. Nelze si také mysliti, že by dělník mohl po 8 let studovat střední školu. Vyšel-li z občanské školy ve 14 letech, bylo by křivdou, kdyby při prokázané schopnosti musil prodělati nižší střední školu, která by beztak měla míti takřka společnou osnovu se školou občanskou (měšťanskou), aby žáci venkovských škol občanských bez zvláštních nesnází mohli přestupovat a postupovat do dalších tříd středoškolských.
Vedle odborných pokračovacích škol, které navštěvují učňové, (kam však nechodí dělnici tovární), musíme vybudovat takový typ střední školy, aby nadanému a pilnému dělníku umožnila studovat až ke stupni vzdělání, který umožňuje muži nebo ženě vstup na vysoké školy, na universitu nebo techniku. Vedle gymnasií, která připravují jen pro university a zejména ke klasické filologii, vedle reálek, které připravují jen pro techniku, máme v našem školství dnes typ kombinovaný, reálné gymnasium, které (vedle vyššího reformního reálného gymnasia) připravuje na universitu i na techniku. Reálné gymnasium ještě nejlépe by vyhovovalo potřebě dělníka, který (nemaje existenčních prostředků) musel se věnovat určitému zaměstnání, ale při tom cítí touhu a jest skutečně dost nadán, aby mohl studovat tak, že by se časem mohl věnovat studiu vysokoškolskému, ať už výhradně, nebo na vysokoškolských kursech po způsobu americkém. Bylo by ovšem nutno, upraviti přiměřeně osnovu reálného gymnasia i co do doby i co do methody, neboť nelze beze změny nynější osnovu aplikovat na situaci dělníkovu. Musíme také spoléhat, že ministerstvo školství a učitelstvo středoškolské projeví dost pochopení a lásky pro vyšší vzdělání našeho dělnictva; třídní výsady ve výchově musí zmizet.
Jsou možný různé kombinace v osnově dělnického reálného gymnasia, jež by bylo koedukační, začalo by zkouškou přijímací a končilo by zkouškou maturitní, opravňující k řádnému studiu na universitě (filosofie, práva, medicina) i na technice.
Ministerstvo školství a národní osvěty výnosem ze dne 14. června 1919 o normálních osnovách gymnasií, reálných gymnasií, škol reálných a vyšších reformních reálných gymnasií upravilo naše střední školství. Přihlížíme-li k této nové úpravě (zejména k osnově reálných gymnasií a k osnově vyšších reformních reálných gymnasií) a k potřebám a možnostem dělníků, kteří by prokázali náležité schopnosti, mohli bychom zhruba načrtnouti osnovu dělnického realného gymnasia; mělo by přípravku, která by shrnula látka nižšího reálného gymnasia, pokud nebyla probrána na škole občanské, a dále 4 ročníky vyšší, kvintu, sextu, septimu a oktávu. Je přirozeno, že průměrný počet týdenních hodin proti reálnému gymnasiu (31) musí býti snížen v dělnickém reálném gymnasiu aspoň na 22 hodin týdně (3—4 denně) a za to učení musí býti intensivnější a účelnější Byla-li by možná bifurkace nebo jiná úprava dělnické vyšší střední školy, to je otázka budoucnosti; zatím je nutno zřídit již v příštím školním roce v Praze při některé střední škole přípravku tohoto dělnického reálného gymnasia. Zkušenosti z prvého roku vnesou světlo do dalšího vývoje.
Osnova dělnického reálného gymnasia byla by asi tato:
|
Předmět |
Týdně hodin |
||||
|
Přípravka |
V. |
VI. |
VII. |
VIII. |
|
|
Čeština |
3 |
3 |
3 |
3 |
3 |
|
Latina |
6 |
5 |
5 |
5 |
5 |
|
Francouzština |
3 |
3 |
3 |
3 |
3 |
|
Dějepis a zeměpis |
2 |
3 |
3 |
2 |
2 |
|
Matematika |
3 |
3 |
3 |
2 |
2 |
|
Kreslení |
2 |
2 |
2 |
— |
— |
|
Deskript. geometrie |
— |
— |
— |
2 |
2 |
|
Přírodopis |
1 |
2 |
2 |
1 |
1 |
|
Fysika a chemie |
1 |
1 |
l |
3 |
3 |
|
Filosofie |
— |
— |
— |
2 |
2 |
|
|
21 |
22 |
22 |
23 |
23 |
Němčina (2 hodiny týdně) nepovinná. Tělocvik (sportovní) v neděli. Nepočítá se s řečtinou, poněvadž jest jí zapotřebí jen k universitnímu studiu klasické filologie a historie a doplňuje se zvláštní zkouškou.
Vzhledem k velikému významu dělnického reálného gymnasia, které by bylo důkazem, že žijeme ve státě moderním, demokratickém, sociálně pokrokovém, majícím smysl pro dělnický lid, jakožto základ státního života a které by bylo také prvním ústavem tohoto druhu snad v celém světě, otázka nákladu na tuto dělnickou střední školu musí být otázkou přímo státní nezbytnosti. Rozpočet na dělnické reálné gymnasium v poměru k rozpočtu na státní středoškolské ústavy bude tak nepatrný, že vláda jistě nebude se stavěti proti návrhu snad z důvodů finančních, tím méně, že pro rozpočtový rok 1921 jde jen o přípravku, která může stát sotva 20.000 K, bude-li zřízena při některém reálném gymnasiu pražském.
Z uvedených důvodů navrhujeme:
Poslanecká sněmovna Národního shromáždění ukládá ministerstvu školství a národní osvěty, aby počátkem školního roku 1921—1922 zřídilo dělnické reálné gymnasium v Praze, jakožto první dělnickou střední školu v republice.
Po stránce formální nechť přikáže se návrh výboru kulturnímu.
V Praze dne 11. ledna 1921.
Špatný, Dr. Uhlíř, Trnobranský,
Zeminová, Dr. Bartošek, Stříbrný, Pechmanová, Hrizbyl, Laube, Draxl, Drobný, Landová-Štychová, Dr. Vrbenský, Sladký, Netolický, Slavíček, Langr, Tučný, Dr. Franke, Hrušovský, Pelikán.