Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
1228.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Tučného, Hryzbila a soudruhů
o vzpouře trestanců v trestnici ilavské (tisk 626).
Vzpoura v trestnici Ilavské byla zesnována několika trestanci, kteří agitačně využili nespokojenosti trestanců pro některé přechodné nedostatky zaviněné mimořádným přírůstkem osob do trestnice odkázaných jakož i netrpělivostí 31 trestanců příslušných do státu maďarského, toužících po návratu do vlasti.
Vězňové přednesli své stížnosti vrchnímu státnímu zástupci bratislavskému dne 15. října, kdy úředně v trestnicí byl přítomen a dostalo se jim všestranně uspokojivého vysvětlení, že správou trestnice nezaviněné závady budou co nevidět odstraněny a že vláda československá pro neúspěšnost dosavadních úsilovných snah přimět vládu maďarskou ku převzetí maďarských trestanců učinila na novo energické kroky k repatriací trestanců maďarské státní příslušnosti. Při téže příležitostí zjistil vrchní státní zástupce, že vězeňská strava je chutná a vydatná, že chléb je dobrý a dobře pečený.
Přes to následujícího dne 16. října vzpoura byla provedena. Uprchlo 78 vězňů; schytáni byli ještě téhož dne všichni až na osm, proti nimž vydány jsou zatykače. Při stíhání devět vězňů bylo zraněno, z nichž jeden zranění podlehl. Že by někdo z uprchlých ve Váhu byl utonul, nebylo dosud zjištěno. Úřední vyšetřování není ještě skončeno, stala se však již všechna opatření, všechny závady odstraněny, bezpečnostní opatření zlepšena a repatriace trestanců maďarské státní příslušnosti také již provedena.
Vrchní státní zástupce v Bratislavě věnuje trestnici Ilavské zvýšenou pozornost a nejméně jednou měsíčně přesvědčuje se o poměrech v ní.
Není správné, že revolta trestanců byla spoluzaviněna nemístným šetřením na dozorčím personálu. Jest sice pravda, že ze systemisovaných míst 15 naddozorců a 102 dozorců obsazena byla v čas vzpoury jen místa 14 naddozorců a 87 dozorců. Nehledíc k tomu, že počet trestanců, pro nějž bylo systemisováno tolik dozorčího personálu, byl značně vyšší než stav trestanců dne 15. října 1920, leží příčina neobsazení uvedených míst v tom, že bohužel bylo počítati s možností brzkého úplného zrušení trestnice v Leopoldově, zabrané toho času pro potřebu vojenskou, jejíž personál v případě zrušení bude převzat do Ilavy a byl částečně také již do Ilavy přeložen. Rovněž bylo dlužno pamatovati na to, že dnem 31. prosince 1920 byly zrušeny sedriální věznice v Ipolských Šahách a ve Zlatých Moravcích a že snad i odtud bude třeba část personálu do Ilavy převzíti. Pokud dozorcové ilavští pro neúplné obsazení míst musili a musí zatím až do konečného rozhodnutí o trestnicí Leopoldovské konati službu přes čas, dostane se jim za to slíbené zvláštní odměny.
Je pravda, že někteří dozorčí jsou již starší a neduživí, přes to nebylo dobře možno dáti je na odpočinek, protože právem čekali po dlouholeté službě na úpravu platů a propočtení služebních let; ostatně nebylo u nich do poslední doby podstatných závad služebních. Přeložení do výslužby znamená při nynější drahotě téměř nesnesitelný úbytek na důchodech a proto justiční správa bez krajní nutnosti nikoho do výslužby nepřekládá.
Pravda je rovněž, že pro obtíže při obstarávání látky a ušití stejnokrojů neměli v čas podání interpelace všichni dozorcové ilavští všechny části stejnokroje. Nyní jsou již všichni stejnokroji řádně opatřeni a za dobu, po kterou jich neměli, obdrželi předepsané relutum.
Rozdíl mezi služebními požitky strážců vězňů, jak byli jim v době od 1. ledna 1919 skutečně vypláceny a mezi služebními požitky, jak jim podle zákona z 25. ledna 1919, č. 16 a podle zákona z 23. července 1919, č. 453 Sb. z. a n. příslušejí, byl jim poukázán k výplatě v měsíci květnu 1920.
Provedení platové úpravy podle zákona č. 541/19 Sb. z. a n. bylo na Slovensku nesnadnější než jinde v republice, protože bylo nutno přezkoumávati služební a rodinné poměry každého z dozorců a kromě toho započítávati léta válečná. Aby se jim zvýšení požitků ihned dostalo, byl jim až do konečného propočítání vyplácen zvýšený plat nejnižší stupnicí. Konečná likvidace provedena byla do konce října, takže 1. listopadu t. r. byl dozorcům ilavským ptat v patřičných stupnicích poukázán a vyplacen. Dříve nebylo lze věc provésti jednak pro nedostatek účetního personálu a přílišnou jeho zaměstnanost, jednak pro neustálé změny v úpravě platů státních zaměstnanců na Slovensku.
Je pravda, že dnem 15. května 1920 zastaveno bylo vydávání denní dávky chlebové dozorcům a že od té doby dostávají místo chleba příslušné relutum v penězích. Stalo se tak proto, že Hospodářský úřad pro Slovensko prohlásil, že za dané situace zásobovací nemůže pro dozorce poskytnouti větší příděl, než pro ostatní občanstvo; stejně je tomu v Čechách a na Moravě. Dostává tedy dozorčí personál chléb a mouku na lístky tak jak ostatní obyvatelstvo a místo deputátního chleba relutum v penězích. Až zásobovací poměry to připustí, bude jim zase deputátní chléb in natura vydáván. Není tedy oprávněna výtka, že o úpravu materielních poměrů dozorců nikdo se nestará.
Úřednický personál jest spolehlivý v každém směru. Nespolehliví jednotlivci byli už v roce 1919 propuštěni.
Trestnice Ilavská pojme 550—600 vězňů. Dne 1. listopadu t. r. bylo v ní celkem 386 vězňů, z nich 31 polských uprchlíků a internovaných. Z toho počtu posláno bylo ještě několik vězňů do. Leopoldova, kde bylo jich zapotřebí k pracím v trestním přechodním ústavě, nebyla tedy trestnice Ilavská přeplněna a nelze tudíž tvrditi, že byl dozorčí personál službou přetížen.
Co se tkne Komenského ústavu v Košicích, navštívila jej v měsíci říjnu t. r. komise z ministerstva spravedlnosti a shledala nutnost reorganisace ústavu toho, která se co nevidět stane.
V Praze dne 31. prosince 1920.
Ministr spravedlnosti: