Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
1223.
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Dra E. Feyerfeila a druhů
pro nerovné nakládání s četníky německé a české národnosti (tisk 916).
Až do roku 1920 nebylo zákonem stanovené podmínky k dosažení hodnosti četnického vrchního strážmistra; stalo se tak teprve § 11 zákona ze dne 19./3. 1920, č. 186 Sb. z. a n., dle něhož mohou býti jmenováni vrchními strážmistry četničtí strážmistři, kteří
a) sloužili nejméně 10 let ve výkonné službě četnické a absolvovali s prospěchem četnickou hodnostní školu, nebo
b) sloužili celkem 10 let u četnictva, z toho nejméně 5 let ve výkonné službě, jsou vycvičeni ve službě účetní a vykonali odbornou zkoušku pro účetní pomocné síly.
Dlouholetou válkou a s ní související poruchou v doplňování kvalifikovaných velitelů stanic, obsazením Slovenska, pak odchodem některých četníků německé národnosti do Rakouska, zmenšen byl počet velitelů stanic tak, že bylo v roce 1919 třeba ho ihned doplniti. Vzhledem k všeobecnému nedostatku četnického mužstva nebylo možno zřizovati za tím účelem — jako před válkou — školy pro velitele stanic (tak zv. hodnostní školy); učiněna tudíž výjimka v tom směru, že k povýšení na vrchního strážmistra bylo požadováno jen úspěšné složení přijímací zkoušky do hodnostní školy, kdežto její absolvování odloženo do té doby, až nastanou normální poměry. Na Slovensku bylo třeba vzhledem k tomu, že se tam hlásilo jen málo mužstva a že tam bylo potřebí velkého počtu velitelů stanic, učiniti další výjimku; tam byli povyšováni na vrchní strážmistry strážmistři, kteří se tam dobrovolně hlásili, zavázali se k tříleté službě a osvědčili se tam jako velitelé stanic.
Při povolávání k uvedené zkoušce do hodnostní školy, při přesazování dobrovolně se hlásících četníků na Slovensko a při jejich povyšování na vrchní strážmistry nebyl činěn rozdíl mezi mužstvem různých národností; ovšem se vyžadovala znalost služebního jazyka, jelikož by jinak dotčený vrchní strážmistr nebyl mohl dostáti povinnostem velitele stanice.
Jak blahovolně jest u četnictva posuzována otázka jazykové kvalifikace, je patrno nejlépe z té okolnosti, že Věstníkem četnictva částka 1., č. 1 z roku 1919 byli jmenováni všichni bývalí okresní a štábní strážmistři výkonnými důstojníky přes to, že ti z nich, kteří byli národnosti německé, většinou vůbec česky neuměli. Jak málo četníků německé národnosti má ostatně potřebnou jazykovou kvalifikaci, jest zřejmo z právě došlých výkazů stavu zemských četnických velitelství v Praze a Brně, dle nichž z celkového počtu tam zařaděných 1225 četníků německé národnosti ovládá pouze 188 slovem i písmem češtinu.
Při zařaďování četníků do smíšeného území přihlíží se již v zájmu služby k tomu, aby dotčení četníci uměli německy. To platí hlavně ohledně velitelů stanic, kteří sloužili ostatně všichni již za Rakouska v četnictvu a tudíž němčiny, jakožto tehdejší výhradní služební řeči jsou vesměs mocni.
Z toho, co bylo uvedeno, je patrno, že při povyšování četníků na vrchní strážmistry se při stejné kvalifikaci nečinilo a nečiní rozdílu mezi četníky národnosti české a německé, a že se při dosazování četnictva do smíšeného území přihlíží pečlivě k tomu, aby služba bezpečnostní netrpěla nedostatečnými jazykovými znalostmi četnických orgánů.
V Praze dne 24. prosince 1920.
Předseda vlády:
Černý, v. r.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
1223.
Antwort
der Regierung
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr. E. Feyerfeil und Genossen
betreffend Ungleichheiten in der Behandlung der Gendarmen deutscher und tschechischer Volkszugehörigkeit. (Druck 916).
Bis zum Jahre 1920 gab es keine gesetzlich festgelegten Bedingungen für die Erreichung der Charge eines Gendarmerie-Oberwachtmeisters; dies geschah erst durch § 11 des Ges. v. 19.13. 1920, Nr. 186 Samml. d. Ges. u. Vdg., demgemäss zu Oberwachtmeistern Gendarmerie-Wachtmeister ernannt werden können, die
a) mindestens 10 Jahre im aktiven Gendarmeriedienste gedient und die Gendarmerie-Chargenschule mit Erfolg absolviert haben, oder
b) insgesamt 10 Jahre bei der Gendarmerie gedient haben, davon mindestens 5 Jahre im aktiven Dienste, im Rechnungsdienste geschult sind und die Fachprüfung für Rechnungshilfskräfte abgelegt haben.
Durch den langjährigen Krieg und die mit ihm zusammenhängende Störung in der Ergänzung von qualifizierten Postenkommandanten, durch die Besetzung der Slowakei, weiters durch den Abgang mancher Gendarmen deutscher Volkszugehörigkeit nach Oesterreich hat sich die Zahl der Postenkommandanten dermassen verringert, dass sie i. J. 1919 unverweilt ergänzt werden musste. Mit Rücksicht auf den allgemeinen Mangel an Gendarmeriemanschart konnten zu diesem Berufe nicht — wie vor dem Kriege — Schulen für Postenkommandanten (sog. Chargenschulen) errichtet werden; es wurde daher eine Ausnahme in der Richtung geschaffen, dass zur Beförderung zum Oberwachtmeister nur die erfolgreiche Ablegung der Aufnahmsprüfung in die Chargenschule verlangt wurde, während deren Absolvierung bis zum Wiedereintritt normaler Verhältnisse aufgeschoben wurde. In der Slowakei, musste im Hinblick darauf, dass sich dorthin nur wenig Mannschaft meldete und eine grosse Zahl von Postenkommandanten benötigt wurde, eine weitere Ausnahme gemacht werden; es wurden dort nämlich zu Oberwachtmeistern Wächtmeister befördert, die sich dorthin freiwillig meldeten, sich zu einer dreijährigen Dienstzeit verpflichteten und sich dort als Postenkommandanten bewährten.
Bei den Berufungen zur angeführten Prüfung in die Chargenschule, bei der Versetzung der sich freiwillig nach der Slowakei meldenden Gendarmen und bei deren Beförderung zu Oberwachtmeistern wurde zwischen der Mannschaft verschiedener Volkszugehörigkeit kein Unterschied gemacht; allerdings wurde die Kenntnis der Dienstsprache gefordert, da sonst der betreffende Oberwachtmeister den Obliegenheiten eines Postenkommandanten nicht nachkommen könnte.
Wie wohlwollend bei der Gendarmerie die Frage der sprachlichen Qualifikation beurteilt wird, geht am besten aus dem Umstande hervor, dass durch Verlautbarung im Gendarmerie-Anzeiger, Teil 1, Nr. 1 v. J. 1919, alle ehemaligen Bezirks- und Stabswachtmeister zu aktiven Offizieren ernannt wurden, trotzdem jene von ihnen, die deutscher Volkszugehörigkeit waren, der tschechischen Sprache überhaupt unkundig waren. Wie wenige Gendarmen deutscher Volkszugehörigkeit übrigens die erforderliche sprachliche Qualifikation besitzen, ist aus den soeben eingelangten Standesausweisen der Landesgendarmeriekommandos in Prag und Brünn ersichtlich, denen zufolge von einer Gesamtzahl von 1225 dortselbst eingereihten Gendarmen deutscher Volkszugehörigkeit bloss 188 in Wort und Schrift die tschechische Sprache beherrschen.
Bei der Einreihung von Gendarmen in das gemischte Sprachgebiet wird vor allem schon im Interesse des Dienstes darauf gesehen, dass die betreffenden Gendarmen der deutschen Sprache mächtig seien. Dies gilt hauptsächlich von den Stationskommandanten, die übrigens sämtlich bereits unter der öst. Regierung in der Gendarmerie gedient haben und somit der deutschen Sprache als der damaligen ausschliesslichen Dienstsprache durchwegs mächtig sind.
Aus dem Angeführten ist ersichtlich, dass bei der Beförderung von Gendarmen zu Oberwachtmeistern bei gleicher Qualifikation zwischen Gendarmen tschechischer und deutscher Volkszugehörigkeit keinerlei Unterschied gemacht wurde und gemacht wird, und dass bei der Abkommandierung von Gendarmen in das gemischte Sprachgebiet sorgfältig darauf gesehen wird, dass des Sicherheitsdienst nicht durch ungenügende Sprachkenntnisse der Gendarmerieorgane leide.
Prag, den 24. Dezember 1920.
Der Vorsitzende des Ministerrates: