Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
1221.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslanců Otakara Schuberta, Kaisera, Zierhuta a druhů,
aby vydána byla novela k československému brannému zákonu ze dne 19. března 1920 (tisk 793).
Při stanovení branné povinnosti v čs. republice byl vzat zřetel nejen na potřeby a zájmy státu, nýbrž také na demokraticky ráz naší republiky, který nepřipouští, aby byla poskytována určitým vrstvám státních příslušníků, resp. jednotlivým příslušníkům státním privilegia v plnění branné povinnosti. Proto bylo pojato do branného zákona (§ 2) ustanovení, že branná povinnost jest nejen všeobecnou, ale také pro všechny stejnou. Tím musely odpadnouti všechny výhody, jež poskytoval poslední platný branný zákon rakouský, resp. uherský z roku 1912 absolventům určitých škol, duchovním a kandidátům duchovního stavu, držitelům zděděných polních hospodářství a živitelům rodin.
Vojenská správa musí trvati i na dále na vyloučení jakýchkoliv výhod z branného zákona, neboť musí býti zásadou našeho demokratického branného zákona naprostá rovnost ve výkonu vojenské povinnosti a všech státních občanů.
Povolila-li by se jedné vrstvě občanské výhoda v plnění branné povinnosti, domáhaly by se i jiné vrstvy různých výhod a to tím vším právem, neboť branná povinnost tíživě doléhá stejným způsobem na každého občana, ať již patří ku kterékoliv vrstvě občanské.
Požadují-li všichni státní občané stejných práv, pak musí plniti stejné své povinnosti vůči státu. Spravedlivá správa republiky nemůže tedy připustiti, aby bylo břímě branné povinnosti nestejně rozděleno na různé vrstvy občanské, neb na jednotlivé občany, a tím byl rušen duch vzájemnosti, který má panovati v celém státě.
Ale i zájmy vojenské mluví proti zkracování doby presenční služby příslušníkům jistých vrstev, poněvadž by tím trpěl nejen dobrý soulad a duch vzájemnosti v armádě, nýbrž i její kvalitě by to bylo na újmu.
Podotýká se, že 24- resp. 18měsíční presenční činná služba jest stanovena pouze pro dobu přechodnou a že branci, odvedení v roce 1926, budou konati presenční službu pouze v trvaní 14 měsíců.
Dále se poznamenává, že bylo v branném zákoně pamatováno na to, aby byl rodinám, jichž živitelé konají presenční službu, poskytnut přiměřený vyživovací příspěvek. Příslušný návrh zákona byl již předložen Národnímu shromáždění ku schválení (č. t. 1017).
Kromě toho jest podle § 16 br. z. přípustno, uděliti v případech, zvláštního zřetele hodných odklad nastoupení presenční služby, čímž se však arciť předepsaná doba presenční služby nesmí nijak zkrátiti.
V Praze dne 22. prosince 1920.
Gen. Husák m. p.,
ministr národní obrany.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
1221.
Antwort
des Ministers für nationale Verteidigung
auf die Interpellation der Abgeordneten Ottokar Schubert, Kaiser, Zierhut und Genossen
betreffend die Novellierung des tschechoslowakischen Wehrgesetzes vom 19. März 1920 (Druck 793).
Bei Festlegung der Dienstpflicht in der tschechosl. Republik wurde nicht nur auf die Bedürfnisse und Interessen des Staates, sondern auch auf den demokratischen Charakter unserer Republik Rücksicht genommen, der nicht zulässt, dass bestimmten Schichten von Staatsangehörigen, bzw. einzelnen Staatsangehörigen Privilegien in der Erfüllung der Dienstpflicht gewährt werden. Deshalb wurde in das Wehrgesetz (§ 2) die Bestimmung aufgenommen, dass die Dienstpflicht nicht nur allgemein, sondern auch für alle die gleiche ist Es mussten deshalb alle Begünstigungen in Wegfall kommen, die das letztgültige österreichische, bzw. ungarische Wehrgesetz v. J. 1912 den Absolventen bestimmter Unterrichtsanstalten, Geistlichen und Kandidaten des geistlichen Standes, sowie den Inhabern ererbter Feldwirtschaften und Familienernährern gewährte.
Die Militärverwaltung muss auch weiterhin an der Eliminierung jeglicher Begünstigungen aus dem Wehrgesetze festhalten, da unser demokratisches Wehrgesetz von dem Grundsatze absoluter Gleichheit in der Ausübung der Militärpflicht seitens aller Staatsbürger geleitet sein muss.
Würde einer Bevölkerungsschicht eine Begünstigung in der Erfüllung der Dienstpflicht gewährt werden, würden auch andere Schichten allerlei Begünstigungen anstreben, u. zw. mit vollem Rechte, denn die Wehrpflicht lastet gleich schwer auf jedem Staatsbürger, mag er nun zu welcher Bevölkerungsschicht immer gehören.
Wenn alle Staatsbürger gleiche Rechte fordern, müssen sie auch ihre Verpflichtungen gegenüber dem Staate in gleichem Mass erfüllen. Eine gerechte Staatsverwaltung kann daher nicht zulassen, dass die Last der Dienstpflicht auf die verschiedenen Bevölkerungsschichten oder auf einzelne Staatsbürger ungleich verteilt und hiedurch der Geist der Gemeinsamkeit, der im ganzen Staate herschen soll, gestört werde.
Aber auch militärische Interessen sprechen gegen eine Verkürzung der Präsenzdienstzeit für Angehörige bestimmter Schichten, da hiedurch nicht nur das gute Einvernehmen und der Gemeingeist in der Armee, sondern auch deren Qualität Schaden leiden würde.
Bemerkt wird, dass die 24-, bzw. 18monatige Präsenzdienstzeit bloss für eine Übergangszeit festgesetzt ist und dass die im J. 1926 assentierten Wehrpflichtigen nur noch einen Präsenzdienst von 14 Monaten leisten werden.
Weiters wird bemerkt, dass im Wehrgesetze vorgesehen wurde, dass Familien, deren Ernährer den Präsenzdienst leisten, ein angemessener Erhaltungsbeitrag. gewährt werde. Der betreffende Regierungsentwurf wurde bereits der Nationalversammlung zur Genehmigung vorgelegt (Druck Z. 1017).
Nebstdem ist gemäss § 16 Wehrgesetz in besonders rücksichtswürdigen Fällen die Gewährung eines Aufschubs für den Antritt des Präsenzdienstes zulässig, durch den allerdings die vorgeschriebene Präsenzdienstzeit keine Verkürzung erfahren darf.
Prag, den 22. Dezember 1920.
Der Minister f. nationale Verteidigung: