Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
1212.
Interpelace
poslance Dra Jaroslava Stránského a druhů
veškeré vládě
o zachování práv státu československého při obsazování biskupských stolic na jeho území.
Podle novinářských zpráv římská kurie v poslední době nově obsadila několik biskupských stolic na území republiky Československé. Jde zejména o biskupství budějovské a o několik biskupství na Slovensku. Pokud jest interpelantům známo, stalo se rozhodnutí římské kurie bez účastí československé vlády, která v žádném z případů o které jde, neměla příležitostí uděliti k příslušnému jmenování svolení nebo svolení odepříti. Podobně při provedeném již jmenování nového arcibiskupa pražského nebyla vláda republiky dožádána o souhlas a kurie se spokojila soukromým projevem, který v této věcí učinil tehdejší ministerský předseda vůči papežskému nunciovi v Praze.
Tento postup jest nezákonný.
Zákonem ze dne 7. května 1874, č. 50 ř. z. § 3 nabyla zákonité platnosti ustanovení konkordátu z roku 1855, pokud se týkala osazování biskupských stolic, a tento zákon stal se jako všechny ostatní rakouské zákony zákonem republiky a zákonem republiky dosud jest.
Podle jeho ustanovení nemohlo býti žádné biskupství nově obsazeno bez přivolení císařova. Na území uherském platila táž prerogativa císařova, ovšem z jiných titulů ne ze zákona. Jest zcela zřejmo, že v žádném případě nešlo o prerogativu osobní nebo rodovou, nýbrž o prerogativu státní suverenity, představované císařem. Říjnový převrat nemohl naší republiku jakožto stát stejně suverenní o toto důležité právo připraviti a ježto jeho výkon nebyl ústavou vyhrazen presidentu republiky, přísluší vládě, která nemá práva vzdávati se samovolně tak významné ingerence, nota bene zákonem zaručené na území bývalého Předlitavska.
Interpelanti nezapomínají, že daný zákonný stav neshoduje se se zásadou vzájemné nezávislosti státu a jednotlivých náboženských společností, která jest programem naší vlády, našich politických stran a snad i všech náboženských společností, římsko-katolickou církev nevyjímajíc. Ale právě zdar všech počinů, jednání a zákonodárných změn, k nímž v té příčině má dojíti, vyžaduje, aby v nynější stav nebylo zasahováno jednostranně a svémocně, a aby stát nevzdával se svých důležitých práv, dokud nebudou nově upraveny všechny otázky státní správy o vzájemném poměru státu a náboženských společností. I táží se podepsaní veškeré vlády:
Jest vládě známo, že jedná se o nové obsazení biskupských stolic na území republiky Československa?
Jest vláda odhodlána, uplatniti vliv, který jí při takovém jmenování podle zákona přísluší, po případě neuplatní-li jej, aspoň si jej vyhraditi a brániti jakémukoliv svémocnému a jednostrannému měnění dosavadního poměru?
V Praze dne 11. ledna 1921.
Dr. Stránský,
Dr. Lukavský, Dr. Rašín, Dr. Kramář, Dr. Hajn, Dr. Matoušek, Špaček, Purkyňová, Mašek, inž. Bečka, Bergman, Votruba, Veverka, Zavřel, inž. L. Novák, G. Navrátil, Dyk, Petrovický, Stejskal, Modráček, Hudec.