Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
1209.
Naléhavá interpelace
poslance Dra Šmerala a soudruhů
ministru spravedlnosti a celé vládě
v záležitosti vyšetřovací vazby a jejího neodůvodněného prodlužování u osob zatčených při prosincovém stávkovém hnutí.
Při prosincovém stávkovém hnutí bylo zatčeno na 3000 lidí. Tito všichni, až na výjimky zcela ojedinělé, jsou dosud drženi ve vyšetřovací vazbě. Z okolností, které o průběhu hnutí a o způsobu zatýkání jsou známy, je zřejmo, že většina osob těchto, je ve vazbě držena bezdůvodně. Zatýkání dělo se hromadně, způsobem paušálním. Z důvodů, které by mohly býti pro vazbu uváděny, jest u většiny vyloučeno nebezpečí útěku, poněvadž se jedná skoro vesměs o usedlé dělníky, mající zaměstnání a rodinu. Nikdy jindy za okolností obdobných vyšetřovací vazba pro nebezpečí útěku uvalována nebyla. Druhý důvod možného dorozumění se se svědky, po případě spoluobviněnými, nemůže býti ve veliké většině případů vážně uváděn proto, jelikož skutková povaha vyšetřovaného činu není taková, aby vyšetřováním na svobodě mohl býti účel vyšetřování ohrožen a také ne proto, poněvadž vyšetření hlavních okolností mohlo býti již i ve vazbě skončeno, kdyby vyšetřováním pověřen byl dostatečný počet vyšetřujících soudců. Ta okolnost, že k vyšetření přidělen byl počet soudců v poměru k počtu uvězněných nedostatečný, působí dojmem, že vyšetřovací vazba zatčených dělníků má býti úmyslně prodlužována, aby jí byli potrestání ti zatčení, kteří by byli při hlavním líčení osvobozeni, anebo u kterých k podání žaloby by vůbec nedošlo.
Dojem, že vazba vyšetřovací má býti proměněna ve vazbu trestnou, jest sesilován okolností, že i umístění zatčených i postup jejich vyšetřování jsou upraveny tak, že skytají záminku, aby návštěvy příbuzných a známých u nich byly ztěžovány nad ustanovení vězeňského řádu a aby tím trestní tvrdost vyšetřovací vazby byla zostřena. Nejkřiklavější pak jsou případy ty, kdy osoby při prosincovém hnutí zatčené dosud jsou držány ve vazbě a dosud vůbec ani jedenkráte vyslechnuty nebyly.
Těžké poměry v tomto směru jsou pro dělníky, žalářované ve vězeních zemského soudu pražského, v soudní budově ve Spálené ulici a v trestnici na Pankráci. Političtí vězňové byli hromadně dopraveni na Pankrác, kde za starých rakouských časů nebyli vězněni ani političtí odsouzenci, nýbrž pouze nejtěžší odsouzenci sprostí. V jednotlivé cele jest pohromadě napěchováno 40—60 osob. Vyšetřovancům není dovolena volná četba denních listů a jiné literatury. Strava jim podávaná v některé dny byla přímo hnusná, horší než když ve vazbě byli sprostí zločinci. Návštěva příbuzných a známých jest omezována a třeba že se tak děje s poukazem na nedostatečné místnosti, velký počet vyšetřovaných a chod vyšetřování, není tím toto zkrácení práva vyšetřovaných odůvodněno.
Těžké stížnosti jsou také na vazbu zatčených, kteří byli umístěni v žalářních celách v Plzni. Do Plzně byli dopraveni ti, kdož byli zatčeni 14. prosince 1920 v Mostě. Část jich toho dne několik hodin před střílením do dělníků, bez jakékoli souvislosti s touto hroznou událostí, byla zatčena v Měcholupské pivnici, kdež se náhodně sešli, sobě navzájem neznámí. Druhá část jich byla zatčena individuelně, nezřídka i na anonymní udání. Mostecký případ je přímo školní ukázkou postupu úřadů ve dnech stávkových a ukazuje jasně, kterak i na půdě jinak úplně klidné je možno s naprostou libovůlí vykonstruovati důvody k persekuci nekompromisních dělnických organisací a ke krvavému zakročení. Nešlo tam vůbec o ťrevoluční výborŤ, ani o nějaké připravované společné podniknutí nebo třeba jen o schůzi osob, dnes uvězněných. Zatčení jsou z různých politických táborů. Pří zatýkání bylo s nimi hrubě zacházeno. Někteří ze zatčených byli ztýráni. Žádný z těchto zatčených nebyl od 14. prosince 1920 až do 5. ledna 1921 vyslýchán svým řádným vyšetřujícím soudcem a žádný z nich tohoto vyšetřujícího soudce dokonce ani neviděl, přes to že vláda neustále ubezpečuje veřejnost, že soudní řízení se provádí a přes to, že zatčeným den ode dne se slibuje, že řádný jejich vyšetřující soudce již již přijede. Když zatčení žádali k vůlí urychlení řízení, aby byli převezeni do Mostu, bylo jím odpověděno, že přítomnost vyšetřovanců a vyšetřujícího soudce na jednom místě by soudní řízení jenom protahovala. Toto jim bylo řečeno se zřejmým výsměchem, aby jim bylo dáno na jevo, že dovolávání se zákonných předpisů o vyšetřovací vazbě nebude míti pro ně vůbec účinku.
Přímo hrozné podrobnosti však dovídáme se o umístění politických vězňů, o zacházení s nimi a o proměňování vyšetřovací jejích vazby ve vazbu trestnou z Brna. Tam, jak v žalářních kobkách Špilberku tak v budově trestního soudu na Cejlu jsou vězněni zatčení za okolností tak hrůzných, že nejhrůznější zjevy z koncentračních táborů rakouských ve válečném území východní Haliče byly tím v pravém slova smyslů bez jakéhokoli přehánění dosaženy. Podrobnosti, které jsou nám od osob úplně věrohodných sdělovány, jsou tak strašlivé, že pod prvním dojmem váháme skoro je uvésti, dali jsme je během dnešního dne znovu zjišťovati a uvedeme je konkrétně při nejbližší příležitosti. Upozorňujeme však s největším důrazem již nyní na tyto v pravém slova smyslu hrůzné poměry osob uvězněných na brněnském Špilberku a zjišťujeme odpovědnost, která by dopadla na vládu, kdyby neměla býti ihned zjednána náprava a kdyby barbarské uvěznění politických vyšetřovanců v Brně mělo míti důsledky na jejich zdraví a nebo snad dokonce na jejích životech.
Také stížnosti z věznic slovenských uvedeme dodatečně.
Tážeme se vlády, zejména pánů ministerského předsedy a ministra spravedlnosti:
Jste ochotni zjednati nápravu?
Jste ochotni učiniti opatření, aby vazba osob, zatčených při prosincovém hnutí, nebyla protahována, a aby nebyla proměňována ve vazbu trestnou?
Jste ochotni zaříditi, aby všem osobám, o kterých se zjistí, že byly zatčeny a ve vazbě drženy nevinně, dostalo se ze státních prostředků náhrady?
V Praze dne 11. ledna 1921.
Dr. Šmeral,
Svetlík, Kunst, Nágy, Krejčí, Darula, Koutný, Surányi, Blažek, Haken, Borovszky, Toužil, Tausik, Merta, Burian, Kučera, Skalák, Teska, Rouček, Skaunicová, Malá.