Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
1208.
Zpráva
I. výboru dopravně-technického,
II. výboru rozpočtového
o vládním návrhu zákona (tisk 1039),
jímž se poskytují daňové výhody pro stavbu budov obytných a budov pro provoz podniků, jakož i pro obnovu starých i nových pořízení strojů.
I.
Výbor dopravně-technický přijal osnovu vládního zákona s tou základní změnou, že v § 1. navrhované procento 50, jež ze stavebního nákladu odečteno býti může od daňového základu, zvyšuje na procent 70 a obdobně v § 2. procent 35 zvýšeno jest na 50.
Výbor učinil tak v tom pevném přesvědčení, že navrhovaná procenta 50 potažmo 35 nepostačují za dnešních poměrů a nepodnítila by oné nezbytně nutné odvahy, se kterou čeliti musíme vždy hrozivěji stoupající krisi bytové v celé oblasti republiky.
Dopravní výbor neoddává se té naději, jaké oddává se důvodová zpráva vládní, že předložená osnova zasahovati bude s ohromným důsledkem do soukromého stavebního ruchu. Než doufá, že bude aspoň částečnou vzpruhou a jedním z praménků, kterýž soukromý stavební ruch podněcovati bude. A doufá to tím spíše, že tato předloha chová jistý prvek, mnohým dřívějším zákonům a návrhům naprosto cizí, že řeší bytovou nouzi ne popudy plynoucími z třídního stanoviska a lidské nevraživosti, ale že hledí působiti výchovně tím, že přinášejíc sama oběti, žádá, aby zámožnější vrstvy část břemen převzaly na sebe a spolu působily opatřiti nezbytnosti celostátní.
Jsme přesvědčeni, že za normální zaměstnanosti průmyslové, navržený zákon docílil by bezpečně očekávaného důsledku, chováme však oprávněnou obavu, že v nastupující stagnaci průmyslové účinky jeho značně budou oslabeny a že doba pro níž stanovena jeho účinnost, jest nepoměrně krátkou a že bude nezbytné nutno ji značně prodloužiti. Vedle toho potřebí uvážiti, že výhody navržené osnovy v mnohých případech zvláště slabších podnikatelů nebudou moci využity býti, nebo nebudou ani chtěny býti využity. Proto dopravní výbor doporučuje slavné sněmovně, aby resolučním návrhem vláda vyzvána byla, aby v některém z dalších zákonů, připravovaných ku povzbuzení soukromého podnikání, jasně určila: že výhody daňové § 1. právě projednávaného zákona mohou býti přenesena na stavební družstva nebo obce, v nichž podniky provozovány jsou, jestliže tyto jich využíti nechtí nebo nemohou.
Jinak výbor má za to, že důvodová zpráva vládního návrhu zákona náležitě objasňuje a výbor doporučuje slavné sněmovně, aby osnova přijata byla ve znění následném:
Zákon
ze dne ..................................................... 1921
jímž se poskytují daňové výhody pro stavbu budov obytných a budov pro provoz podniků, jakož i pro obnovu starých a pořízení nových strojů.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Osoby, podléhající dani z příjmu (dôchodkové), anebo společnosti, podléhající dani výdělkové podle II. hlavy zákona o osobních daních přímých ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. z. (na Slovensku a Podkarpatské Rusi dani výrobkové podniků veřejně účtujících), které v území republiky československé v letech 1920 až včetně 1932 novostavbu, přestavbu, přístavbu nebo nástavbu obytných budov stavebně dokončí, mohou si od daňového základu vedle amortisace přípustné dle dosavadních daňových zákonů odečísti 70% prokazatelně vynaloženého stavebního nákladu, a to nejvýše v 10 ročních částkách, počínajíc berním rokem, který následuje po uplynutí kalendářního (obchodního) roku, v němž stavba byla ukončena.
Subvence státem neb veřejnými korporacemi na stavbu poskytnuté odečtou se od stavebního nákladu.
Jinak zůstávají ustanovení zákona o osobních daních, platící o odpisech, nedotčena.
V případě převodu budovy na jinou fysickou neb právnickou osobu přísluší — počínajíc berním rokem po převodu následujícím — výhoda v odst. 1. zmíněná novému nabyvateli jen co do částky při vyměření daně posud ještě neodečtené.
Výhoda odstavce 1. předpokládá věnování budovy a její skutečné užívání převážně k účelům obývacím po dobu nejméně 10 let po dokončení stavby.
Toto věnování vloží se ve prospěch státu jako reální břemeno do knih pozemkových.
Ministerstvo financí se zmocňuje, aby nařízením určilo podmínky, za kterých lze budovu považovati za věnovanou převážně k účelům obývacím (§ 2).
Poplatník, který užívá budovy k účelům, jež odporují věnování budovy (odst. 5.), ztratí výhodu odst. 1., aniž by nabyl výhod § 2, č. 1., a může kromě toho potrestán býti peněžitou pokutou do 100.000 Kč.
§ 2.
Podniky, podléhající dani výdělkové dle II. hlavy zákona o osobních daních (výrobkové dani podniku veřejně účtujících), které v letech 1920 až včetně 1922 vystaví, přestaví, přistaví nebo nastaví v území republiky československé budovy pro provoz podniku anebo které v době níže uvedené vymění nebo pořídí nové stroje a zařízení, požívají při vyměření, daně výdělkové (výrobkové) těchto výhod:
1. Podnik může vedle amortisace přípustné dle dosavadních daňových zákonů odepsati daně prostě 50% stavebního nákladu, a to nejvýše v 10 ročních částkách, počínajíc berním rokem, který následuje po uplynutí kalendářního (obchodního) roku, v němž byla stavba dokončena. Náklad stavební musí býti prokázán řádnými účty.
Ustanovení § 1. odst. 2. až 4., platí i zde.
2. Peníz, vynaložený vletech 1920 až včetně 1925 (v obchodních letech 1919/20 až 1924/25) na výměnu strojů a zařízení, pořízených před rokem 1920, jest odpočitatelnou položkou i potud. pokud převyšuje pořizovací hodnotu vyměněného předmětu.
3. Odpočitatelnou položkou jest též polovice částek, které podnik vedle obvyklých odpisů uloží v obchodních letech 1920 až včetně 1925 (1919/20 až 1924/25) do zvláštního, v bilanci jako samostatná položka vykázaného fondu pro výměnu strojů a zařízení, pořízených před rokem 1920.
V tomto případě jest podnik povinen nejpozději v obchodním roce 1926 (1925/26) předložením účtů prokázati věrohodně cenu, za kterou v letech 1920 až 1925 (1919/20 až 1924/25) pořídil nové stroje a zařízení. Nebyla-li provedena do konce r. 1925 (1924/25) výměna strojů a zařízení, zdaní se dodatečně nezdaněné úložky obnovovacího fondu za léta minulá.
Bude-li provedena výměna strojů a zařízení do konce roku 1925 (1924/25), činí-li však prokázaný náklad na nové stroje a zařízení méně nežli nezdaněné úložky obnovovacího fondu, zdaní se rozdíl dodatečně v poměru ročních úložek do tohoto fondu.
Zdaněné úložky obnovovacího fondu, kterých bylo užito po vyčerpání úložek nezdaněných k výměně strojů a zařízení do konce roku 1925, vyloučí se dodatečně z daňových základů let minulých a připadající na ně daň výdělková se odepíše.
4. Z částek vynaložených v letech 1920 až 1922 (1919/20 až 1921/22) na zakoupení nových strojů a zřízení mohou podniky vedle amortisace přípustné podle dosavadních daňových zákonů odepsati daně prostě 20% jejich prokázané nákupní ceny a to v pěti letech následujících bezprostředně po roce, v němž náklad na stroje a zařízení byl vyúčtován.
Výhody pod číslem 2 a 3 neplatí o vydáních a úložkách, jež jsou určeny k rozšíření podniku.
Také jinak zůstávají předpisy o dani výdělkové (výrobkové) podniků veřejně účtujících ustanoveními tohoto paragrafu nedotčeny.
§ 3.
Výhody § 1 a 2, č. I., platí také pro novostavby, přestavby, přístavby a nástavby budov, které sice v letech 1920 až 1922 nebyly dokončeny, s nimiž však v letech těchto bylo započato a v nichž se náležitě pokračuje.
§ 4.
Ustanovení §§ 2 a 3 platí obdobně u daně z příjmu pro osoby fysické, které vedou řádné obchodní knihy.
§ 5.
Zákon tento, jehož provedením se pověřují ministr financí a ministr spravedlnosti, nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
V Praze 18. prosince 1920.
Za dopravně technický výbor:
Místopředseda:
J. Marek, v. r.
Zpravodaj:
inž. Boh. Bečka, v. r.
II.
Rozpočtový výbor připojuje se k shora uvedené zprávě.
V Praze 12. ledna 1921.
Předseda:
Jos. Bradáč, v. r.
Zpravodaj:
inž. L. Novák v. r.
Resoluce dopravního výboru.
Výhody daňové § 1. právě projednávaného zákona mohou býti přeneseny na stavební družstva zaměstnanců nebo obce, v nichž podnik jest provozován pakli podnikatel těchto pro sebe využíti nechce.
Výhody z tohoto družstvům stavebním a obcím plynoucí buďtež jasně stanoveny v některém z dalších zákonů, upravujících bytovou otázku.
V Praze 12. ledna 1921.
Místopředseda:
J. Marek, v. r.
Zpravodaj:
inž. Boh. Bečka, v. r.
Rozpočtový výbor připojil se k shora uvedené resoluci dopravního výboru.
Předseda:
Jos. Bradáč, v. r.
Zpravodaj: