Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
1206.
Antrag
des Abg. Hans Knirsch und Gen.
betreffend die Verlängerung der Verordnung vom 28. Feber 1919, Slg. Nro. 108 zur Beschränkung der Kündigungsfristen von Dienstverhältnissen und deren Ergänzung durch eine Notverordnung betreffend die Zahlung von Abfertigungen.
Die Verordnung vom 28. Feber 1919, Slg. Nr. 108 besagt im § 2: ťSofern nicht eine längere Kündigungsfrist vereinbart ist kann vom 28. Feber 1919 angefangen, der Dienstgeber nur im Sinne des § 20 des Handlungsgehilfengesetzes unter Beobachtung der dort festgesetzten Kündigungsfristen kündigen. Bei Angestellten, welche am Tage der Kündigung länger als 10 Jahre ununterbrochen im Dienstverhältnisse standen, darf die Kündigungsfrist nicht weniger als drei Monate betragen. Die Kündigung muß so erteilt werden, daß sie mit dem Quartal endigt.Ť
Die gegenwärtige wirtschaftliche Lage läßt (eine weitere Verschlechterung der Verhältnisse auf dem Arbeitsmarkte befürchten. Es muß deshalb jeder weiteren Vermehrung der Stellenlosigkeit der Angestellten durch rechtzeitige Maßnahmen vorgebeugt werden.
Ein weiteres Anwachsen der Beschäftigungslosigkeit der Angestellten ist in dem Augenblick zu erwarten, als Industriezweige in ihrer Gänze von der Krise erfaßt und zum Stillstand gezwungen werden. Geht der begonnene Absteig des Wirtschaftslebens in dem Maße weiter wie bisher, dann tritt in absehbarer Zeit im Wirtschaftsleben ein völliger Stillstand ein und die Angestellten haben keine Möglichkeit mehr, selbst innerhalb der verlängerten Kündigungsfrist eine neue Anstellung zu erreichen. Für die Zeit dieses Stillstandes im Erwerbsleben ist die Herausgabe einer Notverordnung am Platze, die Abfertigungen für gekündigte Angestellte vorsieht. Diese Abfertigungen sollen dazu dienen, eine Verschärfung der Not und des Elends unter den stellenlosen Angestellten zu verhindern und ihnen wenigstens ein Zehrgeld in die Hand zu geben.
Aus diesen Gründen wird beantragt:
Das Abgeordnetenhaus wolle beschliessen, die Regierung zu beauftragen:
I. Die Verordnung vom 28. Feber 1919, Slg. Nr. 108, betreffend die Beschränkung der Kündigung bestimmter Dienstverhältnisse, gemäß deren § 2, Absatz 1, der Arbeitgeber nur dann unter Einhaltung der im § 20, Absatz 1 des Handlungsgehilfengesetzes festgesetzten Kündigungsfrist von 6 Wochen vor Ablauf eines Kalendervierteljahres dem Angestellten kündigen kann, wenn nicht eine weiterreichende, Kündigungsfrist vereinbart wurde, ist weiterhin zu verlängern.
II. Als Ergänzung dazu ist eine Notverordnung folgenden Inhaltes herauszugeben:
1. Dienstverhältnisse, die in der Zeit zwischen dem 1. Jänner 1904 und dem 31. Juli 1914 eingegangen wurden, können nur unter Einhaltung einer Kündigungsfrist von sechs Monaten.
2. Dienstverhärtnisse, die vor dem 31. Dezember 1903 eingegangen wurden, nur unter Einhaltung einer Kündigungsfrist von 12 Monaten gelöst werden.
3. Abwesenheit infolge Militärdienstleistung oder Heranziehung zu persönlicher Dienstleistung auf Grund des § 4 des Dienstleistungsgesetzes gelten nicht als eine Unterbrechung des Dienstverhältnisses.
4. Ist vertraglich eine längere Kündigungsfrist vereinbart, so gilt diese.
5. Die Kündigung muß stets am, letzten Tage eines Monates enden.
6. Wird ein solches Dienstverhältnis vor dem 31. März 1921 vom Dienstgeber gekündigt, so gebührt dem Dienstnehmer eine Abfertigung im folgenden Ausmasse:
Wenn das Dienstverhältnis in der Zeit zwischen dem 1. Jänner 1918 und dem 1. Oktober 1920 eingegangen wurde, das Einfache,
wenn das Dienstverhältnis im Jahre 1917 eingegangen wurde, das Zweifache,
wenn das Dienstverhältnis in den Jahren 1916 oder 1915 eingegangen wurde, das Dreifache,
wenn das Dienstverhältnis in der Zeit zwischen dem 1. Oktober 1899 und dem 1. Jänner 1915 eingegangen wurde, das vierfache und
wenn es vor dem 1. Oktober 1899 eingegangen wurde, das sechsfache des monatlichen Entgeltes.
7. Durch die Abfertigung wird der Anspruch auf Entgelt für die Dauer der Kündigungsfrist nicht berührt.
8. Bei Berechnung der Abfertigung tritt mangels anderweitiger Vereinbarung an Stelle der vertragsmäßigen Naturalbezüge eine Vergütung in Geld, deren Höhe sich nach den für eine angemessene Lebenshaltung des Dienstnehmers erforderlichen Aufwendungen richtet.
9. Die Abfertigung ist jeweils am Schlusse der dem Ablauf der Kündigungsfrist folgenden Kalendermonate in Teilbeträgen zu bezahlen, die der Höhe des auf den Monat entfallenden Entgeltes entsprechen.
Prag, am 17. Dezember 1920.
Knirsch,
Ing. Jung, Röttel, Křepek, Heller, Wenzel, Dr. Luschka, Bobek, Budig, Mark, J. Mayer, Dr. Hanreich, J. Fischer, Böhr, Simm, Scharnagl, Zierhut, Dr. Petersilka, Dr. W. Feierfeil, Schubert, Dr. Jabloniczky, Patzel.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
1206.
Návrh
poslanců H. Knirsche a druhů,
aby byla prodloužena platnost nařízení ze dne 28. února 1919, č. 108 Sb. z. a n. o omezení výpovědních lhůt u služebních poměrů, a aby bylo doplněno nouzovým nařízením o placení odbytného.
Nařízením ze dne 28. února 1919, č. 108 Sb. z. a n., vyhlašuje se v § 2: ťPočínaje 28. února 1919 může zaměstnavatel, není-li umluvena delší lhůta výpovědní, dáti výpověď jen ve smyslu § 20 zákona o obchodních pomocnících, zachovávaje výpovědní lhůty tam stanovené u zřízenců, kteří v den výpovědí byli déle než 10 let nepřetržitě ve služebním poměru, nesmí výpovědní lhůta činiti méně než 3 měsíce. Výpověď musí býti dána tak, aby končila čtvrtletím.Ť
Nynější hospodářský stav vzbuzuje obavy dalšího zhoršení poměrů na trhu práce. Proto jest včasnými opatřeními zabrániti jakémukoliv dalšímu vzrůstu nezaměstnanosti mezi zřízenci.
Další vzrůst nezaměstnanosti mezi zřízenci lze očekávati v okamžiku, kdy krise úplně zachvátí celá průmyslová odvětví a přinutí je zastaviti práci. Půjde-li pokles hospodářského života v té míře dále, jako dosud, pak hospodářský život se v dohledné době úplně zastaví, a zřízenci nemají již možnosti najíti během prodloužené výpovědní lhůty nové zaměstnání. Na dobu této stagnace ve výdělečném životě jest na místě vydati nouzové nařízení, jež opatřuje zaměstnancům, dostavším výpověď, odbytné. Odbytné má sloužiti k tomu, aby zamezilo vzrůstu nouze a bídy mezi zaměstnanci bez místa a dalo jím do ruky alespoň stravné.
Z těchto důvodů se navrhuje:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti a uložit vládě:
1. Nařízení ze dne 28. února 1919, č. 108 Sb. z. a n., o obmezení výpovědi v určitých služebních poměrech, dle jehož § 2 odst. 1 může zaměstnavatel dáti zřízencům výpověď jen tehdy, zachová-li výpovědní lhůtu 6 neděl před kalendářním čtvrtletím, stanovenou v § 20, odst. 1 zákona o obchodních pomocnících, nebyla-li umluvena delší výpovědní lhůta, budiž dále prodlouženo.
II. Jako doplněk k tomu budiž vydáno nouzové nařízení tohoto obsahu:
1. Služební poměry smluvené v době mezi 1. lednem 1904 a 31. červencem 1914 mohou býti rozvázány jen s 6měsíční výpovědní lhůtou,
2. služební poměry, smluvené před 31. prosincem 1903, jen s výpovědní lhůtou 12měsíční.
3. Nepřítomnost pro konání vojenské služby nebo osobních válečných úkonů podle § 4 zákona o válečných úkonech neplatí za přerušení služebního poměru.
4. Byla-li smluvně dojednána delší výpovědní lhůta, platí tato.
5. Výpověď musí končiti vždy posledním dnem měsíce.
6. Bude-li takovýto poměr služební vypovězen zaměstnavatelem před 31. březnem 1921, patří zaměstnanci odbytné v této výměře:
Byl-li služební poměr smluven mezi 1. lednem 1918 a 1. říjnem 1920, jednoduchý, byl-li služební poměr smluven r. 1917, dvojnásobný, byl-li služební poměr smluven r. 1916 nebo 1915, trojnásobný, byl-li služební poměr smluven mezi 1. říjnem 1899 a 1. lednem 1915, čtyřnásobný, a byl-li smluven před 1. říjnem 1899 šestinásobný měsíční plat.
7. Nárok na plat za výpovědní lhůtu zůstává odbytným nedotčen.
8. Při počítání odbytného nastupuje, není-li jiných úmluv, místo smluvních naturálních požitků náhrada v penězích, jejíž výše řídí se vydáními, potřebnými k přiměřenému životu zřízencovu.
9. Odbytné budiž vyplaceno vždy na konci kalendářního měsíce, následujícího po uplynutí výpovědní lhůty, v dílčích částkách, odpovídajících výši odměny, připadající na měsíc.
V Praze dne 17. prosince 1920.
H. Knirsch,
inž. Jung, Röttel, Křepek, Heller, Wenzel, Dr. Luschka, Bobek, Budig, Mark, J, Mayer, Dr. Hanreich, J. Fischer, Böhr, Simm, Scharnagl, Zierhut, Dr. Petersilka, Dr. W. Feierfeil, Schubert, Dr. Jabloniczky, Patzel.