Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

V Norsku podle zákona z 16. května 1906 stát hradí odborovým organisacím, které vyhovují zákonným podmínkám, jednu třetinu jimi vyplácených podpor v nezaměstnanosti. Podpora rovná se jedné polovině poslední mzdy a 29 svazů s 90.000 členy vyplácí podpory.

Gentský systém zavedli též v Holandsku zákonem z roku 1917. Stát a obec přispívá na polovic 100%ním příplatkem k podporám odborových organisací. Podpory a příplatky vyplácí 95 odborových organisací s 210.000 členy až 90 dní v roce.

Ve Španělsku zákonem ze dne 19. března 1919 zaručuje se státní příspěvek všem. podpůrným organisacím, které slouží jedinému účelu, totiž pojišťování prázdňovému. Sdružení, která žádají státní subvenci, nesmí platiti vyšší podporu v nezaměstnanosti nežli 60% poslední denní mzdy a nejdéle 90 dnů v roce. Výše subvence rovná se příspěvkům vybíraných od členů.

Rovněž v rakouském parlamentě roku 1911 navrhl poslanec Domes a soudr. ve svém návrhu prázdňového pojištění formu státního příspěvku k podporám v nezaměstnanosti vyplaceným odborovými organisacemi.

Gentský systém, který znamená posilnění svépomocného pojišťování zaměstnanců proti hospodářskému nebezpečí plynoucímu pro ně z nezaviněné prázdně, stal se nejrozšířenější formou státní i obecní péče o nezaměstnané.

III. Státní příspěvek k podpoře v nezaměstnanosti.

Tohoto způsobu přidržuje se též naše osnova. Podle osnovy nezařídí stát vlastních pojišťoven proti nezaměstnanosti, nýbrž ponechá zaměstnancům, aby se stali členy odborových organisací, které jim v případě nezaviněné prázdně vyplatí podporu v nezaměstnanosti a stát se obmezí na příspěvek ku členské podpoře, jenž rovněž budou vypláceti odborové organisace. Výhody tohoto systému jsou veliké: Stát ušetří Samostatný správní a kontrolní aparát, vyhne se podporám osob bez řádného stálého povolání a obmezí svoji péči pouze na občany, kteří se v době výdělku sami dostatečně z vlastních prostředků zajistili proti dnům zlým Příspěvky se zároveň takto odstupňují podle svépomocných sazeb jednotlivých výrobních odvětví.

Hlavní však výhoda tohoto systému je, že odborové organisace budou na zneužití podpor v nezaměstnanosti a státního příspěvku zúčastněny stejným obnosem jako stát a použijí tudíž celého svého kontrolního aparátu: důvěrníků továrních a solidarity všech svých členů hájících přirozené své spolkové úspory před neodůvodněným ztenčením, k zamezení nesprávností se strany jednotlivců. Kontrola a zákroky státního úřadu proti zneužití podpor v nezaměstnanosti nemohou býti nikdy tak účinné, jako postup organisace zaměstnanců proti vlastním členům.

Toto pojišťování v zásadě dobrovolně poskytuje ve skutečnosti státnímu celku výhody pojišťování všeobecného a nuceného. Každý zaměstnanec může se státi členem odborové organisace a v poslední době se jim též pravidelně stává a tím účastní se pojišťování prázdňového. Cizí zkušenosti číselné dokazují, že gentský systém v rámci celého státu znamená zachycení širého okruhu zaměstnanců v rámci veřejné péče o nezaměstnané a velkou úlevu a snížení nákladů, jež jinak vyžádá si veřejná péče chudinská. V městě Gentu na příklad chudinské podpory po zavedení příspěvkového systému v případě nezaměstnanosti klesly o plných 50%.

V důsledku zkušeností s dobrovolným pojišťováním v cizině, zejména pak v Gentu samém a v Kolíně nad Rýnem, nezavádí osnova přímé pojišťování jednotlivých střádalů u veřejných prázdňových pokladen.

Obavám, aby státního příspěvku k podporám v nezaměstnanosti nebylo použito v třídních bojích čelí osnova ustanovením, že státní příspěvek nesmí býti vyplácen těm, kteří se stali nezaměstnanými následkem stávky nebo výluky po dobu stávky nebo výluky (§ 5, č. 3.). dále, že podpora v nezaměstnanosti musí býti účtována oddělené od ostatního hospodářství odborových organisací, zejména od stávkového fondu (§ 4. č. 7). Dále ustanovení, že odborová organisace, která chce svým členům zajistit státní příspěvek k své podpoře v nezaměstnanosti. nesmi členství vázati jinou podmínkou. než tím. že člen je zaměstnán v příslušném pracovním odboru a platí organisací stanovené příspěvky, zajišťuje úplnou politickou svobodu jednotlivce, což mu i zaručuje možnost vstoupiti do kterékoli ze stávajících organisací jeho odboru nebo dáti podnět k založení nové organisace.

Je možno, že státní příspěvek k podporám v nezaměstnanosti povede k většímu sjednocení odborového hnutí u nás, neboť čím odborové organisace budou početnější, tím správní výlohy budou poměrně menší a tím větší podpory a státní příspěvky obdrží členové jich v případě nezaměstnanosti.

Bude-li míti státní příspěvek k podporám v nezaměstnanosti vliv na zesílení odborových organisací dělnických přístupem dalšího členstva a tím i nepřímo na zesílení organisací zaměstnavatelských, bude to bezesporně ku prospěchu národního hospodářství a tím státního života. Odborové organisace zaměstnavatelů a zaměstnanců nejsou již dnes pouze stavovskými a bojovnými zájmovými organisacemi, nýbrž zároveň hospodářskými středisky s poradními a správnými veřejnými úkoly. Sociální mír vyšší a účelnější hospodářská organisace a ukázněnost vyžaduje, aby zájmové strany a činitelé byli podle výrobních odborů pokud možno nejúplněji organisování.

Přistoupíme k jednotlivým ustanovením osnovy.

Nárok na státní podporu v nezaměstnanosti mají míti zaměstnanci, kteří podléhají povinnému nemocenskému pojištění, tedy dělníci, úředníci, čeleď, pokud jsou příslušníky československé republiky a členy odborových organisací, které poskytují podle svých stanov členům podporu v nezaměstnanosti. Vyloučení jsou zaměstnanci státu, státních podniků a fondů státem spravovaných.

Příslušníci cizích států mají stejný nárok, pokud jejich mateřská země má obdobná opatření a nakládá-li s příslušníky našimi stejným způsobem (§ 1, odst. 2.). Požadavku, aby příslušníci cizích států měli stejná práva s našimi, zdržují-li se delší dobu v území republiky Československé, nebylo možno vyhověti, poněvadž některé z okolních států mají ve svých obdobných zákonech rovněž ustanovení o obmezeních pro cizí dělníky. Tak v zákoně ze 24. května 1920 o pojištění v nezaměstnanosti v republice rakouské je ustanoveno, že tento nabude účinnosti pro příslušníky republiky rakouské od 9. května 1920, pro cizince však teprve až od 1. června 1921, v mezidobí budou cizincům poskytovány výhody tohoto zákona pouze v rámci vzájemnostních smluv s jich mateřským státem. V předloze zákona o chystaném pojištění v nezaměstnanosti v říši německé jsou výslovně požitky cizinců vázány na reciprocitní smlouvu.

Pojem odborových organisací, sdružení to zaměstnanců podle povolání k hájení jejich stavovských zájmu, jež mají podle zákona zároveň s výplatou členské podpory v nezaměstnanosti vypláceti na účet státní pokladny státní příspěvek k této podpoře, se v zákoně nedefinuje, jelikož jde o pojem jasný a veřejnosti běžný. Osnova neomezuje výplatu státního příspěvku pouze na odborové svazy, jak bylo navrhováno, neboť je přirozeno, že členové sami budou vyhledávati organisaci pokud možno s celoříšskou vzájemnostní sítí. Bylo by však nespravedlivé podporu odepříti i odborovým organisacím omezujícím svoji působnost na užší místní obvod.

Odborová organisace bude-li chtíti svým členům zajistiti státní příspěvek k podpoře v nezaměstnanosti, bude musiti vyhověti podmínkám stanoveným zejména v § 4 zákona. Zejména nesmí vázat přístup nových členů do organisace na jinou podmínku než na příslušnost k svému pracovnímu odboru a placení stanovených příspěvků. Pouze ze závažných důvodů může práva a povinnosti člena omeziti na pouhý narok na podporu v nezaměstnanosti a státní příspěvek (§ 4, odst. 1., č. 1.). Tím má býti pojištěncům zajištěna objektivita, pokud odborové organisace zaměstnanců budou vykonávati funkci státem na ně přenesenou, to je funkci výplatce státního příspěvku v nezaměstnanosti. Dále je ve prospěch pojištěnců ustanoveno v § 4, odst. 1., č. 3., že neplacení příspěvků organisačních pro nemoc, pokud nepřesahuje doby 6 týdnů, nemůže odůvodniti ztrátu nároků na podporu v nezaměstnaností.

Naproti tomu opětně ustanovení § 3, odst. 2., § 4, odst. 1., č. 2. zároveň s trestním ustanovením § 14 čelí pojištěncům, kteří by neoprávněně vybírali státní příspěvek k podpoře v nezaměstnanosti vůbec, nebo u dvou nebo více odborových organisací. Rovněž odborové organisace nesmí vyplatiti podporu v nezaměstnanosti nikomu, kdo se neprokáže, že ihned, jakmile se stal nezaměstnaným, marně se hlásil o práci u veřejné zprostředkovatelny práce.

Aby státního příspěvku nemohlo býti zneužito k jinému účelu než jako podpory nezaviněně nezaměstnanému následkem nedostatku práce, ustanovuje osnova, že je odborová organisace povinna podrobiti se státnímu dohledu na hospodaření se státním příspěvkem (§ 4, odst. 1., č. 7.).

Neposkytovala-li by pak odborová organisace dostatečných záruk správného hospodaření se státním příspěvkem, může jí býti výplata příspěvku zastavena (§ 2, odst. 2.).

Členové výboru pak, určení podle stanov odborové organisace k hospodaření se státním příspěvkem, zodpovídají za přesné dodržování ustanovení zákona a škody státu způsobené osobně (§ 15, odst. 2. a 3.).

Podle § 5 nemá nároku na státní příspěvek:

1. Kdo nemá nároku nebo pokud nemá nároku na podporu v nezaměstnanosti podle stanov odborové organisace.

Neboť státní příspěvek, jakýž je v § 3 stanoven, je příplatkem k podpoře v nezaměstnanosti odborovou organisací vyplácenou z vlastních prostředků a výplata státního příspěvku bez současné výplaty podpory v nezaměstnanosti je nepřípustná. Právě touto spjatostí má býti dosaženo dělení risika mezi odborovou organisací a státem při podporování v nezaměstnanosti.

2. Kdo má sice nárok na podporu v nezaměstnanosti podle stanov odborové organisace, ale nebyl před tím než se stal nezaměstnaný již po 3 měsíce jejím členem a tudíž ještě 3 měsíce neplatí příspěvky prázdňového fondu.

Tímto ustanovením má býti odborová organisace i státní pokladna chráněna, aby jednotlivci těsně před úmyslem nebo nebezpečím nezaměstnanosti nevstupovali teprve do organisace.

3. Kdo stávkuje nebo je z práce vyloučen po dobu stávky nebo výluky.

Důvod tohoto ustanovení byl již vysvětlen.

4. Kdo byl vlastní vinou ze zaměstnání propuštěn nebo kdo dobrovolně práci opustí bez závažné příčiny.

Osnova se neomezuje na ustanovení § 82 živnostenského řádu a obdobných ustanovení zákona o obchodních příručích a čeledních řádů, jež jednají o případech, kdy zaměstnavatel může bez výpovědi zaměstnance propustiti, poněvadž jest její snahou, aby prázdňové podpory dostalo se pokud možno pouze těm, kteří jsou nezaměstnaní následkem nedostatku práce a ne z vlastni viny, nedbalostí, lehkomyslností nebo docela svévolí. Zdánlivá libovůle ponechaná volnému uvážení, kdo se stal nezaměstnaným z vlastní viny nebo opustil své zaměstnání bez závažné příčiny je ospravedlněna při zajištění podle gentského systému. Neboť o oprávnění nároku nezaměstnaného bude rozhodovati jeho odborová organisace na základě zpráv svých důvěrníků, tedy druhů nezaměstnaného. Tím má býti zamezeno, aby zaměstnanci, spoléhajíce se na podporu v nezaměstnanosti, neodůvodněně neopouštěli práci.

5. Kdo pro své tělesné nebo duševní vlastnosti není vůbec pravidelného zaměstnání schopen.

Podle tohoto ustanovení jsou vyloučeni z podpory v nezaměstnanosti pouze osoby úplně výdělku neschopné, ježto pečovati o ně je věcí úrazového, invalidního a starobního pojištění, nebo věcí veřejné péče o duševně a tělesně defektní a veřejného chudinství.

6. Kdo požívá nemocenské podpory. Tento vylučovací důvod platí ovšem pouze po dobu, pokud nezaměstnaný požívá nemocenské podpory, ne po vypršení této lhůty.

7. Kdo má zabezpečenou výživu po dobu nezaměstnanosti z vlastního majetku nebo úspor.

Do této kategorie samozřejmě náleží i nezletilí, jichž výživa je zabezpečena vlastnictvím nebo výdělkem jejich rodičů, sdílí-li s nimi společnou domácnost. Ovšem zásadně osnova nevylučuje mladistvé dělníky a učně vůbec, jak bylo v některých dobrozdáních žádáno a jak některé zákony cizích států stanoví, neboť právě přečasto pro mladistvé dělníky, již žiji mimo bydliště svých rodičů, nebylo by období nezaměstnanosti, byli-li by ponecháni bez prostředků, mravně nejnebezpečnějším. Dále je nutno uvážiti případ, kde staří rodičové, matka, vdova, nebo mladší sourozenci jsou na výdělek nebo podporu v nezaměstnaností nedospělých zaměstnanců částečně nebo úplně odkázáni.

8. Kdo se zdržuje mimo území republiky.

Neboť nemůže se přirozeně hlásili u našich zprostředkovatelen práce a bude zhusta ochráněn reciprocitními smlouvami.

9. Sezonní dělníci.

Tito zásadně jsou z nároků na státní příspěvek k podpoře v nezaměstnanosti vyloučeni, neboť právě na příklad zemědělští a stavební dělníci, kteří tvoří hlavní kádr sezónních dělníků, vydělají pravidelně na penězích nebo v naturaliích tolik, aby buď z těchto prostředků nebo pomocí vedlejšího zimního zaměstnání po sezóně svoje potřeby mohli krýti. Z povahy sezónní nezaměstnanosti vyplývá přerušení zaměstnání; hromadná nezaviněná nezaměstnanost mimo sezónu je tedy pravidlem a ne stavem výjimečným, jako u povolání celoročních. Sezónní dělníci počítají s ní, kombinují své sezónní povolání s jiným buď hlavním nebo vedlejším zaměstnáním mimo sezónu a tato přechodnost sezónního zaměstnání zhusta nalézá též výraz ve výši mzdy po dobu sezóny, která buď zajišťuje nebo usnadňuje sezónním dělníkům pravidelnou dobu nezaměstnanosti přestáti. Oprávnění by tudíž měla jedině veřejná podpora nezaměstnaných sezónních dělníků pouze pro dobu sezóny. Avšak i tento způsob je nesnadný, neboť sezónní zaměstnání je namnoze náhodné, na př. při česáčích chmele, ledařích atd. a dále je těžko objektivně stanoviti období sezóny, neboť tato je závislá zhusta od počasí v tom kterém roce a kraji, tedy doba sezóny se mění a je mnohdy přerývaná. Proto osnova v § 10 ponechává vládě nesnadnou možnost rozšířiti nařízením působnost zákona na jednotlivé odbory sezónních dělníků a stanoviti pro ně zvláštní podmínky co do počátku období a trvání nároků, jakož i co do výše státního příspěvku.

Nároku na státní příspěvek v nezaměstnanosti podle § 6 mimo jiné pozbývá:

Kdo pozbývá nároku na podporu v nezaměstnanosti podle stanov odborové organisace, což vyplývá ze subsidierní povahy státního příspěvků.

Kdo opomenul nejméně 3krát v týdnu hlásiti se u veřejné zprostředkovatelny práce nebo u místa, které zprostředkovatelna práce označila bez náležitého důvodu (§ 4, odst. 1., č. 43:

Cizí osnovy stanoví povinné hlášení u veřejné zprostředkovatelny práce každodenně. Veřejná zprostředkovatelna práce bude pouze jediná v okrese, proto má podle osnovy možnost v okresích venkovských, zejména v zimě v krajích horských v době vánic atd. pro vzdálenější stanoviti jiné místo, kde by se hlásili, na př. obecní úřad nebo uzná-li paritní správní výbor toho potřebu, u četnické stanice a podobně. Toto kontrolní hlášení má za účel zabrániti těm, kteří si sami naleznou pravidelné zaměstnání, vybírati si dále podporu jako nezaměstnaní. častější styk pak "nezaměstnaného s veřejnou zprostředkovatelnou práce zaručuje možnost rychlého zprostředkování bezprostředním stykem s práci nabízejícími atd.

Z práva na práci a na veřejnou podporu v případě nezaviněné prázdně vyplývá též povinnost přijmouti za určitých podmínek vhodnou práci pod ztrátou nároku na státní podporu. (§ 6, č. 2.). Podle osnovy dělník kvalifikovaný má přijmouti práci i dělníka necvičeného, není-li pracovní příležitost v jeho oboru a neohrozí-li přidělená mu práce jeho odbornou výkonnost. Rovněž i úředník je povinen v rámci uvedených obmezení a je-li zdráv a silen, přijmouti manuální práci. Osnova se tím staví proti předpojatí o nevhodnosti práce manuelní pro duševního pracovníka a práce nekvalifikované pro dělníka kvalifikovaného.

Osnova dále stanoví jednak z důvodů výchovných, aby nezaměstnaný nenavykl si při déle trvající prázdni na zahálku, jednak z důvodu možnosti donucení k práci nebo jejího odmítnutí a tím ztráty příspěvku v případech podezřelých, že nezaměstnaný je povinen vykonávati občasně veřejně užitečné práce (na př. čistění ulic, veřejných budov, nádraží, roznášení úředních tiskopisu, konání služeb v obecních a státních úřadovnách a pod.), zprostředkovatelnou práce mu přikázané po dobu úměrnou týdennímu požitku plynoucímu mu ze státního příplatku k podpoře v nezaměstnanosti. (§ 6, 5. 3.)

Rozsah požitku. Státní příspěvek rovná se výši podpory, kterou nezaměstnanému vyplácí jeho odborová organisace ze svých prostředků. Nařízením se podle potřeby stanoví, jaké částky státní příspěvek denně nesmí převyšovati.

Součet podpory v nezaměstnanosti a státního příspěvku k ní nesmí převyšovati s průměru poslední mzdy zaměstnaného; oč ji převyšuje, o to se sníží státní příspěvek (§ 7). Stanovení celkové podpory na % má býti pobídkou odborovým organisacím a jejich členstvu k vystupňování svépomocného zajišťování se proti nezaměstnanosti, zvyšováním členských příspěvků k fondu prázdňovému, aniž by přes to kdykoli podpora v nezaměstnanosti mohla dostoupiti plné mzdy, což by jistě otupilo snahu nezaměstnaného práci si nalézti.

Nárok na příspěvek v nezaměstnanosti nepřísluší nikdy za prvých 7 dnů ode dne, kdy zaměstnaný se hlásil o podporu v nezaměstnanosti, počíná prvním pondělkem po vypršení této lhůty a končí, požíval-li nezaměstnaný příspěvku po dobu 4 měsíců v jednom roce s přestávkami nebo 3 měsíce nepřetržitě. (§ 6, č. 4. a § 8.)

IV. Pravděpodobný náklad.

Učiníme na základě dat, která jsou po ruce, přibližný odhad celkového ročního nákladu, který by vyžadoval státní příspěvek K podpoře v nezaměstnanosti od státu z jeho všeobecných prostředků.

Uvedeme nejprve přehled členů odborového sdružení Československého jakožto nejsilnější odborové ústředny v republice a jím vyplacených obnosů na podporách v nezaměstnanosti v letech 1898 až 1918.

Průběh podpor v nezaměstnanosti u Odborového sdružení československého, který vzhledem k nejúplnějšímu a nejobsáhlejšímu materiálu číselnému budeme pokládati za typický, se jevil za posledních 20 let takto:

Z minima roku 1900 vzrostly náhle podpory nezaměstnaným následujícího roku 20násobně. Na této výši pak zůstávají konstantně vzhledem k vzrůstu počtu organisovaných členů až do roku 1907. Od té doby je patrný náhlý vzestup, který přes to, že počet členů je přibližně stálý, se vystupňoval na dvojnásobek a roku 1911 na trojnásobek, což bylo v době hospodářské krise těsně před balkánskou válkou. V poslední době před válkou světovou vzrostl značně počet organisovaných členů, a následkem neutěšených poměrů také počet a podpora nezaměstnaných. V době války vlivem různých okolností jako mobilisace atd. klesl enormě jak počet členů, tak nezaměstnaných.

Přehlédneme-li tedy celý průběh jak výše podpor nezaměstnanosti, tak počtu členů, shledáváme, že připadá průměrně ročně na tisíc členů 2500 K podpory v nezaměstnanosti.

Poněvadž nárok na tuto podporu podle navrhovaného zákona má ten, kdo podléhá nemocenskému pojištění, uvažme celkový počet členů jednotlivých odborových organisací podle čísel posledně publikovaných jednotlivými ústředími dělnickými:

Odborové sdružení českoslov. 660.000,

Česká obec dělnická 212.000,

Československá říšská všeodborová komise křesťanskosociální 77.000,

Landesgewerkschaftskommission für die deutschen Gebiete in der Tschechosl. Republik 353.000

Celkem 1,302.000.

Při tomto počtu členů byl by tedy odhad 3,255.000 Kč, počítáme-li poněkud do budoucnosti asi s 2,000.000 členy včetně organisovaných úředníků, bylo by to pak 5,000.000 Kč. Odhad tento je učiněn ovšem na základě průměrné výše dosavadních podpor v nezaměstnanosti vyplácených odborovými organisacemi, které činily 1 až 2 K denně a za průměrného stupně nezaměstnanosti let 1898 až 1918, ke kterému zase snad v nejbližší době dospějeme.

Po stránce formální se navrhuje, aby osnova tato byla Národním shromážděním projednána a schválena a za tím účelem jak v poslanecké sněmovně tak po schválení touto sněmovnou i v senátě přikázána výboru sociálně politickému k podání zprávy vždy do tří týdnů.

V Praze dne 26. října 1920.

Ministr sociální péče:

Dr. Gruber, v. r.