Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.

I. volební období.

2. zasedání.

1199.

Vládní návrh.

Zákon

ze dne ........................................................ 1921

o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Kdo má nárok na státní příspěvek a kdo jej vyplácí.

§ 1.

(1) Příslušníci Československé republiky, kteří podléhají povinnému nemocenskému pojištění, mohou si, pokud nejsou zaměstnanci státu, státních podniků a fondů státem spravovaných jakož i u železnic veřejné dopravě sloužících, zajistiti nárok na státní příspěvek k podpoře v nezaměstnanosti za podmínek uvedených v tomto zákoně.

(2) Příslušníci cizího státu mohou, obdržeti státní příspěvek k podpoře v nezaměstnanosti za týchž podmínek jako příslušníci Československé republiky, má-li tento cizí stát obdobné opatření a nakládá-li s příslušníky československé republiky jako se svými státními příslušníky.

§ 2.

(1) Nárok na státní příspěvek k podpoře v nezaměstnanosti mají členové odborové organisace zaměstnanců, která podle svých stanov poskytuje členům podpory v nezaměstnanosti (§ 4, odst. 2. a 3.).

(2) Neposkytuje-li odborová organisace dostatečných záruk správného hospodaření se státním příspěvkem, může ministr sociální péče zastaviti členům této organisace další vyplácení státního příspěvku k podpoře v nezaměstnanosti.

§ 3.

(1) Státní příspěvek je příplatkem k podpoře v nezaměstnanosti, vyplácené odborovou organisaci; odborová organisace vyplácí jej nezaměstnanému na účet státní pokladny současně s touto podporou. Výplata státního příspěvku bez současné výplaty podpory v nezaměstnanosti je zakázána.

(2) Je-li nezaměstnaný členem několika odborových organisací, má v nezaměstnanosti nárok na státní příspěvek k podpoře v nezaměstnanosti toliko v jediné oflborové organisaci.

§ 4.

(1) Odborové organisaci zaměstnanců jest se při výplatě státního příspěvku k podpoře v nezaměstnanosti říditi těmito ustanoveními:

1. Členství v odborové organisaci nesmí býti vázáno jinou podmínkou než tím, že den je zaměstnán v příslušném pracovním odboru a platí organisaci stanovené příspěvky; odborová organisace může však ze závažných důvodů omeziti členská práva některého ze svých členů pouze na nárok na podporu v nezaměstnanosti a státní příspěvek k ní a upraviti přiměřeně povinnosti tohoto člena.

2. Odborová organisace je povinna vyžádati si od každého člena prohlášení, je-li členem jiné odborové organisace a jeho rozhodnutí, ve které odborové organisaci chce uplatňovati nárok na státní příspěvek.

3. Podmínky poskytování podpor v nezaměstnanosti a vliv neplacení členských příspěvků na ně musí býti ve stanovách pevně ustanoveny. Neplacení příspěvků pro nemoc, pokud nepřesahuje doby 6 týdnů, nemůže odůvodniti ztrátu nároku na podporu v nezaměstnanosti.

4. Přiznání státního příspěvku musí býti vázáno na průkaz, že se nezaměstnaný marně hlásil o zaměstnání u veřejné zprostředkovatelny práce nebo u odborové zprostředkovatelny práce, která bude v tom směru uznána za rovnocennou zprostředkovatelně veřejné, ihned, jakmile se stal nezaměstnaným, a že se hlásil o podporu v nezaměstnanosti; další vyplácení státního příspěvku je vázáno na průkaz, že se nezaměstnaný hlásil aspoň třikráte v týdnu u veřejné zprostředkovatelny práce nebo místa, které zprostředkovatelna označila, leč by mu to bylo z vážného důvodu znemožněno.

5. O přiznání, odepření nebo zastavení podpory v nezaměstnanosti a státního příspěvku rozhoduje výbor odborové organisace podle svých stanov neb řádů o tom jednajících.

6. Podpory v nezaměstnanosti a státní příspěvek k nim musí býti účtovány odděleně od ostatního hospodářství odborové organisace.

7. Odborová organisace je povinna podrobiti se státnímu dohledu ministerstva sociální péče prováděnému s ministerstvem financí na hospodaření státním příspěvkem (§ 9).

(2) Odborová organisace, která chce svým členům zprostředkovati výplatu státního příspěvku k podpoře v nezaměstnanosti, ohlas to ministerstvu sociální péče a spolu předlož potřebný počet stanov a řádů o poskytování podpory v nezaměstnanosti. Totéž platí o každé změně těchto stanov a řádů.

(3) S výplatou státního příspěvku k podpoře v nezaměstnanosti může odborová organisace počíti teprve, až dostane od ministerstva sociální péče k tomu svolení. Totéž platí obdobně o účinnosti změn stanov nebo řádů; navrhované snížení podpory v nezaměstnanosti nabývá však účinnosti dnem ohlášení ministerstvu sociální péče, nestanovila-li organisace jiný počátek účinnosti.

Kdo nemá nároku na státní příspěvek.

§ 5.

Nároku na státní příspěvek k podpoře v nezaměstnanosti nemá.

1. kdo nemá nároku na podporu v nezaměstnanosti podle stanov odborové organisace;

2. kdo má sice nárok na podporu v nezaměstnanosti podle stanov odborové organisace, ale nebyl před tím, než se stal nezaměstnaným již po tři měsíce jejím členem. Započítává-li však odborová organisace přistupujícímu členovi do členské doby i členství v jiné odborové organisaci, platí to i pro státní příspěvek;

3. kdo stávkuje nebo je z práce vyloučen po dobu stávky nebo výluky;

4. kdo byl vlastní vinou ze zaměstnání propuštěn, nebo kdo dobrovolně práci opustí bez závažné příčiny;

5. kdo pro své tělesné nebo duševní vlastnosti není pravidelného zaměstnání schopen;

6. kdo požívá nemocenského od některé nemocenské pokladny;

7. kdo má zabezpečenu nezbytnou výživu po dobu nezaměstnanosti;

8. kdo se zdržuje mimo území republiky československé;

9. sezónní dělníci.

Kdo pozbývá nároku na státní příspěvek.

§ 6.

Nároku na státní příspěvek v nezaměstnanosti pozbývá:

1. kdo pozbyl nároku na podporu v nezaměstnanosti podle stanov odborové organisace;

2. kdo odmítl práci, nabídnutou mu veřejnou nebo odborovou zprostředkovatelnou práce nebo jiným veřejným orgánem přes to, že nabídnutou práci může zastávati a že práce není toho rázu, aby ohrozila jeho odborovou výkonnost a, je placena podle platného mzdového tarifu nebo podle sazeb obvyklých v místě, kde se má práce konati; má-li nezaměstnaný přijmouti práci mimo místo svého pobytu, jest mu zaručiti bezplatnou dopravu do místa pracovního k nastoupení práce. Nezaměstnaný není povinen přijmouti práci v podniku, v němž jest stávka nebo výluka;

3. kdo odmítl vykonávati občasné veřejné užitečné práce zprostředkovatelnou práce mu přikázané po dobu úměrnou týdennímu požitku plynoucímu jemu ze státního příspěvku k podpoře v nezaměstnanosti, ačkoliv nabídnutou práci může zastávati a práce není toho rázu, aby ohrozila odbornou jeho výkonnost a je placena podle platného mzdového tarifu nebo podle sazeb obvyklých v místě, kde se má práce konati;

4. kdo požíval státního příspěvku v nezaměstnanosti po dobu 4 měsíců v jednom roce, počítaje ode dne, za který mu byl příspěvek vyplacen jako za první den nezaměstnanosti, nebo kdo příspěvku požíval v témže období po 3 měsíce nepřetržitě;

5. u koho dodatečně se zjisti nebo nastanou okolnosti uvedené v § 5, nebo kdo si dal vypláceti státní příspěvek současně od více odborových organísací (§ 3, odst. 2.).

O výši státního příspěvku.

§ 7.

(1) Státní příspěvek rovná se co do výše podpoře, kterou podporovanému vyplácí odborová organisace ze svých peněz.

(2) Součet podpory a státního příspěvku nesmí převyšovati dvě třetiny poslední mzdy nezaměstnaného; oč ji převyšuje, o to se sníží státní příspěvek.

(3) Ukáže-li se toho potřeba, stanoví se nařízením. jaké částky nesmí státní příspěvek denně převyšovati.

O výplatě a účtování státního příspěvku.

§ 8.

Nárok na státní příspěvek v nezaměstnanosti nepřísluší za první týden ode dne, kdy nezaměstnaný hlásil se o podporu v nezaměstnanosti, a počíná vždy prvním pondělkem po této lhůtě.

§ 9.

Způsob účtování státního příspěvku odborovou organisací podle § 4, odst. 1. č. 6, jakož i provádění státního dohledu podle § 4, odst. 1, č. 7 určí ministr sociální péče i v dohodě s ministerstvem financi.

Ustanovení všeobecná a trestní.

§ 10.

Vláda se zmocňuje, aby nařízením rozšířila působnost tohoto zákona i na jednotlivé odbory sezónních dělníků a aby pro ně stanovila zvláštní podmínky co do vzniku a trvání nároku jakož i co do výše státního příspěvku.

§ 11.

(1) Právní jednání a listiny týkající se státního příspěvku k podpoře v nezaměstnanosti jsou osvobozeny od kolkův a poplatků.

(2) Podpůrné fondy odborových organisací určené k poskytování podpor v nezaměstnanosti (§ 4, odst. 1, č. 6) jsou osvobozeny od placení poplatků zaopatřovacích podle § 4 čís. nař. z 15. září 1915, č. 280 ř. z. (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi podle §§ 3 a 4 zákonného článku 8 z r. 1883) o poplatcích ze smluv pojišťovacích, smluv o doživotním důchodu a smluv zaopatřovacích, jestli a pokud zprostředkují výplatu státního příspěvku v nezaměstnanosti.

§ 12.

Podpora v nezaměstnanosti a státní příspěvek k ní nemají právních následků podpory chudinské?

§ 13.

(1) Vylákal-li nezaměstnaný předstíranými údaji nebo jiným lstným způsobem státní příspěvek k podpoře v nezaměstnanosti, je povinen nahraditi vzniklou škodu a dopouští se kromě toho přestupku podle tohoto zákona, který trestá politická správa I. stolice (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi administrativní policejní vrchnost I. stolice) vězením až do 1 měsíce, pokud jednání to nezakládá trestní čin podle všeobecného zákona trestního.

(2) členové výboru určení podle stanov odborové organisace k hospodaření státním příspěvkem zodpovídají za přesné zachovávání všech ustanovení tohoto zákona osobně. Každé jimi zaviněné přestupování nebo nedbání tohoto zákona trestá politická správa I. stolice (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi administrativní policejní vrchnost I. stolice) pokutou až do výše 1000 Kč nebo v případě nedobytnosti vězením až do 3 měsíců.

(3) Osoby uvedené v odstavci 2. ručí s odborovou organisací společně a a nerozdílně za každou škodu státní pokladně způsobenou.

§ 14.

Pokuty podle tohoto zákona uložené připadají státní pokladně pro účely sociální péče.

§ 15.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. července 1921, jímž zároveň končí působnost zákona o podpoře nezaměstnaných ze dne 10. prosince 1918, č. 63 Sb. z. a n. a všech zákonných ustanovení tento doplňujících a pozměňujících.

§ 16.

Provedením jeho se pověřujte ministr sociální péče v dohodě se zúčastněnými ministry.

Důvodová zpráva

k vládní osnově, zákona o státním příspěvku k podporám nezaměstnaným.

I. Úvod.

Od počátku devatenáctého století, od rozšíření strojní tovární velkovýroby, vyrábějící ne již jakož dřívější řemeslná výroba pro spotřebitele na objednávku přímo, nýbrž do zásoby pro vzdálená tržiště ve vědě národohospodářské hovoří se o krisích obchodních čili odbytových, nejsprávněji nazývaných výrobními. Vznikají z občasné průmyslové poměrně nadvýroby, kde vyskytuje se na trhu daleko více tovaru nežli koupěchtivost a koupěschopnost trhu spotřebuje a tím zastavuje se přechodně další pravidelný chod výroby. Světové hospodářství prochází střídavými obdobími výrobního rozmachu a následující pak tísně s nuceným omezením výroby. Proto jednotlivé průmyslové státy hledají stále nových tržišť pro své výrobky a podnikají boje o kolonie, aby získaly a monopolisovaly nová odbytiště pro své tovary.

Hospodářské krise znamenají pro zaměstnance postižených odvětví hromadnou nucenou prázdeň, nezaměstnanost.

Při sčítání obyvatelstva v Německu 31. prosince 1900 bylo ve velkoměstech s počtem více než 100.000 obyvatel napočítáno pouze 2,43% nezaměstnaných. Během roku 1901 následkem nadvýroby ve vedoucích průmyslových odvětvích vypukla hospodářská krise. Jastrov odhaduje, že v době vystupňované krise v listopadu 1901 postiženo bylo omezením práce plných 23% říšsko německého dělnictva nezaměstnaností.

Nezaměstnanost se však vyskytuje i v dobách normálních.

Při sčítání lidu v Rakousku dne 31. prosince 1900 byli též počítáni ve 20 význačných průmyslových střediscích Rakouska nezaměstnaní, a v těchto městech došlo se k následujícím číslům:

Hlavní kádr nezaměstnaných činí svobodní, jich poměr k ženatým nezaměstnaným činil přibližně 2:1. Největší počet nezaměstnaných byl v době po odbytí vojenské aktivní služby anebo starších padesáti let.

Následující data z Prahy nám ukáží, že při tomto sčítání nezaměstnaných, ač konalo se uprostřed zimy, nešlo namnoze o přechodnou nezaměstnanost. Dne 31. prosince 1900 na 100 nezaměstnaných v % bylo nezaměstnáno:

Před tímto společenským zlem, tímto nebezpečím, nezaviněným jednotlivcem, nýbrž dnešní společenskou soustavou, je nutno postiženého zaměstnance chrániti veřejnou péčí a poskytnouti mu existenční minimum jiným způsobem, nemůže-li mu společenský celek zaopatřiti práci.

Společnost musí však činiti tak nejenom v zájmu těchto postižených jednotlivců, nýbrž přímo ve vlastním zájmu, neboť nezaměstnanost jest nejnebezpečnějším zřídlem společenských zel. Nezaměstnaný dělník v krátké době spotřebuje své úspory, pokud jaké má, vyčerpá úvěr za potraviny, nezaplatí nájmu domácímu, pozbude možnosti uchrániti sebe a svoji rodiny před hladem, před fysickou a mravní zkázou. Zkušenost a statistiky dokazují, že hromadná nezaměstnanost byla vždy doprovázena a dlouho ještě sledována sociálními nepokoji a výbuchy, rozvratem rodin, stoupající všeobecnou zločinností, žebrotou dětí, tuláctvím a krádežemi mužů a množící se prostitucí žen.

Musí-li společnost čeliti zlu nezaměstnanosti za normálních dob, ukládá jí v míře daleko větší tuto povinnost současná neklidná doba, v níž hromadná nezaměstnanost vznikla jako důsledek všeobecné hospodářské poruchy. Bylo-li správně tvrzeno, že vyplácení vyživovacích příspěvků za války zachovalo do značné míry Rakousku klid ve vnitrozemí, potřebný k vedení války, ježto jinak ženy a děti, zbavené všeobecnou mobilisací živitelů, byly by bývaly vehnány do vzpoury, pak dnešní podpory v nezaměstnanosti přes veškeré své nepříznivé průvodní znaky udržely nám v prvých počátcích republiky klid a umožňují nám politický a hospodářský přechod z válečného hospodářství do mírového, vyčkání rozvinutí se normální výroby a normálních poměrů.

Rozpadnutí Rakouska znamenalo náhlou neorganickou demobilisaci a zastavení rozsáhlého válečného průmyslu, jejž nebylo možno bezprostředně převésti v mírové hospodářství. Nedostávalo se surovin a polotovarů, potřebných k rozvinutí mírového hospodářství, a obtíže dopravní, neurovnané poměry valutové, pokles uhelné těžby a značné vysílení celého světového hospodářství stále bránily a dosud brání potřebnému rozvinutí výroby.

Podceňovali jsme poválečnou krisi, doufali jsme, že brzy pomine, počítali jsme s rychlou pomocí ciziny; i domnívali jsme se. že zavedené podpory v nezaměstnanosti budou se vypláceti pouze několik měsíců. A tak původní působnost zákona o podpoře nezaměstnaných ze dne 10. prosince 1918, č. 63 Sb. z. a n., byla stanovena pouze od 15. prosince 1918 do 15. února 1919, prodloužena pak do 15. března 1919, později do 15. dubna 1919, až zákonem z 10. dubna 1919, č. 195 Sb. z. a n., ponechán zákon o podpoře nezaměstnaných nadále v platnosti na dobu neurčitou. Ministr sociální péče byl pak zmocněn (nař. ze dne 27. března 1919, č. 157 Sb. z. a n. č. II.), aby vyplácení podpor v nezaměstnanosti buď zastavil vůbec, nebo pro jednotlivá odvětví výrobní neb obvody územní, když pracovní příležitost všeobecně nebo v tom kterém odvětví neb území dostatečnou měrou vzroste. Rozsah podpory v nezaměstnanosti bylo možno pouze omezit, ne však dosud plně zastaviti.

Uvedeme několik čísel o poválečné nezaměstnanosti u nás, pokud jsou již úředně zjištěna:

Zákon o podpoře v nezaměstnanosti nabyl platnosti dne 15. prosince 1918, avšak demobilisační výbory, kterým bylo svěřeno provádění zákona, vstoupily v život nestejnoměrně v druhé polovině prosince 1918. Mohly tedy býti základem statistiky teprve výkazy za měsíc leden 1919 a další. Je tedy přehled za rok 1919 následující:

Počet nezaměstnaných osob podporovaných podle zákona ze dne 10. prosince 1918, č. 63 Sb. z. a n.:

Úhrnná výplata pak činila do konce roku 1919:

Dohromady bylo tedy vyplaceno do 31. prosince 1919 34,558.842,57 Kč.

V následujícím období r. 1920 demobilisační výbory byly zrušeny, čímž odpadly značné správní výlohy rozbíjením se hospodářské činnosti a působením ministerstva sociální péče podařilo se vyplácení podpor velmi podstatně omeziti a na číslech udávajících počet nezaměstnaných osob, podporovaných přímo státem, je tendence klesající dobře patrná. Zvláště značný je úbytek na jaře koncem března, kdy byly podnikány nouzové práce! a začalo zaměstnání v zemědělství. Pozorujeme, že od ledna do června tohoto roku klesla celková nezaměstnanost na třetinu.

PŘEHLED

podporovaných příslušníků republiky Československé dle zákona ze dne 10. prosince 1918, č. 63 Sb. z. a n., v období leden až červen 1920:

Za první čtvrtletí roku 1920 bylo vyplaceno na:

Za druhé čtvrtletí roku 1920 nelze dosud udati přesných čísel. Okrouhle bylo vyplaceno 11,830.000,— Kč na podporách přímo a 2,000.000,— Kč na refundacích; celkem tedy 13,830.000,— Kč.

Koncem června a v následující době nastalo nové zhoršení ve výrobě průmyslové hlavně v průmyslu textilním, vyvolané nedostatkem odbytu hotových tovarů. Stoupající valuta naší měny v cizině přerušila vývoz našich výrobků db ciziny, hlavně tovaru textilních, jichž je u nás taková nadvýroba, že se musí hledati odbyt za hranicemi. Současně nastalo v některých cizích státech klesání cen zboží, což vyvolalo jistou zdrželivost také u domácích konsumentů, čímž i domácí trh byl podvázán. Přebytek výroby v některých odvětvích průmyslu dostoupili takové výše, že další hromadění zásob není hospodářsky možné, zastavuje se tedy výroba a nastává nezaměstnanost podniků a podnikatelů, která zvyšuje jich stávající nezaměstnanost dělnictva a postihuje hlavně vedle jiných oborů obor textilní.

Kromě dosud uvedených podpor příslušníků republiky Československé bylo vyplaceno za první pololetí roku 1920 příslušníkům

republiky německé 170.558,84 Kč

republiky rakouské 41.523,70 Kč.

Podpory v nezaměstnanosti ve formě u nás platné byly zavedeny i v jiných státech Evropy po dobu poválečné krise, a to nejen v Německu, Rakousku, Uhrách a Polsku, nýbrž pro demobilisované a zaměstnance válečných podniků též v Anglii, Francii a Itálii.

Forma nynějšího udělování podpor je možná pouze jako forma přechodní. S ní nelze vystačiti na delší dobu, nýbrž je nutno hledati formy jiné.

Především je nutno nezaměstnané zařaďovati do výrobního chodu pomocí zprostředkovatelen práce. O rozšíření sítě veřejných zprostředkovatelen práce a jejich organisaci v celé oblasti republiky pojednává vládní osnova zákona o zprostředkování práce současně Národnímu shromáždění předložená.

V době nedostatku soukromého podnikání ve všech oborech je nutno potírati hromadnou nezaměstnanost veřejnými nouzovými pracemi. Avšak i tento účinný prostředek není všelékem. Nelze totiž vždy. všude a v dostatečné míře počíti s veřejnými pracemi, nelze též veškeré nezaměstnané použíti při nouzových pracích, které zpravidla vyžadují značné tělesné zdatnosti a po případě fysické dovednosti, avšak hlavně není každá nouzová práce v době drahoty materiálu, vysokých mezd a vyčerpanosti veřejných financí účelná a úsporná, jak právě zdráhání se samosprávných těles provádět nouzové práce dostatečně dokázalo.