Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1921.
I. volební období.
2. zasedání.
1197.
Vládní návrh.
Zákon
ze dne .......................................................................... 1921,
kterým se blíže upravuje dávka (z majetku a přírůstku na majetku) u majetku zabraného.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
Je-li hodnota, kterou započítán byl majetek zabraný dle zákona ze dne 16. dubna 1919, čís. 215 Sb. z. a n., do základu pro uložení dávky 7. majetku a přírůstku na majetku dle ustanovení zákona o dávce ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n. (pro Slovensko a Podkarpatskou Rus ve znění vl. nař. ze dne 25. června 1.920, čís. 424 Sb. z. a n.) vyšší, než cena přejímací dle zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 329 Sb. z. a n., a byl-li majetek takový převzat úplně nebo částečně do 10 let, odepíše se poměrná část dávky, předepsané osobě dávkou povinné.
Nárok na odpis dávky podle odst. 1 přísluší i dědicům osoby dávkou povinné, třebas zemřela před převzetím dotčeného majetku státem.
Přešel-li majetek státem převzatý ještě před převzetím s osoby dávkou povinné na osobu jinou za úplatu, má osoba dávkou povinná nárok na odpis dávky jen potud, pokud i tato úplata jest nižší, než hodnota, jakou převzatý majetek náleží do vyměřovacího základu dávky.
Zhoršil-li se stav převzatého majetku ode dne 1. března 1919 do dne převzetí tak, že zhoršení to mělo vliv i na stanovení ceny přejímací, připočte se, má-li se zjistiti nárok na. odpis dávky podle odst. 1, tento úbytek hodnoty k ceně přejímací.
Naproti tomu jest od ceny přejímací odečísti hodnotu, jakou při vyměření ceny přejímací byly podle § 43 náhradového zákona započteny investice provedené po 24. dubnu 1919.
§ 2.
Ku zjištění částky, která se má odepsati, opraví se předpis dávky z celého majetku dávce podrobeného se zřetelem k nižší ceně přejímací; rozdíl se odepíše.
§ 3.
Desítiletá lhůta počíná dnem 8. května 1920.
Dnem převzetí rozumí se den knihovní poznámky zamyšleného převzetí dotčených nemovitostí podle § 2 náhradového zákona, předcházející vkladu práva vlastnického pro stát podle § 26 náhradového zákona, nebo pro nabyvatele jmenované v § 28 téhož zákona.
§ 4.
Žádost za odpis dle §u 1 podati jest pod ztrátou nároku na odpis u berní správy (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi u fin. ředitelství), která dávku předepsala, nejdéle během 3 měsíců ode dne počínajíc, kdy přejímací cena (§ 44 až 46 zákona náhradového) byla pravoplatně určena; o odvolání do vyřízení žádosti berní správou (fin. ředitelstvím) rozhodne zemský finanční úřad s platností konečnou.
Dojde-li na uložení dávky v době, kdy bude přejímací cena pravoplatně již určena a úřadu, jenž dávku předepíše, stranou vykázána, jest vzíti na přejímací cenu zřetel již při vyměření dávky; případnou stížnost uplatniti jest v odvolání proti platebnímu příkazu o dávce (§. 40 zákon o dávce).
§ 5.
K částečné úhradě ztrát, které vzniknou odpisem dávky dle tohoto zákona, přispěje Státní pozemkový úřad pro účely uvedené v § 1, odst. 1. zák. o dávce z každého majetku do 8 května 1930 převzatého (§ 3) penízem, rovnajícím se 20% ceny přejímací, nečítajíc v to náhradu poskytnutou za investice od 24. dubna 1919 provedené.
Z příspěvku jest vyloučen majetek převzatý před působností tohoto zákona, pokud ceny přídělové byly již stanoveny.
§ 6.
Příspěvky tyto (§ 5) jsou splatný u státní pokladny hotově a najednou prvého dne pololetí (1. ledna neb 1. července); jež následuje po dni, kdy cena přijímací pravoplatně byla určena.
Splacení jejich zajistí se zápisem do náhradové knihy podle obdoby § 60 náhradového zákona.
§ 7.
Příspěvky v § 5 uvedené náleží do výtěžku dávky a platí pro ně obdobně veškerá ustanovení § 1 zákona o dávce.
§ 8.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedením jeho pověřuje se ministr financí.
Odůvodnění.
Cena přejímací za zabraný majetek pozemkový byla zákonem náhradovým ze dne 8. dubna 1920, čís. 329 Sb. z. a n. zkonstruována dle jiných zásad, nežli dle kterých se ukládá dávka z majetku a přírůstku na majetku dle zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n. Pro určení ceny přejímací byly směrodatný úvahy hospodářsko-politické, hlavně, aby drobní uchazeči o půdu na půdě jim přidělené se udrželi i při budoucích nižších cenách zemědělských výrobků a při značném zatížení úvěrem držebnostním. Tento zřetel vedl k požadavku, aby přejírnací cena pudy se blížila ceně mírové. Majitelům půdy však se činí koncesse v zákoně náhradovém potud, že se přejímací cena počítá již s ohledem na prvá dvě léta válečná, z čehož plyne, že dostanou vyšší cenu, nežli cenu mírovou, a že zlepšení valuty přinese jim zvýšení kupní síly jejich náhradové pohledávky (§ 69 zák. náhr.). Poněvadž přejímání zabraného majetku pozemkového bude se díti postupně, bude míti velký počet jeho dosavadních majitelů možnost, těžiti z vysoké dosavadní konjunktury a, při převzetí pozdějším zásady náhradového zákona se jeho zájmu méně dotknou.
Zcela jiné úvahy vedly zákonodárce při určování základu pro vyměření dávky z majetku a přírůstku z majetku (viz motivy k zákonu o dávce).
Z toho plyne, že by mohl v prvých letech provádění pozemkové reformy dojíti k nesrovnalostem mezi určením ceny přejímací a odhadem základu pro dávku. Na tyto nesrovnalosti bylo poukázáno již při projednávání zákona o dávce a zákona náhradového Obtížnost řešení toho předmětu za současného projednávání obou zákonů různými výbory vedla k tomu, že již v § 11 odst. 7 zák. o dávce se uplatňuje snaha, odškodniti majitele zabraného majetku pozemkového v případě, že výměra dávky z majetku by byla provedena z vyššího základu, nežli činí cena přejímací. Odškodnění ve formě odepsání poměrné části dávky nastává však jen tehdy, jestliže dojde k převzetí majetku pozemkového v prvých 10 letech.
Podrobnosti ponechány byly zvláštnímu zákonu, jehož osnova se tímto předkládá.
Návrh zákona upravuje jednak blíže nutné podrobnosti (§ 1 — 4), jednak přihlédá ke ztrátě, kteráž zmíněnými odpisy na úkor státu vzniká (§ 5 — 7).
Původní myšlenka zůstává nedotčena; odškodnění — má-li býti rationelním — má smysl jen potud, pokud neuplynula od vyměření a zaplacení dávky delší doba; tuto mez stanovil již zákon o dávce 10 lety, přiznal však do uplynutí této lhůty plné odškodnění, tedy stejnou výši odpisu, bez rozdílu, ať byl majetek převzat v prvém neb desátém roce; myšlenka, odpisy odstupňovati dle doby převzetí tak, aby výše odpisu klesala dle toho, zda dříve nebo později se majetek zabraný převezme, vyvolala by nestejnoměrnost odškodnění dle toho, kdy majetek zabraný byl převzat, ačkoliv na tuto okolnost majitel nemá žádného vlivu.
Dalekosáhlé národohospodářské a finančně-politické účely, jež dávka dle § 1 zákona o dávce sleduje, nepřipouští, aby výtěžek její o celý obnos odpisů byl zkrácen.
Problém ležel tedy v tom, jakým způsobem by bylo lze aspoň částečné pravděpodobný úbytek zmenšiti.
Navrhované řešení přihlíží jak k momentu, aby Pozemkový úřad opatřoval si půdu pro účely pozemkové reformy co nejlevněji, tak i k tomu, aby do jisté míry mohlo pamatováno býti na účely dávky z majetku; 20% přejímací ceny vystihuje jaksi střed, nekryje však daleko ztráty dávky, neboť dávka (z majetku a z přírůstku na majetku) dosahuje na př. již u jmění o mil. a přírůstku 50% přes 30 % a stoupá u větších jmění ještě dále.
Návrh budiž Národním shromážděním projednán a schválen a za tím účelem přikázán jak v poslanecké sněmovně tak po schválení touto sněmovnou v senátě výboru rozpočtovému s tím, aby o něm podal zprávu ve lhůtě 14 dnů.
V Praze dne 20. listopadu 1920.
Ministr financí: