Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
1190.
Vládní návrh.
ze dne ........................................... 1920
o splatnosti přímých daní státních a vybíraných k nim přirážek samosprávných svazků a příspěvků, pak o úrocích z prodlení a úrocích náhradních z těchto dávek, jakož i z poplatku přímo placených.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Lhůty splatnosti.
§ 1.
Přímé daně státní i s přirážkami státními, přirážkami svazků samosprávných a s příspěvky vybíranými k přímým daním, jsou splatny ve 4 rovných částkách napřed a to 1. ledna, 1. dubna, 1. července a 1. října každého kalendářního roku.
Z tohoto pravidla jsou vyjmuty:
A. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku:
1. Daň výdělková ze živností podomních a kočovních ve smyslu §§ 78 až 82 zákona o daních osobních ze dne 25. října 1898, č. 220 ř. z.
2. Daň důchodová, která se podle § 133 zákona o daních osobních ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z. ve znění zákona ze dne 27. května 1919, č. 292 Sb. z. a n. a ze dne 8. dubna 1920, č. 250 Sb. z. a n., vybírá srážkou konanou dlužníkem.
3. Daň z příjmu, která se podle § 234 zákona o daních osobních vybírá srážkou konanou zaměstnavatelem.
4. Dávka z tantiém zavedená čl. III. zákona ze dne 23. ledna 1914, z. ř. č. 13.
5. Daň z válečných zisků neb válečná podle cís. nařízení z 16. dubna 1916, č. 103 ř. z. a zákonů z 16. února 1918, č. 66 ř. z., ze 17. dubna 1918, č. 160 ř. z., a z 30. ledna 1920, č. 79 Sb. z. a n.
6. Dávka z majetku a dávka z přírůstku na majetku podle zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n.
B. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi:
1. Úroková daň z jistin, uložených u peněžních ústavů podle uher. zák. čl. VII. z r. 1883.
2. Výrobková daň I. třídy podle uher. zák. čl. XXIX. z r. 1875 a X. z r. 1883.
3. Výrobková daň IV. třídy státních a právomocnostenských zaměstnanců, úředníků, jakož i zaměstnanců soukromých podniků a spolků se stálými platy podle uher. zák. čl. XXIX. z r. 1875.
4. Daň z válečného zisku podle uher. zák. čl. XXIX. z r. 1916 a IX. z r. 1918.
5. Všecky daně z výměny (odkupu) výslužného a z odbytného podle uher. úpr. 27.951 z r. 1876 a úpr. 49.246 z r. 1906.
6. Taxa vojenská podle uher. zák. čl. XXVII. z r. 1880 a IX. z r. 1883.
7. Daň ze zbraní podle uher. zák. čl. XXIII. z r. 1883.
8. Daň z lovu podle uher. zák. čl. XXIII. z r. 1883.
9. Daň dopravní podle uher. zák. čl. XX. z r. 1875, XIV. z r. 1887 a VI. z r. 1917.
10. Daň z výhry podle uher. zák. čl. XLIX. z r. 1879 a VII. z r. 1897.
11. Dávka z majetku a dávka z přírůstku na majetku podle zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n. ve znění nařízení vlády republiky Československé ze dne 25. června 1920, č. 424 Sb. z. a n.
V těchto odchylných případech platí ohledně splatnosti nadále dosavadní ustanovení.
§ 2.
Počátkem každého roku budiž v každé obci způsobem v místě obvyklým vyhlášeno, ve kterých lhůtách se mají přímé daně platiti, a také následky má nedodržení platebních lhůt.
§ 3.
Dokud nejsou daně neb přirážky samosprávných svazků a příspěvky pro běžný rok berní ještě předepsány, jest poplatník povinen platiti je podle posledního předpisu, pokud snad něco jiného neplyne ze zákona tu kterou daň upravujícího.
Případné zvýšení jest nutno ohledně platebních lhůt v době doručení platebního rozkazu již prošlých vyrovnati do 30 dnů po doručení platebního rozkazu.
Toto ustanovení platí obdobně o předpisech dodatečných.
Vymáhání daní; úroky z prodlení.
§ 4.
Nezaplatí-li kdo přímých daní státních i s přirážkami státními, přirážkami svazků samosprávných a příspěvky do šesti neděl, po dni splatnosti (§§ 1 a 3), bude od něho dlužná částka ihned vymáhána řízením donucovacím; přesahuje-li dlužníkova úhrnná roční náležitost všech zmíněných dávek v berní obcí dohromady 500 Kč, jest kromě toho povinen platiti ode dne splatnosti až včetně do dne zaplacení dlužné částka desetiprocentní úroky z prodlení.
Není-li stanoven určitý den splatnosti nýbrž jen lhůta, během které daň má být zaplacena, nastane vymáhání dlužné daně jakož i povinnost platiti úroky hned po uplynutí dotyčné lhůty.
Následky podle odstavce 1. nastanou také, a to bez ohledu na výší roční náležitosti, jestliže daně, které se podle platných předpisů vybírají srážkou z platů, dávkou stižených, nebudou osobami povinnými odvedeny statní pokladně ve stanovené lhůtě.
Za den platby se pokládá při platbách hotovými den složení u berního neb poštovního úřadu, při dobropisech v odúčtovacím řízení den zúčtování u poštovního úřadu šekového.
Kalendářní měsíc čítá se za 30 a kalendářní rok za 360 dnů.
Ustanovení § 63, bodu 7., odst. 2. zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n. o dávce z majetku, a dávce z přírůstku na majetku ve znění nařízení vlády ze dne 25. června 1920, č. 424 Sb. z. a n., zůstává co do výše úroků z prodlení nedotčeno.
§ 5.
Úroky z prodlení vybrané ve smyslu předcházejícího paragrafu plynou do pokladny státní, ve městech s vlastním statutem, na Slovensku a Podkarpatské Rusi ve městech s regulovaným magistrátem nebo s právem municipálním, pokud v přenesené působnosti obstarávají vybírání přímých daní svými berními úřady, do pokladny městské.
Dosavadní předpisy o vybírání úroků z prodlení, ze samosprávných přirážek a příspěvků k přímým daním pozbývají platnosti.
Úroky náhradní.
§ 6.
Z částek přímých daní státních a vybíraných k ním přirážek státních, přirážek a příspěvků samosprávných svazků, které byly neprávem přijaty a byly nebo podle platných předpisů mohly v den, kdy poplatník o odpisu byl vyrozuměn, býti vráceny hotově, může poplatník za předpokladů, uvedených v následujících paragrafech žádati desetiprocentní úroky náhradní, jestliže v berním roce, jehož se odpis týče, zásadně (§ 4) podléhal úrokům z prodlení.
§ 7.
Za platbu neprávem přijatou pokládá se platba, jestliže dotyčný předpis byl rozhodnutím správního úřadu, vyneseným o opravném prostředku, nebo výrokem soudním buď úplně zrušen nebo tak snížen, že platba převyšuje zbývající předpis.
Částky, které byly dobrovolně zaplaceny nad předpis, do něhož si bylo stěžováno, jsou z výpočtu úroků náhradních vyloučeny.
Ustanovení §u 24, odst. 7 uher. zák. čl. XXIX z roku 1916 o dani z válečných zisků (§ 32 nař. uher. min. fin. č. 74.400 z r. 1918) a ustanovení §u 55, odst. 6 zákona ze dne 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n. o dávce z majetku ve znění nař. vlády ze dne 25. června 1920, č. 424 Sb. z. a n., nejsou tím dotčena.
Jestliže finanční správa za sporného řízení soudního stížnosti poplatníka vyhověla, platí rovněž ustanovení odstavce 1.
§ 8.
Bylo-li rozhodnutí, týkající se uložení daně, přirážek neb příspěvků zrušeno, přísluší nárok na vrácení zaplacené částky i s úroky náhradními zprvu jen podle nového rozhodnutí, které nastupuje na místo rozhodnutí zrušeného, ovšem s výhradou dalších nároků, které snad později vzniknou následkem opraveného řízení proti tomuto novému rozhodnutí.
§ 9.
Náhradní úroky platí se ode dne platby (§ 4, odst. 4) neprávem přijaté až do dne vyrozumění poplatníka o odpisu.
Vláda se zmocňuje, aby stanovila, že výpočet náhradních úroků lze provésti také teprve koncem roku porovnáním upravené náležitosti s platbou.
Nastal-li po uvědomění poplatníka u vrácení daně průtah finanční správou způsobený a okolnostmi neospravedlněný, zaplatí se úroky náhradní až do dne skutečného vrácení.
§ 10.
Neuplatní-li poplatník nárok na úroky
náhradní do 3 let ode dne doručení rozhodnutí správního úřadu nebo ode dne vyhlášení soudního nálezu, kterým byla náležitost berní snížena, zanikne nárok na náhradní úroky.
§ 11.
Úroky náhradní jdou na vrub státu; v městech, do jichž pokladny podle § 5 plynou úroky z prodlení, na vrub těchto měst.
Úroky z prodlení a náhradní z poplatků přímo placených.
§ 12.
Výměra úroku z prodlení, které podle nařízení ze dne 6. dubna 1856, č. 50 ř. z., změněného zákonem ze dne 8. března 1876, č. 26 ř. z. a ze dne 23. ledna 1892, č. 26 ř. z., jest dlužník povinen platiti při nedodržení zákonné lhůty k zapravení přímo placených poplatků a poplatkového ekvivalentu včetně poplatků ze smluv pojišťovacích, smluv o doživotní důchod a zaopatřovacích smluv (§ 6, odst. 3 cís. nařízení ze dne 15. září 1915, č. 280 ř. z.), dále daně z jízdních lístků, daně za přepravu zavazadel a zboží (§ 6, odst. 1 zákona ze dne 19. července 1902, č. 153 ř. z. a § 6, odst. 1, a § 11 cís. nařízení ze dne 10. ledna 1917, čís. 14 ř. z.) stanoví se deseti procenty.
§ 13.
Míra úroků z prodlení, kterými jsou strany povinny podle ustanovení platných na Slovensku a Podkarpatské Rusi zvláště podle §u 22 uher. zák. čl. XXXIV z r. 1881, nařízení bývalého uher. ministerstva financí č. 14.332 z r. 1883, §§ů 1 a 2 uher. zák. čl. XXXVI z r. 1895, §u 21 nařízení bývalého uher. min. financí ze dne 16. března 1917, č. 28.100, §u 99 uher. zák. čl. XI z r, 1918) stanoví se deseti procenty.
§ 14.
Vrací-li se na rekurs zaplacený poplatek, nahradí se poplatníku desetiprocentní úrok. Ustanovení §§ů 7 až 10 platí obdobně i co do úroků náhradních z poplatků.
§ 15.
Ustanovení §§ 13 až 15 platí i pro všeobecnou daň z převodu statků a pracovních výkonův a pro daň přepychovou podle zákona z 11. prosince 1919, č. 658 Sb. z. a n. ve znění zákona ze dne 29. ledna 1920, č. 70 Sb. z. a n.
Ustanovení závěrečná.
§ 16.
Vláda se zmocňuje, aby pokud toho vyžadují poměry peněžního trhu, resp. stav nedoplatků, výší úroků, stanovených v §u 4, odst. 1, §u 6 a §§ech 12 až 14, přiměřeně měnila, nepřekročujíc sazbu určenou tímto zákonem.
§ 17.
Všecky dosavadní zákony a předpisy, jež jsou s těmito ustanoveními v odporu, pozbývají platnosti, pokud nejsou výslovně zachovány (§§ 1 a 3).
§ 18.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1921 s výhradou, že, pokud jiné než v § 5 uvedené obce vybírají i po 1. lednu 1921 přirážky za léta 1920 a předcházející svými orgány, přísluší úroky z prodlení z těchto přirážek obcím, které též platí případné úroky náhradní z plateb na obecní přirážky za léta 1920 a předešlá.
Provedením zákona pověřuje se ministr financí, který se zároveň zmocňuje, aby, zejména pro přechodnou dobu, povolil odchylky od tohoto zákona.
Důvodová zpráva.
Unifikace platebních lhůt.
Dnešní zákonodárství v zemích českých vykazuje v příčině splatnosti přímých daní u srovnání se zákonodárstvím na Slovensku a Podkarpatské Rusi nejen podstatnou rozdílnost od tohoto, nýbrž i značnou zaostalost.
Neboť kdežto na Slovensku a Podkarpatské Rusi jest splatnost přímých daní v §u 26 uher. zák. čl. XI z roku 1909 jednotně upravena tak, že přímé daně jsou splatny zpravidla čtvrtletně a to 1. ledna, 1. dubna, 1. července a 1. října, jest v zemích českých téměř u každého druhu daně jiná doba splatnosti.
Podle dosavadních předpisů jsou totiž v zemích českých jednotlivé přímé daně i s přirážkami samosprávných svazků a příspěvky splatny v těchto lhůtách:
a) Daň pozemková ve lhůtách měsíčních, a to vždy 1. dne měsíce.
b) Daň domovní třídní v Čechách ve lhůtách čtvrtletních a to 1. ledna, 1. dubna, 1. července a 1. října; na Moravě a ve Slezsku ve lhůtách měsíčních, a to vždy 1. dne měsíce.
c) Daň činžovní a 5%ní daň z výnosu budov od činžovní daně osvobozených:
V Čechách ve lhůtách čtvrtletních a to: v Praze a v policejním, obvodu pražském, pak v 60 ber. okresích 1. února, 1. května, 1. srpna a 1. listopadu; v berním okrese Karlovy Vary 1. května, 1. července, 1. září a 1. listopadu (nař. min. fin. ze 7. října 1908, č. 216 ř. z.); v berním okrese Mar. Lázně 1. července a 1. září (nař. min. fin. z 22./11. 1909, č. 187 ř. z.); v ostatních místech 1. ledna, 1. dubna, 1. července a 1. října.
Na Moravě a ve Slezsku ve lhůtách měsíčních a to vždy 1. dne měsíce. Výjimku činí město Jihlava, kde daň činžovní a 5%ní byla dosud splatná 1. února, 1. května, 1. srpna a 1. listopadu (nař. min. fin. z 27./2, 1906, č. 53 ř. z.).
d) Všeobecná daň výdělková a daň z výdělkových podniků podrobených veřejnému účtování ve lhůtách čtvrtletních a to 1. ledna, 1. dubna, 1. července a 1. října (§§ 75 a 115 zákona o daních osobních z 25. října 1896, ř. z. č. 220). Daň výdělková ze živností podomních a kočovních ve smyslu §§ 78 až 82 zák. o daních osobních platí se pro celý rok najednou předem (§ 78, odst. 3, a § 81 zák. o d. os.),
e) Daň důchodová, pokud placení její neděje se srážkou, v pololetních lhůtách a to 1. června a 1. prosince (§ 144 zák. o os. d.). Daň důchodová, která se podle § 133 zák. o os. d. ze dne 25./10. 1896, ř. z. č. 220 ve znění zákonů ze dne 27./5. 1919, č. 292, a ze dne 8./4. 1920, č. 250 Sb. z. a n., vybírá srážkou, ve lhůtách čtvrtletních, a to do 14 dnů po uplynutí každého čtvrtletí, pokud se týče (daň důchodová z peněz přijímaných bankami a bankéři) ve lhůtách půlletních, do 14 dnů po sestavení případné pololetní účetní závěrky, nejpozději však do 1. října běžného, resp, do 1. dubna příštího roku (§ 134 zák. o os. d. ze dne 25. října 1896, č. ř. z. 220 a §u 2 nař. vlády ze dne 17./7. 1919, č. 405 Sb. z. a n.).
f) Daň z příjmů, pokud se podle § 234 zák. o d. os. vybírá srážkou u zaměstnavatele, ve lhůtách měsíčních do 14 dnů po uplynutí každého měsíce (§ 235 zák. o d. os.), jinak ve lhůtách půlletních, a to 1. června a 1. prosince každého roku (§ 226 zák. o d. os.).
g) Dávka z tantiem čtvrtletně do 14 dnů po uplynutí příslušného čtvrtletí, resp. onoho čtvrtletí, ve kterém úhrnná výplata dávkou stížených požitků během berního roku až do té doby dosáhla výše 5000 K (čl. 2 vyk. předpisu ku čl. III. zák. z 23./1. 1914, z. ř. č. 13 — výnos min. fin. z 18./3. 1914, ř. z. č. 65.).
h) Daň válečná z vyšších zisků společností a z vyšších příjmů jednotlivců z let 1918 a předchozích v jedné lhůtě, a to 30 dnů po dodání platebního rozkazu (§ 1 zák. ze dne 24. ledna 1919. č. 43 Sb. z. a n.); daň válečná z vyšších zisků společností a z vyšších příjmů jednotlivců z r. 1919 ve dvou lhůtách, prvá polovina do 30 dnů po doručení platebního rozkazu, druhá polovina do dalších 3 měsíců (čl. V. zákona z 30. ledna 1920, č. 79 Sb. z. a n.).
i) Dávka z majetku: částka 15% dávky, nejméně však 500 Kč, nebo činí-li dávka méně než 500 Kč, celá dávka během 30 dnů po doručení platebního rozkazu; zbytek v 6 pololetních lhůtách, z nichž první 4 měsíce po doručení platebního rozkazu (§ 55, odst. 2 zák. z 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n.).
Dlužno již zde na to upozorniti, že rozdíly mezi zeměmi historickými s jedné a Slovenskem a Podkarpatskou Rusí s druhé strany jeví se i co do lhůty, po jejíž uplynutí nastává povinnost platiti úroky z prodlení jakož i vymáhatelnost daní.
Na Slovensku a Podkarpatské Rusi mají býti podle cit. již §u 26 uher. zák. čl. XI. z r. 1909 přímé daně zaplaceny vždy do polovice dotyčného čtvrtletí, totiž poplatníkům se nečítají úroky z prodlení, jestliže daně splatné 1. ledna, 1. dubna atd., zaplatí do 15. února, 15. května atd. Nezaplatí-li v této době, čítají se jím od prvního dne dotyčného čtvrtletí úroky z prodlení a ihned má býti přikročeno k exekučnímu vymáhání dluhu.
V zemích českých proti tomu podle §u 1 zákona z 9. března 1870, z. ř. č. 23 ve znění zákona z 23. ledna 1892, č. 26 musí poplatníci, chtějí-li se uvarovati úroků z prodlení, zaplatiti splatnou daň již do 14 dnů po splatnosti, s exekučním vymáháním může však podle §u 4 zákona z 9. března 1870, č. 23 z. ř. býti započato teprve po uplynutí čtyř neděl ode dne splatnosti.
Vzhledem k uznané potřebě, aby v celé oblasti republiky Československé bylo v oboru finanční správy zavedeno jednotné zákonodárství, jest žádoucno, stanoviti pro všechny země k Československé republice náležející stejné lhůty platební, čímž by se docílilo stejnoměrnosti při vybírání a vymáhání daní a tím také i zjednodušení agendy exekuční a úřadování vůbec.
Dosavadní roztříštěnost platebních termínů v zemích českých stěžovala berním úřadům přehled o komplikovala i vedení exekuce i vypočítávání úroků z prodlení. Ostatně jest známo, že až na velké poplatníky, kde jde daň do vysokých částek, poplatnictvo dosavadními, na mnoze velmi nepraktickými lhůtami se neřídí. Bude tudíž jen vítáno a to zajisté i poplatnictvem, jestliže budou také v zemích historických aspoň pro nejběžnější a tudíž hlavní druhy přímých daní zavedeny jednotné lhůty platební.
Nejvhodnějšími jeví se lhůty podle kalendářních čtvrtletí, platné již dnes pro většinu přímých daní na Slovensku a Podkarpatské Rusi, jakož i pro všeobecnou a zvláštní daň výdělkovou v zemích českých.
Poněvadž podle §u 4 této osnovy nastává povinnost platiti úroky z prodlení, resp. možnost exekučního vymáhání daní teprve, jestliže daně, které se staly splatnými 1. ledna, 1. dubna atd., nebyly zapraveny do šesti neděl po dni splatnosti, neznamená navrhovaná změna nijakého zhoršení platebních podmínek ani pro poplatníky daně činžovní, zejména v okresích a místech, kde se až dosud platební lhůty daně činžovní řídily podle obvyklých kvartálů činžovních, t. j. 1. února, 1. května, 1. srpna a 1. listopadu, a jest naopak v tom směru pro většinu poplatnictva velikým zlepšením, dnešního stavu.
Nepředvídaným nesnázím, jež se snad v přechodné době vyskytnou, bylo by lze odpomoci odchylkami, k jichž povolení má ministr financí býti zmocněn.
U daně důchodové a daně z příjmů je změna platebních termínů tím snazší, že při stanovení lhůt splatnosti pro tyto daně nebyl rozhodujícím žádný důvod hospodářský, nýbrž jedině předpoklad, že do 1. června bude uložení daně provedeno, čemuž však ve skutečnosti již dávno tak není.
Navrhované odchylky od pravidla, že přímé daně jsou splatnými 1. ledna, 1. dubna atd., jsou odůvodněny buď ohledem na dobytnost a nepatrnost daně (výdělková daň ze živností podomních a kočovních, na Slovensku a Podkarpatské Rusi výrobková daň I. tř., daně z výměny (odkupu) výslužného a z odbytného, taxa vojenská, daň ze zbraní, z lovu, z výhry), buď okolností, že se nejedná vlastně o placení, nýbrž o odvod daně pro stát již vybrané (daň důchodová podle § 133 zák. o d. os., daň z příjmu podle § 234 zák. o d. os., dávka z tantiém, na Slovensku a Podkarpatské Rusi úroková daň z jistin, uložených u peněžních ústavů, výrobková daň IV. třídy), buď zvláštní povahou daně (daň válečná neboli z válečných zisků, dávka z majetku. a dávka z přírůstku na majetku, daň dopravní).
Na Slovensku a Podkarpatské Rusi zachovává se v příčině odchylek dosavadní stav podle § 74 nař. uher. min. fin. č. 50.000 z roku 1913, doplněného zák. článkem XXIX. z roku 1916, ohledně splatnosti daně z válečných zisků a zákonem z 8. dubna 1920, č. 309 Sb. z. a n. o dávce z majetku a z přírůstku na majetku, ve znění nař. vlády republiky Československé z 25. června 1920, č. 424 Sb. z. a n., a jsou podle toho vyjmuté daně splatny:
1. Úroková daň z jistin, uložených u peněžních ústavů, a sice:
a) z úroků vyplacených čtvrtletně, a to posledního dne měsíce března, června, září a prosince;
b) z úroků kapitalisovaných půlročně, totiž koncem ledna a července, resp. — jestliže se úroky jen ročně kapitalisují — koncem ledna každého roku (§ 3 zák. čl. VII. z roku 1883; § 26 zák. čl. XI. z roku 1909; § 2 zák. čl. VI. z roku 1913).
2. Výrobková (výdělková) daň I. třídy u obchodníků podomních najednou před obdržením licence, u ostatních poplatníků půlletně a sice 1. dubna a 1. října každého roku (§ 8 zák. čl. XXIX. z roku 1875 a § 40 zák. čl. XLIV. z roku 1883).
3. Výrobková (výdělková) daň IV. třídy státních a právomocnostenských zaměstnanců, úředníků, jakož i osob zaměstnaných u soukromých podniků a spolků se stálými platy měsíčně srážkou; podniky veřejně účtující odvádějí tuto daň svým zřízencům sraženou čtvrtletně (§ 40 zák. čl. XLIV. z roku 1883).
4. Daň z válečných zisků ve dvou lhůtách, prvá polovina do 30 dnů, druhá polovina do 6 měsíců po doručení výměru (§ 16 zák. čl. XXIX. z roku 1916).
5. Všecky daně z výměny (odkupu) výslužného a z odbytného najednou, a vybírají se srážkou při výplatě (Úpr. 27.951 z roku 1876 a úpr. 49.246 z roku 1906).
6. Taxa vojenská, kterou § 74 nař. uher. min. fin. č. 50.000 z r. 1913 výslovně uvádí mezi daněmi přímými, najednou, 1. října každého roku; při vystěhování se musí býti za zbývající ještě léta taxové povinnosti zaplacena najednou před doručením povolení k vystěhování, (§§ 12 a 18 zák. čl. XXVII. z roku 1880 a § 5 zák. čl. IX. z roku 1883). Taxa vojenská podle zák. z 10. února 1907, č. 30 ř. z. (v zemích českých) neúčtuje se s přímými daněmi.
7. Daň ze zbraní najednou do 15 dnů po doručení daňového archu, vždycky však před vydáním zbrojního lístku (§§ 19 a 21 zák. čl. XXIII, z roků 1883).
8. Daň z lovu najednou před vydáním honebního lístku (§ 27 zák. čl. XXIII. z roku 1883).
9. Daň dopravní měsíčně vždy do 14 dnů následujícího měsíce. Nebyla-li ještě vyměřena tedy se platí ve výši korespondujícího měsíce z předešlého roku a zbytek se zaplatí ihned po doručení výměru finančního ředitelství (§ 8 zák. čl. XX, z roku 1875).
10. Daň z výhry najednou při vyplacení výhry nebo při povolení loterie (§ 3 zák. čl. XLIX. z r. 1879).
11. Dávka z majetku jako v zemích českých.
Úroky z prodlení.
Pokud se úroků z prodlení a náhradních týče má býti navrhovanou úpravou docíleno jednak rychlejšího placení daní, poplatků a samosprávných přirážek, jednak jednoduššího počítání úroků z prodlení z přímých daní s konečně žádoucí jednotností zákonodárství ohledně vybírání úroků z prodlení a placení úroků náhradních.
Následkem velkého nedostatku peněz, přivoděného jednak thesaurováním zejména u obyvatelstva venkovského, jednak uložením velkých kapitálů v zásobách surovin i hotového zboží a ohromným zvýšením všech výloh provozovacích v průmyslu i obchodu, dále následkem zvýšené vlastní režie požadují peněžní ústavy z poskytnutého úvěru velmi vysoký úrok, jenž se včetně různých provisí pohybuje mezi 7 až 12 a více procenty.
Naproti tomu vybírá stát z dluhovaných mu přímých daní 2.6/10 haléře za každých 200 korun denně (§ 3 zákona ze dne 9. března 1870, čís. 23 ř. z., ve znění čl. 1. zákona ze dne 23. ledna 1892, čís. 26 ř. z.), což odpovídá 4.745 procentům, a z poplatků 5% (§ 28, odst. 1, zákona ze dne 8. března 1876, čís. 26 ř. z. ve znění čl. II, zákona ze dne 23. ledna 1892, čís. 26 r. z.).
K tomu přistupuje, že úroky z prodlení vybírají se nikoliv z celého dluhu poplatníkova, nýbrž buď jen z dlužné daně státní anebo vedle daně státní jen z některých fondových přirážek.
Úroky z prodlení z přirážek zavedeny jsou dosud v Čechách z přirážek zemských zákonem z 30. prosince 1900, č. 83 z. z. a z obecních a školních přirážek v Praze zákonem z 18. října 1902, č. 74 z. z., na Moravě z přirážek zemských a obecních zákonem z 13. června 1912, z. z. č. 36, a sice v téže výši a za těchže podmínek jako u daní.
Ve Slezsku nepodléhají žádné fondovní přirážky úrokům z prodlení; na Slovensku a Podkarpatské Rusi zakládá se vybírání úroků z prodlení z přirážek samosprávných svazků (žup, obcí atd.) na různých zákonech a statutech; jednotného spec. zákona v tom ohledu není.
Poplatníkům, které jejich podnikání nutí používati úvěru, vyplatí se tedy, zůstanou-li daně, poplatky a přirážky dlužni, poněvadž vyzískávají rozdíl mezi úrokem, jehož docílí umístěním nebo ponecháním peněz (do výše dluhovaných dávek) ve svém podniku a mezi úrokem z nezaplacených dávek, kterým se zatěžují.
Toto využitkování státu neodpovídá nijak nynější jeho finanční situací.
Účelem navrhovaného zvýšení není ovšem, docíliti vyššího výnosu úroků z prodlení (poslední zjištěný roční výnos úroků z prodlení z přímých daní v naších zemích bez Slovenska obnášel 2,279.739 korun), nýbrž přinutiti bez dalších opatření poplatníky ku včasnému placení daní a poplatků. Takovéhoto automaticky působícího donucovacího prostředku je třeba tím více, že finančním úřadům přetíženým jinými pracemi nezbývá namnoze času, aby poplatníkům jejich povinnost připomínaly normálními prostředky.
Navrhované zvýšení úroků jest sice značné, ale odpovídá dnešním poměrům peněžního trhu a finanční tísni státu. Ostatně jest z velké části vyváženo tím, že exekvovatelnost nedoplatků nastává o dvě, povinnost k placení úroků z prodlení o čtyři neděle později nežli dosud, takže poplatník při zaplacení daně posledního dne šestinedělní lhůty ušetří proti dosavadnímu stavu úrok z prodlení za 6 neděl.
Úroky budou po návratu urovnanějších poměrů hospodářských zase sníženy. Poněvadž cesta zákona je pro ten účel poněkud těžkopádnou, navrhuje se, aby ku změně procenta úroků z prodlení a náhradních byla zmocněna vláda,
Počítání úroků z prodlení z přímých daní vyžadovalo dosud vždy velmi mnoho času a práce, zvláště pro
1. neobvyklou výměru úroků (2.6 hal. za 200 K a den),
2. různou splatnost přímých daní,
3. nejednotnost základny pro výpočet a konečně
4. pro častou změnu splatných částek následkem odpisů neb definitivních předpisů.
První závada má býti odstraněna navrhovanou sazbou 10%, druhá navrhovanou unifikací platebních termínů.
Třetí závada, nejednotnost základny pro výpočet úroků záleží jednak v tom, že, jak už svrchu bylo uvedeno, úrokům z prodlení nepodléhá celá náležitost poplatníkova, t. j. daně státní se všemi samosprávnými přirážkami a příspěvky, nýbrž jen část z ní, totiž jen daně státní (ve Slezsku) nebo vedle nich jen některé ze samosprávných přirážek (v Čechách jen zemské přirážky a obecní a školní přirážky v Praze, na Moravě zemské a obecní přirážky, na Slovensku a Podkarpatské Rusi podle jednotlivých zákonů a statutů přirážky župní, obecní a j.), jednak také v tom, že nárok na úroky z prodlení ze státních daní přísluší státu, na úroky zemské zemím, na obecní obcím a pod.
Pokud se vedly u berních úřadů pro jednotlivé druhy daní zvláštní hlavní knihy a pokud byla v nich vyznačena platba na jednotlivé druhy daní, bylo vypočítání úroků z prodlení ze státních daní bez přirážek resp. ze státních daní a z některých druhů přirážek a rozdělení jich na stát a fondy ještě možným, byť s velkými obtížemi a s nepoměrnou ztrátou času. Zavedením hromadného účtování přímých daní se všemi přirážkami samosprávných fondů v jediném kontovém listě jedním obnosem však byl výpočet úroků z prodlení pouze ze státních daní pro stát nebo ze státních daní a přirážek pro stát a jednotlivé fondy takřka znemožněn. Různá výše státních válečných, zemských a obecních přirážek k dani pozemkové (vinice, lesy a zahrady), jednotlivým třídám daně výdělkové, daň 5%ní (částečně přirážek prostá), dále daně bez přirážek samosprávných svazků (daň z příjmů, daň válečná, dávka z majetku), vylučují možnost správného vypočtení podílu na úrocích z prodlení pro stát a fondy docela.
Na Moravě vyskytly se při provádění svrchu cit. zákona z 13. června 1912, č. 36 z. z., jímž zavedeny byly úroky z prodlení ze zemských a obecních přirážek pro zem a obce, — zvláště při vypočítávání úroků z prodlení z přirážek obecních —takové obtíže, že se zemské finanční ředitelství v Brně vidělo nuceno již přípisem ze dne 11. února 1914, č. 347/10 p. p. žádati na zemském výboru moravském zrušení tohoto zákona, poněvadž oddělené vypočítání úroků z prodlení z daně státní, zemských a obecních přirážek není možno. Následkem války nebyl tento návrh dosud proveden.
Za války nebyly úroky z prodlení pro nedostatek personálu u berních úřadů a velkou ztrátu času spojenou s vylučováním přirážek (úrokům z prodlení nepodléhajících) z hromadně účtované daňové sumy, se zjišťováním částek, z nichž se úroky počítati mají, jakož i s rozdělováním úroků na stát, zemi a obce namnoze vůbec vypočítávány, předpisovány a vybírány, nebo byly počítány jen okrouhlými 5% bez detailních výpočtů a rozvádění. Ještě dnes jest velká většina úřadů s počítáním úroků z prodlení aspoň dvě léta pozadu.
Pří dnešním stavu nedodělků, citelném nedostatku personálu, stálém přibývání úkolů důležitějších, (daň z obratu, daň z majetku) a zvýšené režii osobní bylo by pro státní správu nezodpověditelnou nehospodárností, kdyby mělo i nadále zůstati při dnešním počítání úroků z prodlení a jich rozdělování na jednotlivé fondy, neboť stojí státní správu více, než kolik se získá předepsanou částkou úroků.
Nutné zjednodušení a zlacinění docílí se jedině:
1. jednotnou splatností všech přímých daní,
2. stanovením pro snadné vypočítání vhodného úrokového procenta a