Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
1176.
Interpellation
der Abgeordneten Dr. Wilhelm Medinger, Windirsch und Genossen
an die Minister für Justiz, für Inneres und für öffentliche Arbeiten und für Ladwirtschaft
betreffs Ergänzung des Gesetzes vom 17. Dezember 1919 über die Enteignung landwirtschaftlicher Grundstücke zu Bauzwecken.
Es haben sich Fälle von Enteignungen landwirtschaftlicher Gründe zu Bauzwecken ereignet, wodurch die Landwirtschaft bedroht erscheint.
Es wurden mitunter gerade die fruchtbarsten, bestgelegenen und ebensten Grundstücke zu Bauzwecken verlangt, wodurch zusammenhängende, wohlarrodierte, landwirtschaftliche Komplexe durchlöchert oder mit einem störenden Einbiss versehen würden —, und dies alles nur, weil sich eine Baugesellschaft gerade auf die betreffenden Parzellen kapriziert hatte. Voraussetzung einer zwangsweisen Enteignung landwirtschaftlicher Gründe sollte doch sein:
1. Die Wohnungsnot in dem betreffenden Orte muss eine wirklich erwiesene sein.
2. Es dürfen keine anderen Gründe daselbst freihändig käuflich sein.
3. Erst die innere Dorfgemarkung, also der Raum zwischen den schon vorhandenen Gebäuden muss intensiv verbautsein, ehe man die Bauarea über ihre bisherige Ausdehnung hinaus und in landwirtschaftliche Gründe hinein vergrössert. Jede Verringerung der landwirtschaftlich nutzbaren Fläche muss im Interesse der Volksernährung vermieden werden. Auch stellt die Ansiedlung von Häuslern unmittelbar an der Grenze oder gar inmitten der landwirtschaftlichen Flächen eine Bedrohung der landwirtschaftlichen Betriebe dar, da Beschädigung der Felder und Diebstahl der Produkte bekanntlich nicht zu vermeiden sind. Namentlich Fabriks-Arbeiter grösserer Kolonien können den ganzen Landwirtschaftsbetrieb der Nachbarschaft schwer stören und unmöglich machen. Auch benachbare Forste würden leiden. Daher sind derartige grössere Kolonien nur dort zu errichten, wo keine Land- und Forstwirtschaft dadurch gestört wird, sonst aber hat man sich in landwirtschaftlichen Gegenden mit einzelnen, keine Nachteile verursachenden Bauten zu begnügen.
4. Es muss zuerst aller verfügbare unproduktive Boden zur Verbauung herangezogen werden, ehe man zu produktivem greift. Insbesondere muss, es dem zu enteignenden Grundbesitzer freistehen, Ersatzbauten auf ihm weniger dringend nötigen:
Parzellen selbst aufzuführen oder Ersatz-Baugründe zu geben, nicht aber darf er zu irgend einer seine Wirtschaft störenden Bodenhingabe gezwungen werden. Die in § 9 stehende Bestimmung, dass man sich durch Verbauung des zu enteignenden Grundstückes von der Enteignung befreien kann, genügt nicht; es muss ein Ersatzbau auch auf anderen Parzellen zulässig sein, wenn nur der Zweck: das Schaffen neuer Wohngebäude, überhaupt erreicht wird.
Ist die Regierung bereit, eine ergänzende Verordnung in diesem Sinne zu dem Gesetze vom 17. Dezember 1919 zu erlassen?
Prag, am 20. Dezember 1920.
Dr. Medinger, Windirsch,
Křepek, Dr. E. Feyerfeil. Dr. Radda, Dr. Schollich, Böllmann, Dr. Petersilka, Bobek, Simm, Zierhut, Kaiser, Röttel, Heller, Dr. Spina, Schälzky, Scharnagl, Dr. W. Feierfeil, Schubert, Dr. Hanreich, J. Mayer.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
1176.
Interpelace
poslanců Dra V. Medingera, Windirsche a druhů
ministru spravedlnosti, vnitra a veřejných prací a zemědělství,
aby byl doplněn zákon ze dne 17. prosince 1919 o vyvlastnění hospodářských pozemků k účelům stavebním.
Přihodily se případy, že byly vyvlastněny hospodářské pozemky k účelům stavebním, jimiž jeví se býti ohroženo polní hospodářství.
Tu a tam požadovaly se právě nejúrodnější, nejlépe položené a nejrovnější pozemky ku stavebním účelům, čímž hospodářské komplexy, souvislé, dobře arrondované by se roztrhly, nebo by se do nich dostal rušivý zářez, a to vše jen proto, že nějaká stavební společnost vzala si do hlavy právě tyto parcely. Pro nucené vyvlastňování hospodářských pozemků měly by přece platiti tyto zásady:
1. Musí býti skutečně prokázáno, že v příslušném místě je bytová nouze.
2. Nesmí tam býti jiných pozemků, jež lze volně koupiti.
3. Dříve musí býti intensivně zastavěny vnitřní meze vesnice, tedy prostor mezi budovami již, stojícími, než se stavební plocha zvětší přes svou dosavadní rozlohu ven a do hospodářských pozemků. V zájmu výživy lidu jest se vystříhati každého zmenšení hospodářsky užitečných ploch. Též usazování se domkářů bezprostředně na hranicích ploch hospodářských neb dokonce uprostřed nich, znamená ohrožení polního hospodářství, poněvadž se, jak známo, nedá vyvarovati poškození polí a krádeží. Zvláště větší kolonie továrních dělníků mohou celá polní hospodářství velice rušiti a znemožniti. Proto buďtež, takové větší kolonie zřizovány jen tam, kde nemůže tím býti rušeno hospodářství polní a lesní, jinak jest se omeziti v hospodářských krajích na jednotlivé budovy, které by nepůsobily závad.
4. Především jest použíti ku zastavění veškeré neúrodné půdy, než se sáhne k půdě úrodné. Zvlášť musí býti majetníku pozemku, který se má vyvlastniti, ponecháno na. vůli, aby sám provedl náhradní stavby na parcelách, jichž méně nutně potřebuje, nebo aby dal náhradní pozemek, nemá však býti donucován k tomu, aby odevzdal pozemek, jehož odevzdání by bylo na úkor jeho hospodářství. Ustanovení v § 9, že lze se vyhnouti vy vlastnění tím, když majetník sám, zastaví pozemek, určený k vyvlastnění, nepostačuje; jest připustiti náhradní stavbu i na jiných parcelách, jen když dosáhne se tím vůbec účele: opatřiti nová obytná stavení.
Jest vláda ochotna vydati doplňovací nařízení tohoto smyslu k zákonu ze dne 17. prosince 1919?
V Praze dne 20. prosince 1920.
Dr. Medinger, Windirsch,
Křepek, Dr. E. Feyerfeil, Dr. Radda, Dr. Schollich, Böllmann, Dr. Petersilka, Bobek, Simm, Zierhut, Kaiser, Röttel, Heller, Dr. Spina, Schälzky, Scharnagl, Dr. W. Feierfeil, Schubert, Dr. Hanreich, J. Mayer.