Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
1174.
Interpellation
des Abgeordnelen Windirsch und Genossen
an den Minister für nationale Verteidigung
betreffend die Beschlagnahme von Pferden im Bezirke Reichenberg durch Angehörige des tschechoslowakischen Heeres.
Nach dem Zusammenbruche (Her österr.-ung. Armee wurde das Infanterie-Regiment Nr. 94 bezw. 121 Ergänzungsbezirk Reichenberg in die Heimat geführt. Auf dem Rückmarsch stiess das Regiment auf zahllose, dem Hungertode nahe, herumirrende, verlassene Pferde der österr.-ung. Monarchie. Der Regimentskommandant setzte sich mit dem Militärkommando ins Einvernehmen und forderte mittels Befehl die Mannschaft auf, so viel Pferde als möglich zu retten und in die Heimat mitzunehmen und versprach jedem Mann, welcher drei Pferde nach Hause bringe, dass er dann ein Pferd unentgeltlich ins Eigentum erhält. Darauf hin wurden die Pferde eingefangen und das Regiment schlug sich mit den Pferden durch die Italiener, welche das Regiment umzingelt hatten durch, und wurden von dem Regiment 160 Pferde nach Reichenberg gebracht. In Reichenberg verlangten die tschechischen Volks-angehörigen des Regimentes die sofortige Entlassung und die Übergabe der Pferde. Daraufhin setzten sich die Offiziere und insbesondere der jetzt der tschechoslowakischen Armee angehörige Oberleutnant Josef Kosterka mit der damals in Reichenberg befindlichen Regierung Deutsch-Böhmes in Verbindung und verlangten die Übergabe der versprochenen Pferde an die Mannschaft. Im Auftrage der deutseh öster. Regierung wurden dann der Mannschaft die Pferde unter schriftlicher Bestätigung ausgefolgt. Die übrigen Pferde wurden von der deutsch österreichischen Regierung öffentlich feilgeboten. Dieser Sachverhalt ist durch den beim Kreisgericht in Reichenberg unter Cg IIIa 218/19 geführten Rechtsstritt durch Zeugen, erwiesen. Solche Pferde wurden dann von der tschechoslowakischen Regierung bezw. Militärpatrouille den Besitzern weggenommen. Die Rückforderungen blieben bisher von der tschechoslowakischen Regierung unberücksichtigt.
Das Urteil in dem obigen Prozesse hat als unzweifelhaft erwiesen angenommen, dass diese Pferde, welche sich in dem Kriegsgebiete befanden, herrenloses Gut und dort dem Hungertode preisgegeben waren, durcn die Mannschaft für das tschechoslowakische Reich gerettet wurden, wo damals ungeheuere Not an Pferden herrschte. Weiters Wurde als erwiesen angenommen, dass der Befehl des Regimentskommandos im Einvernehmen mit dem Militärkommando erfolgt ist, dass durch die Besitznahme der Pferde, welche damals zweifellos res derelictae waren, dass das Eigentumsrecht an denselben für die Militärverwaltung erworben wurde, dass diese Pferde sodann von der Militärverwaltung mit Einvemehmen der deutsch-böhmischen Landesregierung, welche damals die Hoheitsrechte in Deutschböhmen in gesetzlicher Weise ausübte, der Mannschaft übergeben worden sind, so dass die Mannschaft zweifellos an diesen Pferden das Eigentumsrecht im guten Glauben u. rechtmassig erworben hat, sowie auch die Käufer der in öffentlicher Feilbietung erstandenen Pferde.
Josef Pfohl, Fleischhauer in Gränzendorf hat ein solches Pferd von dem Infanteristen Benesch, welcher dieses von der Militärverwaltung bezw. der deutsch-böhmischen Regierung ins Eigentum erhalten hatte, gekauft. Herrn Josef. Pfohl wurde dieses Pferd durch die tschechoslowakische Militärpatrouille gewaltsam weggenommen. Herr Pfohl hat sodann Herrn Benesch auf Rückersatz des Kaufpreises geklagt. Diese Klage wurde jedoch vom Kreisgerichte Reichenberg abgewiesen, da Josef Benesch tatsächlich der Eigentümer des Pferdes gewesen ist.
Herr Josef Henke in Rosental I. kaufte ebenfalls ein solches Pferd und Herr Adolf Petera in Altpaulsdorf ebenfalls. Auch diesen beiden genannten Herren wurden die Pferde von der Militärpatrouille weggenommen und blieben alle Versuche, dieselben vom Militärstationskommando zurückzuerhalten, erfolglos.
Der Herr Minister für nationale Verteidigung wird gefragt:
1. kennt derselbe diese Fälle?
2. was beabsichtigt derselbe zu tun, um den genannten Herren Josef Pfohl, Josef Henke und Adolf Petera zu ihrem Eigentum zu verhelfen?
Prag, am 14. Dezember 1920.
F. Windirsch,
Böllmann, Dr. Schollich, Dr. E. Feyerfeil, Křepek, Kaiser, J. Fischer, Dr. Hanreich, Ing. Kallina, Schubert, Röttel, Heller, Zierhut, Dr. Radda, Dr. W. Feierfeil, Schälzky, Budig, Bobek, Dr. Spina, Dr. Medinger, Dr. Luschka, Scharnagl.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
1174.
Interpelace
poslance Windirsche a druhů
ministrovi národní obrany
o zabavení koní v okresu libereckém příslušníky československého vojska.
Když shroutilo se rakousko-uherské vojsko, byl pěší pluk č. 94, resp. 121, doplňovací okres liberecký, přiveden zpět do své domoviny. Na zpáteční cestě nalezl pluk velmi četné, bloudící, opuštěné koně rakousko-uherské říše, kteří byli blízko smrti hladem. Velitel pluku dohodl se s vojenským velitelstvím a vyzval v rozkaze mužstvo, aby pokud možno nejvíce koní zachránilo a vzalo s sebou do vlasti a přislíbil každému muži, který přivede s sebou domů tři koně, že dostane zdarma jednoho koně. Na to byli koně pochytáni a pluk probil se s koňmi italskými vojsky, jež obklíčila tento pluk, a bylo plukem do Liberce přivedeno 160 koní. V Liberci žádali čeští vojíni tohoto pluku o okamžité propuštění a odevzdání těchto koní. Na to jednali důstojníci a zvláště nadporučík Josef Kosterka, náležející nyní do svazku československé armády, s vládou pro Deutschböhmen, tehdy v Liberci se nacházející a žádali, aby slíbení koně byli mužstvu odevzdáni. Na rozkaz. německo-rakouské vlády byli pak koně mužstvu na písemné potvrzení vydáni. Ostatní koně byli pak německo-rakouskou vládou ve veřejné dražbě prodáni. Tato skutečnost jest prokázána svědky ve sporu, vedeném při krajském soudu v Liberci pod Cg IIIa 218/19. Tyto koně odňala pak československá vláda, pokud se týče vojenská hlídka, majitelům. Požadavky, aby byli vráceni, zůstaly posud československou vládou nevyřízeny.
Rozsudek ve svrchu zmíněném procesu přijal za nesporně prokázané, že tyto koně, kteří se nalézali ve válečném pásmu, byli věcí bez pána a že byli vydáni na pospas smrti hladem, že byli zachráněni mužstvem pro československou říši, kde tenkráte byla nesmírná nouze o koně. Dále bylo vzato za prokázané, že rozkaz plukovního velitelství byl vydán v dohodě s vojenským velitelstvím, že zabráním koní, jež tenkráte nesporně byli věcmi majitelem opuštěnými, získáno bylo vlastnické právo k nim pro vojenskou správu, že tito koně následkem toho byli pak vojenskou správou v dohodě s německo-českou zemskou vládou, jež tenkráte vykonávala zákonným způsobem výsostná práva v německých krajích Čech, mužstvu odevzdáni, tak že mužstvo beze sporu získalo tímto způsobem k těmto koním vlastnické právo v dobré víře a řádným způsobem, rovněž tak i kupci koní prodaných ve veřejné dražbě.
Josef Pfohl, řezník v Gränzendorfu, koupil takového koně od pěšáka Benesche, který jej obdržel jako vlastnictví od vojenské správy, pokud se týče od německo-české vlády. Tento kůň byl panu Josefu Pfohlovi násilím Československou vojenskou hlídkou odebrán. Pan Pfohl zažaloval pak pana Benesche na náhradu ceny kupní. Tato žaloba byla však krajským soudem v Liberci zamítnuta, protože Josef Benesch skutečně byl vlastníkem koně.
Pan Josef Henke v Růžodole-I. koupil rovněž takového koně a pan Adolf Peterka ve starém Paulsdorfu také. I těmto oběma jmenovaným pánům koně vojenská hlídka odebrala, a veškeré pokusy dostati je od místního vojenského velitelství zpět neměly výsledku.
Tážeme se pana ministra národní obrany:
1. Zná tyto případy?
2. Co zamýšlí podniknouti, aby jmenovaným pánům Josefu Pfohlovi, Josefu Henkemu a Adolfu Peterovi dopomohl k jejich vlastnictví?
V Praze dne 14. prosince 1920.
F. Windirsch,
Křepek, Kaiser, J. Fischer, Dr. Hanreich, Dr. Radda, Dr. W. Feierfeil, Schälzky, Ing. Kallina, Schubert, Röttel, Heller, Zierhut, Böllmann, Dr. Schollich, Dr. E. Feyerfeil, Budig, Bobek, Dr. Spina, Dr. Medinger, Dr. Luschka, Scharnagl.