Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
1171.
Interpelláció
Nagy Gyula és társai
részéröl a szlovenszkói illetóségü elbocsájtott magyar vasutasok szolgálatba visszavétele tárgyában
a vasutügyi minister úrhoz.
Az 1918—19 években, a mirdön a csehszlovák csapatok a Szlovenszkóra bevonúltak a többi volt magyar állami alkalmazottakkal együtt a vasúti alkalmazottak nagy része vagy a felsőbbség felszólitására, vagy önként kiléptek s szolgálatból. A kilépés okát a felűletes szemlélő — úgy akkor mint most is — könnyen a Csehslovák állam elleni magatartásnak minősítheti is minősítette is. A ki azonban objektive vizsgálja a dolgokat nyomban megállapithatja, hogy az akkor kilépett alkalmazottak jó része azt a szituációt tartotta szem előtt, mly a megszállás ténye folytán beállott; sokan jövőjüket, gondolták megsemmisülni, befizetett nyugdij filléreiket elvesziteni, ha egy másik állam szolgálatába szegődnek.
Amióta ez események lejátszódtak a Csehszlovák vasuti igazgatóság két izben is felhívást adott ki, a melyben felszólítják a volt MÁV alkalmazottákat, hogy kérvényt adjanak be visszavételük tárgyában. Sok ezer ezidőszerint, nyomorgó családapa. tett eleget, a felhivásnak, abban a reménybn, hogy kenyerét visszanyeri. Csalódtak. A legtöbb esetben a kérvények indokolás nélkűl el lettek, utasitva. Ezen ténnyel több ezer szakképzett vasutast a nélkűl, hogy az állam érdekét tartották volna szem előtt — kizártak a megélhetés lehetőségéből s őket az irredentizmus karjaiba hajtották.
Ezidőszerint többnyire megfelelő gyakorlattal nem biró alkalmazottakkal vannak tele a szlovenszkói vasútak. Három annyi a személyzet, mintha a kellő gyakorlattal biró, a helyzetet vasúti terepet ismerő, magyar szolgálati nyelvet is beszélő régi alkalmazottak teljesítenék a szolgálatot.
A másik fontos állampénzügyi érdek; a Szlovenszkóra küldöt cseh vasútasok kirendelési (sok százezer korona) dija — a régi alkalmazottak visszavételével elesnék s az más fontos célokra volna megtakarítható!
Kérdem azért a vasútügyi minister urat, hogy a fentiek megfontolása mellett hajlandó-e az elbocsájtott magyar vasúti alkalmazottakat vissza helyezni szolgálatukba s ezzel sok ezer ezidőszerint nymorgó családnak megélhétését biztosítani.
Nagy,
Surányi, Svetlik, Mikulíček, Malá, Burian, Skaunicová, Kučera, Borovszky, Hackenberg, Uhl, Warmbrunn, Jokl, Taub, Mayer S., Dr. Földessy, Dárula, Krejčí, Blažek, J. Kříž, Ertl, R. Fischer, Remeš.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
1171.
Interpelace
poslance Nagyho a soudr. ministru železnic
v záležitosti znovu dosazení propuštěných maďarských železničářů, slovenských příslušníků, na jich dřívější místa.
V roce 1918—19, kdy oddíly Čechoslováků přitáhly na Slovensko, vystoupila větší část železničních zřízenců, buď na vyzvání nebo dobrovolně s ostatními bývalými maďarskými státními zaměstnanci ze služby. Povrchní pozorovatel — jak tehdy, tak i dnes, snadno přičítal by, a také i přičítá, že důvod k vystoupení bylo protistátní stanovisko k československé republice. Ale ten, kdo objektivně zkoumá tuto věc, okamžitě konstatuje, že větší část tehdy vystoupivších zaměstnanců měla před očima onu situaci, která nastala po obsazení; mnohý domníval se, že má zničenou budoucnost a považoval za ztraceny své pensijní příspěvky, vstoupí-li do služeb jiného státu.
Od doby, kdy se tato věc odehrávala, vydalo ředitelství československých drah již po dvakráte provolání, kde vyzývá bývalé zaměstnance MAV, aby si podali žádosti o opětné převzetí do služby.
Mnoho tisíc v bídě se nalézajících otců rodin vyhovělo tomuto vyzvání v naději, že získají zase svůj chléb. Zmýlili se však. Ve většině případů byly žádosti bez důvodů zamítnuty. Tímto skutkem bylo několika tisícům odborně vzdělaných železničářů vzata možnost výživy, aniž by se tím bral zřetel na zájmy státní, a tím byli vehnáni v náruč irredentismu.
Železnice na Slovensku zaměstnávají té doby většinou zaměstnance bez vyhovující prakse. Personál jest třikráte tak veliký, než kdyby konali službu zaměstnanci se žádoucí praksí, znající situaci a železniční terrain a mluvící maďarským i služebním jazykem.
Jinou důležitostí jest finanční státní zájem, diety českých železničářů (mnoho tisíc korun) by zaměstnáním starých zaměstnanců odpadly a mohly by býti ušetřeny k jiným důležitějším cílům.
Táži se proto ministra železnic, zdali jest při bedlivé úvaze uvedených věcí ochoten propuštěné maďarské železničáře znovu zařaditi do služby a tím zajistiti existenci mnoha tisícům rodin, nalézajících se té doby v největší bídě?
V Praze dne 25. listopadu 1920.
Nagy,
Surányi, Svetlik, Mikulíček, Malá, Burian, Skaunicová, Kučera, Borovszky, Hackenberg, Uhl, Warmbrunn, Jokl, Taub, Mayer S., Dr. Földessy, Dárula, Krejčí, Blažek, J. Kříž, Ertl, R. Fischer, Remeš.