Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Původní znění.
1158.
Interpellation
des Abgeordneten Dr. Baeran und Genossen
an den Minister des Innern
wegen Handhabung des Gesetzes über das Staatsbürgerrecht.
Es mehren sich die Klagen der nach dem 28. Oktober 1918 übernommenen Staatsbediensteten über die Auslegung und Anwendung des Staatsbürgergesetzes Z. 236 vom 9. April 1920 auf ihre Familienangehörigen, durch die politischen Behörden verschiedener Instanzen.
Infolge dieser augenscheinlich irrigen Auslegung wird den Frauen und Kindern solcher Staatsbediensteten das Heimatsrecht verweigert mit der Begründung, daß dieselben nach den Bestimmungen obigen Gesetzes Ausländer bleiben. Diese Auslegung und Anwendung des Gesetzes scheint nicht begründet zu sein, denn:
§ 1 Punkt 4 dieses Gesetzes bestimmt, daß die oben erwähnten Bediensteten selbst czechoslovakische Staatsbürger sind.
§ 13 sagt, daß die bisherigen Bestimmungen über Erwerb und Verlust des Heimatsrechtes ihre Giltigkeit behalten, soferne sie nicht durch dieses Gesetz abgeändert werden.
§ 15 spricht aus, daß die oben erwähnten Bediensteten das Heimatsrecht in ihrem zugewiesenen Dienstorte haben, beziehungsweise in Prag.
§ 16 bestimmt im 1. Satze, daß die Frau dem Manne und Kinder bis zu 18 Jahren den Eltern folgen. Wurde diese allgemeine Bestimmung — die sich auf Fälle der Optierung § 5 bezieht — sich auch auf die Angehörigen der oben genannten Bediensteten erstrecken, dann hätte sie die Wirkung, daß Kinder über 18 Jahre als Ausländer zu behandeln wären. Diese Absicht hat dem Gesetzgeber wohl ferne gelegen und dürfte er deshalb, durch die Aufnahme des 2. Satzes in diesen Paragraph, die Anwendung der im 1. Satz enthaltenen Einschränkung der Nachfolge auf Kinder bis zu nur 18 Jahren haben ausschließen wollen, um im Sinne des § 13 die nicht abgeänderten Bestimmungen des Gesetzes vom 3. Dezember 1863 (§ 12 und 13) in Anwendung zu bringen.
Das Gesetz hat ja doch wohl die Absicht die Nachfolge dieser Familienmitglieder in Staatsbürgerschaft und Heimatsberechtigung bis zum Alter der Eigenberechtigung festzusetzen, was ganz natürlich wäre, dem allgemeinen Rechtsempfinden entspricht und den geltenden besonderen Gesetzen für Staatsbedienstete, wie den allgemeinen Gesetzen Rechnung tragen würde.
Die politischen Behörden legen jedoch den 2. Satz des § 16 dahin aus, daß Frau und Kinder dieser Bediensteten grundsätzlich nicht, weder in Staatsbürgerschaft noch in Heimatberechtigung, dem Familienoberhaupte nachfolgen, sondern Ausländer bleiben. Diese Gesetzesauslegung- und Anwendung widerspricht nicht nur dem allgemeinen Rechtsempfinden, den geltenden besonderen Gesetzen für Staatsbedienstete, sondern auch den allgemeinen Gesetzen, wie auch den Bestimmungen des Staatsvertrages von St. Germain, auf den die czechoslowakische Republik verpflichtet ist.
Wir stellen hiemit die Anfrage:
1. Liegt es in der Absicht des Gesetzgebers die Frauen und Kinder solcher Bediensteten, und zwar letztere bis zum Alter der Eigenberechtigung, dem Familienoberhaupt in Staatsbürgerschaft und Heimatberechtigung nachfolgen zu lassen?
2. Ist die oben erwähnte Auslegung durch die politischen Behörden — die Ausschließung von Frau und Kindern von der Nachfolge in Staatsbürgerschaft und Heimatberechtigung — in Übereinstimmung mit der Absicht des Gesetzgebers?
3. Welche Maßnahmen sind in Aussicht genommen, um in dieser Frage volle Klarheit zu schaffen und um die Rechtssicherheit zu verbürgen.
Prag, am 20. Dezember 1920.
Dr. Baeran,
Ing. Kallina, Böhr, Dr. Brunar, Kostka, Schälzky, Bobek, Windirsch, Dr. Kafka, Dr. E. Feyerfeil, Křepek, Schubert, Dr. Schollich, Mark, Dr. Luschka, Scharnagl, Böllmann, Pittinger, J. Mayer, Dr. Keibl, Dr. W. Feierfeil.
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1920.
I. volební období.
2. zasedání.
Překlad.
1158.
Interpelace
poslance dra Baerana a soudr.
ministrovi vnitra
ve věci provádění zákona o státním občanství.
Množí se stížnosti státních zaměstnanců, převzatých po 28. říjnu 1918, na to, jak politické úřady různých stolic vykládají a používají zákona o státním občanství ze dne 9. dubna 1920, č. 236 na příslušníky jejich rodiny.
Následkem tohoto očividně mylného výkladu odpírá se ženám a dětem těchto státních zaměstnanců domovské právo s odůvodněním, že ženy a dětí podle ustanovení zmíněného zákona zůstávají cizinci. Tento výklad a toto užívání zákona nezdá se býti odůvodněno, neboť:
§ 1, odst. 4. tohoto zákona ustanovuje, že svrchu zmínění zřízenci sami jsou československými státními občany.
§ 13, praví, že dosavadní ustanovení o nabývání a ztrátě domovského práva zůstávají v platnosti, pokud nemění jich tento zákon.
§ 15, prohlašuje, že svrchu zmínění zaměstnanci mají domovské právo ve služebním místě jim přikázaném, po případě v Praze.
§ 16, stanoví v první větě, že žena následuje muže a dětí do 18 let rodiče. Kdyby toto všeobecné ustanovení — jež se vztahuje na opci (§ 5) — platilo také pro příslušníky svrchu zmíněných zaměstnanců, mělo by ten účinek, že s dětmi přes 18 let bylo by nakládati jako s cizinci. Tohoto úmyslu byl zákonodárce jistě dalek a proto, pojav druhou větu do tohoto paragrafu, chtěl vyloučiti používání obmezujícího předpisu, že děti následují rodičů jen do 18 let, obsaženého v první větě, aby se používalo po rozumu § 13 nezměněných ustanovení zákona ze dne 3. prosince 1863 (§ 12 a 13).
Zákon má dojista v úmyslu stanovili, že tito rodinní příslušnici následují svých rodičů ve státním občanství a domovské příslušnosti až do věku svéprávnosti, což bylo by zcela přirozené, odpovídalo by všeobecnému právnímu cítění a činilo by zadost platným zvláštním zákonům pro státní zřízence, jakož i všeobecným zákonům.
Politické úřady vykládají však druhou větu § 16 tak, že žena a děti těchto zřízenců nenásledují zásadně hlavy rodiny ani ve státním občanství, ani v domovské příslušnosti, nýbrž zůstávají cizinci. Tento výklad a používání zákona odporuje nejen všeobecnému právnímu cítění, platným zvláštním zákonům pro státní zřízence, nýbrž také všeobecným zákonům, jakož i ustanovením státní smlouvy st. germainské, která zavazuje také Československou republiku.
Tážeme se proto:
1. Jest úmyslem zákonodárce, aby ženy a děti takových zřízenců a to děti až do věku svéprávnosti následovaly hlavy rodiny ve státním občanství a domovské příslušnosti?
2. Jest svrchu zmíněný výklad politickými úřady — že žena a děti nenásledují hlavy rodiny ve státním občanství a domovské příslušnosti — v souladu s úmyslem zákonodárcovým?
3. Na jaká opatření se pomyslí, aby bylo v této otázce zjednáno úplné jasno a zaručena právní bezpečnost?
V Praze dne 20. prosince 1920.
Dr. Baeran,
Ing. Kallina, Böhr, Dr. Brunar, Kostka, Schälzky, Bobek, Windirsch, Dr. Kafka, Dr. E. Feyerfeil, Křepek, Schubert, Dr. Schollich, Mark, Dr. Luschka, Scharnagl, Böllmann, Pittinger, J. Mayer, Dr. Keibl, Dr. W. Feierfeil.